Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska ta nebezpečná věc

30. 1. 2011

(Naramien)

 

Před několika dny možná už týdny naše tělo upadlo do komatu a já se s Shiroyou ocitl v temnotě. Je to úžasný ale mrtvý a smutný svět. Je to svět, kde nic neroste a vše co tu je, je mrtvé. Zvířata, lidi i ostatní stvoření. Je tu jen jedna budova a to palác Anděla temnoty, tudíž náš. Hned jak jsme se zde ocitli, udeřil jsem na Shiroyu a dožadoval se vysvětlení. Tehdy jsme se pohádali. *

„Shiroya, co se sakra stalo?“ obořil jsem se do něj naštvaně.

„Kvůli tvému kretenismu jsem si zpackal život, to se stalo,“ zařval na celý palác a služebnictvo, co bylo poblíž se na nás vylekaně otočilo. Nechápavě jsem na něj civěl, protože měl v očích vepsanou beznaděj a čekal jsem, až bude pokračovat.

„Kdybys nebyl takový kretén a nezavrhl bys lásku mezi tebou a Serienem, nemusel bych se týrat tím, že bych tě zastupoval ve vašem vztahu a staral se o to, aby se lano nepřetrhlo,“ zavrčel a k beznaději se přidala i zloba.

„Chceš tím snad říct, že jsi s ním spal?“ vydechl jsem nevěřícně. Tohle mi přece nemohli udělat.

„Ano spal, jinak by se lano přetrhlo a vaše láska by zanikla navždy. To bys chtěl?“ štěkl na mě a vydal se do svého pokoje.

„Proč? Proč se snažíš tu lásku zachránit?“ křikl jsem za ním se slzami v očích. Shiroya se zastavil a sklopil hlavu.

„Jsi vážně kretén. Nic nechápeš,“ řekl nakonec a odešel. Tak to je výborné mé druhé já mě nazývá kreténem, pomyslel jsem si.

*Od té doby semnou nepromluvil, vyhýbal se mi, a když už jsme se střetli, dokonale mě ignoroval. Velmi podobné to bylo od jisté doby i se Serienem, nejspíš protože už nás Shiroya zachraňoval. Sice jsem vůbec nechápal, proč tu lásku zachraňoval, ale po pár dnech jsem si přiznal, že Shiroya neměl na vybranou, pokud chtěl tu lásku zachránit. Ale teď mě tížila jiná věc. Lano se zachraňuje milováním se z lásky, proto nechápu, jak se mu to povedlo a hlavně nechci uvěřit, že by se Serien do Shiroyi zamiloval, ale mohlo se stát cokoliv, když jsem ho ignoroval. Každý den se snažím ovládnout naše tělo, abych se na to mohl Seriena zeptal, ale já stále trčím tady a jediným výsledkem je, že jsem stále víc a víc unavený. Když už jsem na pokraji sil a obávám se, že i moje nervy jsou na pokraji zhroucení, se mi to konečně povede a já přinutím tělo, aby mě poslouchalo, a otevřu oči.

„Konečně, už jsem se bál, že jsem vás znovu ztratil,“ vydechne úlevně Serien, který má pod očima obrovské tmavé kruhy od nevyspání, ale vzápětí ztuhne. Je mi hned jasné co ho zarazilo, vnímám jen já.

„Co je se Shiroyou?“ optá se zmateně a zároveň vyděšeně.

„S nikým nekomunikuje, ani semnou,“ posmutním a pokusím se vstát. Serien mi hned pomůže a já se jím nechám odvést do koupelny, kde mi napustí horkou vanu, do které mě následně posadí.

„Děkuji,“ poděkuju mu slabě, opřu se o vanu a zavřu oči.

„Máš hlad?“ optá se mě, a když přikývnu, chystá se opustit koupelny.

„Prosím, neříkej ještě ostatním, že jsem se probral. Potřebuju si pořádně odpočinout,“ požádám ho o laskavost.

„Dobře,“ kývne v souhlas a odejde.

„Má o tebe strach,“ promluvím do ticha a přede mnou se zjeví Shiroya. Tohle dokáže jen on, protože je v tomto těle něco jako host, jeho pravé tělo, které je mému podobné jako vejce, vejci, jen s tím rozdílem, že vlasy a oči mají jinou barvu než moje, je uvězněno v hlubinách temnoty, v zapečetěné rakvi. Shiroya si sedne na okraj vany, rudé vlasy má spadané do obličeje, ve kterém má zmučený výraz.

„Bude lepší být na chvíli mimo hru a ty pokud ho stále miluješ a že ty ho miluješ, dokonči mou práci a zachraň vaší lásku,“ řekne tiše a smutně. Když už se nadechuji k další otázce, Shiroya se rozplyne a do koupelny vejde Serien. Vezme do ruky houbu a s prosbou se na mě podívá. Přikývnu, že smí a Serien mě začne opatrně umývat. Když je hotov, vytáhne mě z vany a osuší. Poté se s jeho pomocí vrátím do pokoje a hned jak si sednu na postel, dá mi na nohy tác s jídlem.

„Děkuju,“ poděkuju a pustím se do jídla.

„Nemáš zač,“ řekne a unaveně si sedne do křesla. Při jídle ho pozoruju, jak se snaží neusnout, ale moc mu to nejde.

„Pojď si lehnout, musíš si odpočinout,“ poklepu rukou na volné místo vedle sebe a Serien se na mě nechápavě podívá.

„Děláš jako bychom spolu nikdy nebyli v jedné posteli,“ zabručím a čekám, až si lehne vedle mě. Nakonec tak udělá, zavře oči, okamžitě usne a já se v klidu najím. Když dojím, tak se ve dveřích objeví mamka.

„Věděla jsem, že už jsi vzhůru. Dej mi to, já to odnesu a ty si odpočiň,“ řekne a než se vzmůžu na odpověď, je pryč i s prázdným talířem. Lehnu si, a jakmile najdu tu správnou polohu, jsem tuhej.

 

***********

(Shiroya)

 

Procházím se po paláci a snažím se nemyslet na Seriena. To se mi bohužel nedaří, takže upadám do deprese a z toho služebnictvo není nadšeno. No já se jim ani nedivím, protože když mám depku, tak mi nic nevyhovuje, nic se mi nelíbí, na všechny jsem naštvanej a protivnej a často se mi stává, že i kvůli maličkosti vybouchnu jako atomová bomba. A to se také hned stane, protože jedna ze služebných, která zrovna otírala jeden z obrazů, ho omylem shodí a já vybouchnu.

„To nemůžeš být opatrnější, ty huso? Jestli se tomu obrazu něco stalo, tak za to draze zaplatíš, rozumíš?“ vyjedu na ní ostře a dívka se rozbrečí. To mě naštve ještě víc, čapnu vázu stojící na sloupku a třísknu s ní o zem. Dívka se zděšeně zajíkne a se strachem z očí se na mě dívá.

„Neřvi, jinak tě ztřískám, abys měla proč,“ zavrčím a naštvaně si to mířím do kuchyně a doufám, že tam splaším nějakou čokoládu, která by mě mohla uklidnit, aspoň na chvíli. Naštěstí, hned jak vejdu do kuchyně, mi kuchařův pomocník podá velkou tabulku čokolády. Vyskočím si na kuchyňskou desku v rohu a sleduju kuchaře, jak vaří a přitom si vychutnávám každý kousek čokolády, jako by to byla poslední čokoláda na světě.

„Vidím, že ses znovu dostal do deprese,“ ozve se kuchař, na kterého jako jediného se nedokážu zlobit. Nevím proč, ale je to tak.

„Hm, už se ani nedokážu ovládat,“ řeknu smutně a povzdechnu si. Kuchař se na mě zvědavě podívá a mě se znovu naskytne pohled na díru po kulce co má přímo uprostřed čela.

„Nikolaji, proč tě vlastně zabili?“ optám se ho a konečky prstů se dotknu díry v jeho čele.

„Protože jsem té děvce, co dříve byla mou milovanou manželkou, zabil milence, kterého jsem našel se válet v mé posteli. Zabil jsem ho a ona mi za odměnu poslala kulku do hlavy,“ odpoví mi s takovým klidem, až mě zamrazí. V jeho hlase a očích není ani kousíček lítosti nebo provinilosti.  Asi proto ho mám rád, nelituje žádných svých činů, ani vraždy.

„“Shiroya, jak víš, že ti lhal, když ti řekl, že tě miluje stejně jako Naramiena?“ optá se mě zvědavě Nikolaj. Ano, řekl jsem mu důvod svého odchodu.

„Protože já nemám právo být milován,“ odpovím a strčím si další kousek čokolády do úst.

„Tak to není, ty se jen bojíš být milován, v tom to je,“ vpálí mi do tváře a já se na něj nechápavě podívám. Nikolaj se jen usměje a zase se pustí do své práce. Já že se bojím? To je nemožné. Beze slova odložím čokoládu a vyjdu z paláce. Zvířata kolem mě se za mnou otočí, a jakmile se okolo mě utvoří temná aura, začnou se stahovat do svých úkrytů. Co je, ale nejvíc zarazí je to, co se stalo pak. Místo toho abych vybuchl vzteky, dostal jsem záchvat nezastavitelného pláče.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

= ^.^ =

Soubi,15. 2. 2011 10:05

Konečně je Naramien zpátky a doufám, že se konečně nebude Serienovi vyhýbat. A ačkoli jsem Shiroyu neměla ráda, je fakt, že zachránil lásku mezi Narim a Serim, tím si to u mě trochu vyžehlil. Tak jsem zvědavá, jak to s nima bude dál. :)
Jo a ten sluha Nikolaj byl fakt dobrej nápad....je to fakt originál XD

Tak a mam dilema!

Haku,6. 2. 2011 8:13

Co im to robíš...takto ich týrať..Nari je pako a prenho teraz trpia všetci traja.A ja si tu okusujem nechty.

Rychle pokračování

Yui-chan,30. 1. 2011 22:08

Tak tohl je naprosto boží, že by přeci jenom Naramien překonal ten debilní pocit bratrské lásky a vrátil se k Serienovi? A že by si Shyroia konečně přiznal, že i on může být milován? Prosím, ať je to dobrý konec, protože takhle je trápit...copak nemáš srdce? Tak koukej dát rychle pokračování a moc je netrap!!

:-)

Lachim,30. 1. 2011 20:02

Nádhera. Že by se rýsovala trojka?