Kowai Yume

(Shiroya)

Když nám zmizí z dohledu, oddychnu si a podívám se po těch dvou. Klečí na zemi mezi troskami jejich pokoje a křečovitě se objímají.

„V pořádku?“ optá se Naramien. Kay kývne a konečně uvolní sevření. Xari je lehce otřesený, ale z toho se za chvíli dostane. Hluk pochopitelně přilákal i ostatní a ti koulí oči na trosky kolem nás. Serien svůj pohled zaměřuje hlavně na nás a mě se nelíbí, když mě takhle někdo rentgenuje očima a hlavně když jím je on.

„Kdo to udělal?“ udeří na mě hned Akuma.

„Kdo asi, Démon světla,“ odfrknu si, no kdo to asi mohl být. Jiného nepřítele s takovou silou ani nemáme.

„Zabili jste ho?“ optá se nás obou přísně. Oba na něj vykulíme oči, to snad nemyslí vážně?

„Ne nechali jsme ho jít,“ odpoví mu Naramien a Akuma začne pěnit, přesně tohle jsem čekal.

„Jak nechali jít? Zbláznili jste se? Vždyť už jsme mohli mít po problému. To jste tak slabí, že ho nedokážete zabít?“ vykřikne a tentokrát rupnou nervy mě a ve vteřině ho mám přiraženého ke zdi.

„Už mě začínáš srát Akuma. Moc dobře víš, že bych byl silnější, kdybych ho měl, ale díky tobě ho nemám, tak mě a Naramiena neurážej. Buď rád, že jsou živí,“ zavrčím mu vztekle do tváře a ukážu na Xariho a Kaye. Potom se na přání Naramiena stáhnu a stoupnu si k němu. Akuma se na mě vystrašeně dívá a ostatní se dívají spíš nechápavě.

„Půjdeme?“ optá se mě Naramiena tím mě přivedeme na jiné myšlenky a přestanu Akumu vraždit pohledem. Přikývnu a otevřu pentagram.

„Počkejte! Zůstaňte tu,“ vyhrkne Serien, když si uvědomí, že mu zase zdrháme. V jeho myšlenkách čtu velkou bolest, kterou mu způsobuje nás odchod, ale také čtu, že své city nejsou stále plně uspořádané a proto tu ještě nemůžeme zůstat. Hodím po Naramienovi pohledem, říkajícím mu o jeho neuspořádaných citech a Naramien přikývne na srozuměnou.

„Až budeš mít ve svých citech jasno, vrátíme se,“ pronese Naramien a společně vejdeme do temnoty. Serienův pohled byl velmi zraňující a popravdě bych tam i zůstal, ale nemůžu, zatím ne. V temnotě nás několik přítomných tvorů přivítá a my zamíříme do kuchyně, kde to krásně voní. Nakloním se přes Nikolajovo rameno a spatřím moje oblíbené jídlo, mexickou směs s kuřecím masem. Prohlásím ho za svého miláčka a sednu si ke stolu, kde už sedí i vysmátý Naramien. Nikolaj před nás postaví dva plné talíře a my se do toho se vší chutí pustíme. Během několika minut jsme oba absolutně přežraní a skoro doslovně se kutálíme do obýváku, kam nám pak Nikolaj přinese kafe. Ještě než se uvelebím na sedačku, přejdu ke gramofonu a pustím nám desku se symfoniemi Ludwiga van Beethovena.

„Shiroya o čem jsi to mluvil, když jsi držel Akumu pod krkem?“ optá se mě Naramien, když si konečně sednu. Ve tváři mi ztuhnou všechny svaly a odložím hrnek na stolek.

„O svém těle, kdybych ho vlastnil, byl bych mnohem silnější,“ řeknu naštvaně.

„A co s tím má společného Akuma?“ optá se ve chvíli, kdy do obýváku vejde Azrael. Naramien na něj kouká jako na zjevení a já se jen ušklíbnu.

„Neměl bys mučit mé miláčky. Oni za nic nemůžou,“ usměju se. Ano i mrtvé můžete mučit. Je to jednoduché, díky tomu, že se dostali do temnoty, jsou svým způsobem stále hmotní a navíc cítí bolest. Když je zabijete podruhé, zmizí nadobro.

„Ale můžou mě dostat sem. Nechápu jak to, že Serien na to ještě nepřišel,“ zakroutí nechápavě hlavou a přisedne si k nám. Jo, když zaútočíte na slabší kusy, po pár minutách mučení vám otevřou pentagram a vy se dostanete sem, do temnoty.

„Doufám, že tě někdo nesledoval,“ řeknu s lehkou obavou. Azrael mě uklidní, že si prý dával pozor a tak si můžu oddychnout.

„Už mi odpovíš?“ zavrčí naštvaně Naramien. Nesnáší, když se mu nevěnuje pozornost.

„To Akuma uvěznil jeho tělo do rakve, v hlubinách temnoty. Doufám, že ti došlo, že Shiroya žije už mnoho let. Jenže Shiroya byl mocnější než Akuma a tak mu sebral tělo a s ním i část jeho moci, aby ho měl alespoň trochu pod kontrolou,“ vysvětlí to za mě Azrael a Naramien nestačí valit oči.

„Odkud ty to víš?“ udeří na něj nechápavě.

„Už nějakou dobu mi vrtalo hlavou, proč ho Akuma tak nesnáší a tak jsem ho začal malinko sledovat. Díky tomu jsem vyslechl celkem zajímavý rozhovor mezi ním a Gabrielem. Akuma se rozčiloval, jak s ním Shiroya jedná a také nadával na celé kolo, jak mohl dopustit Shiroyovo probuzení. Dozvěděl jsem se, že byl několik tisíc let v hlubokém spánku a Akuma disponoval s celou jeho mocí. Ale pak, když došlo k té aféře s mým otcem, dal ti do toho biče Shiroyovu moc, ale nepočítal s tím, že se neovládneš a vtáhneš do sebe tuto moc a tím probudíš Shiroyu,“ vysvětlí mu Azrael, kde vzal tyto informace a pár jich ještě přihodí. Naramien během jeho vyprávění ztrácí barvu v obličeji a já se mu ani nedivím. S Akumou vždy víc než dobře vycházel a teď se dozvídá, že je to ve skutečnosti svině.

„Dá se to tělo nějak osvobodit?“ optá se Naramien a místností se rozhostí hrobové ticho, protože na tuhle otázku nikdo z nás nezná odpověď. Pochopitelně tu ta možnost je, ale já na ní zatím nepřišel.

„To ví jen Akuma a ten nám to jistě neřekne. Nikdy nedovolí aby Shiroya znovu získal celou svou moc,“ přeruší nakonec ticho Azrael. Naramien si hlasitě povzdechne a opře se o opěradlo. Pak už necháme diskuze a zaposloucháme se do gramofonové desky. Hudba přiláká i několik zvířat, která nahlíží do místnosti a já je s úsměvem pozvu dál. Uvelebí se na měkkém koberci kolem nás a užívají si uklidňující moc hudby.

*******

(Serien)

Rozhlížím se po zdemolovaném pokoji mého syna a pak mi pohled spadne na část podlahy, která není vůbec poškozená a hned vedle jen trochu ohořelá.

„Jak je to možné?“ vydechnu nechápavě.

„Zde stáli oni, hned před námi. Shiroya je opravdu silný, dokonce silnější než Naramien jak vidíš,“ odpoví mi Kay a ukáže na nepoškozené místo, kde podle jeho slov stál Shiroya. Poprosím Clarisu aby pomocí své moci dala pokoj do původního stavu, a já se otočím na Akumu-sama.

„Co to mělo znamenat? Proč po tobě tak vyjel?“ optám se ho nechápavě.

„To není tvá starost,“ vyštěkne a přitom pění jako papiňák. Rozhlédnu se po přítomných, abych našel Azraela, ale zjistím, že se někam vypařil a to mi je podezřelé, protože se nikdy takhle nevypařil.

„Kiriaki, kde je Azrael?“ udeřím na bratra, který lehce nadskočí, jelikož jsem ho přepadl zezadu.

„Nevím, asi se šel projít. Pohádal se s Akumou-sama a otcem a tak se jim vyhýbá,“ odpoví mi a tím mě zaskočí. A nejen tím, že o té hádce ani nevím. Právě mi lhal, ví kde Azrael je, ale z nějakého důvodu nechce, abych to věděl já. Kiriaki je sice velmi dobrý lhář, ale já to na něm vždy poznám.

„Proč se pohádali?“ vyzvídám a to, že mi lhal, přejdu. Když mi to říct nechce, tak já s tím nic nenadělám.

„Kvůli Shiroye. Akuma-sama pořád prohlašuje, že by byl rád, kdyby se nikdy nenarodil, a to Azrael rázně odmítá. Shiroyu bere jako jednu ze dvou částí svého bratra. Prohlásil, že jedině spolu jsou celek. Otec je pochopitelně na straně Akumy-sama, takže se pohádal i s ním,“ osvětlí mi to Kiriaki. Povzdechnu si a vydám se do svého pokoje, kde mě čeká Lena, černá kočka, která tu se mnou je od doby co zmizeli v temnotě. Ze začátku jsem z ní měl strach, protože je celá potrhaná a dokonce jí je vidět část kosti na levé přední pacce ale pak jsem pochopil, že mi neublíží. Právě naopak mě hlídá. Pokaždé když se hnu, zpozorní a upře na mě svůj smaragdový pohled. Vejdu do pokoje a Lena hned zpozorní. Pohladím jí a ona začne příst. Sednu si do křesla a Lenu si vezmu na klín, kde se mi pohodlně uvelebí.

„Mít ve svých citech jasno. Já je miluji oba, v tom jasno mám, ale když myslím na jednoho z nich mám pocit jako bych toho druhého zrazoval,“ povzdechnu si a unaveně zavřu oči. Poslední dobou špatně spím a už je to na mě znát.