Kowai Yume

(Shiroya)

Je noc před předáním Serienových dcer a já opět nemůžu spát. Jsem na svém obvyklém místě ve výklenku okna a pozoruji temnou zahradu pode mnou. Mám strach z toho, co nás dnes čeká. Něco ve mně, mi říká, že to nedopadne podle našich představ a rozhodně to nebude nic dobrého. Vím, že holky dostanu nazpět. Nedovolím, aby mi v tom někdo zabránil. Jen si nejsem jistý průběhem. S Mamonem problém nejspíš nebude. Není ten typ, co by udělal takovou boudu, ale vím minimálně o dvou jiných v jeho okolí, co toho předání můžou zneužít. Podle mých zdrojů je Aio opět ve hře a ve stavu, kdy se klidně o něco pokusí. Ale je sebevrah. Přibližně vím, jak na tom jeho zranění jsou a jestli se opravdu o něco pokusí, půjde smrti naproti. A pak je tu Leiko, která mě ze všech děsí nejvíc. O jejím pohybu nemám nejmenší tušení, a co má v plánu už vůbec nedokážu odhadnout. Jen jedno je jasné. Chce mě zničit a použije všechny možné prostředky, aby toho dosáhla.

„Dopadne to dobře. Mamon neměl problém, když se dozvěděl, kolik nás půjde. I s Akumou nečekaně souhlasil. To jen dokazuje, že alespoň pro tentokrát jsou jeho úmysly čisté,“ vytrhne mě z přemýšlení Naramien a jeho modré oči ve tmě pokoje září jako majáky nad oceánem.

„O Mamona strach nemám. Leiko je nebezpečná,“ specifikuju mu své obavy. Na tohle nemá co uklidňujícího říct, proto se na mě jen omluvně usměje a zase si lehne. Serien se pod jeho pohybem zavrtí a instinktivně si ho přitáhne k sobě. Aspoň, že on pro tentokrát spí klidně. Zdá se mu o šťastném shledání s dcerami a to mě opět utvrdí, že ho o to nesmím připravit. Až do svítání si přemítám všechny možné i nemožné scénáře, ale ani z jednoho nejsem nadšený.

„Vůbec jsi nespal, máš kruhy pod očima,“ zkonstatuje Serien, jen co otevře oči a zpozoruje mě v okně.

„Po dnešku už snad budu. Až se opláchnu a přinutím k životu, kruhy zmizí. Nikdo nic nepozná,“ usměju se a sám se přesvědčuji, že to co mu tu říkám je pravda.

„Dobře víš, že takhle to nemyslím,“ zamračí se, když mu dojde, že svůj spánkový deficit zlehčuji. Nemá cenu se s ním o tom hádat a tak ho jen dlouze políbím a jdu se do koupelny dát do přijatelného stavu. Nechci před nimi ukázat slabost a tak podobné věci zlehčuju anebo je nekomentuju. Studená voda udělá s obličejem úplné zázraky a tak když se vrátím do pokoje, nikdo by nehádal probdělou noc. Ty dvě ještěrky z toho zázraku nejsou tak nadšené jako já, ale nechají mě dělat si, co chci. U snídaně panuje smíšená nálada. Někteří srší optimismem a jiní to zase tak valně nevidí. I já jsem na té druhé straně, ale tvářím se pozitivně. Po snídani svolám všechny zúčastněné do knihovny, abychom probrali průběh. Nenechal jsem nic náhodě, a proto nás nepůjde málo. Ani Mamon proti sedmi členům včetně mě nic nenamítal.

„Takže když tu jsme všichni, vysvětlím vám pár pravidel, kterých se budete bez výjimky řídit. V prvé řadě se chci vyhnout boji, proto se nikdo z vás nebude bláhově pouštět do provokací nebo snad útoku proti Mamonovi. Jeho postoj k věci se zdá být smířlivý a já to tak chci nechat,“ začnu s vysvětlováním pravidel a hned se setkám s několika nesouhlasnými obličeji.

„Teď to bylo hlavně mířené na tebe Naramiene a na Akumu,“ neodpustím si poznamenat, pro koho tohle pravidlo platí minimálně dvojnásob.

„Proč jen my dva? Nikdo z nás ho nemá v lásce a rád ho uvidí, až bude žebrat o svůj život,“ ohradí se Naramien. Jak jinak, potrefená husa. Kdyby mě teď jen slyšel. Nemluvil by se mnou pěknou řádku dní.

„Sice máš pravdu, ale vy dva máte v jeho přítomnosti ve zvyku dělat povyk a nesmyslná gesta. Takže uvítám, když se od něj budete držet co nejdál a mlčet,“ usadím ho a tím i horlivě přikyvujícího Akumu.

„Dobře, jsem rád, že tohle máme ujasněné. Další pravidlo. Pokud se na scéně objeví Leiko, nikdo, opakuji nikdo, se jí nebude kromě mě stavět do cesty,“ pokračuju a vím, že ani tohle se neobejde bez kritiky.

„Tohle nemyslíš vážně? Nenechám tě s ní bojovat samotného. I já moc dobře vím čeho všeho je schopná,“ ohradí se nasupeně Yami. K mé nevoli ani ostatní se netváří, že by mě v tomhle chtěli dvakrát poslechnout.

„Právě proto do boje s ní nechci zapojovat někoho dalšího. Kdyby někoho z vás měla byť jen trochu zranit, vyčítal bych si to do konce svého života. A přiznejme si, že v mém případě se nejedná jen o pár let,“ snažím se to všem rozumně vysvětlit, ale vidím, že se to absolutně míjí účinkem. Proč mě aspoň jednou nemůžou jednoduše poslechnout?

„Tobě už vážně hrabe. Uvědom si, co já jsem zač. Část tvé moci proboha, což nečekaně znamená, že ty sám nejsi v plné síle. Když ti budu stát po boku, riziko, které ona představuje, nebude tak vysoké,“ zaútočí na mě rozzuřeně. Svými slovy mě úplně odzbrojí a já chvíli netuším jak na to reagovat. Ano to co říká je pravda, ale když mu teď účast dovolím, začnou si dělat nároky i ostatní, čemuž se chci vyvarovat.

„Fajn, přiznávám, že máš ve všem pravdu. Ale opovaž se od ní nechat zranit, jinak tě zavřu v temnotě a už se nikdy nepodíváš ven. Pro zbytek nekompromisně platí zákaz. Vím, že bojové schopnosti vás všech jsou ohromující, ale nevíte, s čím přesně máte tu čest, a jediné zaváhání vás může stát život a to já riskovat nebudu,“ povolím Yamimu účast, ale hned ujistím ostatní, že v jejich případě od svých nároků neustoupím.

„No jasně. Myslíš si, že když nejsme nesmrtelní jako ty, tak jako bojovníci stojíme za houby. Tvá arogance sahá až do výšin,“ prská si Naramien spíš pro sebe, ale i tak ho slyšíme. Arogance. Tak tohle si o mně myslí? Popravdě mě tohle zjištění dost ranilo. Ostatní to překvapí a Serien ho dokonce sejme naštvaným pohledem. To co si právě myslí mu radši neřekne.

„Tohle jsem od tebe nečekal. Pokud si o mně vážně myslíš, že jsem arogantní, je to tvá věc. Jen tě chci upozornit, že v případě Leiko si svou nesmrtelností nejsem tak jistý, jak se domníváš. Sama mi vmetla do tváře, že mě zlikviduje a to znamená, že k tomu zná i patřičný způsob. I mě jeden takový napadl a ten spočívá ve zneužití toho, co mi je nejdražší. Tak mi promiň, že se vás snažím ochránit, když tím nejdražším je má rodina, včetně tebe,“ nenechám si to líbit, ale to jak moc mi svými slovy ublížil, neukážu. Nikdy se nesnížím k tomu, aby nade mnou měl navrch. Nadevše ho miluji, ale jsou věci, přes které já prostě nejdu. Moje slova ho zarazí, ale ani tak se žádná omluva nedostaví. No jasně, ještě se uraz, že jsem si to nenechal líbit.

„Řekl bych, že to už stačilo. Každopádně souhlasím se Shiroyou. Nikdo z nás s ní nemá nejmenší zkušenosti a tak bude lepší to nechat v jejich rukách. Uvědomte si, že nikdo tu neřekl, že se nesmíte bránit. Pokud ona úmyslně zaútočí na někoho z vás, braňte se. Jen bezmyšlenkovitě neútočte, o tom to celé je,“ utne tuhle nebezpečně vyhlížející situaci Azrael.

„Díky, vystihl jsi to přesně. No nic, to nejdůležitější jsem vám řekl, takže je čas vyrazit,“ s díky se opět ujmu slova. Divím se, že právě Azrael se mnou souhlasí, ale nešťourám se v tom. Stačí, že se mnou očividně chvíli nebude mluvit Naramien. Ne že by mě to teď nějak trápilo. Jsou tu mnohem důležitější věci než jeho urážlivost. Na můj povel se připraví a potom co otevřu pentagram, mě následují do jeho útrob. Yami jde jako poslední, aby vše kryl zezadu.

 (Serien)

Když procházím pentagramem, jsem nervózní jako pes. Moc tomu nepřidal ani Nari, který zase dřív mluvil, než myslel a jsem si jistý, že jeho slova Shiroyu hodně ranila. Sice to na sobě nedal znát, ale já to poznal. Čím déle jsme spolu, tím víc se mi daří chápat jeho pravé pocity. Netrvá to ani minutu a už se ocitáme v obrovské přijímací hale. Jdu hned za Shiroyou a tak mám možnost Mamona spatřit prakticky okamžitě. Už nás očekává, ale holky nikde nevidím. To se mi nelíbí a taky to dám ve svém výrazu patřičně najevo.

„Vítejte,“ ujme se slova hned, jak projdeme všichni a Shiroya zavře pentagram.

„Zdravím tě Mamone. Oceňuji, že tu na nás nečekáš s armádou, spíš naopak je vás tu málo,“ pozdraví se s ním a upozorní na fakt, že tu Clarisa s Fóxou nikde nejsou.

„Nemějte strach, hned jak jsem zaregistroval pentagram, dal jsem pro ně poslat. Přišlo mi lepší nechat je čekat v pokojích než tady. Taky uvítám, když mě přestaneš vraždit pohledem bratříčku,“ informuje nás a pak svá slova namíří na mě. To oslovení samozřejmě způsobí hromadné lapání po dechu. Jen pár z nás to nechá chladné a já si najednou uvědomím, o co mu tu jde. Chce jít s pravdou ven? Dobrá tedy, stejně mě tahle hra přestává bavit.

„Mělo mi hned dojít, proč jsi nic nenamítal, když jsme chtěli s sebou vzít i matku,“ povzdechnu si a zapojím se do jeho hry. Ale vážně tohle byste měli vidět. Azrael, Nari a Raven na nás zírají neschopni pobrat, o co tu kráčí. Shiroya s Yami se sotva drží, aby se nesložili smíchy a Akuma je bledý jako stěna a v hrůze třeští oči.

„Zdá se, že i tebe už tohle unavuje. Ale jedno se ti musí nechat. Celé ty roky jsi to před otcem bravurně maskoval,“ vysekne mi poklonu.

„Už tenkrát jsem ti na to řekl, že ho za svou matku nepovažuji. Beru ho jako vládce pekel a tak to i zůstane,“ opravím ho a ještě mu připomenu, že tuhle věc jsme už probírali.

„Už toho nechte. Akuma z vás bude mít minimálně schizofrenii,“ utne nás Shiroya, ale to naopak přiměje jiné se zapojit.

„Absolutně netuším, co tu na nás hrajete, ale nechcete mi tu snad tvrdit, že jste oba Akumy synové, že ne?“ promluví Azrael. Myslel jsem si to. V těchto věcech mu to opravdu pálí. Za to Nari je úplně mimo.

„Přesně to tu tvrdíme, jen je v tom malý háček,“ ušklíbne se Mamon. Evidentně ho tahle konverzace uspokojuje.

„Jaký?“ začne Azrael vyzvídat, ale to už se vzpamatuje Akuma.

„To by stačilo! Nemáš žádné právo tohle vytrubovat do světa Mamone!“ osopí se na něm.

„Sám dobře víš, že má. Jednou je to tvůj syn, tak se podle toho zkus chovat. Ach já vlastně zapomněl, že ty ses jako rodič nedokázal chovat ani k jednomu z nás. Selhal jsi jako otec tak i jako matka. Proč sis nás sakra pořizoval, když ses k tomu nedokázal ani z jedné strany postavit?“ vyštěknu na něj v návalu zlosti. Napružilo mě, když vyjel jen po Mamonovi. Přitom jsme se na téhle šaškárně podíleli oba stejným dílem. Všechny přítomné svým výbuchem překvapím, ale to pravé představení nás teprve čeká.

(Akuma)

Zírám na Seriena jako jelito a nemůžu pochopit, proč se teď Mamona zastal. Tedy upřímně je tu víc věcí co nechápu. Například jak se dozvěděl o svém původu. Od Shiroyi to nemá, to mi z jejich konverzace došlo. Ví to už mnohem déle a s Mamonovým původem je taky zřejmě obeznámen už dlouho. Proč mi to ale nikdy nevpálil? Obzvlášť v období kdy jsem zbrojil proti Shiroye k tomu měl úžasnou příležitost. A ví to i Kiriaki? Nejspíš ne, stejně jako Naramien. Oba jsou výbušné povahy a jsem si jistý, že ti by se ozvali. Je to ale zvláštní pocit. Ti dva si jsou tolik podobní. Nejspíš za to můžou tmavé vlasy a hlavně smaragdově zelené oči. Nechápu, kde k nim přišli, protože nikdo z jejich rodičů včetně mě takové nemá. Ale popravdě když se na ně dívám, je si s ním Serien podobnější víc než s Kiriakim, který je jeho plnohodnotný bratr.

„To nemůže být pravda,“ vytrhne mě z přemýšlení hlas, který bych tu za žádných okolností nečekal. Hlas ježící mi všechny chlupy na těle a patřící jediné ženě, kterou jsem ve svém životě kdy miloval. Mamonově matce Lamie.

„Matko, co tu děláš?“ vyhrkne šokovaně Mamon a na Lamiu kouká jako na zjevení. Ani já se tomu pohledu neubráním. Měl jsem vzato, že je upoutaná na lůžko, ale ona tu teď před námi stojí v plné síle. Tedy přesněji v plné šílené síle.

„Chci znát pravdu. Proč mě tvůj otec za celé ty roky ani jednou nenavštívil a proč tomu muži říkáš bratříčku?“ vykřikne a její šílenství se jí leskne v očích. První část její otázky mě zarazí. Proč bych jí měl navštěvovat, když jsme se nerozešli zrovna v dobrém a já teď žiju s Gabrielem? Nechápavě se podívám na Mamona a ztuhnu. Tělo napřímené, kamenný obličej a smaragdové oči žhnoucí zlobou. Sálá z něj taková energie, že přiláká pozornost všech přítomných. Všimnu si, že i Shiroya ho sleduje.

„Proč, proč, proč. Pořád dokola samé proč. Už toho mám po krk. Nemá důvod tě navštěvovat. Nemiluje tě matko, stejně jako mě, tak už to sakra pochop! Už jsi zapomněla? Odkopnul tě hned po mém narození a ty jsi to dávala za vinu mě. Mnohokrát ses mě ze zhrzené lásky pokusila zabít. To už si taky nepamatuješ? Pokud ne tak já zatraceně dobře,“ spustí na ní. Nekřičí, ale to je snad ještě horší. Jeho tlumený hlas se halou roznáší jako kruté poselství a Lamiu tím přivádí k nepříčetnosti. Takže ona se mu pokusila sáhnout na život? A ne jednou.

„Lžeš!! To co tu říkáš, není pravda! Akuma mě miluje, jen je moc zaneprázdněný. Vždyť se stará o mé zdraví a poslal mi Clarisu s Fóxou, aby mi pomohly,“ rozčiluje se a přitom mě brání. Vůbec tomu nerozumím, ale očividně to má co dočinění s její pomatenou myslí. Když to tak sleduju, ani se nedivím, že mě Mamon tolik nenávidí.

„Pravda. Jednoho dne sis usmyslela, že tě vlastně nikdy neopustil. Začali jsme s tebou hrát tuhle zatracenou hru, ale už mě to nebaví. Pořád poslouchat tvé nářky a zároveň básnění o otci jak je úžasný a obětavý. On si mezitím dál žil svůj život, našel si jiného partnera a dal život dalším dvěma synům. To proto jsem Seriena nazval bratrem, on jím ve skutečnosti je. A Clarisa s Fóxou? Jsou to Serienovi dcery a otcovi vnučky. Nikdy tu nežily dobrovolně, nýbrž jako moje zajatkyně. Fóxa tě chtěla léčit i přes fakt, že jsem její nepřítel a vymyslela si, že jí posílá otec, jinak bys jí k sobě nepustila,“ pokračuje a tím mi poskytne vysvětlení na několik otázek. Celé ty roky jí udržoval v jejích představách a trpěl její bludy. Já jsem příčinou těch bludů a tak se rozhodl mě zabít, aby se za ní pomstil. Zase jsem všechno zničil. Jsem sebestředný idiot a jediné co mi opravdu jde dobře, je ostatním kolem sebe ničit život.

„Další synové? Vnučky? To se nemohlo stát! Ne! Akuma, miláčku řekni, že nic z toho není pravda,“ obrátí se na mě a žádá, abych popřel všechno, co jí Mamon řekl. V první chvíli mě napadne, že to opravdu popřu a zahraju tu původní hru. Jenže Mamon mi dá jasně najevo, ať to ani nezkouším a pokračuju v pravdě.

„Nemůžu, protože to všechno je pravda. Když se Mamon narodil, oba jsem vás sprostě opustil a zavřel se ve svém paláci. Nikdy jsem tě veřejně nepřiznal jako svou manželku stejně tak jako Mamona svým synem. Díky tomu, že ses stáhla ze společenského dění, nikdo se nepídil po informacích o jeho otci a i bez toho se zařadil vysoko do pekelné hierarchie. Ani není divu. Jakmile přišel na svět, peklo se otřásalo štěstím, že se konečně objevil následník hodný vlády. Jsem sebestředný parchant a proto místo abych byl z toho šťastný, vařila se ve mně krev. Hrozil jsem se dne, kdy mě sesadí z trůnu a převezme vládu nad peklem,“ odmlčím se, protože na mě vrhají takové pohledy, které nikomu nepřeju. Ale já si je zasloužím.

„Moment! Já měl vzato, že ostatní spirity mlčí,“ vloží se do toho Shiroya s šokovaným výrazem.

„Nevím jak to má Dante, ale co se toho mého týče, vím, že se spirit rozdělil, aby se sloučil jak s peklem tak i nebem. Kamiho jsem se nikdy neptal, zda s ním mluví. Ta komunikace není na takové úrovni, jako jí máš ty, ale i tak se mi čas od času ozve. Nijak nezasahuje do dění, jen pozoruje a komentuje. Tak tomu bylo, když se narodil Mamon a pak Serien. Ti dva jsou pro peklo jako dlouho hledaný poklad. Teď když oba stojí na jeho půdě, cítím, jak mi tělem prochází jeho vzrušení,“ přiznám a nejvíc svými slovy asi šokuju Shiroyu. Byl celou dobu přesvědčený, že pouze jeho spirit je aktivní. A taky fakt, že Mamon se Serienem jsou pro peklo zásadními postavami. Možná to je důvod té jejich až neuvěřitelné podoby.

„Zavrhnul jsi mě jen proto, že jsem se narodil s mocí, která tě může předčit? A proto jsi ani nikdy veřejně neuznal své další syny, protože jeden z nich byl stejný jako já? Celé ty roky jsem si marně lámal hlavu, co tak hrozného ti může udělat novorozeně, abys ho odkopnul, ale tohle mě ani ve snu nenapadlo. Ve všech ohledech uvažuješ naprosto debilně,“ obuje se do mě Mamon a já pro tentokrát nemám v úmyslu mu odporovat. Ani nemůžu, když to je pravda.

„Tak dost! Tohle nemůžu poslouchat! Nikdy neuznám, že tenhle budižkničemu je tvým synem! Nedovolím, aby mi zničil rodinu, můj život, aby si nárokoval právo na pekelný trůn! Nedovolím jeho existenci!“ rozječí se Lamia na celé kolo a než se kdokoli z nás stihne vzpamatovat, na Seriena se valí proudy její moci ve smrtícím kouzle. Jakmile dojde ke kontaktu, všechny nás od něj odmrští tlaková vlna. Nevěřím co se tu před námi právě děje a jako z dálky slyším nářky a volání Serienova jména. Nevím kolik času uplynulo, ale najednou se stále proudící kouzlo rozplyne a jiné odhodí Lamiu několik metrů dál, kde při nárazu do zdi ztratí vědomí. Hned se pohledem vrátím k Serienovi, kterého naleznu také v bezvědomí s několika šrámy na těle a před ním Mamona, který se sotva drží na nohou a díky tomu se nám naskytne pohled na jeho prokletí. Nemusím dlouho přemýšlet nad tím, co se stalo. Mamon jako jediný dokázal zareagovat a postavil se mezi Lamii kouzlo a Seriena a tím mu zachránil život.

„Já zase nedovolím, abys mu život vzala. Jemu ne,“ dostane ze sebe z posledních sil a začne padat k zemi. Na to zareaguje Yami, který ho ušetří tvrdého dopadu a kontroluje mu životní funkce. O Seriena se začne starat Azrael, kterému se na záda lepí vyděšený Naramien. Já to všechno tupě sleduju neschopen jediného pohybu nebo slova. Nemůžu si pomoc, když si pomyslím, že mohl zemřít, dělá mi žaludek přemety. A nejen to. Přistihl jsem se, že se bojím i o Mamona. Je to úplně poprvé co něco takového vůči němu cítím a nevím jak na to reagovat. Snažím se najít východisko, když mi dojde jiná skutečnost. Všichni se starají o ty dva, až na Shiroyu. Ten stojí kousek ode mě a to co spatřím v jeho tváři, mě vrátí mnoho let do minulosti. Tváří se naprosto identicky jako když si uvědomil, že právě zničil Arden. Naprostá beznaděj míšená se sebepohrdáním.

„Shiroya?“ podaří se mi na něj promluvit. To ho vrátí do reality a v okamžiku svůj výraz ovládne. Jen se na mě podívá a pak vykročí k ostatním. Pořád mě překvapuje, s jakým přehledem dokáže skrývat své city. Teď už na něm není poznat jediná obava.

„Jak na tom jsou?“ zeptá se, když si přiklekne k Serienovi.

„Mamon to slušně schytal. Je pravda, že to kouzlo odrazil, ale evidentně se přes bariéru část kouzla dostala a způsobila mu četná zranění. Serien to dostal jen povrchově, ale je v bezvědomí,“ ujme se slova Yami.

„Zasáhla ho prvotní vlna kouzla, která protivníka omráčí, aby se nemohl bránit. Vím jak ho z toho dostat,“ vysouká ze sebe Mamon, který se začíná trochu vzpamatovávat. Je dost zraněný, ale i tak se přesune k Serienovi, položí mu dlaň na čelo a ve vteřině ho dostává ze spárů omračujícího kouzla.

„Co se stalo?“ dožaduje se vysvětlení s hlavou silně zabořenou do dlaní.

„Matka tě napadla. Omlouvám se za ní, není psychicky v pořádku. Nestačil jsem zachytit omračující část kouzla, proto jsi upadl do bezvědomí. O zbytek jsem se už postaral, ale je evidentní, že můj obranný štít má co vylepšovat. Nechal toho dost projít a to způsobilo ta zranění, která už naštěstí nejsou smrtelná,“ objasní mu situaci a rovnou se za svou matku omluví. Moc jeho chování nechápu. Smrtí Seriena by mi dost ublížil a přesto mu zachránil život. I to co řekl Lamie, že zrovna jemu život nevezme. Hodně otázek a žádná odpověď. A to ta pravá katastrofa má teprve nastat.