Kowai Yume

 (Mamon)

Už uběhly tři dny od posledního boje a moji následovníci si stále lížou rány. Oproti Shiroye jim neposkytuju žádnou ochranu. Navíc to jsou převážně tvorové světla a spadají tak pod Aoie, ale ten jim takovou ochranu zajistit neumí. Myslel jsem si, že to pro mě bude takové malé vítězství, ale opak se stal pravdou. Kiku je po boji s Novou a Noirem vážně zraněný na devadesáti procentech těla, takže je v péči lékařů a obávám se, že ho nebudu moct nějaký čas využít. Nejvíc mě štve to fiasko s dýkou. Jak jsem si jen mohl myslet, že Shiroye nedojde, co plánuju. Jsem vážně idiot. Znám ho takových let a dobře vím, že si je vědom svých slabin. Ale stále mám šanci. Ještě jsem proti němu nepoužil vše, co mám. To že jedna věc nevyšla, neznamená okamžitou prohru. Je sice velmi pravděpodobné, že ví, co mám v úmyslu na něj použít, ale na tohle se může připravovat, jak moc chce, stejně tomu nedokáže čelit.

„Takhle zamyšleného jsem tě hodně dlouho neviděla,“ ozve se od rozpáleného krbu Kasai. Kdybych věděl, že přijde tak bych ho nezapálil. Bohyně se přemisťují za pomoci svého živlu a Kasai to má docela obtížné, oheň přeci jen není všude.

„Co chceš?“ zeptám se otráveně. Vážně nemám náladu na návštěvy. A už vůbec ne na ty její.

„Nic moc. Zajímalo mě, jestli už máš nějaký další plán. Nudím se,“ řekne a za použití vyzývavého vlnění těla dojde k lenošce stojící nedaleko ode mě a rozvalí se po ní. Pokaždé, když jsme spolu, snaží se mě sbalit na její nádherné křivky, ale bohužel ona není můj typ. Zrovna horkokrevné a majetnické ženy mě nepřitahují. Mám radši takové, které milují ale i tak dávají dostatek prostoru na jiné záliby. Jedna taková by tu dokonce byla, ale dokud tu je Kasai, nic nepodniknu. Byla by jí schopna ublížit. Kasai by mě stopovala na každém kroku a nedej bože abych se s někým vybavoval. Ona mě už vlastně stopuje teď, ale věřím, že přistoupit na vztah s ní byl by se mnou amen.

„Jaká je pravděpodobnost, že by mi pomohla Mizu?“ zeptám se a srazím jí tak tu její koketní náladičku k bodu mrazu. Jakmile zaslechne jméno své sestry, naježí se a oheň v krbu nebezpečně vyšlehne do pokoje a zlověstně zapraská.

„Ty bys chtěl pořádat o pomoc tu zmiji? Hráblo ti? Ona se nikdy do bojů nepletla, a kdyby se nějakým zázrakem rozhodla ti pomoc, nepočítej se mnou,“ zavříská jako raněná husa a s nepříčetným výrazem se rozejde ke krbu, ve kterém vzápětí zmizí. A je pryč. Je snadné jí dostat z dosahu. Díky její majetnické povaze se nesnáší se všemi třemi jejími sestrami. Mizu nenávidí ze všech nejvíc. Také je jejím největším nepřítelem, protože voda má proti ohni větší šanci než opačně. Ale v jednom má pravdu. Mizu se nikdy do boje nezapojila i když o to byla mnohokrát požádána. Razí si cestu nestrannosti a díky tomu ani neví, komu by měla pomáhat. Ale k mé nelibosti je lehce nakloněna k Shiroye. Velmi ho respektuje, což já ovšem taky, ale je tu více faktorů, které jí mohou naklonit proti mně. Jednou z nich je Tsuchi. Její milovaná sestřička, která má uzavřenou smlouvu se Serienem a ještě Kaze. Její přítomnost cítím skoro ve všech bojích, ale nikdy se neukázala. Ani mi o ní žádný ze špehů nic neříkal, takže musí být někde v ústraní. Ale kde? Byl bych velmi nerad, kdyby se proti mně postavily tři ze čtyř Bohyň.

„Můj pane, Agnus s Gilem přišli na váš rozkaz,“ nakoukne po výzvě do pracovny Angela. Na to hned zbystřím a dám jí pokyn, aby je pustila dál. Tohle je asi nejpodivnější dvojka co znám. Shinigami a démon. Odjakživa byli Shinigami pro všechny ostatní vyvrhelové a nechtěli s mini mít nic společného.

„Co potřebuješ? Nevoláš nás často,“ ujme se slova Agnus. On je tím dominantním a také musí být vše po jeho. Shinigamská hrdost, řekl bych. Ale musím říct, že to jsou opravdu ohavná stvoření. Jsou vlastně podobní samotné smrti, jenže ta je jen pouhá kostra, kdežto oni na sobě mají ještě vrstvu napnuté kůže, dlouhé drápy a rudé oči. K mé radosti se Agnus svým vzhledem nijak nechlubí a nosí dlouhý hábit a kápi danou tak, že mu hlava vůbec není vidět.

„Mám pro vás práci. Dvě velmi důležité zajatkyně,“ řeknu nezaujatě.

„Já nebudu nikomu dělat chůvu,“ zavrčí Gil a Agnus po něm šlehne pohledem. Ten si je dobře vědom mé síly a netolerance odporu. Gil je oproti tomu povahou velmi podobný Aoiovi a nejprve mluví a až pak nad tím přemýšlí. Vytáčí mě to, ale nemůžu si dovolit své spojence vybírat nebo je převychovávat.

„Aha tak to je škoda, doufal jsem, že mé žádosti vyhovíš. Jedná se o Clarisu a Fóxu Kuromi,“ hraně si povzdechnu a aby nedošlo k nedorozumění, uvedu i jejich příjmení. Vím, že Gil je moc dobře zná, ale jen pro případ.

„To ovšem úplně mění situaci. Samozřejmě, že se tohoto úkolu zhostíme,“ obrátí po zjištění o koho se jedná. Agnus zakroutí hlavou nad jeho beznadějností a na přidělený úkol kývne. Nijak to nekomentuju a rukou jim naznačím, aby mě následovali. Dovedu je do podzemního vězení, kde obě vězním. Musím se pousmát, když spatřím dva vražedné pohledy. Je z nich cítit nenávist a odpor. Jsou dobře po svém otci, to se musí nechat.

„No to snad ne? Snad nás nebudou hlídat tihle dva, jakoby nestačilo, že jste nás unesli,“ začne protestovat Clarisa. Můj úmysl jí došel opravdu rychle a pohled, který na Gila vrhá, mě vážně baví.

„Ale no tak, nebuď tak úzkoprsá. Věř, že se mnou se budeš mít dobře,“ opáčí Gil a v tu chvíli mi přijde slizký. Připomíná mi pedofily, kteří se snaží vetřít do dětské přízně. Nedivím se, že je na něj vysazená.

„Leda ve snu. Prasácký idioty jako jsi ty, by měli věšet za koule do průvanu. Jestli se nám něco stane, Shiroya ti to dá sežrat i s úroky,“ prskne a řeč pak převede ke mně. Trochu se pozastavím nad jejím slovníkem, ale musím říct, že ta poznámka na Gila byla trefná. Zajímalo by mě od koho takové výrazy má.

„Ano to je taky jediná podmínka. Ani jedna nesmí přijít k úhoně na životě, je to jasné? Pokud tuhle podmínku porušíte, čeká vás trest horší než smrt,“ díky její výhružce si vzpomenu na slib a oba je na to upozorním. Proč je chci mít živé, jim neprozradím. Pravděpodobně by s tím nesouhlasili. Je málo těch co dodrží sliby dané nepříteli. Aby zajatkyně nejevili odpor při přesunu, obě uspím a povolám dva sluhy, aby je nesli. Na to se Agnus s Gilem rozloučí a poručí sluhům, aby je následovali.

„Tak tohle by bylo, teď se ještě sejít s ní,“ povzdechnu si nad náročnou prací, která mě čeká.

*******

(Naramien)

Hovím si na lehátku na terase patřící k našemu pokoji a přímo se vystavuji žhnoucímu slunci. Rozhodl jsem se, že chytím trochu toho bronzu, ať nejsem furt tak bledý. Jako proti opatření před spálením mi Nikolaj dal opalovací krém s vysokým UV filtrem. Je vždy vybavený. Na stolku vedle lehátka mám krásně vychlazené mojito. Nealko samozřejmě. Nerad piju alkohol na přímém slunci, snadno se pak opiju a dělám kraviny. Vlasy mám rozpuštěné a přehozené za hlavou přes opěradlo. Jen doufám, že mi na ně někdo nešlápne, ale to by mohl jedině Serien nebo Shiroya a já věřím, že oni by si jich všimli. Jediné co mi kazí celkový dojem, jsou bílé boxerky. Nejraději bych si je sundal, abych byl opálený všude, ale představa odhalení mě nutí to zavrhnout.

„Já si říkal, kde se zašíváš. Oběd je na stole zlatíčko,“ obejme mě zezadu Shiroya. Dal si pozor na vlasy, což oceňuji, ale nemusel mě rušit při rozjímání. Vzápětí mu to odpustím, protože se ozve protestující žaludek.

„Počkáš na mě? Jen na sebe něco hodím,“ zeptám se a vejdu za ním do pokoje. Shiroya jen přikývne a nekrytě si mě prohlíží. Nechám ho přitom a i já ho sjedu pohledem. Jediné co má na sobě jsou bílé plátěné kalhoty, které ho činí neodolatelným. Jestli je tak spoře oděn i Serien tak nevím, jak se ovládnu. Já si natáhnu světle modré kraťasy a bílé tílko. Když mě Shiroya spatří s tílkem, lehce se zamračí, ale hned se zase usměje a společně se připojíme k ostatním v jídelně.

„Jak dlouho tu budeme? Mám docela strach o Miru, nevíme, zda se její stav lepší,“ zavede tohle téma Kiriaki a všem rázem přestane být tolik do smíchu. Úplně jsme tu zapomněli na všechny starosti. Pátravě se podívám na Shiroyu, který v klidu spolkne poslední sousto a odloží příbor.

„Lékaři co o ní pečují mě pravidelně informují. Stav se zatím nijak nezměnil a domnívají se, že ke konci týdne se probere. Na tu dobu mám i naplánovaný návrat,“ shrne to do tří vět a pak oběd zapije sklenicí vody. Jeho prohlášení nás uklidní a my jsme tak schopní se vrátit k předešlým činnostem. Vrátím se zpět na terasu a pokračuji ve své předešlé činnosti. Serien se začne svlékat a jakmile je jen ve spodním prádle Shiroya ho zezadu obejme a přisaje se mu na krk. Zdá se, že konečně započal náš tajný plán. Během dní strávených společně nám došlo, že se Serien drží zpátky, co se romance týče a nám se to pochopitelně nelíbí. Serien se mu zatím nebrání a tak přitvrdí a povalí ho na postel. Posadí se mu na rozkrok a smyslným vlněním těla ho vzrušuje a dobývá se mu do úst. Jenže to už Serien zakročí a rukama ho donutí napřímit se.

„Tohle není dobrý nápad,“ šeptne, vyprostí se ze Shiroyi vězení a zamkne se v koupelně. Já na to mám skvělý výhled a díky slunečním brýlím nejde poznat, kam se dívám. Povzdechnu si nad jeho reakcí. Shiroya si dokonce naštvaně odfrkne a pak vyjde ke mně na terasu a sedne si na konec lehátka. Kvůli tomu musím skrčit nohy a on je využije jako opěradlo.

„Řekni mi proč já? Víš, co si myslí? Podle něj na to nejsme připravení, protože jsme byli od sebe moc dlouho,“ vydechne a rukou mi zabloudí na zadní stranu stehna, které jemně pohladí.

„Vždyť je to blbost. Moc nad vším přemýšlí,“ vyřknu svůj předpoklad a snažím se ovládnout, abych pod jeho dotekem nevzdychal. Vůbec netuší, jak mě dokáže vzrušit i tak primitivní dotek.

„Taky si říkám. Nejhorší na tom je, že po sobě všichni vzájemně toužíme, ale takhle se uvolnění nedočkáme,“ pronese a zahledí se někam do dálky. Trvá dobrých dvacet minut než Serien vyjde z koupelny a je na něm vidět infarktový stav způsobený ledovou sprchou. Blázen, já bych to dobrovolně nikdy neudělal.

„Seriene pojď sem, musíme si promluvit,“ zavolám na něj a setkám se tak s nechápavými pohledy. Serien naštěstí nijak neprotestuje a posadí se na lehátko naproti nám.

„Takže odkud to vzít. No asi takhle všichni si uvědomujeme, čím vším jsme si prošli a že je to teď úplně poprvé, co jsme všichni spolu bez nějakých zábran. A přiznejme si, že každý z nás má podíl na našem rozpadajícím se vztahu. Já tě zarputile bral jako bratra, ty ses nevyznal ve svých vlastních citech a nakonec byl Shiroya přesvědčený, že nemá právo na lásku. Prostě jedno lepší než druhé a teď když mezi námi konečně nikdo nestojí, tak přijdeš s tím, že nejsme připraveni si svou lásku dokázat v posteli. Věř, že víc připravení než teď už nikdy nebudeme,“ řeknu vše, co mám na srdci a Shiroya to vše podtrhne souhlasným přikyvováním. Doufám, že tohle mu konečně otevře oči.