Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nečekané události

8. 11. 2017

(Hanako)

 

Pomalým krokem se procházím po zahradě a snažím se udělat si v nově nabitých informacích pořádek. Byla jsem úplně v šoku, když z nich vypadlo, že Mamon je vlastně člen rodiny. Taková černá ovce dá se říct. I když to asi taky nebude to správné označení. Teď když vím, co mu Akuma provedl, dává mi jeho nenávist konečně smysl. Dřív jsem nedokázala přijít na nic, co by ho k takovým činům mohlo vést. Ale stejně nechápu, jak mi taková podstatná informace mohla uniknout. To o Serienovi s Kiriakim jsem věděla, ale tohle se mu přede mnou nějak podařilo skrýt. Jak tak jdu, upoutá mou pozornost pohyb kousek ode mě. Překvapí mě, když v postavách poznám Naramiena s Yamim. Co už mě nepřekvapí je fakt, že se o něčem hádají. Jak jinak. Jejich vztah je pořád jako na houpačce. Jednou jsou v pohodě a vzápětí se do sebe pustí jako psi. Nutno podotknout, že ve většině případů za jejich hádky může Naramien. Kdyby jen nebyl tak umanutý a urážlivý. Chápu, že ho Serien svým zatajováním naštval, ale zase si neuvědomuje, že nebyl jediný, kdo o tom neměl ani tušení. A že mu to neřekl Shiroya? To je logické, není to jeho tajemství, takže na vyzrazení neměl nejmenší právo.

„Přestaň se už konečně chovat jako rozmazlené děcko!“ zaslechnu Yamiho. Nedá mi to a stoupnu si tak, aby o mně nevěděli, a přesto jsem dobře slyšela.

„Já že se chovám jako děcko? Promiň, ale důvod být uražený mám sakra dobrý. Oba jsou moji partneři a přesto mi Serien neřekl tak důležitou věc jako jsou jeho příbuzní. Chápu, že s takovou věcí se jen tak chlubit nebude, ale mě to říct měl. A Shiroya? Celou dobu to vědět a ani nepípnul. Dělá, že všechno ví nejlíp a chová se nadřazeně,“ vypadne z mého syna a já si povzdechnu. Jo dobře to se Serienem mu asi nemůžu mít za zlé, ale proč tak najednou nasazuje na Shiroyu? Už než jsme šli za Mamonem, obvinil ho z arogance a teď tohle.

„Shiroya to sice věděl, ale ctil jeho tajemství. Tobě by se taky nelíbilo, kdyby někdo roztruboval ta tvoje. A přestaň o něm říkat, že je arogantní nebo nadřazený. On jediný ví přesně, co je Leiko zač a snaží se nás pouze chránit. Měl bys za to být rád a ne mu házet klacky pod nohy,“ zavrčí podrážděně a já nemůžu jinak než s ním souhlasit.

„Ta moje? Chceš snad říct, že já něco tajím?“ vyštěkne na něj a v jeho hlase postřehnu záchvěv strachu. Na to zpozorním a čekám, co mu na to odpoví.

„Teď budeš dělat, že se to nestalo? Už jednou jsem ti to řekl a klidně ti to zopakuji. Jediný, kdo dokáže ublížit svému milovanému, jsi ty,“ vpálí mu a tím poukáže na jednu z jejich prvních hádek. Tehdy Naramien prohlásil, že by Yami mohl Arami ublížit a tohle mu mimo jiné odpověděl.

„Ublížil jsem jim? Jak jsi na to přišel? Počkat, to není možné! Odkud to sakra víš?“ nejdřív nechápe, ale pak se zarazí a očividně mu dojde co má na mysli. Vůbec nechápu, o čem to mluví, protože to ani jeden neřekl jasně, ale bude to něco velkého, když Naramien tak vyvádí.

„Mám své zdroje. Spíš by tě mělo zajímat, jestli to ví Shiroya. A co Serien? Jak se asi bude tvářit, až zjistí, že za tou tvou kletbou vlastně stojíš ty?“ konečně to řekne a mně se málem podlomí kolena. To nemůže být pravda. Tohle přeci nemohl udělat.

„Asi stejně jako když se dozví, že si Shiroya sáhl na život. Touhle informací ublížíš jedině jemu. A jestli to ví Shiroya, mi je jedno, stejně nic neudělá. Maximálně se tím bude v tichosti užírat, ale řeknu ti na to jedno. Kdybych mohl vrátit čas, udělám to znova. Zasloužil si to,“ odsekne nakonec a s tím, že k tomu už nemá nic dalšího co říct, odkráčí. Plnou vahou se opírám o strom, za kterým se ukrývám. Jsem z jeho slov úplně v šoku a snažím se přijít na to, co se to s ním děje. Znělo to jako kdyby Shiroyu spíš nenáviděl, než miloval.

„Není slušné poslouchat cizí rozhovory,“ ozve se těsně u mě a já málem vyletím z kůže. Yami stojí u stromu bokem, takže mi prakticky dýchá na záda. Jeho pohled prozrazuje, že z právě ukončené výměny názorů není dobře naladěn.

„Je to pravda? Vážně uzavřel smlouvu se Smrtí?“ nedá mi to, abych se nezeptala. Tak strašně moc chci slyšet, že to byl pouhý nepovedený žert.

„Je. Byl to trest za to, že si sáhl na život. Neuvědomil si však, že tím ublíží také Serienovi, takže teď dělá, jako že se to nikdy nestalo a on za nic nemůže. Nemá nejmenší právo se urážet, když on sám jim neřekl všechno,“ potvrdí mi to a přitom jeho pohled ještě o odstín ztmavne.

„Shiroya to ví taky, že jo? Jste propojení, ví to co ty,“ vyzvídám dál.

„Ví nebo neví. To se musíš zeptat jeho. I já si dokážu před ním jisté věci uchránit. A tohle byla jedna z věcí, kterou jsem mu já říct nechtěl. Pokud to ví, ne ode mě,“ odpoví mi a pak už se rozloučí, že má ještě práci. Bezva, to jsem se toho moc nedozvěděla a vážně se mi nechce jít za Shiroyou a ptát se ho na to. Jestli to totiž neví, mohla bych tím spustit něco, co nechci.

„Ahoj, to byl Yami?“ zaslechnu za sebou Ravena. Otočím se k němu a vidím, že pozoruje Yamiho postavu v dálce.

„Jo. Nachytala jsem ho tu s Naramienem, jak se zase hádají,“ osvětlím mu a nad tou vzpomínkou si povzdechnu. Na to mi jen přikývne a nabídne mi malou procházku po zahradě. Neváhám ani vteřinu a zavěsím se mu na nabízené rámě. Jdeme pomalu a v tichosti. To mi docela vyhovuje. Mám tak možnost dál si třídit myšlenky a přitom mu být nablízku. Je to až neuvěřitelné, jak moc jsem se do něj zamilovala. Už se začíná stmívat, když se rozhodneme vrátit do domu. Tam panuje ticho a klid, což jen naznačuje, že už se všichni odebrali do svých pokojů. Není to úplně běžné. Většinou pár jedinců zůstane v obýváku, ale dnes asi všichni zvolili soukromí.

„Je až neuvěřitelné jak dokáže být tenhle dům tichý i s tolika obyvateli,“ prolomí ticho a tím mě ujistí, že myslí na to samé co já.

„I když jsme dost hlučná rodina, jsou chvíle jako tahle, kdy máme příliš věcí na přemýšlení, než abychom dávali domu život,“ reaguju na jeho slova a nechám se doprovodit k pokoji. U dveří se zastavíme, abychom se rozloučili, ale já to tak moc nechci opouštět. Chci ho mít na blízku, cítit jeho přítomnost, ale bojím se udělat první krok. Přeci jen až na objetí, drobné doteky a polibky jsme zatím víc nepodnikli. Už je to tak dávno, co jsem měla potřebu cítit vedle sebe muže a myslím, že Raven si taky drží takový nejistý odstup.

„Mám skvělé archivní víno. Dáš si se mnou?“ seberu veškerou odvahu a pozvu ho k sobě. V první chvíli sebou překvapeně cukne, ale pak se značnou dávkou nervozity nabídku přijme. Posadím ho na dvoumístný gauč, který mám u okna a vytáhnu láhev vína i se dvěma skleničkami.

„Na co si připijeme?“ zeptám se, když mu podávám jednu ze skleniček.

„Co třeba na nás a naší lásku?“ odpoví a tím mi vyrazí dech. Čekala jsem něco jako štěstí rodině nebo jiné všeobecné věci.

„To se mi líbí,“ usměju se a poté, co cinkneme skleničkami o sebe, vychutnám si první doušky vína. Za příjemné konverzace vypijeme celou lahev a shodneme se, že ještě jednu načneme. Sedíme na gauči těsně vedle sebe a mě celé tělo hoří vzrušením z jeho těsné přítomnosti. Díky vínu ztrácíme jisté zábrany, proto mě nepřekvapí, když se jeho ruka objeví kolem mého pasu a já mu na oplátku jemně přejíždím po stehně. Pak už netrvá dlouho a přivlastní si mé rty a rukama zabloudí pod blůzu. Vůbec se mu nebráním, spíš naopak ho v tom podporuju. Skleničky už máme postavené stranou na stolku a já se mu přesunu na klín. Přiznám se, že jsem zčervenala, když mi blůzu rozepínal, ale to už je pryč a užívám si jemné polibky, kterými ňadra, stále uvězněná v podprsence, zasypává. Ani já se nedržím zpátky a v jednom okamžiku ho zbavím trika. Tím se mi naskytne pohled na krásné vypracované tělo. Když jsme oba od pasu nahoru nazí, pevně mě obejme a se mnou v náručí se přesune k posteli. Tam mě opatrně položí do peřin a začne laskat na břiše a postupně se dostává k lemu kalhot, které mi obratně sundá. Schválně přejde mou nejdůležitější partii schovanou v kalhotkách bez povšimnutí a polibky zahrne vnitřní stranu stehen. On to sice ještě neví, ale tohle je jedna z mých velmi citlivých erotogenních zón, takže se neubráním hlasitému vzdychání.

„První zásadní místo odhaleno,“ pronese mezi polibky s hravým úsměvem. Jsem v takové extázi, že mu nejsem schopná odpovědět a cítím, jak mi nebezpečně vlhnou kalhotky. Toho si všimne i Raven a tak se vydá k cíli jeho výpravy. Zbaví mě posledního kousku oblečení a dá se do přípravy na finální hru. Když už to vážně nemůžu vydržet, začnu žadonit, aby už do mě konečně vstoupil. K mé radosti mě nehodlá déle trápit, zbaví se svého oblečení, které ho už dost dlouho škrtilo a jemně do mě pronikne. V momentě, kdy je ve mně celý, mám pocit, že mi v hlavě bouchl granát. Není ani divu, když uvážím, že je to přes čtrnáct let co jsem naposledy měla sex. Zprvu na mě jde zlehka, abych se mu přizpůsobila a když mu dám najevo, že tohle mi už nestačí, přidá na intenzitě. Ani nezůstaneme u jedné polohy. Když si mě bere zezadu, v jeden okamžik mě chytne kolem hrudníku a přitiskne si mě k sobě. Na to mu obtočím ruce kolem hlavy a Raven dopřeje řádnou péči mým ňadrům, které se vystavují v celé své kráse. Můžu totiž hrdě prohlásit, že má prsa jsou velmi krásná a pevná. Během našich radovánek mi šeptá krásná slova a znásobuje mi potěšení, které prožívám. Když vycítí, že už se blížím k vrcholu, přidá na intenzitě a za doprovodu našeho celkem hlasitého vzdychání oba vyvrcholíme. S těžkými výdechy se svalíme na postel a tenhle krásný okamžik zakončíme dlouhým polibek v objetí.

„Až teď mi dochází, jak moc mi to chybělo,“ vydechnu, když se snažím zklidnit dech.

„To jsme dva, ale máme celou věčnost, abychom si to vynahradili,“ přitaká a pak nabídne koupel. Nejsem vůbec proti a s sebou vezmu zbytek vína. Užijeme si koupel a poté zapadneme do postele a v objetí se ponoříme do říše snů.

 

(Shiroya)

 

Když se Serienem vejdeme do pokoje, zjistíme, že Naramien tu není. Není to nic překvapivého, nejspíš se rozhodl obsadit jeden z mála volných pokojů. Rozhodně nám to chce dát sežrat. Jen si neuvědomuje, že tím může ublížit i sobě. Já ho začínám mít plné zuby a co se Seriena týče, mám obavy z toho jeho posledního snu. Proč tam s námi Naramien nebyl? To je otázka, která mě užírá, ale nezeptám se. Nepřinese to nic dobrého.

„Ani mě nepřekvapuje, že tu není,“ povzdechne si a plácne sebou na postel. Nohy nechá z postele, a když se k němu přiblížím, vymrští se do sedu a přitáhne si mě k sobě.

„Brzy pochopí, že to jeho trucování nemá smysl,“ chlácholím ho a přitom výskám ve vlasech.

„Uvidíme, ale aby pak už nebylo pozdě,“ zamumlá mi do trika, ale slyším ho zřetelně, proto ztuhnu.

„Jak to myslíš?“ zeptám se a obavy, které mě zaplavují, nedokážu skrýt. Serien si toho samozřejmě všimne a zvedne ke mně pohled.

„Nijak zvlášť, třeba až se umoudří on, tak se můžu zatvrdit já. Jsem si jistý, že ani on mi o svém životě neřekl úplně všechno, takže ty jeho výlevy nejsou na místě,“ odpoví mi s pevným pohledem. Do myšlenek mu nenahlédnu, protože mám strach, že za jeho slovy najdu ještě něco jiného. Nechci ani pomyslet, že by jeho láska k Naramienovi uvadala. To se prostě nesmí stát. Nechci na to myslet a tak se po rychlé sprše odeberu do postele. Serien následuje mého příkladu a zanedlouho usneme. Další den probíhá velmi obdobně. Naramien nás okázale ignoruje, ale naštěstí ostatní si to evidentně přebrali a chovají se jako obvykle. Když na snídani mezi posledními dorazí Hanako s Ravenem, všem nám je jasné, co mezi nimi minulou noc proběhlo. Jejich obličeje plné štěstí a lásky nelze přehlédnout. Nikdo se k tomu však taktně nevyjadřuje. V těchto chvílích nesnáším své schopnosti vládce temnoty. Vzhledem k tomu, že oba patří temnotě, doléhají ke mně jejich pocity. Strach, nervozita, štěstí, smutek i rozkoš. Všechny jejich pocity v koutku své mysli prožívám s nimi. A zrovna u těchto mi to přijde jako extrémní narušování soukromí, i když s tím nedokážu zhola nic udělat.

„Kdy nám vlastně ukážeš to vaše veledílo?“ nadhodí Kiriaki zvědavě a všichni se rázem otočí na Seriena.

„Myslím, že zítra by to šlo. Nechci tu už kluky zbytečně dlouho držet a má být i příznivé počasí,“ odpoví a to vyvolá vlnu nadšení.

„Nedržíš nás, naopak jsme rádi, že můžeme poznat tvou rodinu a taky si musíme užít tebe. Určitě se pak zase pěkně dlouho neukážeš,“ připojí se Haru, který ho rovnou zpeskuje za to, že se s nimi už tolik nevídá.

„Až vyřešíme některé záležitosti, jistě na vás budu mít tolik času, že se mě ještě rádi zbavíte,“ nenechá se kárat a přislíbí jim nadmíru své přítomnosti. To jeho přátelé vezmou jako závazný slib, jen Sakumi se k celé věci nijak nevyjadřuje. Víc se věnuje Yamimu, který si na jeho žadonění pro dnešek sedl vedle něj. Sice to dělá nerad, ale já sám jsem ho pověřil tím, aby mu byl na blízku. Mám na něj už přichystanou past, na kterou hodně dlouho nezapomene a zjistí, že není radno si se mnou zahrávat. Dneska pozná, že mi není rovným soupeřem. Po jídle si Yamiho někam odtáhne a to je pro mě znamení, že hra může začít.  

„Yami je teď hodně se Sakumi,“ ozve se vedle mě Serien, který to sleduje s velkou nevolí.

„Taky jsem mu to nařídil. Vím, že je to tvůj přítel, ale Sakumi se šťourá do věcí, do kterých mu nic není, tak mu chci uštědřit lekci,“ svěřím se mu. Stejně bych mu to pak řekl a svými slovy ho překvapím.

„Vážně umí dělat jen problémy. S tou lekcí souhlasím, tedy pokud ho nechceš zabít,“ schválí mi mé plány, ale brání jeho život. Je úžasný. I přesto, že je s ním aktuálně na nože, nechce, abych mu ublížil.

„Neboj, ani se ho nedotknu. Jestli chceš, můžeš se přidat a ohlídat si to,“ nabídnu mu. Mou nabídku příjme s tím, že je zvědavý, co jsem si na něj připravil. Mlčky jdeme ke knihovně, kam se ti dva uchýlili. Jen to nevezmeme běžným vchodem, nýbrž tajnou chodbou, která ústí v regálu u krbu. Ten neslyšně pootevřeme a díky tomu k nám proniknou netlumené hlasy.

„Tehdy v zahradě, když nás Shiroya vyrušil, ptal jsem se, jestli je teď slabší, když jsi mimo něj. Je to tak?“ naváže na jejich poslední rozhovor v soukromí. Od té doby nikdy spolu nebyli sami, takže se ho na to už neptal. Cítím jak Serien vedle mě ztuhne v reakci na jeho otázku.

„Promiň, ale na tohle ti odpovědět nedokážu. Díky přísaze nemůžu o takových věcech mimo temnotu mluvit. Jen tam omezení na informace neplatí,“ odpoví mu přesně tak, jak chci. Teď je otázka, jak moc po téhle informaci prahne.

„Ta přísaha je dost na nic, to ti nevadí, že tě takhle omezuje?“ zeptá se a přitom ho lítostivě vezme za ruku. Oba sedí na lenošce a je pravda, že na první pohled by kdekdo řekl, že spolu něco mají. Sakumi se k němu tiskne a dívá se na něj zbožným pohledem. Yami si jeho těsnou blízkost nechává líbit, což i jemu samotného nejde na rozum. Já už v tuhle chvíli vím, o co kráčí a Serien vedle mě určitě taky. On moc dobře ví, co je Sakumi zač, jen to z jeho mysli nejde dostat.

„Proč to sakra působí i na vás?“ zavrčí skoro neslyšně a přitom svírá pěsti, tak silně až mu bělají klouby. Na jeho otázku nereaguju a opět se soustředím na ty dva.

„Samozřejmě, že mi to vadí. Kdybych byl svobodný mohl jsem už tolik věcí vyřešit. Popravit Akumu za jeho hřích proti Shiroye. Aoi už by taky dávno čuchal ke kytkám zespoda a o Naramiena bych se taky jistým způsobem postaral,“ vypadne z Yamiho a já si povzdechnu. Vidím, že Naramien mu stále leží v žaludku a jen kvůli mně s ním jedná v míru.

„I Naramiena? Co ti provedl?“ zaujme ho jeho nenávist k němu a tím se trochu odchýlí od původní otázky. Sakra Yami neodbočuj od tématu.

„Mě osobně nic, ale ublížil svým partnerům a to já neuznávám. Každopádně bych mu velmi rád uštědřil lekci, ale kvůli přísaze nemůžu,“ neřekne nic konkrétního, ale i tak mě to vykolejí. Podívám se na Seriena a i přes šero, které tu vládne, vidím jeho překvapený výraz. Tohle ještě může mít nemilou dohru.

„Určitě musí jít se z té přísahy dostat, ne?“ pokračuje a opět se vrací k původnímu tématu.

„Myslím, že jo. V temnotě je něco, co mě jí může zbavit, jenže já sám se k tomu nemůžu přiblížit,“ dostane ze sebe a přitom nemůže být konkrétní právě kvůli přísaze.

„Tak mě vezmi do temnoty a já ti pomůžu se osvobodit. Až budeme tam, můžeš mi všechno říct do detailů a já se postarám, abys byl volný,“ nabídne mu pomoc a přitom ho nabádá, aby ho vzal do temnoty. Bylo mi jasné, že tam bude chtít jít, už kvůli informacím. Přijde mi ale, že tam má v plánu ještě něco dalšího.

„Proč bys mi pomáhal? Známe se teprve pár dní,“ nechápe, proč se v jeho osvobození tak angažuje. No tak, řekni, proč prahneš po vstupu do temnoty?

„Prostě se mi nelíbí, jak ti omezuje svobodu a navíc mi Shiroya kdysi něco důležitého vzal. Můžeš tomu říkat odplata,“ vypadne z něj a přitom se k němu dál s úsměvem lísá. Něco vzal? Nevzpomínám si, že bych ho o něco připravil.

„Dobře vezmu tě temnoty, ale tam musíme jednat rychle, než na to Shiroya přijde,“ svolí a tím ho velmi potěší. Až tak, že ho nadšeně políbí. Yami se přidá, ale v duchu se tomu brání. Tak silnou schopnost manipulace jsem už dlouho neviděl. Když s tím skončí, Yami otevře pentagram a já už vím, že tady to všechno skončí. Potichu se protáhnu do místnosti a Serien se mnou. Jsou k nám zády, takže o naší přítomnosti nemají ani tušení. Tedy Yami jo, ale nedá to na sobě znát. Sakumi už do pentagramu chce vstoupit, když se zavlní a z druhé strany se začne rýsovat postava.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ ozve se přísně a nám se naskytne pohled na vysokého muže s černými vlasy a přísným zlatým pohledem. Jedná se o opatrovníka z Norenu, kde žijí osiřelé děti a taky o Sakumi staršího bratra.

„Naoki, jsi to ty? Konečně jsem tě našel,“ rozzáří se při pohledu na bratra a chce ho obejmout. Jenže v tom mu zabrání a dál ho propaluje pohledem.

„Na něco jsem se tě ptal!“ vyštěkne a to už Sakumi zpozorní. Konečně mu došlo, že Naoki není dobře naladěn.

„Chtěl jsem do temnoty, abych tě zachránil,“ dostane ze sebe v šoku z bratrova nepřátelského jednání.

„Zachránil? A před čím?“ nechápe stejně jako já.

„No přeci před Shiroyou! Unesl tě a teď tě vězní v temnotě,“ vykřikne a tím mi vyrazí dech.

„Počkat to si nerozumíme. Naoki před deseti lety zemřel, když se připletl do boje mezi démony a Shinigami. To proto byl přivítán do temnoty. Nikdo ho neunesl,“ vložím se do toho a tím upozorním na naší přítomnost. Serien mezitím vedle mě stojí jako přimražený. Sakumi se mě pochopitelně lekne a obrátí se na mě s hlubokou nenávistí v očích.

„Lžeš! Naoki nezemřel a ty jsi ho unesl, stejně jako další z naší vesnice, aby sis z nich udělal otroky! Všichni to víme a celé ty roky plánujeme jak se ti pomstít a dostat naše blízké zpátky,“ obuje se do mě a já nestačím žasnout. Kde proboha k takovému nesmyslu přišli? Věděl jsem, že je s tou vesnicí něco v nepořádku. Ještě před slavnostmi jsem si chtěl ověřit jeho původ, proto jsem se vydal do jeho rodiště. Jenže tam jsem nikdy nedošel. Nedaleko od vesnice mě zastavila žena, která mě žalostně prosila ať tam nechodím. Nechápal jsem, o co jde a chtěl její vysvětlení. Nebyla dvakrát sdílná, ale prozradila, že obyvatelé té vesnice mají pokřivenou mysl a mou osobu k smrti nenávidí. Ptal jsem se, jestli zná Sakumi. Při tom jméně úplně zesinala a začala panicky křičet, že už nic neřekne. Jediné co jsem z ní nakonec dostal, bylo jméno jeho staršího bratra, který měl být údajně v temnotě. Nelenil jsem a toho bratra našel. Tam jsem pak dostal odpovědí mnohem více, ale evidentně o tomhle taky neměl tušení, protože i on na Sakumi zírá jako na blázna.

„Co to tu plácáš za nesmysly? Jaký únosy? Jací otroci? Shiroya je úžasný vládce, který se o nás všechny stará a dopřává nám duševní klid. Já jsem vděčný, že jsem po smrti mohl jít do temnoty,“ snaží se mu to vysvětlit, ale evidentně je to jako mluvit do dubu.

„Naoki, ty nejsi mrtvý! Úplně ti popletl hlavu. Vzpamatuj se! A ty! Vrať mi bráchu!“ rozkřičí se a dotáhne to tak daleko, že na mě zaútočí. Jeho tělo se úplně rozžhaví a jsem si jistý, že by mě uškvařil, kdyby se mu do cesty nepostavil Yami a Naoki. Oba okamžitě reagují a Naoki ho zpacifikuje. Ví jak s jeho schopností nakládat. On sám jí ovládá. Navíc moc dobře ví, že mimo temnotu je chráněný mým štítem, takže se mu nic nestane ani, když na doslova rozpáleného bratra sáhne.

„To už by stačilo! Doteď jsem tu jen nečinně přihlížel a nechával to na vás, ať si to vyříkáte, ale teď jsi překročil mez,“ promluví Yami a Sakumi uvězní v černé kleci, hned jak ho Naoki pustí. Díky tomu vychladne a teď nevěřícně sleduje bratra, jak si upravuje oblečení.

„Uf, musím přiznat, že hodně zesílil od dob, kdy jsem byl naživu. Bez Vašeho štítu, bych to pořádně odnesl,“ obrátí se na mě a věnuje mi omluvný úsměv.

„Nikdy bych nedopustil, aby se někomu z temnoty něco stalo, je to má povinnost vládce,“ řeknu a dám mu přátelsky ruku na rameno.

„Nesahej na něj!“ vyštěkne Sakumi z klece.

„Tohle nevede konce,“ zavrčím a rozhodnu se pro radikální řez. Všechny nás v mžiku přenesu na louku za domem a vzápětí otevřu několik pentagramů. Těmi přivolám všechny původní obyvatele Sakumi rodné vesnice. Ten na všechny přítomné zírá a je vidět, že některé z nich poznává.

„Vážení, omlouvám se, že jsem vás takhle náhle přivolal, ale vyskytl se jistý problém. Ve vesnici, kde jste žili se šíří zvěsti, že jsem vás všechny unesl a zotročuju vás,“ promluvím ke všem a má slova vyvolají slušný rozruch.

„To snad ne? Odjakživa byla naše rasa temnotě nakloněna a troufám si za všechny přítomné říct, že být po smrti právě tam bylo naše přání,“ vystoupí z davu starší muž, jemuž se v zamračeném obličeji rýsují vrásky.

„Vy nejste mrtví! To vám jen nalhal, aby vás mohl snáz zmanipulovat!“ začne znovu s tou svou odrhovačkou.

„Že nejsme? A co je potom tohle?“ ohradí se jiný muž, a když mu je dostatečně blízko vyhrne si triko. Tím mu poskytne velmi nepříjemný pohled. Ten muž totiž zemřel na vykrvácení, když mu kouzlo urvalo podstatnou část levého boku. Na tohle gesto reagují i ostatní a postupně mu odhalují svá zranění, kvůli kterým zemřeli.

„My všichni jsme zemřeli rukou jiných a nyní obýváme temnotu, která nám umožňuje žít naše posmrtné životy. Shiroya nás nemůže zbavit zranění, která nám připomínají, jak jsme zemřeli, ale dal nám nový domov. Nejsme otroci. Žijeme skoro stejně jako za života, jen bez vás přeživších,“ promluví nakonec Naoki a ukáže mu své zranění a to hlubokou řeznou ránu, která se mu táhne přes celý hrudník. Tohle už by mu mělo otevřít oči.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Gratulace

Yui-chan,8. 11. 2017 20:42

Tak gratuluji k této etapě, kterou máš velmi úspěšně za sebou :) copak tě inspirovalo? :D Jsem ráda, že se Raven s Hanako rozhodli pro tento krok, aby mohli být spolu, přeju jim to. Co se Naramiena týče, cítím ze Seriena stejnou odtažitost, kterou k němu mám i já, takže se mu nemůžu ani v nejmenším divit. Jen jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, protože Shiroya nevypadal, že by tím byl úplně nadšen. Obávám se komplikací, které jsou u tebe poměrně očekávatelné. Co se týče Sakumi...opravdu jsem tohle nečekala. Cokoliv, ale tohle ne. A mám takové tušení, kdo by mu mohl takhle vymýt mozek, ale ráda se nechám poučit v pokračování, kterého se snad brzy dočkám :) Takže opravdu pěkný dílek, moc jsem si ho užila a těším se na další!