Kowai Yume

 (Hanako)

Už od brzkého rána je obloha bez jediného mráčku a slunce krásně hřeje. Může být takových dvacet stupňů, a proto se rozhodlo, že dnešní snídaně proběhne venku. Jsou to už čtyři dny, co se tu Akuma záhadně objevil a Gabriel má své pravé vzpomínky. Mira už kompletně přijala Nanami a dokonce kojí. Vůbec netuším jak to Shiroya dokázal, ale nemůžu jinak než mu děkovat. Bylo by hrozné, kdy ji nikdy nepřijala.

„Podle informací co mám z Ardenu, je dům skoro dokončený. Díky pomocné síle obstarané Akumou, práce hodně pokročili, takže se budeme moci během příštího týdne vrátit,“ obeznámí nás Shiroya a to sklidí velký ohlas. Je jediné štěstí že stavitelskou moc nevlastní jen Clarisa, kde té je konec a jsou tu i jiní uživatelé. Ta nevědomost jejich polohy mě ničí a jen doufám, že se v tomto ohledu začne něco dít.

„Co bys řekla na výlet po temnotě? Objevil jsem tu jedno úžasné místečko, kam bych tě rád vzal,“ šeptne mi do ucha Raven. Z jeho blízkosti je mi horko a cítím jak mi rudnou tváře. Sice z nás jsou oficiálně partneři, ale stále mi to přijde jako sen. Dokonce spíme každý v jiném pokoji a ještě jsme spolu nic neměli.

„To zní dobře, vyrazíme ještě dnes?“ zaraduji se při představě, že s ním strávím den úplně o samotě. Raven přikývne a pak se dál věnujeme jídlu. Po jídle nám jdu sbalit několik potřebných věcí a Raven jde za Shiroyou pro svolení. Vždy když chceme jít někam do temnoty, musíme mít jeho souhlas, jde zároveň i o bezpečnost. Shiroya tam vysílá informace o nově příchozích, aby tak předešel útokům. Jakmile máme svolení, roztáhneme křídla a jsme pryč. Ravena nechám letět vpředu, aby nás mohl vést. Letíme asi půl hodiny opačným směrem než jsou horké prameny. Nakonec mě zavede do džungle, kde přistaneme. Pak mi nabídne ruku a vykročí po svých. Následuji ho a na konci naší cesty zapomenu dýchat údivem. Ocitneme se totiž na paloučku na úpatí konce a z něj je nádherný výhled do údolí. To je obrostlé všelijakými stromy a barevnými keři a tomu všemu dominují trosky nějakého paláce. Kolem nás poletují barevní práti, kteří svým zpěvem oživují okolí. Mísí se tu několik druhů vůní, ale nemůžu říct, že by se vzájemně tloukly, spíš jsou v harmonii. Mít takový parfém, jsem si jistá, že bych sklidila neuvěřitelný úspěch.

„To je nádhera. Co je to za budovu?“ optám se, ale nemyslím si, že by to Raven věděl. Není tu tak dlouho a navíc nikdy nepoznal jinou temnotu než jako poušť.

„Prý je to první palác, který Shiroya v temnotě obýval. Je tudíž stejně starý jako on sám,“ osvětlí mi význam paláce a já jen žasnu. Raven se zdá velmi informovaný. Ale to se dalo čekat, je totiž Shiroyův pobočník. Vypadá to, že ho Shiroya do mnoha věcí zasvětil. Na paloučku si rozložíme deku a celý den strávíme v příjemné konverzaci za zvuku okolní přírody.

(Shiroya)

Raven s Hanako se ze svého výletu vrátí až na večeři příjemně naladěni. Ani jsem netušil, že Raven prozkoumává temnotu a objevil i můj prvotní palác. Dnes už z něj jsou jen trosky ale i přesto budí respekt a vznešenost. Během večeře nám Hanako vypráví o svém dnešním zážitku a láme si hlavu nad tím, že i přes svou moc o těchto krásách neměla ani tušení. Pravda, o temnotě toho opravdu moc neví, ale zase není v její historii úplně bezradná. Po jídle si mě ještě odchytí a trochu vyzpovídá ohledně starého paláce. Seriena to také zajímá, takže se k debatě přidá. Když jí řeknu vše, co chtěla vědět propustí mě a já se vydám do pokoje. Serien mně v půli cesty dohoní, ještě po něm něco chtěl Kiriaki a tak nešel hned. Vejdeme do našeho pokoje a pohled nám sjede na Mie, který leží jen v boxerkách přes celou postel a spí. No to jsem zvědavý, kde budeme spát my. Serien mě pověří uvolněním postele a sám se jde opláchnout. Já si sednu na volný kousek postele a pohladím spící zlatíčko po tváři. To ho jen zašimrá a na oplátku se lehce zavrtí, ale nevzbudí. Dlaní se proto přesunu z tváře na krk a pak pomalinku sjíždím po jeho nahém těle níž a níž. K tomu se přidám i se rty a těmi mapuji stejnou cestu jako předtím dlaní. U bradavky se samozřejmě trochu pozdržím a jemně ji stisknu mezi zuby. To už začne Mie lehounce vzdychat, ale stále se nemá k probuzení. Dávám si velmi načas, takže se Serien stihne vrátit a stačí jeden pohled, aby pochopil, oč se snažím. Jen se na něj usměju jako liška, která ukořistila vzácný kousek a nabídnu mu spolupráci. Toho se s radostí ujme a vmáčkne se na volný kousek na druhé straně. Takže ho nyní svými rty obléháme oba a místy za sebou necháváme červené stopy, když použijeme i zuby nebo silněji vsajeme jeho hebkou kůži. Naše činnost se mu projeví v rozkroku, kde mu začnou být boxerky těsné. Kouknu se po Serienovi a pohledem ho poprosím, aby mi tohle přenechal. Mé prosbě je vyhověno a já se přesunu trochu níž abych měl lepší přístup. Nejdřív ho drážním přes látku a nechám tak erekci více vybujit. Když už cítím, že mu látka způsobuje bolest, uvolním jeho penis ze sevření a olíznu ho po celé délce. To už se Mie projeví naplno a dokonce otevře oči. Už si jeho podvědomí uvědomilo, že to není sen. Shlédne na mě se zastřeným pohledem a pak se natáhne k Serienovi pro polibek. Během polibku se Serien přesune za Mie a tím ho donutí si sednout. Vychutnávám si poddajnost penisu v mých ústech a chvílemi se rty od něj odpoutám a zlíbám vnitřní strany stehen a třísla. Moc dobře vím, že to jsou jeho citlivá místa, výhoda našeho propojení. Serien zatím jednou rukou týrá bradavky, a rty mu zasypává krk. Druhou ruku mu vsune mezi půlky a trochu si ho nadzvedne, aby ho mohl začít připravovat. K tomu se také přidám a jednu ruku nabídnu k pomoci. Mie se mezi námi svíjí jako v extázi a jsem si jistý, že Azrael mající pokoj hned vedle slyší jeho projev. To zase bude zítra keců. Nechám nesmyslného uvažování a věnuju se své práci. Serien mi po chvíli dá znamení, že dokončil přípravu a já mu dám prostor pro vstup. Musí to udělat opatrně, už je to doba co jsme se naposled milovali. Jenže Mie je nedočkavý a své pomocí se naplní jeho penisem. Když je v něm celý a začne s pohyby, vrátím se k jeho penisu. To Mie pochopitelně přivádí k šílenství, ale to ještě netuší, co mám v plánu udělat. Prsty si zjistím jak moc roztažený je a k mé radosti usoudím, že realizace je možná. Pohledem se domluvím se Serienem a ten na chvíli přestane s přirážením. Mie trochu zaprotestuje, ale když se k němu přitisknu, pochopí, o co se snažím.

„To snad ne?“ vydechne.

„Ale ano,“ zavrním a přisaju se mu na rty. Mezi polibky do něj proniknu i já a bolestivý sten udusím v ústech. Dáme si hodně na čas, aby si zvykl na neobvykle velký obsah v jeho nitru a ve finále je to on, kdo se první pohne. Tento jediný drobný pohyb v nás třech vyvolá takovou vlnu rozkoše, že neváháme a začneme s přírazy. Mezitím se vzájemně obdarováváme polibky a různě bloudíme prsty po našich tělech. Je to tak úžasný pocit, že ho nejsem ani schopný popsat. Milujeme se jako v extázi a nakonec musíme dojít vrcholu třikrát než jsme schopní se uklidnit. To je výsledek dlouhé abstinence.

„No myslím, že jako začátek to nemohlo být intenzivnější. Předpokládám, že společná koupel přijde vhod,“ řekne Serien potom co se dostatečně vydýchá. Jen souhlasně přikývnu a začnu se mazlit s Mie aby nám neusnul dřív než napustíme vanu. Tohoto úkolu se ujme Serien a za chvíli nás zavolá. Mie není schopen se udržet na nohou, a proto si ho vezmu do náruče. Naštěstí máme velkou vanu a bez problému se tam všichni vejdeme. Tentokrát jsem to já, kdo sedí za Mie a sloužím mu tak jako opěradlo. Serien se zhostí mytí a jeho zadečku věnuje extra službu. Hlavně ho musí zbavit našeho spermatu. Ono to není nic příjemného, když to ve vás zůstane, navíc z toho může být slušný zánět. Po důkladné koupeli se osušíme a vlezeme do postele. Jsme všichni po náročné akci unavení, takže netrvá dlouho a pokojem se rozlehne trojí spokojené oddechování.

(Hanako)

Další den se odehrává v podobném duchu a všichni si užívají teplého počasí. Včera jsem se od Ravena dozvěděla, že složil několik nových skladeb a já nelenila a všem o tom řekla. Samozřejmě si je chtějí poslechnout a tak Shiroya uspořádá takový menší koncert. Raven je z toho více než v rozpacích, ale proti nátlaku nic nevzmůže. S blížící se druhou hodinou se shromáždíme v klavírním sálu a Ravenova nervozita stoupne na maximum.

„Co když to pokazím nebo se vám to nebude líbit?“ začne lehce hystericky, když už má jít ke klavíru.

„Doposud se nám vše líbilo, tvé skladby jsou dokonalé. Není se čeho bát,“ povzbudí ho Shiroya a to mu hodně dodá na odvaze. S hlubokým nádechem sedne ke klavíru a po menším rozcvičení prstů se do toho pustí. Sálem se okamžitě rozlehne nádherná melodie, která proniká až do našeho nitra a tam zapaluje pomyslný hřejivý plamen. S příchodem další skladby se Shiroya zvedne a přejde ke mně.

„Smím prosit?“ optá se a nabídne mi ruku. Všechny nás jeho akce překvapí, ale Raven nepřestane a kývne, že nemá problém. Zjistila jsem, že je velmi žárlivý a rád si mě přivlastňuje, ale když přijde na Shiroyu, je úplně klidný.

„Zajisté,“ odpovím a nabídnutou ruku přijmu. Teď velmi děkuji za to, že jsem se dnes rozhodla pro šaty a nemusím tu tak tancovat v kalhotách. Shiroya mě dovede do středu sálu a zaujmeme taneční pozici. Ve vhodný okamžik vyrazí a já užasnu nad jeho ladnými pohyby. Je výborný tanečník a vede mě bez chybičky. Několikrát se mnou zatočí a v otočkách se mi sukně krásně zavlní. Cítím na sobě pohledy přítomných, ale to mi nijak nevadí a užívám si tuto chvíli.

„Překrásné, jako tehdy Leiko-sama,“ zaslechnu jednu ze služebných, které přinesly občerstvení a v tu chvíli se vše pokazí. Shiroya ztuhne v půli pohybu a zorničky se mu rozšíří hrůzou a zlobou. Raven při zaslechnutí onoho jména zkazí skladbu, zdmi se prožene zlověstné jiskření a aby toho nebylo málo na zlou atmosféru zareaguje malá Nanami, která se rozpláče.

„Shiroya, prosím dýchej,“ šeptnu, ale k ničemu to není. Tahle situace se dá přirovnat k píchnutí do vosího hnízda.

„Kdo to řekl?“ zeptá se přísně a pohlédne na služebné. Postřehnu jak je Yami na nohou připraven kdykoliv Shiroyu zastavit.

„Já, já se moc omlouvám, pane. Ujelo mi to,“ začne se horlivě omlouvat jedna z děvčat. Bohužel se obávám, že zde omluva nebude stačit.

„Ujelo? Tak ono ti to ujelo. Právě si porušila zákon, který vydala temnota sama, a ty mi tu řekneš, že ti to ujelo?“ začne na ni křičet a to už k němu přiskočí Yami.

„Nerozčiluj se, prostě pochybila, to se může stát každému,“ snaží se ho uklidnit.

„Ty asi nechápeš, o co tu kráčí. Tento zákon je vydaný temnotou, proto jej nelze omluvit a trest je jen jediný,“ vyštěkne na Yamiho ale to už se o slovo přihlásí temnota sama. Rychle všem rozkážu aby šli co nejdál od proviněné, tohle nebude příjemná podívaná. Podlaha pod dívkou zuhelnatí a vzápětí se promění v propast. Z té vylezou dvě postavy obalené černým kouřem, neboli temnou aurou a ti se obrátí na Shiroyu.

„Měl jsi jí okamžitě zlikvidovat, proč jsi to neudělal?“ promluví jeden z nich a všem přejede mráz po zádech. Jeho hlas je hrubý, chraptivý a z tónu cítím hlubokou nenávist. Jen Shiroya jim stojí čelem bez jediné známky strachu.

„Udělal bych to ale ne před tolika svědky,“ zavrčí Shiroya nazpět a ti dva podivní tvorové se rozhlédnou po ostatních a pak znovu svůj pohled zabodnou do něj.

„Ubohost, příliš jsi změkl. Tenkrát jsi i jí nechal zabít přede všemi a dnes to neuděláš ani, když se jedná o tak podřadného tvora,“ řekne druhý z nich. Oba pak dívku chytí za paže a násilím jí stáhnou do propasti. Poté se podlaha vrátí do původní podoby a sálem se rozhostí tíživé ticho.

„Opravdu se nedalo nic dělat? A co vlastně řekla tak strašného?“ přeruší ticho Azrael.

„Leiko je pro tento svět zakázaným jménem, proto se prosím vyvarujte jeho vyslovení. Proti zákonům temnoty ani já nic nezmůžu, nemohl bych vás zachránit stejně jako ji,“ odpoví a má se k odchodu.

„A ona? Co je zač?“ přidá se Serien a chce vědět kdo je Leiko. Shiroya na něj nepohlédne, tuším, co se mu leskne v očích.

„Zrádce. Nepřítel temnoty,“ šeptne.