Kowai Yume

 Po tom, co mě Raven obeznámil s plánem Shinigami obsadit další světy, jsem vyslal své špehy do pohraničních vesnic ledového světa, aby vyzvěděli, zda obyvatelé nespatřili něco podezřelého. Gabriela jsem o tom zatím neinformoval. To udělám, až budu mít více informací. Nikolaj se přidal do čtení knih a tak nám to jde mnohem rychleji. Ale čím víc knih projde naším zrakem, tím víc se bojím, že v žádné nenajdu odpověď. Ravena jsem pověřil sběrem informací od špehů a musím říci, že se toho úkolu ujal se vším nasazením. Z toho usuzuji, že mě nechce v ničem zklamat a zároveň mi chce dokázat, že Shinigami opovrhuje a nikdy jim nesloužil dobrovolně. Já mu v tomto ohledu důvěřuji, protože jsem mu vše potřebné vyčetl ze vzpomínek na jeho život.

„Shiroya-sama, nesu zajímavé zprávy,“ vejde po mé výzvě Raven do pokoje, kde se pročítáme knihami.

„Tak mluv,“ pokynu mu.

„V pohraničních vesnicích bylo spatřeno několik Shinigami, kteří zjišťovali, zda je ledový svět obyvatelný. Hranice jsou velmi nestabilní v důsledku častého přecházení. Vypadá to, že je bariéra hranic nechtěla pustit, proto na ní použili násilí. Špehové na váš rozkaz prozkoumali i druhou stranu hranic, kde to nevypadá dobře. Kvůli nestabilitě hranic pronikl led i za ně a tak se pohraniční vesnice druhého světa potýkají s krutou zimou. Naštěstí Dante-sama reagoval rychle a nechal tam poslat několik silných čarodějů, kteří s nastalou situací bojují. Ale podle našich informací je jen otázkou času kdy Shinigami plně zaútočí a budou se snažit zlikvidovat vyvolenou,“ dokončí výčet všech shromážděných informací a já musím uznat, že je velmi dobrý.

„Dobře. Dál monitorujte situaci v pohraničí, a kdyby se pokusili o boje i tam, tak mi to okamžitě nahlas. Co se druhého světa týče, tam nezasahujte. Jsem si jistý, že Dante ví jak si poradit a nenechá Anori vystavit ohrožení života,“ ukončím naší debatu. Raven se ve srozumění pokloní a opustí místnost.

„Je ti velmi oddaný, to se moc nevidí,“ pronese Azrael, když je Raven pryč.

„Jo, z jeho mysli jsem vyčetl, že lituje toho, že nemohl zemřít v boji ve jméně Anori. Proto se rozhodl, že bude bojovat v mém jméně. Raven nenávidí Shinigami celým svým srdcem i duší, proto chce, aby byli zničeni,“ odpovím a vybaví se mi den, kdy jsem kvůli těm zrůdám zničil celý svět. Tato vzpomínka mě bude pronásledovat celý život, což znamená navěky.

„Azraeli, jak to máš zařízené doma? Aby se po tobě nezačali shánět,“ optám se se zájmem. Nechci, aby někdo vyvolal paniku a nezačali ho nahánět.

„To je zařízené. Kiriaki obeznámil důležité osoby s mou nynější polohou. Upřímně jsem rád, že tam nemusím být. Je to tam jako v ústavu. Buď rád, že nevíš co se tam děje,“ vydechne a mě při jisté vzpomínce píchne u srdce.

„Bohužel vím. Jsem s Naramienem propojen proto pociťuji vše, co pociťuje v danou chvíli on. To samé je i s Yamim. Ti dva jsou mou součástí, proto vím, jak se cítí,“ povzdechnu si a vzápětí ztuhnu. Yami si mého ztuhnutí okamžitě všimne a poprosí Azraela s Nikolajem o soukromí. Nejprve jeho požadavek nechápou ale potom, co začnu nekontrolovatelně slastně vzdychat, pochopí a urychleně opustí pokoj. Pod tíhou slasti, kterou mi předává Naramien prožíváním radovánek se Serienem se zvednu na roztřesené nohy a snažím se dostat do koupelny. V tom mi zabrání Yami, který je ve stejné situaci jako já a tvrdě mě přitiskne na zeď. Zastřeným pohledem se podívám do jeho stejně zastřeného pohledu a hned mi je jasné o co tu jde.

„Prosím pane, dovol mi to. Bude to pro oba snadnější,“ vyřkne svou prosbu a já svádím vnitřní boj s touhou a svými zásadami. Vím, že Yami po mě touží a popravdě v tuto chvíli i já toužím po něm, ale nechci mu dávat naději, že to povede k nějakému hlubšímu vztahu. Pohledem ho poprosím o to, aby to po mě nechtěl, ale Yami je neoblomný.

„Bude to jen mazlení. Zajde to jen tam, kam ty sám budeš chtít. Nechci tě nutit do něčeho, co nechceš,“ požádá mě a upřesní svůj požadavek. Ještě chvíli váhám, když pocítím mravenčení na krku, mém velmi citlivém místě. Bože, doufal jsem, že se tomuto místu vyhne, ale nevyhnul a já ztratím poslední kousky sebe ovládání a podvolím se Yamiho prosbě. Yami mi šeptne do ucha své díky a podle vlastního cítění postupuje obdobně jako Serien. Jen s tím rozdílem, že Yami je mnohem dravější, takže mi krk spíše okusuje, což mě nehorázně vzrušuje. Jeho ruce bloudí po celém mém těle a zbavuje mě oblečení stejně jako já jeho. Když jsme oba nazí, Yami mě hodí na postel a přisaje se mi na rty. Pak se přesune k jedné bradavce a začne si s ní hrát. Je to šílené mučení protože Yamiho jazyk je mnohem delší a na konci užší než lidský, proto svou špičkou dokáže pořádně zalechtat a rozvášnit. Když začne postupovat níž, položí mi dlaně na hrudník a pomalu sjíždí níž a svými dlouhými a ostrými drápy za sebou zanechává krvavé rýhy. Poté co se dostane, až k penisu se zastaví a tázavě se na mě podívá. Lehce přikývnu ve znamení, že zatím může pokračovat a tím mu na tváři vykouzlím spokojený úsměv. Nejprve můj penis olízne po celé délce, poté ho jazykem po obvodu obemkne a pomalu začne sjíždět nahoru a dolu. Jakmile ho to přestane bavit, pohltí celou mou délku svými ústy. V ten moment se napnu jako struna a mám co dělat abych se okamžitě neudělal. Yami si takhle chvíli hraje, pak se přesune zpět k mému obličeji, přitiskne své tělo k mému a mezi polibky se začne pohybovat tak, že se naše penisy třou o sebe. To ve mně zvedne hladinu slasti, přetočím se s ním na bok a své ruce mu přitisknu na záda, odkud sjedu až na jeho zadeček, kde narazím na ocas, který jemně pohladím a pak doputuju až k jeho dírce, kterou začnu prsty jemně laskat.

„Pane tohle je mučení,“ vzdychne mi do ucha a mé zákeřné praktiky napodobí. Opět spojím své rty s těmi jeho a upravíme svou polohu tak abychom na sebe vzájemně lépe dosáhli.

„To máš pravdu, tady totiž končíme, dál tě už nepustím,“ podívám se mu s úsměvem do očí a přisaju se mu na krk, kde mu udělám pořádný cucflek. Yami se pod mým činem prudce pohne a tím se hrubě otře o můj penis a já se velmi hlasitě projevím. V tuhle chvíli se obávám, že to slyšeli všichni v domě. Pak už vše probíhá ve vzájemné harmonii. V různých tempech se o sebe otíráme a obdarováváme se polibky jemnými i těmi tvrdšími, tudíž se obávám, že budeme oba pořádně oflekovaní. Díky tomuto způsobu milování oba po několika desítkách minut vyvrcholíme a tím se pořádně oleptáme. I po vyvrcholení se ještě chvilku svíjíme v doznívající slasti a pak se rozhodneme pro společnou sprchu, kde ze sebe smyjeme naše sperma.

„Děkuji,“ šeptnu, když si ho ve sprše přitáhnu do objetí.

„Za co mi děkuješ? Spíš já bych měl děkovat, vím, že to pro tebe muselo být těžké rozhodnutí,“ optá se nechápavě, ale v objetí mile rád zůstane.

„Právě proto ti děkuji, že ses ovládl a nezašel dál, než jsem ti byl schopen povolit,“ usměju se při pohledu na modřiny, které se mu rýsují na krku a kolem klíčních kostí.

„Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo. Jsi pro mě vším. I když nemůžu mít tvou lásku, budu ti navždy věrný,“ pronese rozhodně a pak mě začne omývat. Nad jeho slovy se jen smutně usměji a na oplátku umyju já jeho. Jakmile jsme hotový, oblečeme se a dostavíme se na oběd.

„V pořádku?“ optá se Nikolaj s úsměvem. Podezřívavě se na něj podívám a pak sklouznu na Azraela, který se nekrytě pochechtává.

„Co ti je k smíchu?“ zavrčím a posadím se naproti němu.

„Nic jen to, že vás bylo slyšet přes celý barák, až se někteří ze služebnictva rozpačitě rozhlíželi a vypadáte jako byste měli neštovice,“ vydere ze sebe mezi smíchem. Jen na něj hodím uražený pohled a pak se pustím do jídla, které přede mě postavil Nikolaj. Nechápu, co to mají za způsoby, dělat to takhle před obědem. Já tu smrt asi jednou uškrtím a spolu s ní i strážce.

„Chtěl bych vidět tebe v naší situaci. Pociťovat rozkoš od tvého milovaného, který ji vlastně nezpůsobuje tobě, ale tvému druhému já, se kterým jsi citově spoután,“ pronese Yami a Azraela v ten moment přejde všechen smích. Konečně mu došlo, že pro mě to je mučení, které brzy nebudu schopen zvládnout. Nakonec to necháme být a po obědě se opět vrhneme do pročítání knih. Už jsme skoro u konce, když se mi do rukou dostane jedna kronika, která svým vzhledem vypovídá o tom, že je nejspíš nejstarší ze všech. Musím s ní zacházet velmi opatrně, aby se nerozsypala, a podle typu písma jakým je mrtvý jazyk sepsán, zjistím přibližné stáří knihy. Neuvěřitelné! Tahle kniha je stará přes 4,3 miliardy let, jak zjistím podle data, které po chvilce rozluštím na rohu přední strany. Opatrně obracím stránky, které jsou pokryté špatně čitelným písmem. Ono se není čemu divit, přeci jenom každý text po letech ztrácí na sytosti a čitelnosti a tyto texty jsou sakra starý. U některých znaků se musím dokonce zamyslet, protože se tyto znaky používaly už velmi dávno a postupem času se měnily. Když se peru s textem na stránce asi v polovině knihy, která je asi nejvíce poškozena, co se čitelnosti textu týče, se zaseknu a mé srdce na chvíli přestane být.

„Shiroya, je ti něco? Úplně jsi ztuhl,“ všimne si mého stavu Nikolaj a rychle ke mně přiskočí.

„Já. Já to našel. Našel jsem to. Konečně vím jak zlomit tu kletbu,“ vydechnu nevěřícně a slepě civím na stránku, kterou jsem celou tu dobu hledal.