Kowai Yume

 Znuděně do sebe cpu večeři, která se skládá z přírodního plátku kuřecího masa a zeleninové oblohy, která je velmi bohatá a snažím se držet si pohled od těch dvou hrdliček. Zase se vzájemně krmí a přitom se u toho pochechtávají jako dva blázni. Já neříkám, že nechci, aby byli šťastní, ale bolí mě pomyšlení, že svým štěstím ubližují druhému. Chudák Shiroya, kdyby jen tohle viděl, určitě by mu puklo srdce. Azrael mě pravidelně informuje o dění v temnotě, takže už vím, kde se stala chyba. Nemůžu uvěřit, že si byl Shiroya schopen sáhnout na život. Dost mě zarazila informace o dýce, která má moc zlomit jeho nesmrtelnost. Já osobně si myslím, že pro Shiroyu je jeho nesmrtelnost trest. Je velmi emocionální a v životě ho potkávají samé tragédie. Jen doufám, že se vše brzy urovná, protože kdo se na to má dívat? Bojím se každého nového dne a to jen protože se nechci dovědět další špatné zprávy, které by se mohly vyskytnout.

„Kiriaki, kde je vlastně Azrael? Už pár dní jsem ho tu neviděl,“ ozve se z nenadání Naramien a ve mně hrkne. Sakra, doufal jsem, že si toho ti dva nevšimnout teď když se zajímají jen jeden o druhého. Teď na mě upírají zraky a čekají, jak mi odpovím. Absolutně nevím co jim říct, protože Serien vždy pozná, když lžu.

„Nemusíš mít o mě starost bratříčku. Mám jen nějaké povinnosti v pohraničí, nic závažného. Jen to vyžaduje čas a pozornost,“ zachrání mě můj miláček, který se tu jako zázrakem ukázal. Nejspíš ho o mé nesnázi informoval Yuda, který se po dobu Azraelovi nepřítomnosti držel stále u mě. Navíc je to mé spojení s Azraelem, když je v temnotě. Musím Shiroye za ty mazlíčky poděkovat, nevím, co bychom si bez nich počali. Naštěstí je Azrael sakra dobrý lhář a tak mu tu jeho výmluvu zbaští i s navijákem a dál se nevyptávají. Zlatíčko si pak sedne vedle mě a políbí mě na pozdrav. V okamžiku je u něj služebná s jeho porcí, za kterou jí s úsměvem poděkuje. Kdyby jen věděl, jak žárlím na každý úsměv, který nepatří mně. Vím, že to jsou jen přátelské úsměvy, ale i tak. Co se má co culit na jiné, když tu má mně. Bohužel mi trochu ujede žárlivý pohled, ale Azrael si z něj nic nedělá a nakloní se ke mně.

„Našel to,“ šeptne mi do ucha a pak se v klidu pustí do jídla. Je mi jasné, že mluví o Shiroye, protože nikdo jiný tu po ničem nepátrá. Tato dvě slova mi zapříčiní chvilkovou zástavu srdce, ale nedám to na sobě znát. Jen po něm hodím úlevný úsměv a následuji jeho příkladu a dojím svou porci. Po večeři se zavřeme v pokoji a hladově se mu přisaju na rty. Polibky mi jsou opláceny a já si užívám těsnou blízkost jeho těla. Je to už několik dní co jsem ho měl takhle u sebe a tak nějak počítám, že to odloučení ještě chvíli potrvá, proto si ho chci užít co nejvíce. V objetí odcupitáme k posteli, na kterou si Azrael sedne a mě si obkročmo posadí na klín.

„Teď mě tak napadá. Proč Shiroya nepřišel s tebou, když už našel, co hledal?“ optám se, když mi to dojde. Mohl přece hned zlomit kletbu a vše by se urovnalo.

„Zdá se, že to není tak lehké, jak jsme mysleli. Potřebuje to duševní přípravu. Poté co bude Shiroya připraven, zlomí kletbu,“ osvětlí mi nastalé komplikace. Trochu nechápavě se na něj podívám a snažím se vyložit si pojem duševní přípravy. Upřímně nic mě nenapadá, a proto doufám, že mi to nějak osvětlí. Jsem hold asi trochu natvrdlý.

„Co má být ta duševní příprava?“ optám se. Azraelovi uklouzne starostlivý pohled a pak se spojí s Yamim, který se okamžitě objeví v pentagramu.

„To ses tu moc dlouho nezdržel,“ pronese Yami. Azrael mě beze slova chytne za ruku a vede mě do temnoty. V okamžiku se ocitnu v poušti, nad kterou se snášejí temné mraky. Ta oblaka se mi ani trochu nelíbí. Plují pomalu jako by přinášeli neštěstí.

„Tak takhle vypadá temnota. Proč jsme se nepřenesli přímo k Shiroye?“ napadne mě hned, jak zjistím, že jediný dům široko daleko je obrovský palác od nás dost vzdálený, ale přesto viditelný.

„Palác je zahalen v ochranné bariéře, tvořené Shiroyovo podstatou. Jinými slovy řečeno, ta bariéra je Shiroya. Nelze se tam přemístit pomocí pentagramu, proto jsme tady. K paláci vás přemístím já,“ ujme se vysvětlení Yami a vzápětí se promění v obrovského, velmi podivného draka. Tělem mi v tom okamžiku projede vlna strachu a couvnu. Azrael mě pevně chytne za ruku ve znamení, že strach není potřeba a postrčí mě k Yamiho pařátě na kterou si máme vyskočit. Moc se mi do toho nechce, ale s Azraelem za zády lze jen těžko odporovat. Když se bezpečně usadím v jeho „dlani„, Azrael mě obejme a tím přitiskne na hruď a Yami vzlétne. Bohužel se neubráním vyjeknutí, které zapříčiní, že se Yami přizpůsobí letu těsně nad zemí a sníží rychlost. Cítím se za to vyjeknutí trapně, protože na létání ve výškách jsem zvyklý, ale tady mě k tomu děsí okolí, atmosféra a také Yami. Pár metrů před palácem přistane, po zadních ujde pár kroků a volnou přední pařátu natáhne před sebe. Prostor před námi se okamžitě zvlní a část bariéry se rozplyne. Tím otvorem projde a hned za námi se znovu zacelí. Pak už se bez potíží dostaneme až k paláci kde se Yami přemění a vejdeme dovnitř. U hlavních dveří se setkáme s Nikolajem, se kterým se pozdravím a pak se společně vydáme za Shiroyou. Yami nás zavede do sklepení a otevře místnost úplně na konci. Jakmile vejdeme, už podruhé vyjeknu a tělem mi projede husí kůže. V temnotě místnosti totiž září obrovský krystal, ve kterém spatřím schouleného Shiroyu. Krystal svou záři v pravidelných intervalech zesiluje a já z toho usoudím, že ty intervaly znamenají jeho nádechy. Při výdechu záře vždy pohasne. Před krystalem leží leopard a upírá na nás svůj zrak. Nevypadá to, že by chtěl útočit, ale pro jistotu si nás hlídá.

„Co se stalo? Proč je v tom krystalu?“ vydechnu nešťastně. Myslel jsem si, že se vše konečně dalo do pohybu a přitom teď zjišťuju, že je Shiroya v krystalu.

„Ten krystal je přesněji řečeno jeho zkrystalizovaná moc. Je to součást duševní přípravy. Jeho moc je stále nestabilizována a to způsobuje, že ji nemůže plně používat. Jedná se ale jen o moc červenou. Ta černá je ve mně a díky jejímu osamocení se ihned stabilizovala. Jakmile proces skončí, krystal se rozpadne a Shiroya bude moci provést obřad na zlomení kletby,“osvětlí mi situaci Yami a mě hned vyskočí další otázka.

„Co to má být za obřad?“ zeptám se bez obalu.

„To ti nesmím říct. Je lepší když o tom ví jen minimum zúčastněných,“ zavrtí hlavou.

„Ale Azrael to taky ví, tak proč ne já?“ vyštěknu nabroušeně. Chci být taky v obraze.

„Ano Azrael to ví a také proto mu bylo odteď zakázáno opustit temnotu. Mimo temnotu jsou naše myšlenky vystavené Aoiovi, který by se tak mohl dozvědět, co se chystá. A to si nemůžeme dovolit,“ odporuje mi nadále Yami. Sakra vypadá to, že tvrdohlavostí oplývají všichni tři. Jak Shiroya tak Naramien a i Yami.

„Tak tu taky zůstanu a pak už nebude problém, abych to věděl,“ vytasím se s plánem jak dosáhnout svého.

„To nejde. Stačí, že si už všimli, že jsem pryč já. Kdyby si zmizel i ty tak by se začali pídit po příčinách a to by situaci jen přitížilo,“ vloží se do protestu i Azrael a já vím, že už je nepřemluvím. Tímhle mi úplně zazdil všechny argumenty, proč bych tu měl zůstat a vědět tak něco víc o tom obřadu. Mezitím co já se tu s nimi dohaduji, Nikolaj nakrmí leoparda a pak se zabaví sledováním Shiroyi. Když si ho všimnu, zjistím, že se na něj dívá s pohledem plným obav a smutku. Po tom co vzdám boj s těmi zrádci, se postavím vedle Nikolaje a svůj pohled upřu na krystal.

„Máš o něj strach, viď?“ optám se a Nikolaj zesmutní snad ještě víc.

„Ano mám. Se Shiroyou se znám už strašně dlouho, ani nevím kolik let to je, protože jsem u stovky přestal počítat. Mě to připadá jako bych ho znal celý jeho život, a tudíž vím, jaké věci už zažil. Trhá mi srdce, když vidím, jak jeho neštěstí nebere konce. Když si vezmu, že on se vždy snažil stranit se všem ostatním a tím i všem problémům, ale i přesto ho ty problémy postihli, je mi z toho na nic,“ povzdechne si a přitom z něj nespustí oči. Toto vyznání mi ukáže, jak moc silné pouto ti dva mezi sebou mají a Nikolaj se mu po celou dobu snaží ulevovat od jeho bolesti. Upřímně jsem ještě nepotkal lepšího přítele než je Nikolaj a jsem rád, že je to právě Shiroyův přítel, protože on si ho skutečně zaslouží a potřebuje ho.