Kowai Yume

 Aniž bych byl pozorován, vkradu se vlastně do svého vlastního pokoje a zjistím, že tam Siko není. Docela mě to zaskočí, protože dveře byly zamčené, a tak by se neměl jak dostat ven, ale pak zaslechnu šplouchnutí vody a z toho usoudím, že je v koupelně. V tichosti vejdu a spatřím Sika, jak si vegetí ve vaně a hraje si s mýdlovými bublinami. To, že není sám, vůbec nezaregistruje a to mi velmi hraje do karet. Nějakou dobu ho pozoruji, jak vytváří a poté ničí bubliny a pak se přesunu přímo za něj.

„Chyběl jsem ti?“ šeptnu mu do ucha a v ten moment jsem celý ohozený, protože Siko leknutím nadskočí a tím voda vycákne přímo na mě. No teď abych se šel převléknout, jinak nastydnu.

„Bože, tyhle blbý nápady můžeš mít vážně jen ty. Co chceš?“ zavrčí s rukou na srdci a já v jeho očích zachytím úlevu. Bylo mi jasné, že navenek nepřizná, že je rád, když mě vidí živého a zdravého. To je celý on.

„Anee mi řekla, že mě chceš nutně vidět, tak jsem tady,“ odpovím a Siko sebou přistiženě škubne. Zdá se, že nyní už o mou přítomnost nestojí. S tím jsem tak nějak počítal, protože dokud jsem byl v bezvědomí, nemusel se přetvařovat a mohl se svěřit úplně se vším. Jenže on neví, že při jeho poslední návštěvě jsem byl zcela při vědomí a tak slyšel každičké jeho slovo.

„Změnil jsem názor, už tě vidět nechci, a když dovolíš, rád bych se osušil a oblékl,“ vrhne na mě pohled vraha říkající, abych okamžitě vypadl z koupelny.

„A co ti v tom brání? Snad by ses nestyděl, zrovna přede mnou?“ ušklíbnu se poukazujíc na fakt, že mám dokonale zmapovaný každičký detail jeho těla a podám mu ručník. Siko jen zlostně zkřiví tvář a vytrhne mi ručník z ruky. Během toho co se suší ho sleduju a nepřestávám žasnout nad jeho tělem. To nádherné tělo mi ale poté zmizí za vrstvou oblečení. Škoda, byl to úžasný pohled. Rozhodnu se vzít si čisté a hlavně suché oblečení, protože v tomhle mi je vcelku zima. Nezaujatě ze sebe shodím mokré věci a přitom v zrcadle, před kterým stojím, zachytím Sikův rozpačitý pohled a lehce načervenalé tváře. Skrytě se usměju a ze skříně vytáhnu čisté oblečení, které si hned natáhnu.

„Jak ti je?“ optá se náhle a mě tím zaskočí. Otočím se k němu čelem a zkoumám jeho výraz. Je hodně nejistý, očima bloudí po celém pokoji a v dlaních žmoulá okraj trička. Nejspíš teď své otázky lituje, protože mi tím dává najevo, že má o mě strach.

„Už dobře, díky za starost. Věřil bys, že i v komatu lze snít?“ optám se a má otázka Sika velmi zaujme, ale myslím, že mu nedošel pravý význam mých slov.

„Jako ve spánku. Doufám, že tvé sny byly příjemné,“ pípne. Potěší mě, když mi nepřeje noční můry, jak by tomu bylo dříve. Myslím, že jsme na dobré cestě k vzájemnému porozumění.

„Nevím, zda byly příjemné. Navštívil mě v nich anděl. Neviděl jsem ho a jeho slovům nerozuměl, ale hlas měl zlomený, plný bolesti,“ pronesu s pohledem stále upřeným jeho směrem. Siko se pod mými slovy otřese a oči rozšíří v polekání a částečně i v úžasu. Pochopil a teď svádí boj s tím, zda mi říci, že tím andělem byl on.

„To nebyl anděl,“ špitne a posadí se na kraj postele. Na první pohled je vidět, že svádí vnitřní boj o tom, zda mi řekne pravdu nebo ne.

„Siko, chci znát důvod tvých prohřešků a také chci znát pravé city, které chováš ve svém na venek ledovém srdci k mé osobě,“ udeřím na něj a vysloužím si tím pohled plný strachu, který celou dobu držel v sobě.

„Budeš mě za to nenávidět,“ vydechne nešťastně a skloní hlavu. Přisednu si k němu, rukou pozvednu jeho obličej k tomu svému a opatrně se mu přisaju na rty. Siko se vůbec nebrání a po malém zaváhání se přidá. Tomu říkám pokrok. Laskám ho, jak nejlépe umím a když se od něj odtáhnu, Siko se ke mně instinktivně natáhne. Pak mu ale dojde, co dělá a vrátí se do původní pozice a já mu naznačím, aby mi své tajemství řekl.

„Chtěl jsem, abys mě nenáviděl a držel se ode mě co nejdál, protože já nedokázal nenávidět tebe,“ odpoví a upřímně vůbec z toho nejsem moudrý a nechápu, co tím chce říct. Když to celou dobu nebyla nenávist, tak co to tedy ke mně cítí? Siko postřehne můj naprosto zdezorientovaný výraz a dojde mu, že musí více do hloubky, abych to byl schopen pobrat.

„Ten den, kdy jsi mě zachránit z té laboratoře, jsem se do tebe zamiloval jako do svého zachránce. Ale pak když jsem zjistil, že jsi siréna a chceš mě začlenit do vaší komunity, zatvrdil jsem se, že tě budu nenávidět, ale nešlo to. Mé city byly až moc hluboko zakořeněné. Začal jsem se všech stranit a všemožně porušovat zákony. Doufal jsem, že svým chováním otrávím tvůj pohled na mě a zavrhneš mou existenci stejně tak jako to udělali ostatní. Jenže v tom jsem se spletl, protože ty ses do mě zamiloval a mé prohřešky toleroval a přehlížel. Proto jsem se rozhodl zabrat jezero smutku a tam jsem přesvědčoval sám sebe, že tě nenávidím,“ osvětlí své myšlenkové pochody, které mu kolovali v hlavě v době, kdy se dostal mezi sirény a až teď mi dojde jedna zásadní věc. On věděl, že já ho zachránil z laboratoře? Sakra tak to jsem se pro utajení této skutečnosti nemusel tak namáhat. Dokážete si představit, kolik práce mi dalo, abych zajistil, že nikdo ze sirén neotevře zobák a nevykváká mu to? Sirény jsou strašné drbny a nic se v této komunitě neudrží déle jak pár hodin.

„A co Yoru?“ optám se, když si vzpomenu na jejich vztah.

„Do něj jsem se zamiloval tak nějak z nouze. City k němu nebyly tak silné jako k tobě. Možná mě přitahoval jeho kočkovitý původ nebo jeho pohled na svět. Dá se říci, že skrze něj jsem chtěl zapomenout na tebe, ale tvá neustálá přítomnost mi to znemožňovala,“ přizná pravé city a v jeho pohledu zahlédnu, že ho měl opravdu rád, ale ne tolik kolik by chtěl.

„Dobře tohle ti nezazlívám, dokážu pochopit, jak ses cítil a jen ses bránil. Ale nechápu, proč jsi koupil Momo,“ přitvrdím a přesunu se s vyprávěním do další fáze. To už je Siko méně sdílnější a zdráhá se mi to osvětlit.

„Já. Já už nevěděl co udělat proto, abys mě zavrhnul a tak když jsem zjistil, že Ikki má bratra, kterého unesli nějací vesničané, rozhodl jsem se ho koupit a vydírat Ikkiho. Vím, jak moc lpíš na dobrých vztazích mezi sirénami a smrtí, proto jsem toho chtěl zneužít,“ vydechne a svůj pohled zabodne do země a znovu skolí hlavu. V jeho tváři se odráží lítost nad svými činy, které byly nakonec naprosto zbytečné.

„Ty jsi mi ale blázínek. Tolik špatností pro nic. No myslím, že trest byl dá se říci přímo úměrný k těm menším prohřeškům, ale omluvě se nevyhneš. Povinně se omluvíš Ikkimu a Momo a i ostatním, protože tvé činy jim hodně ublížili. A pokud budeš souhlasit, rád bych ti nabídl společné soužití,“ řeknu nakonec a Siko se na mě vyjeveně podívá. On snad vážně čekal, že ho začnu nenávidět? Jak bych to mohl udělat, když mé srdce puká už jen pomyšlení na to, že bych ho nemohl vídat. Siko notnou chvíli mlčí a nejspíš si vše srovnává ve své hlavince a nakonec lehce přikývne a pevně mi pohlédne do očí. Mě se na tváři rozlije blažený úsměv a znovu se mu přisaju na rty. Siko se ke mně okamžitě přidá a polibek ještě prohloubí. Během vášnivého polibku ho opatrně položím na postel a přesunu se nad něj. Své rty po odtržení se od těch jeho přesunu na krk, který zasypu lechtivými polibky a pak ho zbavím trička. Jemně laskám horní část jeho těla a Siko se mi svým vypínáním hrudi přímo nabízí. Ani on nezůstane pozadu a začne mě postupně zbavovat oblečení. Právě obšťastňuji jeho bříško, když své ruce přesunu k lemu kalhot, které stáhnu spolu se spodním prádlem a mě se tak naskytne pohled na jeho již ztopořený a polaskání chtivý penis. Rozhodnu se pro trochu provokace a ovanu penis svým dechem. Reakce se dostaví téměř okamžitě a Siko se napne jako prut a pokojem se rozlehne slastný výkřik.

„Jsem rád, že si to užíváš,“ pronesu těsně před tím, než jeho penis zmizí v mých ústech. Siko zalapá po dechu a prohne se proti mně. Jemně ho laskám a přitom ho začnu připravovat na svůj vstup. Když je dostatečně připraven opatrně do něj vniknu a jakmile jsem v něm celý, přestanu se hýbat a začnu laskat jeho bradavky a zasypávat tělo polibky abych jeho mysl odradil od bolesti, kterou mu zajisté způsobuji. Ve chvíli, kdy si na mě zvykne se Siko pohne proti mně a mě tím dá znamení, abych začal s přirážením. Se zvyšující se touhou a vášní přidávám na tempu přírazů a nepřestanu dokud oba nevyvrcholíme. Vyčerpaně se svalím na postel vedle Sika a snažím se zklidnit rozdivočelé srdce. Zdá se, že na takovou zátěž nebylo mé tělo ještě připraveno, když si vzpomenu na to, že ještě před nedávnem jsem byl v bezvědomí. Jestli se to doví Anee tak bude pořádně zuřit. To zas bude halo. Ale za tohle mi to stálo. Konečně, poprvé v mém životě mi byla má láska opětována a já se s ním mohl pomilovat jako s milencem a ne s vězněm.

„Miluji tě Siko. Celým svým srdcem tělem i duší. Nic a nikdo mi lásku k tobě nevezme,“ zašeptám, když se mi dech zklidní natolik, abych byl schopen mluvit plynule bez lapavých nádechů.

„Ač nerad přiznávám, že jsem lásku k tobě nedokázal zahubit, z toho tedy soudím, že tato láska je věčná a nezničitelná. Dokázal jsi mě přinutit milovat sirénu, proto jsem rád, že miluji právě tebe,“ pronese s pohledem spojeným s tím mým. Jeho slova přinutí mou duši zatetelit se blahem. Přitáhnu si ho do náruče a jako stvrzení našich slov spojíme své rty v jedny jediné.