Kowai Yume

Azrael

Ráno u snídaně panuje vcelku výborná nálada. Tedy když samozřejmě nepočítám protáhlý ksicht mého bratra. Vůbec jeho chování nechápu, ale to evidentně nejsem sám. Dneska se ale trochu divně chovají i Shiroya se Serienem. Možná mi to jen přijde, ale chovají se k sobě rozpačitě a to je hodně zvláštní. Jsou spolu už tak dlouho, že tohle by se jim nemělo stát. Jakmile dojíme, jsme svoláni za dům, kde podstatnou část zahrady zakrývá bariéra. Izaya je opravdu mistr svého umění a jeho bariéra patří mezi ty nejdokonalejší, co jsem kdy viděl. Serien s přáteli stojí zády k ní a čekají, až se všichni před nimi shromáždíme. Není nás málo a tak chvilku trvá, než se poskládáme tak, aby každý dobře viděl.
„Tak vážení, konečně je tu chvíle, kdy vám odhalím ono překvapení, které jsem s mými zde přítomnými přáteli připravil. Inspiraci jsem pochytil při návštěvě Země a pevně věřím, že se vám náš výtvor bude líbit,“ ujme se slova Serien, jakmile vidí, že má veškerou naší pozornost. Pak dá Izaye znamení, aby bariéru zničil. Ten pouze luskne prsty, bariéra se začne třpytit a následně se rozpadne na tisíce třpytících se kousíčků. V jejich lesku se nám naskytne pohled na ohromný bazén. Vypadá úžasně. Není to klasický hranatý tvar, nýbrž oblý, ve tvaru osmičky. Navazuje na něj terasa s posezením a vše je osázené květinami v uklidňující harmonii. Perfektně zapadá do zbytku zahrady a tvoří tak perfektní místo pro relaxaci.
„Seriene, je to nádherné! Něco takového jsem ani ve snu nečekala,“ promluví první Mira a nadšeně si bazén prohlíží. Na její vyjádření se přidají i ostatní a je slyšet jen samá chvála. Není divu, s tímhle se opravdu vytáhl.
„Tati, k čemu je tohle?“ ozve se Kira a prohlíží si jeden zvláštní doplněk. Popravně ani já netuším, o co se jedná.
„Na Zemi tomu říkají klouzačka. Vylezeš po žebříku nahoru, sedneš si a sklouzneš rovnou do vody,“ vysvětí to. V ten moment se Kira zase pro jednou vrátí do svého dětského já. Rozzáří se mu oči a vběhne do domu s tím, že se běží převléknout a hned to vyzkouší.
„Myslím, že není od věci to vyzkoušet. Jdu se taky převléct,“ rozhodnu se pro stejnou věc. Nakonec souhlasí všichni, tedy až na Shiroyu.
„Já se nezúčastním, jen se budu dívat,“ omluví se a ještě dodá, že se na koupání necítí. Všimnu si, jak se přitom dívá na Seriena a znovu mi potvrdí, že se mezi nimi něco děje. Určitě zjistím o co jde. Do deseti minut jsme všichni zpátky a testujeme nový bazén. Díky Sakumi má voda příjemnou teplotu a děcka si okamžitě oblíbí klouzačku. Arami při každé jízdě vřeští radostí, a když zrovna není volno, dovádí s Yamim. Ten jí ochotně asistuje a dělá s ní blbosti. Bazén je opravdu obrovský takže se v něm nemačkáme a každý si tu najde svůj prostor. Shiroya díky své neúčasti dostal na hlídání malou Nanami. To mu naprosto vyhovuje a dopřává jí veškerou péči a pozornost. Já hodlám využít příležitosti, že je dál od ostatních a omluvím se Kiriakimu, že si taky půjdu na chvíli sednout.
„Tohle překvapení se mu opravdu povedlo,“ konstatuji, když usednu na židli vedle něj a suším se osuškou.
„Pravda. Dokázal tuhle volnou plochu geniálně využít. Děti jsou z toho nadšené a popravdě i dospělým to vyrazilo dech. Jsem na něj hrdý,“ souhlasí a pohledem Seriena vyhledá. Překvapí mě, že se nesnaží svou hrdost a hlavně lásku k němu přede mnou nijak skrýt. Vážně se od doby co jsem ho poznal hodně změnil. Je teď mnohem otevřenější. Dřív byl jako za zdí, která nám nedovolovala vidět jeho pravé city.
„Překvapuje mě, že si o tom na Zemi dokázal tolik nastudovat, když uvážím, že neovládá ten jejich divný jazyk,“ napadne mě. Jak třeba ví, že té atrakci říkají klouzačka?
„Tehdy v hotelu měli o tom pár prospektů. Zaujalo ho to a chtěl po mě, abych mu to přeložil. Myslel jsem, že ho to jen zaujalo, ale vůbec jsem netušil, že to hodlá u nás doma realizovat,“ vysvětlí mi, jak si to dokázal nastudovat. Teď už to dává smysl a já si tak můžu tuto záhadu odškrtnout.
„To hodně vysvětluje, ale dneska se k sobě chováte podivně. Stalo se mezi vámi něco? A má to co do činění s tím, že jsi odmítl jít do bazénu?“ započnu své výzvědy, když si jsem jistý, že jsem dobře rozproudil konverzaci. V první chvíli úplně ztuhne, dokonce i Nanami na jeho změnu zareaguje, proto mám pocit, že mi vůbec neodpoví. Možná jsem na to šel moc rychle a ještě chvíli měl zůstat u předešlého téma.
„Myslím, že nemá cenu cokoli zapírat. Včera jsme se trochu neovládli a Serien mi udělal několik otisků, které bych velmi nerad ukazoval celé rodině. Hlavně to nechci předvádět před Naramienem, který nás už tak vraždí pohledem,“ svěří se, zkontroluje, že na nás nikdo nekouká a trochu si vytáhne triko. Díky tomu se mi naskytne pohled na troje otisky zubů nyní barvících se v barvách modřiny. Nemístně na to vykulím oči, ale pak se rychle ovládnu, abych tím na nás nepřitáhl nechtěnou pozornost.
„Páni, tohle jsem nečekal. Vypadáš jakoby tě seřezal. Na druhou stranu vás obdivuji, že jste to vydrželi tak dlouho. Vím, že od chvíle, kdy jste s bráchou na nože, tak nic mezi vámi nebylo. Ani v nejmenším vám to nemám za zlé, brácha je blbec a vůbec netuším co se s ním děje,“ vydechnu a musím uznat, že se Serien opravdu moc neovládl. Tohle spíš vypadá jako útok zběsilého zvířete, než milujícího partnera.
„Jsem rád, že to bereš takhle. Naramien je jako vyměněný a já nevím, co s tím dělat. Bohužel i má láska k němu začíná ztrácet na jistotě. Mám strach, že to časem dojde do fáze, kdy mi jeho chování bude jedno a to pak nevím, co budu dělat se Serienem. Netuším, jak tohle prožívá on, a bojím se, že by to nemuselo dopadnout dobře,“ prozradí mi své obavy a já musím uznat, že na tom něco je. Být na jeho místě já, taky bych o naší lásce pochyboval. Přeci není normální, aby se k němu jeho milovaný choval nepřátelsky a prakticky veřejně mu vyjadřoval svou nenávist a opovržení.
„Zkus si s ním o tom promluvit. Věřím, že tvé obavy bude chápat a jistě se ti svěří s těmi svými. Je možné, že to oba cítíte stejně. A ať už se rozhodnete jakkoli, rodina vás podpoří. Všichni bratrovo chování vidíme a jednohlasně odsuzujeme. Nikdo z nás vám nebude vyčítat, když se to s ním rozhodnete skončit,“ dám mu najevo svou podporu a ujišťuji ho, že i zbytek rodiny to jistě cítí stejně. Má slova ho v první chvíli hodně zaskočí. Asi čekal, že budu bratra bránit a žádat o více trpělivosti. Jenže ani já už s ním nemám trpělivost, takže proč by jí měli mít oni? Nakonec mi s lehkým úsměvem poděkuje a ještě se zmíní, že promluvit si o tom se Serienem není špatný nápad. Já se mu pak svěřím se svým nápadem na Kiriakiho dárek k narozeninám. Zajímá mě jeho názor.
„Není to špatný nápad. O tom místě jsem taky slyšel a i kdyby to jeho kouzlo nebylo takové jako v legendě, i tak je to určitě perfektní místo. Otázkou zůstává jestli to Kami povolí a jak bude Kiriaki nakonec reagovat, když se ocitne v nebi. Doufám, že počítáš i s variantou, že kvůli své poslední zkušenosti bude vyvádět,“ nápad mi odsouhlasí, ale upozorní mě i na určitá úskalí. Ano i na to jsem myslel a moc doufám, že jeho reakce nebude přehnaná.
„Mám to na paměti, ale i přesto to chci zkusit,“ ujišťuji ho o svém rozhodnutí.
„Dobře, tak přeji aby to vyšlo a vy si to užili,“ popřeje mi a pak zaregistruje nově příchozího. Je to Mira a upozorní nás, že je čas dát malé princezně najíst. Shiroya přikývne a nabídne se, že jí malou do pokoje donese a podrží, aby se mohla v klidu osprchovat a obléct do suchého.
„Ale nebudeš šmírovat!“ ukáže na něj výhružně prstem a tím Shiroyu naprosto šokuje. Tak moc, že to nedokáže skrýt a mě jeho výraz rozesměje. Je to opravdu vzácná podívaná.
„To můžeš být v naprostém klidu. Ani by mě to nenapadlo, to ti přísahám!“ ujišťuje jí. Panika, kterou se mu nepodařilo skrýt přinutí i Miru se smát.
„To byl vtip. Nečekala jsem, že zrovna ty mi na to skočíš,“ uklidňuje ho a přitom se snaží ovládnout, aby se přestala smát. Shiroya si jen úlevně oddychne a přizná se, že ho tím překvapila. Když si to vyjasní, odeberou se do domu a já se vrátím do bazénu. Pohledem pátrám, kde je Kiriaki a zjistím, že se na opačném konci baví s Naramienem. Zdá se to být příjemný rozhovor a tak je nechám. Vždycky si byli dost blízcí a jsem rád, že i přes aktuální úskalí spolu dokážou mluvit a smát se. Všimnu si, že je chvílemi pozoruje i Serien a podle jeho výrazu soudím, že myslí na to samé. Určitě se taky bál, že i jejich přátelství vezme za své. Hlavní otázkou ale zůstává, co si myslí o Naramienovi a jestli cítí to samé jako Shiroya. Pokud ano, věřím, že vše bude v pořádku. Sice mě bude mrzet, že o ně bratr přijde, ale bude to jen jeho vina. Ovšem pokud to cítí opačně, nastane peklo. Nechci ani pomyslet na to, že by Shiroya o jeho lásku přišel. Serien je pro něj středem všeho a ztráta ho naprosto zničí. V nejhorším případě může zešílet a to pak půjde všem o krk. Už jednou Arden pohřbil. Nevyčítám mu to, ale znamená to, že je toho schopen. Z mého dumání mě vytrhne hluk a zjistím, že se jejich rozhovor nečekaně vymkl kontrole. Nevím, co bratr říká, ale je rozčílený a rozhodne se pro odchod. Nasupeně vyleze z bazénu a s osuškou v ruce se vydá zpět do domu. Po cestě se srazí se Shiroyou. Na toho taky něco vykřikne a pak zmizí v útrobách domu. Na chvíli nastane naprosté ticho.
„Nic se neděje, nebylo to nic důležitého,“ Kiriaki všechny uklidní a razí si cestu ke mně. Pobídne Seriena, aby ho následoval a pak nás poprosí, abychom na chvíli vylezli z vody. Uděláme to a to už se k nám přidá zmatený Shiroya.

(Shiroya)

„Co to bylo? Zničeho nic na mě štěkl, jestli jsem teď spokojený?“ nechápu Naramienovo chování a svěřím se, co na mě křikl.
„To je moje vina. Zkusil jsem s ním promluvit. Zprvu jen takové ty běžné věci, abych zjistil jestli se mnou vůbec bude mluvit. Byl naprosto v pohodě, jako dříve. Smáli jsme se a rozhovor si užívali, jenže pak jsem nadhodil problém s vámi a bylo po srandě. Chtěl jsem jen pochopit, proč se tak chová. V ten moment přede mnou stál úplně někdo jiný. Osočil mě, že z něj pro Shiroyu tahám informace. Nazval mě hnusným zrádcem a že prý už se mnou nikdy nepromluví ani slovo. Pak se sbalil a šel,“ vysvětlí nám proč tak vyváděl a tak se dozvím, že jsem nebyl ta prvotní příčina. Jen jsem se mu zrovna dostal do rány. I když svým způsobem vlastně příčina jsem, jen to pro změnu bylo prostřednictvím Kiriakiho.
„Okamžitě tě obvinil, že proti němu štveš rodinu. To už začíná být příliš. Chová se jakoby jsi byl jeho nepřítel,“ obrátí se na mě Serien a je jasně vidět, že zuří. Azrael má pravdu. Musíme si promluvit, jak to cítíme a co bude dál. Ať aspoň mezi sebou máme jasno.
„Mrzí mě to. Doufal jsem, že pomůžu, ale zhoršil jsem to,“ povzdechne si a možná nemá daleko k pláči.
„Netrap se tím. Naopak ti děkuji, že jsi to zkusil. Ujistilo mě to, že to já jsem ten hlavní problém. Ostatní se jen vezou, protože jsou pomyslně na mé straně. Seriene můžeme si promluvit v soukromí?“ ujistím ho, že neudělal nic špatně a pak svou řeč obrátím na Seriena. Ten nemá nic proti a jdeme do pokoje, aby se mohl převléknout do suchého. Pak mu ještě navrhnu, abychom se přemístili do temnoty. Tam budeme mít stoprocentní soukromí. S tím souhlasí. Spojím se s Yamim a obeznámím ho s naší nadcházející polohou. Jen pro případ, že by se něco dělo a pak se přemístíme. Naším cílem je moje pracovna, která je nejchráněnější místností v domě. Nedá se odposlouchávat a ani do ní nelze proniknout bez mého vědomí. Perfektní místo na tento rozhovor.
„Předpokládám, že jde o Naramiena. Už nějaký čas si říkám, že je třeba to probrat,“ řekne a sedne si do křesla. Já obsadím to naproti a souhlasně přikývnu.
„Ano, situace začíná být neúnosná a já nechci v rodině řešit nějaké konflikty. Stačí, co si na nás chystá Leiko,“ začnu a zatím se snažím tu citovou stránku věci nechat na později.
„Když už jsi jí zmínil, Clarisa mi říkala o jejím mistrovském převtělování. Prý má jen jednu slabinu, neumí se chovat jako ta daná osoba, proto mě napadlo, jestli to vlastně vůbec Naramien je. Není možné, že by tu s námi byla ona?“ svěří se mi se svými obavami a úžasně se vyhýbá vyslovení jejího jména. Sice jsem od toho nešťastného incidentu mluvil se spiritem temnoty a dohodli se, že vzhledem k okolnostem bude vyslovení toho jména posuzováno individuálně, ale i tak jsem rád, že nic neriskuje. Ovšem jeho úvaha mě zaskočí. Popravdě tato varianta mi nikdy na mysl nepřišla.
„Jsem si jistý, že je to pravý Naramien. Vlastně ten incident s Kiriakim to hodně potvrzuje. Jak jsi správně řekl, Leiko není schopná chovat se jako ten dotyčný a to v žádném případě. Jenže Kiriaki nám sám řekl, že dokud se nezmínil o nás, byl jejich rozhovor úplně stejný jako vždy. Přátelský a to ona neumí. To ovšem nevylučuje, že v jeho divném chování nemá prsty. Kdo ví, čeho všeho je schopná a já si jsem jistý, že ještě nevyčerpala všechna svá esa, co má v rukávu,“ řeknu mu svůj názor a ještě ho podpořím fakty.
„Je pravda, že když se nejedná o nás dva, tak je jinak v pohodě. Díky bohu za její nedostatky, byla to příšerná představa. Musí to být pro tebe hrozné. Bojovat s vlastní manželkou, která si libuje v ubližování ti. Nedokážu si ani představit, že bych takhle já stál proti Miře a musel kalkulovat s jejími schopnostmi,“ povzdechne si ztrápeně. Já chvíli jen mlčky sedím a přemýšlím, jestli k ní ještě něco cítím. Kdysi jsem jí miloval. Ze všech bytostí si ona získala mé srdce a taky mi dala syna. Úžasného chlapce, kterého jsem se snažil vychovat, jak nejlépe jsem dokázal. Jenže pak mi všechno vzala. V jediném okamžiku jsem přišel o to nejcennější, co jsem měl. Ale taky jsem si uvědomil, co jsem nikdy neměl. Její láska byla falešná, stejně jako její přeměny v jiné bytosti, proto jsem jí vlastně neměl a ona mi to ukázala tím nejohavnějším způsobem.
„Už dávno mou manželkou není. Ta zemřela ve chvíli, kdy jsem zjistil, co v mé kůži provádí. Je to zrádce a nepřítel a já v jejím usmrcení ani na vteřinu nezaváhám. Až jí připravím o život, temnota její duši spolkne a za všechny hříchy jí náležitě potrestá,“ pronesu a při pomyšlení na její zločiny se mi vaří krev. Měl jsem se tehdy ujistit, že je to ona. Místo toho jsem dopustil, aby místo ní zemřela Mariana. Všechno mohlo být jinak, kdybych si tenkrát vybral ji. Jenže pak bych nepoznal Seriena. Musím uznat, že všechno špatné je k něčemu dobré.
„Vím, že jde o citlivé téma, ale musím se zeptat. Existuje tu možnost, že by osvobodila Seijiho z vězení a poštvala ho proti tobě?“ zeptá se opatrně a správně si uvědomuje vysokou citlivost tohoto téma.
„Podle mého ho z vězení osvobodit může nebo se aspoň pokusí. Otázkou zůstává, jestli by šel proti mně. Myslím, že by ho musela něčím držet v šachu, podobně jako Mamona. Jen nevím, jestli Seiji má něco, kvůli čemu by se nechal vydírat,“ zamyslím se nad tím. Je vůbec možné, aby někdo, kdo strávil tolik let za mřížemi, měl něco nebo někoho jemu drahého? Jedině z doby, kdy byl svobodný, ale i tak se mi nic nevybavuje. Mohl bych se zkusit zeptat přímo jeho. To je ono! Navštívím ho a na rovinu se zeptám. Ovšem teď musím myslet na jiné věci.
„I když je to nejisté, musíme s tím počítat. Byl bych nerad, kdyby nás překvapila právě tímhle. Teď už ale k původní věci, Naramien. Vybavíš si, kdy se k tobě začal chovat takhle divně? Možná nám to dá vodítko k tomu, proč to dělá,“ nasměruje hovor zpět k původnímu tématu a hned mi položí dost zapeklitou otázku. Kdy to začalo? Jdu ve vzpomínkách zpět, událost po události a snažím se zachytit každý jeho projev nenávisti.
„Asi vím. Než jsme se přemístili do pekla k Mamonovi vyzvednout holky. Zakázal jsem vám stavět se Leiko do cesty. Tehdy mě osočil z arogance. To byl první projev,“ vzpomenu si a ještě teď mě to zamrzí. Opravdu mě v tu chvíli ranil. Něco takového jsem od něj nečekal.
„Máš pravdu. Hned na to jsme přiznali svá tajemství a šlo to do kytek. Dokážu pochopit, že byl v první chvíli naštvaný, asi bych taky, ale trvá to už moc dlouho a zhoršuje se to. Mě ignoruje a na tebe útočí,“ přitaká.
„Seriene, poslyš. Asi tě to zaskočí, ale já si myslím, že to jeho chování narušilo moje city k němu. Obávám se, že už ho nemiluji,“ rozhodnu se jít s pravdou ven. Mluvím tiše a snad doufám, že mě neslyší. Strašně moc se bojím, že to tím ztratím. Můj strach ještě umocní nastalé ticho. Teď jsem pravděpodobně všechno zničil.
„Ano zaskočilo mě to,“ řekne a já ztrácím i ty poslední kousky naděje. Netroufám si, podívat se mu do očí a už vůbec ne do jeho myšlenek. Nechci vědět, co si o mě teď myslí. Nechci vidět jeho nenávist.
„Moc jsem se bál, že to nebudeš cítit, tak jako já. Ani nevíš, jak se mi teď ulevilo,“ promluví znovu. Okamžitě k němu vystřelím pohledem a nevěřícně valím oči. Co že to řekl? Ulevilo se mu?
„Já to nechápu. Čekal jsem, že mě za to budeš nenávidět,“ přiznám se ke svým myšlenkám a závěrům, které jsem z této konverzace původně vyvodil.
„To se nikdy nestane. Miluji tě jako nikoho jiného. I já si už nějakou dobu uvědomuji, že má láska k Naramienovi uvadá, ale zároveň k tobě stále roste. Můžeš se přesvědčit,“ vyzná se mi a pak mi nabídne k nahlédnutí své myšlenky. Seberu veškerou odvahu a jeho nabídku příjmu. Říká pravdu, v jeho hlavě není jediná věc, která by jeho slova vyvracela. Pouze všelijaké projevy lásky a náklonnosti. Tohle gesto mu oplatím a ukážu mu své myšlenky. Jsem opravdu rád, že umím myšlenky i přenášet, ne je jen číst. Moje počínání ho v první chvíli překvapí. Taky jsem ho mohl předem varovat. Když si uvědomí co se děje, začne se plně soustředit a po chvilce mu na rtech hraje krásný úsměv. Chvilku trvá, než mu promítnu všechno a pak se od něj odpojím. Serien se postaví a než se stačím nadát, stojí u mě a uloví si mé rty k vášnivému polibku. Okamžitě se přidám a ještě víc ho prohloubím. Tak moc jeho polibky zbožňuji.
„Troufám si tvrdit, že tohle bylo naše nejobsáhlejší vyznání lásky,“ řekne se smíchem v hlase hned jak se od sebe odtrhneme.
„Nemůžu nesouhlasit. Občas jsem za tuhle schopnost vděčný,“ souhlasím a i mě se do hlasu vkrade smích.
„Škoda jen, že neplatí i na Naramiena. Je jasné, že náš vztah už nebude takový jako dřív, ale otázkou zůstává, jak to s ním vyřešíme a taky jak to vezme rodina,“ řekne se značnými obavami.
„Předtím u bazénu jsem o tom mluvil s Azraelem a ten mě utvrzoval v tom, že rodina naše rozhodnutí podpoří, ať už bude jakékoliv. Ale popravdě je tu ještě jedna možnost, jak tu situaci vyřešit, ale to mi nikdy rodina nedovolí,“ přiznám se, že mám ještě další řešení.
„Pověz mi o tom,“ pobídne mě, abych se svěřil. Je vidět, že jsem ho tím hodně zaujal. Možná jsem o tom měl pomlčet.
„Jak si jistě vzpomínáš, Naramien je mojí součástí. Díky tomu jsem schopen si tuto součást vzít zpět. Pohltil bych ho do sebe a on splynul se mnou. Tím ale ztratí své uvažování i tělo,“ řeknu a čekám jak na to zareaguje.
„To by znamenalo, že už nebude mezi námi,“ shrne to.
„Správně. Veškeré jeho bytí se sloučí s mým. Ve skutečnosti se k tomuto účelu narodil a v původním plánu jsem to měl po získání svého těla i udělat. Když mi Akuma sebral tělo a tím mě i hodně oslabil, byl jsem na tom zle. Má mysl byla v chaosu a zdálo se, že ve svém stavu nebudu schopen temnotu řídit. Tehdy se do toho vložil můj spirit. Z temnoty udělal jednosměrný nepropustný svět a já se díky tomu odřízl od okolních světů a věnoval se v rámci možností chodu temnoty. Mrtví nadále přicházeli, ale nikdo nemohl ven. Žádný z tvorů ji nemohl opustit. Pak přišel na nápad, jak zařídit mé alespoň částečné zotavení. Nějak zajistil, aby se na Ardenu narodil tvor mě podobný jako dvojče. V den osmnáctých narozenin by za ním přišel vyslanec temnoty a učinil z něj schránku pro mou maličkost. Tím bych získal hmotné tělo a také životní sílu na stabilizování mysli. Jenže ti co nechtěli můj návrat se o tom dozvěděli a počínali na mé kopie hony. Nikdy se žádná nedožila plnoletosti. Jen Naramien to dokázal a to jen díky skutečnosti, že se narodil Gabrielovi. To Akuma stál za všemi útoky, ale tohle nedokázal. Zabít svému milovanému partnerovi jeho prvorozené dítě. Navíc to byl paradoxně on, kdo mě v něm probudil a to ještě ani nebyl plnoletý. Navazující události ti jsou známé a pak jsem zásluhou Anori a tvojí získal zpět tělo. V ten den měla Naramienova úloha skončit a já ho měl pohltit. Jenže jsem ho miloval. A nejen já, takže bylo nemyslitelné, abych to udělal. Proto vím, že s tím nikdy rodina nebude souhlasit,“ vysvětlím mu celou záležitost.
„Obávám se, že tohle opravdu neprojde. Ani já sám bych to asi nedokázal připustit. Sice ho už nemiluji, ale to neznamená, že ho nemám stále rád. Tuhle možnost dokážu skousnout jen v krajním případě. Kdyby se někdy rozhodl obrátit proti nám a zaútočil, pak to budu brát v úvahu jako možnost řešení,“ prohlásí a já s ním souhlasím. Ani já sám se k tomuhle nechci uchýlit. Přesně jak řekl, musel by mi k tomu dát hodně silný důvod.
„Souhlasím, přesto si myslím, že nebude na škodu o tom informovat i ostatní. Aspoň zjistím jejich názor,“ uzavřu to. Nemá cenu se o tom dál hypoteticky bavit.
„Určitě to pomůže v rozhodování, kdyby na to přišlo. A co se nás dvou týče, budu moc rád, když přestaneme kolem Naramiena chodit po špičkách a dáme mu najevo, že nás ztrácí. Proč si máme upírat všechny radosti vztahu, když on se chová jako idiot?“ navrhne mi. Jeho návrh se mi více než líbí a proto souhlasím a přitáhnu si to k sobě pro další polibek. Jak se situace vyvíjí, je jasné, že jen u něj neskončíme. Proto neváhám a přenesu nás do mé ložnice. Opět jsme s tím začali v nevhodné místnosti. Serien mě bleskově zbaví oblečení a na chvíli se zadívá na modřiny, které mi způsobil včera.
„Kdekdo by řekl, že tě týrám,“ povzdechne si a začne všechny modřiny zasypávat jemnými polibky. Já se té představě zasměji a pak ho ujistím, že bych se rozhodně nedal. Dál už slova nejsou třeba a my se naplno oddáme vášni. I přesto, že ho mrzí, jak mě vybarvil, neudrží se a v zápalu mi způsobí další. Neušetří ani krk. Možná se na něj zaměřil schválně. Jako provokaci pro Naramiena. Nevadí mi to a do téhle hry se zapojím. Jen ať vidí, že si patříme navzájem. Když se vyřádíme, skočíme do sprchy. Avšak i tam se zdržíme. Stačilo, abych se o něj ve sprše otřel a on nám dopřál další kolo.
„Už se musíme vrátit. Jsme tu přes dvě hodiny,“ řeknu, když se vrátíme do pokoje s ručníky kolem pasu a Serien mě pevně zezadu obejme. Vím, že když ho nezastavím, znovu mě vtáhne do víru sexu. Jen souhlasně pokývá hlavou a nechá mě, abych nám došel do skříně pro čisté věci. Naštěstí jsem už dávno pořídil jeho oblečení i sem. Oblékneme se a já nás přenesu zpět na Arden. Předpokládám, že si rodina nadále užívá v bazénu a proto nás přenesu tam. Nemýlil jsem se. Jako první nás zaregistruje Azrael, který si kousek od nás suší vlasy.
„Vyřešeno?“ zeptá se s úsměvem a poklepe si na krk.
„Dá se říct,“ odpovím a když k němu dojdeme, uštědřím mu ránu do ramene. Prostě neodolal a musel si rýpnout. Víc toho nestihneme, protože na nás naběhne Nikolaj.
„Máte čtvrt hodiny na převlečení. Bude se podávat oběd,“ přikáže a do všech jako když píchne. Se Serienem se rovnou odebereme do jídelny. Předpokládal jsem, že budeme první, ale někdo nás předběhl. Naramien.