Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chvíle klidu

3. 12. 2014

(Mamon)

Už více jak měsíc jsem proti Shiroye a jeho blízkým nic nepodniknul a někteří mý společníci z toho začínají být nevrlí. Nejvíc si notují Aoi s Kasai, kteří mě s těmi svými siláckými řečmi brzy přivedou do blázince. Je to až směšné, když přihlédnu k faktu, že kdyby Shiroya opravdu chtěl, byli by oba dávno mrtví. Hlavně tedy Aoi. Bezhlavě se hrne do útočení a nebýt té malé hry co spolu hrají, čuchal by ke kytkám zespoda. Kiku je taky plný sil a nemůže se dočkat, až se opět utká s Tsuchi. Dokonce jí nesnáší víc než Noira s Novou, kteří pro něj představují přímé ohrožení na životě. Opravdu si uměl vybrat mazlíčka a ještě ke všemu si ho rozdvojí. Jednou za tři dny chodím kontrolovat Agnuse s Gilem, jestli těm Serienovým holkám neubližují. Musel bych je zabít, kdyby se na nich dopustili nějakých násilností. Nechci ani pomyslet, co by mi Shiroya udělal, kdybych svůj slib nedodržel. V tomhle mi vážně věří a zradu by mi neodpustil a nenechal mě z toho vyváznout bez úhony.
„Krucinál zabijte mě. Rozhodně to ocením víc než být pod jednou střechu s tímhle nadrženým imbecilem,“ zavřeští Clarisa, jen co se jí objevím v zorném poli. Podobné řeči slýchávám pokaždé. Vážně je na Gila vysazená a dává mu to při každé příležitosti najevo. Ten jí neúnavně dává velmi nechutné návrhy, ze kterých je kolikrát špatně i Agnusovi a to už je co říct. Shinigami jsou známí svou bezcitností a lhostejností ohledně podobných narážek.
„Promiň, ale v tom ti nemohu sloužit. Nemám v plánu nechat se Shiroyou naporcovat jako suši,“ zamítnu její přání a pak se obrátím na Gila a upozorním ho aby se krotil. Ten mi to ledabyle odkýve, čímž mi jasné dává najevo, že mu jsou má varování u zadku. Však on na tu svou drzost jednou šeredně dojede a já rozhodně nebudu ten, před kterým bude zdrhat.
„Mamone, už dlouho jsme v nečinnosti. Nevrhá to na válku dobré světlo, nemluvě o tom, že jsme poslední boj prohráli. Muži začínají být netrpěliví a na mysl jim přichází i možnost, že to chceš zabalit,“ zvážní Agnus, když se chystám k odchodu. Nijak neřeší, že nás ty holky slyší, protože s těmi informacemi nemůžou nic dělat. Ony samozřejmě zbystří a značně je potěší fakt, že nevyhráváme. Ale co není, může být.
„Jste všichni tak nedočkaví. Měli byste se učit trpělivosti, je to velmi užitečná věc,“ ozve se kousek od nás má drahá přítelkyně a užitečná partnerka.
„Říkal jsem ti, abys zůstala v paláci a hlavně se neukazovala tady,“ zamračím se na ni, ale je jí to ukradené. Spíš jí zajímají naše vězeňkyně a právě proto jsem nechtěl, aby sem chodila.
„Snad jsem se vyjádřil jasně, že jí tu nebudu trpět. Mám na zdechliny alergii,“ zavrčí podrážděně Agnus a zdroj své nenávisti propichuje pohledem.
„I po tolika letech ze mě pořád cítíš Shiroyu, ale to neznamená, že mu patřím. Tak se zklidni a nesrovnávej mě s těmi chudáky,“ vrátí mu to stejnou mincí, ale pohled stále upírá do cely.
„Právě, že mu patříš. Vždycky tomu tak bylo a bude. Stejně jako ten anděl v Sironu tak i ty jsi k němu poutaná. Sice nejste podřízení jeho zákonům, ale ta pouta nedokážete zpřetrhat. Takových co se o to pokoušelo, jsem viděl nespočet a vždy ta pouta zmizela až po druhé, finální smrti. A co víc, jsem si více než jistý, že máš často pocit, že ti stojí za zády, i když tomu tak není,“ vpálí jí do očí a zároveň popře její tvrzení. Tohle Leiko dost vytočí, ale asi tu nechce dělat scénu, proto na něj jen vrhá zlý pohled a snaží se vymyslet co mu na tohle říct.
„Děláš jako kdybys mě znal, kdykoliv ti můžu dokázat, že já se těch pout dávno zbavila,“ nadhodí s úšklebkem, který ale dlouho nezůstane.
„Fajn, tak si sundej ten náramek,“ přikáže jí vítězně a je jasné, že tuhle bitvu vyhrál. Všichni totiž víme, že ten náramek se znakem temnoty nedokáže sundat. Nejde jej přetrhnout, spálit a ani tím nejmocnějším kouzlem ho z ruky nedostane.
„Sketo,“ prskne poraženě a radši se klidí ze scény. Nechápu, proč sem vůbec chodila, ale co já vím, do hlavy jí nevidím. Jen se mi nelíbilo, jak si prohlížela ty holky. Vím, že jí moc nevoní fakt, že jí Shiroya vyměnil za muže. Doufám, že jí nenapadne nějaká pitomost, tu bych opravdu teď nepotřeboval. Domluvím se s Agnusem na další návštěvě a vrátím se domů. Tam si to rovnou nasměruju do matčina pokoje.
„Ani se s tím ke mně nepřibližuj! Pořád bys do mě něco cpal, přitom mi je dobře!“ dolehne ke mně křik který jako vždy doprovází podávání léků.
„Má paní, musíte si je vzít, jinak se bude mladý pán zlobit. Nic vám neudělají, jen posílí vaše zdraví,“ snaží se jí domluvit Liam. Má s ní chudák svatou trpělivost.
„Tak mu řekni, že jsem si je vzala. On se v tom stejně šťourat nebude,“ odsekne a zatvrzele si odmítá ty léky vzít.
„Obávám se, že Liam je opravdu špatný lhář. Vezmi si je a nezlob mě,“ vložím se do jejich sporu, jen co vejdu do pokoje. Liam se mi ukloní a matka se na mě zatváří ublíženě. Jako kdybych jí něco dělal a přitom jediné co po ní chci je dodržování léčby.
„Slíbím ti, že je budu brát, když mi sem přivedeš tvého otce,“ řekne a mě ztuhne krev v žilách. Pokynutím hlavy pošlu Liama z místnosti. Je sice s touhle situací seznámen, ale v jeho přítomnosti se mi matce o dost hůř lže.
„Už jsem ti říkal, že má moc práce a je opravdu nešťastný, že tě nemůže přijít navštívit. Prosím poslechni mě a vezmi si je i otec by se zlobil, že takhle zanedbáváš své zdraví,“ řeknu jí další již z mnoha lží, které jako vždy uvěří.
„Tak dobře, udělám to jen kvůli němu,“ vzdá se ale výraz naprostého odporu jí zůstane. Už nic neřeknu a mlčky vyjdu na chodbu, kde čeká Liam Já se pod návalem vzteku neovládnu a vší silou praštím do zdi, až se začne sypat omítka.
„Dělá to jen kvůli tomu hajzlovi. Je pro ni mnohem důležitější než já a to jsem jí celou tu dlouhou dobu miloval a on se ani nestaral, zda vůbec žije. Jak levně získaná láska,“ zavrčím prakticky šeptem, ale i tak mě Liam slyší.
„Pane, vím, že si nedokážu představit, jak moc vás to bolí, ale prosím, nevzdávejte to. Vaše matka vás potřebuje, i když si to ona sama neuvědomuje,“ snaží se mě podpořit. Poděkuju mu a pak se zavřu u sebe. Pořád ve mně bublá vztek, ale zároveň i beznaděj. Nevím, jak dlouho ještě tuhle hru vydržím hrát. Mohl bych jí jednoduše usadit pravdou. Pravda. Ta by jí určitě zabila.
„Až ho zabiješ, bude vše snazší,“ pronese tiše Leiko, která se doteď stála ve tmě. Nijak se nepozastavuju nad skutečností, že se mi vkradla do pokoje. Dělá to často, tak jsem si zvykl.
„Uvidíme. Co chceš?“ jdu rovnou k věci. Chci být chvíli o samotě, takže se jí musím co nejdřív zbavit.
„Chci na svou stranu získat Seijiho. Vím, že za normálních okolností proti Shiroye nepůjde, i přesto co se mezi nimi stalo. Ale tobě by se mohlo podařit ho dostat na naší stranu a hlavně z toho ohavnýho lidskýho vězení,“ vybalí na mě svůj požadavek a já se na ní podívám jako na blázna. Tady už asi hráblo všem. Jak bych ho asi tak dokázal přemluvit? Po té aféře před lety by už na Shiroyu ani nenapřáhnul, natož se ho pokusil zabít. Seiji dost možná po otci nesmrtelnost získal, ale i tak si ho nesmírně váží a hlavně respektuje. Pokusit se mu něco namluvit je taky marné. O jeho současném vztahu ví to jsem si už stihl zjistit a na Leiko záměrně neútočí. Jen se brání jejím nájezdům a to by schvaloval. Sebeobrana a obrana svých blízkých není nic špatného. Opravdu tu nevidím nic, co by ho mohlo přesvědčit, aby proti němu bojoval.
„Přeceňuješ mě má drahá přítelkyně, nejsem všemohoucí, abych ho přemluvil k útoku na Shiroyu. Ty si to asi neuvědomuješ, ale ti dva spolu mají určité pouto. Nepůjdou proti sobě,“ snažím se tuhle debatu zahrát do outu, ale její pohled mi tak nějak říká, že tak snadné to nebude.
„Fajn. Když mi nepomůžeš ty, pomůžu si sama. Je to můj syn, takže znám jeho slabiny a věř, že jich umím zneužít,“ odfrkne si naštvaně a třískne za sebou dveřmi. Jen nad tím zakroutím hlavou a plácnu sebou do peřin. Konečně o samotě. To ticho mě nesmírně uklidňuje.
„Opravdu je schopná všeho. Chce tě zabít i za cenu, že do toho zatáhne Seijiho. Velmi nebezpečnou ženu jsme si pustili k tělu,“ promluvím do ticha, i když ten komu tohle patřilo, tu není.

(Shiroya)

U večeře je opět veselo. Yami se neustále popichuje s Naramienem a to i přesto že jsou jejich vztahy mnohem lepší. Serien se je snaží krotit a Arami naopak povzbuzuje. Do toho mi Hanako pobláznila Ravena, jediného muže, který mě bez výhrady poslouchá a zbytek rodiny je taky jako z divokých vajec. Přitom to jsou samí dospělí až na pár výjimek, ale dětinsky se chovají všichni. Až na Kiru, který v tomhle chaosu tiše trpí. Já si to radši nijak nepřipouštím a naopak jsem rád, že jsou šťastní. I když ne všichni. V mysli se stále vracejí ke Clarise a Fóxe. Serien to ze všech nese nejhůř. Nechci tím nijak znevažovat Miriny city, ale ta má Nanami, která jí spolehlivě psychicky zaměstnává. Vzpomíná na ně často a její obavy jsou silné ale ty Serienovi jsou přímo ubíjející. Přiznám se, že ačkoliv jsem je ujistil o tom, že jim myšlenky už nečtu, opak je pravdou. Moc už mám stabilizovanou, ale z nějakého důvodu nedokážu zablokovat všechny myšlenky. Jde to jen u těch povrchních, které jsou součástí každého dne, ale ty přetrvávající a silné myšlenky se mi nedaří potlačovat. Naramien je toho ušetřen, protože jeho myšlenky jsem ani nikdy neviděl a Yami mou součástí, ale ti ostatní. Navíc Serien je teď jako otevřená kniha. Vím prostě o všem, co se mu mihne hlavou. A na své dcery myslí každou volnou chvíli. I teď když se snaží ty dva usměrnit, na ně myslí a strachuje se o jejich zdraví. Sice jsem mu řekl, že se jim nic nestane, ale on Mamonovi nevěří ani nos mezi očima, natož tohle. Mě ale věří, takže o svých nočních můrách mlčí a předstírá, že se nic neděje.
„Ať už to proboha skončí,“ povzdechnu si v knihovně, když si myslím, že jsem sám.
„Už jsem si začínal myslet, že tě to nijak netrápí. Přiznávám, že tě tahle rodina hodně změnila, proto mi přišlo divné, jak klidný v poslední době jsi,“ upozorní na sebe Akuma mezi dveřmi a vstoupí. Otočím se na něj, abych zjistil, zda mě přišel provokovat, ale zdá se, že to myslel upřímně.
„Musím tak vypadat, jen díky tomu se Serien ještě nesesypal. Věří, když říkám, že Mamon drží slovo a neublíží jim, ale jemu samotnému už nevěří, takže mívá noční můry, kde se mu promítají všelijaké ohavnosti, které by se jim mohly stát. Jen doufám, že nenastanou problémy, jinak nevím, co s ním budu dělat,“ osvětlím své klidné chování.
„Ty mu vážně věříš? Vím, že ho znáš spousty let a já o něm netuším zhola nic. Ale teď jsme úplně v jiné situaci,“ pochybuje a sám uzná, že o svém synovi nic neví. Aspoň v tomhle je upřímný.
„On nikdy svůj slib neporuší, to vím jistě. Lamia bývala stejná a její nešťastný osud ho nutí držet sliby. Slíbil, že jim neublíží a dodrží to. Jen mi nikdy nemůže zaručit, že to neudělá někdo jiný. Nezapomínej, že tím by ublížili i mě a to si na světě nenechá ujít jen jediná osoba. Zrádce temnoty a má bývalá manželka Leiko,“ vyřknu své pravé obavy a Akuma na mě vytřeští oči pochopením. Už mu je jasné, že pro mě není nepřítel Mamon ale Leiko, která je odhodlaná mě zničit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ta Leiko je ale mrcha

Yui-chan,5. 12. 2014 8:27

Dovol mi, prosím, donést ti do Ardenu nějakou teratogenní látku. Prosím! :D Nechám Leiko narůst nějaký zmutovaný orgán neslučitelný se životem a zase půjdu :D. Protože mě začíná fakt štvát. Bude štvát Seijiho proti Shiroye a nelíbí se mi, že si prohlížela Serienovy holky. Tuším, že to bylo jen proto, že ji pak napadla ta myšlenka se Seijim a doufám, že už jsi odpustila od toho plánu z Gillem. Ten se mi totiž taky vůbec nelíbí :P. Ale ráda jsem si zase přečetla pokračování a doufám, že jsi chytila tu správnou notu na psání ;).