Kowai Yume

(Aoi)

Už je to víc jak 24 hodin co šli Gill s Agnusem zabít tu Serienovu arogantní holku, ale dosud o sobě nedali vědět. Je to podezřelé. Očekával jsem, že se Gill hned přijde chlubit, jak to s ní vyřídil. Velmi rád bych si to poslechl a aspoň na chvíli u toho zapomněl na mé problémy. Každým dnem cítím, jak ze mě Yamiho noční můry vysávají víc energie. Netuším, jak to dělá, ale vše, co se mi ve spánku stane, se promítne i do reality. Podívám se na čas a zjistím, že mám ještě něco málo přes dvě hodiny do dnešního setkání s Leiko a ostatními. To je dostatek času na šlofíka. Sice usínám velmi nerad, ale už jsem stihl vypozorovat, že v běžnou denní dobu si mě Yami většinou nevšímá. Toho musím využít na trochu spánku a regenerace, abych mohl normálně fungovat. Plácnu sebou na postel a během pár sekund jsem tuhý.

„Vítej,“ zaslechnu a hned na to si dám několik nelichotivých jmen. Až moc jsem polevil na ostražitosti, a proto jsem opět v jeho pasti. Bezbranný a bez možnosti útěku.

„To nemáš nic lepšího na práci než mě špehovat?“ zeptám se zlostně a otočím se k němu čelem. Ihned mě do tváře udeří jeho povýšený úsměv. Kdybych jen mohl, na místě ho uškrtím. Nebo alespoň plivnul do tváře, ale to by se mi šeredně vymstilo. Rozhodně bych nezůstal bez trestu a já už ty jeho způsoby znám.

„Popravdě jsem nečekal, že budeš v tuhle dobu spát. Jen mě napadlo si tě zkontrolovat a ty jsi mi skvěle nahrál,“ odpoví. No bezva, teď už budu mít hrůzu zamhouřit oka ve dne i v noci. Kdybych aspoň dokázal vycítit, zda mě právě pozoruje, ale ne. Vůbec ho ve své hlavě nevnímám, jen když on sám chce, a to už je pro mě pozdě.

„Neměl bys spíš truchlit, než tu blbnout se mnou?“ zeptám se ve snaze mu smáznout ten úsměv z xichtu. V tuhle chvíli už musí vědět, že je Fóxa mrtvá, ale tváří se úplně vyrovnaně.

„Truchlit? Nechápu, na co narážíš,“ odvětí s neskrývaným překvapením. U něho velmi neobvyklý výraz. Sice to není takové, jak jsem si představoval, ale alespoň už nemusím koukat na ten úšklebek.

„No jo vlastně, tobě jsou takové emoce cizí. Taky mi to mohlo dojít dřív,“ povzdechnu si, když z jeho reakce pochopím, že tady s tímhle nepochodím. Jak by někdo jako on mohl truchlit.

„Takhle jsem to nemyslel. Nemám důvod truchlit. Celou rodinu jsem před pár hodinami viděl u snídaně a nic jim nechybí. Shiroya mě taky o ničem neinformoval,“ zarazí se a zvědavě pozvedne pravé obočí. Všichni jsou v pořádku? To přeci není možné! Gill je sice nanicovatý idiot, ale rozhodně není slaboch a co teprve Agnus. Nesnáším ho, ale musím uznat jeho kvality. Řadí se mezi elitu Shinigami, a i to je důvod, proč si jej Mamon drží po boku jako svou pravou ruku.

„I Fóxu, tu taky?“ ujede mi a zeptám se konkrétně na ní. Teď už je jeho pohled podezíravý a nepříjemný.

„Jistě, řekl jsem, že všechny. Fóxa se včera opozdila na večeři, takže teď má na přání její matky neustálý dohled. Ne že by ona o něm věděla. Bylo by nepříjemné, kdyby se ho snažila setřást. Ovšem není mi jasné, o co se tu snažíš?“ ujistí mě, že i ona je v naprostém pořádku a pak chce vysvětlit mé podivné otázky. Sakra musím se z toho nějak dostat.

„Jen jsem se tě snažil vykolejit, nic víc,“ pokusím se to zamést pod koberec. Jenže podle jeho pohledu to nebude tak jednoduché a začnu pomalu couvat, abych se od něj dostal, co nejdál.

„Ty sám musíš uznat, že je to chabá výmluva. Evidentně jsi měl jistotu, že se jí něco stalo. Takže mě oslň a řekni, co jste měli v plánu jí udělat?“ řekne přísným tónem a ve vteřině stojí přímo přede mnou a nechá svou vnitřní temnotu, aby mě obklopila a začala dusit. Jelikož v tomto světě platím za obyčejného člověka, nedokážu se tomu bránit. Slabostí mě opustí síla ve svalech a praštím sebou na kolena. Hodlá mě snad zabít i bez odpovědi? Ne že bych mu ji chtěl dát, ale taky tu nechci umřít.

„Nic ti neřeknu!“ dostanu ze sebe přiškrceným hlasem. Hned na to s tím přestane a já zalapám po dechu. Beze slova mě chytí pod krkem a přemístí nás do jiné místnosti. Jsem ještě zesláblý, když mě připoutá k řetězům visících ze stropu a pustí na mě své bestie, aby mě pomalu začaly ožírat. Řvu bolestí a mám pocit, že co nevidět omdlím, ale to evidentně není jeho plán. Schválně mě udržuje při vědomí a jen mě chladně sleduje. Když už jsem skoro po celém těle odhalený až na kost, dá bestiím pokyn k ústupu. Vím, co to znamená. Očekává ode mě odpovědi, ale ty mu dát nehodlám. Stejně už mi nemůže udělat víc než mě dorazit. Seberu zbytky sil a pohledem mu jasně naznačím, že mě nedokázal zlomit. Moje rozhodnutí s ním ani nehne. Naopak. Ušklíbne se a luskne prsty. To zapříčiní, že je mé tělo v naprostém pořádku a bestie znovu zaútočí. V ten moment mi dojde, co má v plánu. Bude mé utrpení opakovat tak dlouho, dokud ze mě nedostane, co chce. Nejde mu o fyzické mučení, ale o to psychické.

„Prosím, už přestaň! Všechno ti řeknu,“ vydechnu plačky po několikátém opakování. Bestie okamžitě ustoupí a já jsem zase v celku. Ovšem ta ukrutná bolest mi dál pulzuje ve svalech.

„Šesté kolo. Udělal jsi na mě dojem, dosud to všichni vzdali už ve třetím,“ uzná mou odolnost, i když taková lichotka mi zrovna na štěstí nepřidá. Nechat se šestkrát ohryzat na kost není něco, čím bych se chlubil.

„Perfektní. Přidám si to na seznam speciálních schopností,“ prsknu jedovatě.

„Bude se to tam vyjímat, nemáš zač. Teď k věci,“ reaguje pohotově a vrátí mě k tématu.

„Včera ráno Leiko rozhodla, že na ní zaútočíme. Prý na ní byla drzá, což je asi její specialita. Zprvu to dala na starosti Mamonovi, ale ten navrhl Gilla s Agnusem. Odůvodnil to tím, že on je na takovou malou holku moc silný a ti dva jí s klidem zvládnou. Je to jen léčitelka, která neumí své bojové schopnosti ovládat. Leiko uznala, že bude trapné posílat na ní někoho, kdo jí silou o tolik převyšuje. Měla to být snadná práce, ale ti dva se od včera neukázali a ty mi teď tvrdíš, že ona je živá a zdravá,“ vyklopím mu pravdu a doufám, že mi jí bude věřit. Nechci být obviněný ze lži a podroben dalšímu ohlodávání. Yami na mě pár sekund jen zaraženě zírá a pak dostane záchvat smíchu. Teď na něj zírám já a netuším co si o jeho reakci myslet. To jsou moje slova tak vtipná? Nebo se směje mě, když doufám, že mi to uvěří? S obavami pozoruji, jak se snaží smích zkrotit a popadnout dech.

„Ty jsi mi dal. Už hodně dlouho jsem se tak nezasmál. Leiko si vážně myslí, že jí Mamon bude věrně sloužit? Je nad slunce jasné, proč se z toho vykroutil. Nemá v úmyslu vám pomáhat, proto poslal ty dva. Je si dobře vědom, jakou silou Fóxa oplývá a věř, že rozhodně není snadný cíl, takže Gilla hravě zvládne. A hlavně ví, že Agnus nic neudělá, je věrný a na stranu Leiko se nikdy nepřidá. Takže podle mě je Gill dávno pod drnem, Fóxa bez úhony a Agnus se ukryl, aby nemusel nic vysvětlovat,“ vysvětlí mi, co ho tak pobavilo a já na něj vytřeštím oči. Sakra tohle mě vůbec nenapadlo. Mamon není idiot, ví, jak se v takové situaci chovat. Leiko sice má v zajetí jeho drahocennou matku, ale to neznamená, že jí nebude potají sabotovat plány. Já jsem takový idiot!

„Ta svině! Hned jak se vzbudím, odhalím ho. Už se těším, jak se bude tvářit, až Leiko umučí Lamiu k smrti!“ rozzuřím se a mám chuť Yamimu poděkovat za tyhle informace. Konečně Mamonovi smažu z xichtu ten jeho povýšený výraz. Yami se jen ušklíbne a lusknutím prstů mě probere. Chvilku mi trvá, než si uvědomím, že ležím ve své posteli. Už při prvním pohybu se připomene všechno to mučení, které jsem zažil. Tohle bude bolet ještě dlouho. Pohledem na hodiny se ujistím, že mám ještě čas. Zajdu do koupelny a napustím si horkou vanu. Potřebuji trochu uvolnit svaly, abych netrpěl při každém kroku. Pár minut jen ležím a pak začnu s jemnou masáží. Bolí to, ale cítím, že to pomáhá. Hlavně se tím ujišťuji, že jsem v celku. Nerad bych zjistil, že nějaké maso opravdu chybí. Nevydržím masírovat dlouho. Nejen že to bolí, ale taky tu zraněnou ruku můžu používat jen krátce. Kdyby to aspoň šlo vyléčit, ale takovou službu mi Yami nikdy neprokáže. Vylezu z vany a připravím se na setkání. Už se nemůžu dočkat až Mamona potopím. Vyrazím na místo setkání. Když zahnu do chodby, kde je její kancelář, zabrzdím a ukryji se za roh. Před kanceláří je Leiko, a ještě nějaký muž, který je zahalený v plášti s kápí a úplně maskuje svou přítomnost. Kdo to je?

„Jsem na tebe pyšná. Odvádíš velmi dobrou práci,“ promluví Leiko a pohladí muže po tváři. To mě zarazí, ale ještě víc její tón. Podle všeho jde o někoho, kdo jí je drahý.

„Jenže ta rodina je čím dál obezřetnější. Navzájem se hlídají a prakticky nikdy nejsou sami,“ odpoví s povzdechem. Rodina? Takže to je nějaký špeh, co pro Leiko sleduje rodinu Kuromi? Myslel jsem, že vím o všech, co se na tom podílejí, ale jeho neznám. A taky proč skrývá svou totožnost i tady? Možná je to někdo, kdo se s rodinou stýká přímo a bojí se vyzrazení. Dost možná Mamona už dávno podezírají z bojkotování našich plánů.

„Není se čeho bát. Jen udělej, co jsem ti řekla, a uvidíš, že vše půjde hladce,“ odvětí sebevědomě. Pak k němu přistoupí blíž a políbí ho. Ihned se přidá, a když se od sebe odtrhnou, rozloučí se a zmizí. Vážně by mě zajímalo, kdo to je, že si získal její srdce. Myslel jsem, že ani milovat neumí.

„Když chceš někoho špehovat, dělej to aspoň tak aby tě u toho nikdo neviděl,“ ozve se za mnou bezbarvý hlas. Leknutím nadskočím a vrhnu vražedný pohled na Mamona. Ten mě bez jakéhokoli zájmu obejde a s rukama v kapsách jde dál směrem k pracovně. To už si nás všimne Leiko a na Mamona se výsměšně ušklíbne. Musím jí co nejdřív říct o jeho sabotáži. Když dorazí i Kasai, usadíme se a Leiko si sedne na stůl. Mám pocit, že to dělá schválně, aby byla nejvýš a mohla tak na nás koukat z patra. Nemám o ní žádné iluze a vím, že nás má za podřadné služebníky. Jsme jen figurky na hracím poli. Nevadí mi to, pokud mi to pomůže k dosažení vlastního cíle.

„Upozorňuji vás, že jsem velmi nespokojená. Po Gillovi s Agnusem není vidu ani slechu a od informátora vím, že ta malá coura je živá a zdravá,“ promluví po několika minutách ticha a z jejího tónu mi naskočí husí kůže. I Kasai se nervózně ošije. Jen Mamon zůstane naprosto v klidu i přesto, že kouká právě na něj.

„Nechápu, proč koukáš na mě. Agnus se mi nehlásil, takže nemám tušení, co se stalo,“ opáčí a dál si zachovává klidnou tvář. Nevědět že lže, nejspíš bych mu uvěřil. Přetvařovat se teda umí mistrovsky. Naše přátelství nejspíš taky jen hrál. Otázkou je, zda úplně od základu nebo mě aspoň trochu za přítele měl.

„Já…,“ začnu, abych ho odhalil, ale všechna slova mi uvíznou v krku. Vší silou se ze sebe snažím vydat hlásku, jenže marně. K tomu pocítím ostrou bolest ve zmrzačeném oku.

„Co je?“ řekne rozladěně Leiko.

„Nevím, co se děje, chci říct, že…,“ dostanu ze sebe pár slov, ale ve chvíli, kdy mám Mamona prozradit, přijdu o hlas. To snad ne! Určitě to je Yamiho práce. Proto se ušklíbnul, než mě propustil. Věděl, že nic neřeknu. Mělo mi být podezřelé, že tak snadno vyzrazuje informace.

„Tak to zkus napsat,“ napadne Kasai a rychle přede mě dá kus papíru a pero. Přes silnou bolest se snažím co nejrychleji všechno napsat a když jsem hotový, vyčerpaně se rozvalím v křesle. Evidentně mě mučí i při pouhém psaní těch slov. Kasai si papír vezme a nastaví ho tak, aby ho viděli všichni.

„Co to má být?“ ozve se Leiko, po chvilce ticha, kdy si to četli. Překvapeně k nim zvednu pohled a setkám se s tím jejich.

„To, co nemůžu říct. Čemu na tom nerozumíš?“ nechápu její otázku.

„Vždyť to nedává smysl! Je to jen změť písmen. Ty jsi pil nebo ti přeskočilo?“ obuje se do mě a ukáže mi, co jsem napsal. Zírám na papír v jejích rukou a nemůžu uvěřit svým očím a uším. Jasně se tam píše, že Mamon tajně sabotuje plány, ale oni mi tu tvrdí, že jsou tam nesmysly. Co se to sakra děje? Jen co si položím tuhle otázku, spustí se mi silná bolest hlavy a já na pozadí mysli zaslechnu smích.

„Ty jsi tak neskutečně naivní. Tohle je součást tvého trestu. Budeš vědět plno důležitých informací, ale nikdy je nebudeš moct předat druhým nebo cokoli podniknout,“ rozezní se mi v hlavě Yamiho posměšný hlas a ve mně to začne vřít.

„Yami, ty šmejde! Za tohle tě jednou zabiju!“ vyštěknu nepříčetně a pak si uvědomím, že tu vlastně nejsem sám.

„Myslel jsem si, že v tom tvém podivném chování má prsty Yami. Měla bys zvážit, jestli je moudré Aoie zasvěcovat do dalších plánů,“ promluví Mamon a pak navrhne Leiko aby mě postavila mimo hru.

„Ty se do toho nepleť!“ utrhnu se na něm a začnu se utápět ve vzteku a sebelítosti. Proč já? Proč ze všech tady musím trpět zrovna já?

„Co tím myslíš?“ zeptá se podezíravě. Správně! Nic mu nevěř! Nenech se jím obalamutit!

„Je evidentní, že ho Yami má v hrsti od chvíle, co mu snědl oko. Mučí ho realistickými sny a hraje si s jeho myslí. Nemůžeme vědět, jestli nás přes něj neodposlouchává. To, co se teď stalo je taky jeho práce. Nejspíš ho nakrmil rádoby důležitými informacemi a užívá si, jak se teď zmítá v beznaději, když nám je nemůže říct,“ pokračuje a já si nelibě přiznám, že mluví pravdu. Tedy až na to, že to nejsou rádoby důležité informace, ale opravdové, a hlavně mluvící v jeho neprospěch. Sice vím, že Yami mě nemá pod dohledem neustále, ale nedokážu poznat kdy tomu tak je a kdy ne. Navíc, naše spolupráce není stavěná na důvěře, takže mi nebudou věřit, i kdybych to dokázal.

„Fajn, pro dnešek skončíme. Nechám si to projít hlavou a nějak to vyřeším. Mamone do příštího setkání očekávám, že mi sdělíš, co se stalo s těma dvěma a ty si jdi odpočinout, vypadáš strašně,“ rozhodne už v debatě nepokračovat a hned odejde. Kasai, která toho doteď moc nenamluvila, si jen povzdechne a ztratí se v plamenu svíce stojící na stole. Vypadá to, že odkráčí i Mamon, ale jen dojde ke dveřím a zamkne je. Překvapeně zamrkám a taky pocítím, že místnost opatří bariérou proti odposlechu. Co chce dělat?

„Řekni, jaké to je?“ zeptá se a nalije si do skleničky brandy.

„Co myslíš?“ nechápu jeho otázku a přemýšlím, co má v plánu. Tenhle výraz jsem v jeho tváři už párkrát viděl a nikdy to nesvědčilo nic dobrého. 

„Manipulace. Překvapilo mě, že víš o mé sabotáži. Připravoval jsem si pohotovou odpověď, kdy z tebe udělám lháře, ale Leiko s Kasai to nedokázaly přečíst. Yami evidentně chce, abych byl v obraze, takže na mě to zmatení neplatí,“ sdělí mi, že on mou zprávu přečetl bez potíží a s úšklebkem se napije. To mi ještě scházelo. Popravdě nevím, co teď dělat. Mamon mě mocí dost převyšuje a ví, že na něj mám špínu. Sice jí nemůžu použít, ale co když se i přesto rozhodně mě zlikvidovat. Nemůžu tu umřít! Ne dokud nepošlu Seriena do horoucích pekel. Ne když jsem vydržel všechno to Yamiho mučení.

„Tobě nebudu nic vykládat. Znám tě dost dlouho na to, abych věděl, že se mi budeš vysmívat,“ prsknu kysele a ruce zatínám v pěst takovou silou, že se mi nehty zaryjí do kůže a ucítím vlhkou krev v dlaních.

„Neznáš mě vůbec, tím si buď jistý. Ve skutečnosti mě to ani nezajímá, jen jsem nějak potřeboval začít konverzaci. Víc mě zajímá, jak se Yami o tom útoku dozvěděl. Fóxa se jistě nesvěřila. Je si vědoma toho, že by se tím odsoudila k domácímu vězení. A nevyčetl to z jejích myšlenek, jinak by byl o dost konkrétnější. Z toho, co jsi napsal soudím, že víceméně hádal, jak se to událo. Takže jediné možné vysvětlení je, že jsi mu to řekl ty, a to se opovažuješ mě nazývat krysou,“ prozradí mi svůj pravý zájem a já si během jeho slov všimnu něčeho zvláštního. V momentě, kdy vysloví její jméno, trochu sebou škubne jako v křeči. Důvod mi není jasný, ale nebude na škodu to zjistit.

„Kdyby tě na kost ožírali ty jeho zatracené bestie, tak i ty řekneš všechno co víš! Neměl jsem na vybranou!“ vysvětlím to, i když bych si to nejraději nechal pro sebe. Nesnesu pomyšlení, že mě obviňuje ze spolupráce s tím hajzlem.

„Poštval sis proti sobě hodně nebezpečného nepřítele. Já mu ovšem mile rád pomůžu. Věc se má tak, že Gill je mrtvý. Agnus byl přímo nadšený jejími schopnostmi, obzvlášť jednou. Ani já neměl tušení, že dokáže zničit duši, aby tak nemohla získat druhou šanci v posmrtném světě. Agnus se naopak do boje vůbec nezapojil, jen pozoroval. Přesně jak jsem mu přikázal. Pak mi podal hlášení a využil svých schopností, aby se ukryl. To, co se tam opravdu stalo víme jen my a oba dobře víme, že Leiko se to nikdy nedozví,“ podělí se se mnou o přesné informace a je evidentní, že se tím baví. Na druhou stranu já zbělám. Umí ničit duše? To je hodně vysoká magie. Měl jsem vzato, že jí ovládají pouze vládci a on mi tu teď s klidem tvrdí, že to umí i tahle holka? Holka, která mě do morku kosti nenávidí? Usilovně zvažuji své možnosti, kdy jsou mé vyhlídky velmi bledé a až pozdě si uvědomím, že Mamon odstranil bariéru a odešel. Zdá se, že mám celý seznam způsobů, kterými můžu přijít o život a ani jedna není lepší než druhá.

(Shiroya)

Dům se probudí do krásného slunečného nedělního rána, ale mě provází špatná nálada a kruhy pod očima. Celou noc jsem oči nezamhouřil, protože nemůžu dostat z hlavy Naramiena a ten jeho náhlý zvrat v chování. Něco na tom smrdí. Serien nevypadá o moc líp, protože jeho spánek nebyl nijak valný. Oba strávíme značný čas v koupelně, abychom se dali do kupy a nebylo na nás nic poznat.

„Jestli se dneska něco stane, tak tomu dotyčného zakroutím krkem,“ zavrčí, když scházíme po schodech do jídelny. Nekomentuji to a jen mu povzbudivě stisknu ruku. Pomůže to a stiskne mi jí nazpět s tím, že už mě nepustí. Nebráním se. Jednak mi je to příjemné a taky jsme se domluvili, že budeme před Naramienem svou vzájemnou náklonost projevovat a zkoušet tím jeho trpělivost a odhodlání. Toho potkáme pod schody. Na malý moment se zarazí při pohledu na naše propletené prsty, ale vzápětí se usměje.

„Dobré ráno, vyspali jste se dobře?“ pozdraví nás a zavede konverzaci.

„Dobré ráno i tobě. Vlastní postel nic nepřekoná. Ta v hlavním městě nebyla špatná, ale nebylo to ono,“ odpovím a nasadím jemný úsměv. Evidentně se nám ten čas v koupelně vyplatil, když se zdáme odpočatí.

„Navíc jsme toho v ní moc nenaspali. Díky bohu nás nikdo v noci neslyšel, to by se u snídaně tvářili jinak,“ přidá se a nepřímo ho seznámí s faktem, že jsme si užili i trochu té zábavy. Na to nijak nereaguje, ale v očích se mu mihne stín. Musím uznat, že se zatím drží, ale i tyhle drobné náznaky mi potvrzují, že to v něm vře. Uvidíme, jak dlouho to vydrží, než vybouchne. V jídelně už chybí jen Fóxa s Clarisou. Objeví se až chvilku po nás s omluvou, že právě dovezli občerstvení s alkoholem a že potřebují pomoc. Jako první se nabídnu já s Azraelem.

„Taky pomůžu,“ začne se zvedat i Naramien, ale Clarisa ho zarazí.

„Díky Nari, ale ve čtyřech to hravě zvládneme. Klidně začněte jíst bez nás, pak se k vám přidáme,“ odmítne jeho pomoc a už nás žene ven, kde čekají dodávky od obou obchodníků. Nevím, jestli ho Clarisa odmítla schválně, ale hraje nám to do karet. Z obou obchodů nám zboží dovezli jejich majitelé, kteří se při pohledu na mou maličkost zarazí a pak se mi rozpačitě ukloní. Rychle je ujistím, že to není třeba a ať se ke mně chovají stejně jako k jinému zákazníkovi. Je mi jasné, že to asi nedokáží jako lusknutím prstu, a proto se raději zaměří na vyřízení všech náležitostí objednávky. Já, Azrael a Fóxa vyložíme zboží z dodávek a Clarisa srovná účty. Když je vše vyřízené, oba obchodníci se rozloučí a popřejí nám příjemnou zábavu. Ze všeho nejdřív nanosíme bedny s jídlem do kuchyně, kde si je převezmou zaměstnanci, aby vše dali do chladu. Během nošení se konverzace točí hlavně kolem nadcházející oslavy, ale když se vrátíme pro víno, nastane změna.

„Takže, kolik času mu dáváte, než s tím divadlem sekne?“ zeptá se Clarisa a sedne si na bednu s vínem. Její otázka mě zprvu zarazí, než mi dojde že naráží na Naramiena. Evidentně jsem podcenil ostražitost zbytku rodiny a myslel jsem si, že mu tu změnu věří.

„Upřímně si nejsem jistý, ale se Serienem nemáme v plánu mu to ulehčit,“ odpovím a jsem zvědavý na jejich názor.

„Znám ho opravdu dobře a vím, že když si něco usmyslí dokáže se toho držet celkem dlouho. Na druhou stranu se zdá, že mu to nikdo tak úplně nežere a jestli bude pod neustálím tlakem, tak tomu dávám maximálně týden,“ zamyslí se Azrael a seznámí nás se svou dedukcí. V tom s ním souhlasím. Jestliže bude pořád narážet na situace, které ho vytáčí, nedokáže se ovládat dlouho.

„Podezřelé je hlavně načasování. Je tu jedna věc, o které nevíte, ale musíte mi slíbit, že se to nedozví matka,“ ozve se Fóxa a nervozita z ní přímo sálá. Já už díky Yamimu trochu vím, o co jde. Jen jsem to s ní ještě neprobíral a čekal až ona sama s tím přijde. Neváhám a slíbím jí, že to Miře neřeknu. Ostatní následují mého příkladu a čekáme, co nám poví.

„V pátek jsem nebyla pouze v Sironu. Odpoledne jsem se vydala za jedním mužem pro radu do Deinu, ale kousek před branou mě s vražedným úmyslem napadl Gill,“ řekne pro začátek a Clarisa vyskočí na nohy jako čertík z krabičky.

„Cože? Jak to, že jsi mi o tom neřekla? Udělal ti ten parchant něco? Určitě s ním byl i Agnus, ti dva jsou vždy spolu,“ zasype jí otázkami a očima pátrá po jakémkoli zranění, které před ní mohla skrývat.

„Ano byli tam oba. Leiko se rozhodla změnit strategii. Došlo jí, že když bude útočit na jednotlivce, má větší šanci na úspěch. My dvě jsme měli v pekle menší konflikt, a tak jsem se stala jejím prvním cílem. Ona sama si nechce špinit ruce a myslí si, že jsem pod její úroveň, takže poslala ty dva. Jenže se dost sekla. Zaprvé šeredně podcenila mé schopnosti, a navíc nepočítala s jednou zásadní věcí,“ pokračuje ve vyprávění, ale odmlčí se a trochu ošije. Ale, tohle začíná být zajímavé.

„S čím nepočítala? To tak nenapínej nás a mluv,“ pobídne jí sestra, kterou v tuhle chvíli už víc spaluje dychtivost po informacích než strach.

„Mamon. Asi si myslela bůh ví, jak ho nemá pod palcem, ale on rozhodně nemá v plánu jí pomáhat. Což znamená, že ani Agnus. Po celou dobu se do boje nezapojil a Gill byl pro mě velmi slabým protivníkem. No ve stručnosti, Gilla jsem na dobro poslala k šípku což, jak jsem později pochopila byl Agnusův záměr. Ten mi pak přetlumočil pozdrav od Mamona a zmizel,“ zakončí své vyprávění a mě unikne úsměv při pohledu na ní, když se o Mamonovi zmíní. Neujde to její pozornosti a radši se vyhne očnímu kontaktu.

„Díky bohu, že si vybrala zrovna tyhle dva,“ vydechne Clarisa úlevně a pak se ještě jednou ujistí, že se jí opravdu nic nestalo.

„Oni nebyli první volbou. Ze svých zdrojů vím, že tím zprvu pověřila Mamona, ale podařilo se mu to hodit na ně. Věřil tvým schopnostem a taky věděl, že Agnus na jeho rozkaz proti tobě nepůjde,“ přidám své informace, které Yami dostal z Aoie. Fóxa při zmínce, že jí Mamon důvěřuje lehce zčervená a já se opět neubráním úsměvu. Už by si vážně měla uvědomit co cítí. Měla by pak vše snadnější.

„Moment, je tu něco, co mi nehraje. Jestli jsi Gilla zabila, nejspíš šla jeho duše k zatraceným. Neznamená to pro Mamon problém? Může vykecat, že ho Agnus potopil a Leiko si snadno domyslí, že to byl jeho nápad,“ konečně se do konverzace zapojí i Azrael, který to doteď mlčky poslouchal. Pravda. Tohle je vážný zádrhel. Gillova duše je prohnilá, takže bez okolků putuje okamžitě k zatraceným a já tomu nedokážu zabránit.

„O to jsem se postarala. Gill se posmrtného života nikdy nedočká, protože jsem jeho duši zničila. Doslova jsem ho vymazala,“ prohlásí a já se pozastavím nad jejím výrazem plným krutosti a uspokojení z odvedené práce. Až pak mi dojde, co řekla.

„Zdá se, že jsi velmi mazaná a nebezpečná potvůrka. Prokletí duše je velmi vzácné, a kromě vládců jej zvládne jen hrstka vyvolených,“ reaguju a svým způsobem jí vysmeknu poklonu. Azrael se ještě domáhá bližšího vysvětlení, a tak mu ochotně popíše, jak to přesně funguje.

„Vraťme se k původní věci. V pátek je na tebe spáchán útok a hned den na to se Naramienovo chování změní k nepoznání. Tohle je opravdu zvláštní načasování. Každopádně ho musíme mít všichni na očích. Taky musíme všechny upozornit na to, že Leiko změnila strategii. Samozřejmě se tvá matka nedozví detaily, o to se postarám,“ shrnu celou debatu, obeznámím je s dalším postupem, a nakonec Fóxu znovu ujistím, že slib dodržíme. Je mi jasné, proč to Miře nechce říct. Ví, že by si tím vysloužila domácí vězení a o to teď opravdu nestojí. Usilovně pátrá po informacích, jak Mamona zbavit prokletí a k tomu potřebuje svobodu pohybu. Zajímalo by mě, jak daleko pokročila. Přitom je odpověď tak jednoduchá.