Kowai Yume

(Serien)

Vezmu ho opatrně do náruče a zděsím se nad jeho zmrzlým tělem. Donesu ho do pokoje, kam okamžitě nakluše Fóxa a snaží se zjistit co mu je.

„Co mu je?“ vyzvídám nedočkavě a nervózně zároveň.

„Nevím, po fyzické stránce je naprosto v pořádku. Je možné, že je to psychické, ale netuším, co ho mohlo dostat do komatu,“ vydechne bezradně. Nechápavě se podívám na bezvládné tělo mých milovaných a snažím se přijít na to, co se stalo, že se tak zablokoval. Je možné, aby to způsobila Shiroyovo láska ke mně, o které si myslí, že ji nikdy nebudu opětovat tak jako tu Naramienovu? Ne to není možné, vždyť už jsem mu řekl, že je miluju oba stejně.

„Tati neřekli jste si něco, co by ho mohlo rozhodit?“ optá se Clarisa, která ho zahřívá. Clarisa má schopnost ovládat oheň a proto i pouhým dotykem dokáže druhého zahrát a v případě boje i spálit. Její schopnost se teď moc hodí, protože je Shiroya úplně zmrzlý a nejlepší je ho zahřívat rovnoměrně což Clarisa dokáže.

„Měli jsme menší potyčku ohledně našeho vztahu, ale tu jsme ještě před snídaní vyřešili,“ řeknu zničeně a Clarisa jen kývne v souhlas.

„Kdybychom alespoň uměli číst myšlenky. To bychom věděli hned, kde je ten problém,“ vydechne Fóxa.

„Je tu ještě někdo, kdo je číst umí, ale ten by nám nikdy nepomohl,“ ozve se náhle Akuma.

„Kdo?“ vyhrknu a dožaduji se odpovědi.

„Démon světla,“ odpoví sklesle a uhne pohledem, aby neviděl do mého beznadějí plného výrazu. Tak to je v háji. Za prvé nevíme kdo to vlastně je a za druhé je to náš nepřítel. Jediný kdo tu má léčivé schopnosti je Fóxa ale ta umí léčit jen fyzické problémy kdežto psychické ne.

„Necháme vás o samotě. Až bude oběd, dám ti vědět,“ ozve se Mira a všechny vyžene z pokoje. Děkovně se na ní usměju a pak si přisednu k Shiroyovi a hladím ho po vlasech. V duchu se modlím, aby se probral a já zjistil, co ho trápí. V poledne se dostaví Mira s tím, že je oběd.

„Nemám hlad,“ odbudu jí otočený k ní zády.

„Probere se, věř mi,“ řekne a pak mě zas nechá o samotě. Kolem odpoledne mě hlad nakonec dostihne, tak se na chvíli odtrhnu od mého miláčka a skočím si do kuchyně pro sendvič. Tam se srazím se Ziki, která mi do ruky vrazí sendvič se vším, co mám rád. Poděkuju jí a pak se vrátím do pokoje. Shiroya stále nehybně leží a nevypadá to na brzké probuzení.

**********

(Xari)

Už je to týden co Naramien se Shiroyou upadli do komatu a otec už šílí a není sám. Všechny nás to trápí ale u otce je to mnohem horší. Bojí se, že o ně znovu přijde a můžu říct, že tohle by už nepřežil. Už druhý den začali z temnoty vylézat různé druhy zvířat a pevně střeží svého pána, aby mu někdo neublížil.

„Zlato, nad čím dumáš?“ obejme mě Kay, má láska, kterou už díky Naramienovi nemusím skrývat.

„Nad Naramienem se Shiroyou,“ odpovím a lehce se o něj opřu.

„Budou v pohodě, oba,“ uklidňuje mě a zasype můj krk drobnými polibky. Blaženě zavrním a nechám se Kayem povalit na postel. Rozváže mi pásek od slabého, skoro průhledného župánku ve stylu kimona, který jsem na sebe natáhl, když jsem se vykoupal a vrhne se mi na bradavky, se kterými si začne hrát jako kočka s balónkem. Poté co si dostatečně vyhraje, nedokážete si ani ve snu představit, jak nehorázně mě tím mučil, se přesune na bříško a mučení pokračuje. Pak mi hodí nohy k hlavě a přitáhne si můj zadeček k obličeji a začne mě roztahovat jazykem. Bohužel to dělá tím způsobem, že jazykem přejede po mé dírce a pokračuje na penis, což je šíleně mučící. Když už jsem připravený, vymrštím se do sedu, takže je teď pode mnou uvězněný.

„Vypadá to, že můj výcvik se obrátil proti mně,“ povzdechne si, ale to už se mu vlním na klíně, takže není schopen dalšího slova. Vítězně se usměju, když mi začne vzrušeně sténat a přisaju se mu na rty. Polibky mi věrně oplácí a přitom mi pomůže na něj nasednout.

„Bože doufám, že nás vidíš a závidíš,“ vydechnu, když je ve mně celý.

„Ty ho pořádně nenávidíš,“ uchechtne se Kay. Usměju se a začnu přirážet. Kay se ke mně okamžitě přidá, a když jsem na vrcholu blaha, vezme do ruky můj penis a začne ho třít v rytmu přírazů a to zapříčiní mé vyvrcholení. Hned na to se Kay udělá do mě a já se mu svalím do náruče.

„Byl jsi úžasný, zlato,“ lípne mě na tvář a hladí mě po vlasech.

„Bez tebe by to nešlo,“ polichotím mu a trochu se nadzvednu a Kayův již vyčerpaný penis ze mě vyklouzne.

„Teď abych se koupal znovu,“ pronesu jakoby naštvaně a chci se zvednout. V tom mi, ale zabrání Kayovi ruce, které mě přirazí k jeho tělu.

„Ještě chvíli lež, já tě pak umyju,“ zabručí mi sladce do ucha a tak ho s radostí poslechnu. Asi po čtvrt hodině se nakonec vyhrabeme z postele a Kay napustí vanu. Pak se do ní pořádně naložíme a Kay mě umyje. Když jsme hotoví, oblečeme se a zajdeme si na večeři. Otec celou dobu mlčí jako hrob a jídla se skoro vůbec nedotkne. Nikomu z nás se to dvakrát nelíbí, ale nemůžeme s tím nic udělat.

„Kira, nebude ti vadit, když tě teď budu učit používat auru já,“ ozve se do ticha Hanako. Kira se na ní nechápavě podívá a chvíli přemýšlí.

„Já nevím nebylo by lepší počkat až se Nari probudí? Přeci jenom je můj učitel,“ řekne trochu nejistě, nejspíš v obavě aby Hanako neurazil.

„Ano to je pravda, ale když teď v učení polevíš, později se ti to bude učit hůř. Nenutím tě ale věřím že Naramien bude rád že jsi pokročil,“ vysvětlí mu svou nabídku a Kira nakonec kývne v souhlas.

„Dobře takže zítra po snídani začneme, ano?“ nabídne mu termín a Kira s ním souhlasí. Pak už večeře proběhne za hrobového ticha. Otec nakonec sní půlku talíře a pak se vypaří jako pára nad hrncem. Všem nám je jasné kam šel, k Naramienovi a Shiroye.

„Neměl by u něj tak vysedávat. Musí odpočívat,“ ozve se Akuma sama otráveně.

„Miluje ho, je normální, že se o něj bojí a hlídá ho,“ vyštěknu na něj nevěřícně. Jak tohle vůbec může říct. Akuma sama si jen uraženě odfrkne a dojí poslední kousky zeleniny, co mu na talíři zbyly.

„Ty bys tam taky vysedával, kdyby tam takhle ležel Gabriel,“ zavrčím naštvaně. Jen pro informaci Gabrielovi nesmíme říkat dědo, k smrti to nenávidí. Nechce si přiznat, že už je tak starý, když už jsme u toho ani nevím kolik mu je. No nic radši se ho ani ptát nebudu.

„Gabrieli kolik ti vlastně je?“ vysloví tuto otázku Clarisa a místností se rozhostí tísnivé ticho. Na Gabrielovi zřetelně vidím, jak se uklidňuje, ale moc se mu to nedaří.

„Je mi až moc,“ řekne nakonec a s omluvou, že se mu udělalo špatně, se odebere do pokoje.

„Řekla jsem něco špatně?“ otočí se na mě Clarisa a já vybouchnu smíchy.

„Ne jen to na co se ho ptát nesmíme,“ odpoví za mě Kay, který se ještě drží. Clarisa se chytne za hlavu a okamžiku kdy jí to dojde. No jo ženy, jsou trochu opožděné.