Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nezvaný host

13. 3. 2012

 „To jsem si mohl myslet, že se o to zanedlouho začneš zajímat,“ povzdechnu si a promnu si bolavé oči. Už ani nevím, jak dlouho jsem v těch knihách ponořený. Rozhlédnu se po knihách kolem sebe. Už v nich stoprocentně ležím několik hodin a to mi pomáhá Yami, ale nejsme ani ve čtvrtině.

„Ty ses dal na čtení? Nebo snad uklízení?“ sáhne po jedné z knih a pozvedne obočí nad názvem. Ihned ji otevře a začne v ní listovat. Nechápavě ho sleduji, protože jeho zamyšlený pohled mi naznačuje, že v ní čte.

„Ty umíš mrtvý jazyk?“ nedá mi to, abych se nezeptal.

„Jo umím. Dost nezvyklé, že? V nebi se sice tento jazyk vyučuje ale jen základní slova. Mě ten jazyk přímo fascinoval, a proto jsem přiměl jednoho z učitelů, který mě měl rád, aby mě ho naučil plně ovládat,“ osvětlí své znalosti, odloží knihu a naznačí mi, že stále nedostal odpověď na svou otázku.

„V jedné z těchto knih nejspíš najdu odpověď na jeden problém,“ odpovím a natáhnu se k další knize.

„Řekneš mi, jak to všechno začalo?“ snaží se mě donutit k osvětlení celé té vzniklé situace. Jistě je na mě vidět, že se mi do toho nechce, ale jsem si vědom, že s tím ven už musím.

„Všechno jsem zavinil já,“ odmlčím se, sundám si triko a Azraelovi se naskytne pohled na jizvu v místě, kde mám srdce. „Pokusil jsem se zabít,“ vydechnu a prsty přejedu po jizvě. V tu chvíli cítím, jak mu naskočí husí kůže.

„Proč?“ optá se zmateně.

„Protože jsem ublížil Naramienovi a já jsem s tím nechtěl žít a proto jsem se pokusil zabít. Jenže já mám se smrtí smlouvu a její podmínky jsem nesplňoval, proto mě krutě potrestala a označila Naramiena a proto se ke mně tak chová,“ osvětlím svou blbost. Za tohle bych si upřímně nafackoval. Kdybych ho tenkrát poslechl a nebyl tak sobecký nic z toho by se nestalo.

„A Serien? Co s ním se stalo?“ vyptává se na další nesrovnalosti.

„Na tom se přičinil Akuma. Jistě sis všiml jak se s Naramienem spřátelili. Nejspíš se domluvili a Serien byl označen Akumou. Tu situaci jsem už nezvládl a nechal Yamiho aby se o to za mě postaral. Ta menší destrukce vašeho světa je jeho práce a taky to podivné chování Gabriela,“ pokračuji ve vysvětlování.

„No to by taky chtělo trochu vysvětlení,“ obrátí se na Yamiho. Když to je jeho práce tak ať to vysvětlí.

„Změnil jsem mu jeho vzpomínky. Nyní si myslí, že vztah s Akumou neměl dlouhého trvání, proto je k němu tak odtažitý,“ řekne s úsměvem, který svědčí o tom, že je se svou prací spokojen. Azrael si to všechno nechá srovnat v hlavě a pak si povzdechne.

„Je tu nějaká možnost, že se vše dá do pořádku?“ zeptá se nakonec a sedne si do křesla, ze kterého sundal nějaké knihy.

„Ano je a jsem ráda, že jste sáhli po těchto knihách, protože v nich jistě odpověď najdete,“ rozlehne se místností a pak se objeví strážce. Ta mi tu ještě chyběla. Azrael na ní kouká jako na zjevení, nejspíš ho zarazila její hadí kůže.

„Co tu zase děláš strážce?“ zavrčím nepřátelsky.

„Pěkně mě tu vítáš, jen co je pravda. Přišla jsem se podívat na nového příchozího. Zajímalo mě totiž jaký typ je Hanačin starší syn,“ vrátí mi to stejným tónem. Jen nad tím mávnu rukou a představím ji Azraelovi. Nezapomenu ho informovat i o jejím podílu na této situaci.

„Odkud znáte mamku?“ zeptá se nechápavě. No to mě docela zaujalo.

„Hanako je má drahocenná přítelkyně, už ani nevím, jak dlouho se známe. Vidím, že jsi velmi zvídavý, to máš nejspíš po matce. Jsem ráda, že jsem tě poznala, no už půjdu, smrt se už po mě shání,“ usměje se a zmizí. Konečně vypadla, jen tu zamořovala vzduch a nemohl jsem se soustředit na práci. Azrael se po srovnání myšlenek nabídne, že nám s těmi knihami pomůže a dáme se do práce. Nikolaj nás po nějaké době zavolá na oběd a nadšeně se přivítá s Azraelem a v rychlosti mu přichystá jídlo. Já jako jediný se v tom jídle opět vrtám, ale po tom, co mě Nikolaj znovu zpeskuje, do sebe nacpu alespoň polovinu. Pak se znovu ponoříme do knih a energii si dobíjíme šálkem kafe, které nám Nikolaj donesl. Pročítáme se knihami, jak nejrychleji to jen jde, ale zatím jsme nenarazili na nic, co by mi pomohlo. Yami zrovna sahá po další knize, když ztuhne a tvář zkřiví vzteky.

„Co je?“ zeptám se hned a já sám pocítím jistou nevolnost a hlavně nestabilitu země.

„Nějaká krysa se dostala přes pečeť,“ prskne a já jsem hned na nohou a vyběhnu z domu na místo, kde cítím přítomnost našeho nezvaného hosta. Yamiho upozorním, aby zatím zůstal v pozadí, a střetnu se s naším nepřítelem.

„Tebe neučili slušnému chování, Aoi?“ zavrčím na toho zmetka přede mnou.

„Učili, ale ohlášený abych se sem asi těžko dostal,“ ušklíbne se nad svým dobře zrealizovaným plánem jak se sem dostat.

„Jo to máš pravdu. Tak co chceš?“ zeptám se podrážděně. Na jeho hry zrovna teď nemám náladu a už vůbec ne čas. Musím se ho co nejdřív zbavit, abych se mohl vrátit k předešlé práci.

„Přišel jsem ti nabídnout příměří,“ odpoví se stále stejným úšklebkem a mě je hned jasné, že za to bude něco chtít. Nemám v úmyslu jeho nabídku příměří přijmout, ale než se ho zbavím, vyslechnu si jeho podmínky míru. Zjistím tak alespoň, o co mu ve skutečnosti jde.

„Jsem si jistý, že to nebude zadarmo. Co žádáš?“ dám mu touto otázkou planou naději, že se semnou dohodne.

„Odloučíš Naramiena od Seriena kterého si pak můžeš plně přivlastnit. Došlo mi, co k němu cítíš, a pochybuji, že někdo tak mocný jako ty se rád dělí. Já si nechám Naramiena a ty Seriena a tím uzavřeme mír,“ vyřkne své podmínky pro mír s přátelským úsměvem. To jsem si mohl myslet, že přijde s něčím takovým. Už dávno jsem se stačil informovat o citech, které chová k Naramienovi.

„No to bude celkem problém, ti dva už semnou nechtějí mít nic společného, takže pro mě tato dohoda není zrovna nejvýhodnější,“ obeznámím ho s jistým faktem, který mu unikl. Ovšem mu neřeknu, že je to jen dočasné. Aoie to celkem vykolejí a pak se zamyslí nad novými podmínkami. Také na ně přijde podle jeho dosti zákeřného úšklebku. S těmi xichtíky by mohl s Yamim soupeřit.

„Tato informace to lehce zdramatizovala, ale myslím, že se to dá vyřešit i jinak. Třeba tím, že spojíme světlo a temnotu,“ vytasí svůj nový návrh, ve kterém mě nepřímo žádá o vztah s ním. To je snad ještě absurdnější než ten první. On si snad vážně myslí, že bych na to přistoupil?

„A co bych ze vztahu s tebou měl?“ nedá mi to, abych se nezeptal.

„Společnými silami bychom si podrobili všechny existující světy a ty by ses mohl zbavit Akumy. Vím, že vy dva si jdete po krku a takhle se zbavíš té osiny. Teď mě tak napadá, máš úplně jinou auru, než když jsme se viděli posledně,“ zarazí se nad faktem, že má aura je mnohem temnější. I když je Yami ode mě vzdálený, stále mé tělo vyzařuje černou moc. To protože jsem s Yamim spojený a nejen to, plně ho ovládám. Stačí jediný nepatrný pokyn a z Aoie nezbude ani mastný flek.

„Jsi všímavý, je jiná protože mám zpět své tělo a také zbylou část moci, která mi byla odebrána. A teď k té dohodě. Nečekal jsem, že budeš tak domýšlivý a budeš se považovat za tak důležitého. Řeknu ti jedno, kdybych si chtěl podrobit všechny světy, jak mi ty nabízíš, už dávno bych to udělal a to i bez tvé pomoci. A co se týče vztahu s tebou, upřímně budu radši abstinovat než vlézt do postele s tebou,“ vpálím mu do obličeje a tím ho velmi rozzuřím. Je mi jasné, že na mě zaútočí a proto si k sobě zavolám Yamiho. Já vážně na boj nemám náladu. Aoi na něj vytřeští oči a těká pohledem ze mě na Yamiho.

„Co to k čertu má znamenat?“ vyštěkne nepříčetně. Yami se jen zákeřně ušklíbne a čeká na můj pokyn k útoku.

„Tohle je Yami. Je to ztělesnění mé černé a velmi nevyzpytatelné moci,“ představím mu další mé já. Aoiovi se vzteky zúží zorničky a zběsile na nás zaútočí. Yami ani nečeká na pokyn a okamžitě mě začne bránit. Pochopitelně mu Aoi ani v nejmenším nestačí a ve chvíli kdy mu dojde, že jde do tuhého, stáhne se.

„Tohle už byl tvůj pátý marný pokus mě zabít. Říkám ti po dobrém, vzdej to nebo na konci této hry zemřeš. Nikdy se ti nepodaří Anděla temnoty zabít. To bys musel v jednom okamžiku zabít mě, Yamiho i Naramiena a to se ti nikdy nepodaří, protože já jsem nesmrtelný. Jsem věčný jako temnota sama. Dokud bude temnota, budu i já,“ křiknu na něj. Aoi se jen pohrdavě zašklebí a zmizí dřív než se na něj Yami znovu pustí. Povzdechnu si a Yamiho pochválím za skvělou obranu. Poté se vrátíme do domu a Azrael se hned dožaduje vysvětlení. Všechno mu vyklopím a jasně vidím, jak v sobě bojuje se zlobou a smíchem zároveň.

„Je pravda, že vždy měl trochu více sebevědomí, než bylo zdrávo, ale tohle bych nečekal,“ zmocní se ho smích. Hlavně, že on se baví. Potom co tuto kapitolu uzavřeme, se znovu ponoříme do knih. Musím to co nejdříve najít. Prostě musím.

„Jste snad hluší? Večeře je na stole, tak toho nechte a pojďte se najíst,“ vlítne do pokoje Nikolaj a nažene nás do kuchyně. Tentokrát se do jídla bez řečí pustím a dokonce sním úplně všechno.

„Nejsi nemocný?“ vydechne Nikolaj, když ho požádám o další porci. Uraženě se na něj podívám a pak postřehnu, že ti dva blbci se mi posmívají.

„Ne nejsem nemocný, jen mám hlad. Co je na tom?“ vyštěknu. Tak se mi hold vrátila chuť k jídlu, no bože. Dělaj, jako kdyby byl konec světa jen, protože chci přidat. Nikolaj nakonec pronese, že už bylo načase a s úsměvem mi naloží plný talíř.

„Takže tohle bychom měli. Co takhle kdyby sis po jídle dal pořádnou koupel a pak nejméně deset hodin spánku,“ navrhne Azrael a ostatní přikyvují, že je to dobrý nápad.

„Já teď nemůžu spát. Musím co nejdřív přečíst všechny ty knihy,“ protestuji proti jeho návrhu.

„Těch pár hodin tě nezabije a navíc když budeš odpočatý tak ti to půjde mnohem líp a vyvaruješ se případnému přehlídnutí se,“ upozorní mě na výhody spánku Yami. Nakonec i já uznám, že by mi to neuškodilo, a když dojím, zajdu do koupelny, kde si napustím vanu, do které se vzápětí naložím. Asi po půl hodině, kdy jsem jen relaxoval, se začnu pořádně mýt a nezapomenu ani na vlasy, které jsem v poslední době dost zanedbával. Když se konečně vyhrabu z koupelny, zjistím, že Yami s Azraelem sklidili všechny knihy, co jsem měl po celém pokoji a dali je do dvou skupinek podle toho, jestli už jsou přečtené nebo ne. Když ty dvě skupinky porovnám, usoudím, že jsme asi něco málo za půlkou.

„Díky,“ poděkuju jim za odvedenou práci i za to, že na mě dohlížení. Nebýt jich tak už bych shnil.

„Není za co. A tady to ti posílá Nikolaj, prý se ti po tom bude líp usínat,“ mávne rukou Yami a podá mi sklenici s neidentifikovatelným obsahem. Nedůvěřivě k tomu přičichnu a následně to do sebe rychle kopnu. No není to sice žádná sláva, ale není to ani tak hrozné, jen doufám, že mě to neuspí navěky. Yami si ode mě převezme sklenici, počká, až si zalezu do postele a pak s popřáním dobrého spánku spolu s Azraelem odejdou. Jen se pousměju nad jeho péčí a vzápětí jsem tuhej.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

mé srdce vynechává...

Manfix,6. 4. 2012 15:33

Tak tenhle díl byl úžasný! Azrael je prostě jednička a Aoi blbec na entou. Jak si vůbec mohl myslet, že na jeho podmínky Shiroya přistoupí??? Neuvěřitelná drzost něco takového nabídnout. Ale za co te musím pochválit byl Shoriyův proslov o jeho nesmrtelnosti. Nádhera!!! Vím, že sem píšu tak pozdě, ale nebyl čas proto se okamžitě vrhám na další dílek :-)

*tleská*

Yui-chan,18. 3. 2012 20:09

Tak tenhle díl byl boží. I když se měl asi spíš jmenovat *Nezvaní hosté*, protože jich bylo rozhodně víc než jeden, Azraelem počínaje. Konečně se alespoň jedné postavě všechno ujasnilo a my čtenáři si v tom udělali pořádek. Jinak Azrael se nezdá, že umí ovládat mrtvý jazyk, to jméno se hold nezapře :p. Jsem ráda, že se Shiroya začíná vzpamatovávat a hlavně, že něco dělá! Doufám, že ho nenecháš tápat moc dlouho. Yamimu taky začínám přicházet na chuť, zvlášť když je Shiroye takhle oddán. A Aoi je kretén, ale to jsme věděli i předtím. Tak se moc těším na jejich osudy *upírá vševědoucí pohled a spiklenecky mrká* a doufám, že pokračování bude velmi brzy :-).

No konečně...

Soubi,14. 3. 2012 23:03

Už bylo na čase, aby se Shiroya dal znovu dohromady a byl schopný něco dělat. Musím pochválit Azraela, který se představuje jako dost užitečný člen bandy. A když si představím tu horu knih, co jim ještě zbývá přečíst, tak se každý další pár očí hodí XD. A pokus ti to nevadí, tak bych se upřímně zasmála těm blbinám, co se snažil Shiroyovi navrhnout Aoi. *velmi hlasitý smích* Až doteď mi nedošlo, jak moc blbej ve skutečnosti je, ale tímhle se poslal na úplné dno. :D To si jako myslel, že na to Shiroya přistoupí? Ale jsem ráda, že měl konečně tu čest poznat i Yamiho ;). Takže co jiného ti napsat, než že se už moooc těším na pokráčko.

Ahoj

Niera,14. 3. 2012 9:26


ahoj moc hezký blog a hezky píšeš :) ale nemám moc čas takže budu číst dál až později:) A byla bych moc ráda kdyby jsi někdy zašla na můj blog :) i komentáře uvítám .www.niera.blog.cz

Pohodka

Mysticia-sama,13. 3. 2012 21:05

Pohoda klídek a krásnej dílek ^^ Už se těším na pokračování a hlavně na rozřešení v našem milostném trojúhelníku ^^

...

kana,13. 3. 2012 17:53

pěkný díl. sem ráda, že je "anděl smrti" zase jakž takž v pořádku a už pořádně papá :-D
snad bude další díl hodně brzo ;-)