Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rodina

11. 6. 2012

 Dnem i nocí sedím u postele, ve které mi klidně spí Naramien. Vím, že mu nic nechybí a tudíž bych u něj nemusel být, ale někde uvnitř mě je červík, který mě varuje, že se mu může něco stát, když ho tu nechám samotného. Je to tak vtíravý pocit, že se bojím ho neposlechnout. Když mi Ziki přinese kávu, abych se vzpamatoval, Nari se ke mně otočí zády a poskytne mi tak pohled na znak zdobící jeho zátylek. Je až neuvěřitelné, co dokáže tak malá věc. Bohužel už i já jsem sílu manipulace pocítil a upřímně mi je zle z toho co jsem prováděl. Ještě teď cítím, jako bych ji tam stále měl. Nejvíc mě bolí vědomí, že jsem ublížil Shiroye a to jen chvíli potom co jsem mu vyznal svou lásku k němu. Pořádně si Nariho znak prohlédnu a spatřím několik nedokonalostí, které mě zarazí. Znak je vybledlý a po okrajích se ztrácí. Je možné, aby to způsobily Shiroyi pokusy o zlomení kletby? Pokud ano tak to znamená, že se mu to daří. Sice pomalu, ale daří. S touto myšlenkou se napiju kávy a nad její chutí slastně přivřu oči. Ziki si dala opravdu záležet. Musím se přiznat, že se docela divím, jak hodné a obětavé děti mám. Už od samého začátku jsme jim s Mirou dávali volnost v rozhodování a jejich výchovu nijak nehrotili. Nechali jsme je učit se z vlastních chyb. Je skoro zázrak že se z někoho nestal delikvent. Bylo by to přirozené vzhledem ke vztahům v naší rodině. S Mirou jsme si přestali rozumět, když bylo Arami něco přes rok. Zprvu to bylo peklo, když jsme dětem oznámili, že rušíme náš svazek manželský. Nejhůř to přijal Xari a Clarisa. Ti v tu dobu byli v pubertě, nejhorší období vašeho dítěte, které můžete zažít. Trvalo skoro celé dva roky, než se s tím smířili a přijali i fakt, že si jednou najdeme jiné partnery. Horší to bylo se Xarim, ale toho si vzal do parády Kay, který se v té době k nám i s bratrem přistěhoval. Trvalo mi dlouho, než jsem s těch dvou vypáčil, co zapříčinilo nutnou potřebu azylu. Pak se mi to povedlo. Dozvěděl jsem se, že Kay se ve vesnici kde bydleli, surově porval s dalšími místními a dva z nich zabil a ostatní ošklivě zranil. Jejich příbuzní chtěli odplatu a tak začal hon na Kaye. Kaye s Layem známe už od nepaměti. Kay měl vždycky výbušnou povahu a Lay byl vždy ten, kdo za bratra žehlil průsery a zároveň se snažil, aby jich bylo co nejméně. Prostě dvojka k pohledání. Vlastně to oni mě seznámili s Mirou a nakonec nám šli za svědky. Kdo by si pomyslel, že nakonec mi jeden bude spát s bývalou ženou a druhý s nejstarším synem. No jsme prostě taková normální rodinka. A k tomu všemu nás bude za pár měsíců o jednoho víc. Stačil mi jen jediný pohled do Miriny tváře, abych pochopil. Bledá tvář, popraskané rty a pohled, který touží po úlevě od pocitu zvracení a nechutenství. Tento obrázek jsem teď spatřil už po sedmé. Je tu jen jedna změna a to, že její nynější stav nevyčítá mě nýbrž Layovi. Upřímně ho lituju, ale já ho varoval, že s Mirou není snadné pořízení. Nevěřil tak teď to má.

„Ahoj jak to vypadá?“ strčí do pokoje hlavu Lay. Já o vlku a vlk za dveřmi. Je na něm vidět únava z nevyspání a trápení se s Mirou.

„Ahoj. Zatím žádná změna. Právě jsem na tebe myslel,“ ušklíbnu se spiklenecky a Lay se upřímně zděsí.

„Snad ne ve zlém?“ optá se a posadí se na volnou židli vedle mě.

„Ne to ne, jen jsem si představil, kolik utrpení teď s Mirou zažiješ,“ řeknu a Lay se na mě nechápavě podívá.

„Utrpění? Proč?“ vyptává se.

„Těhotenství. Snad sis nemyslel, že to na ní nepoznám, když mi porodila šest dětí a průběh byl vždy stejný,“ pronesu uraženě. Uráží mě jak si všichni myslí, že jsem nechápavý a nevšímavý k tomu. Je sice mnoho věcí, o kterých jsem neměl a možná ještě nemám páru, ale to není moje chyba. To se jen všichni rozhodli mě ušetřit pojmu informování. Dělají ze mě chudinku, která by se mohla při první špatné zprávě sesypat. Přitom kdyby mi dali šanci tak bych mohl pomoct a ne jen nečinně sedět a nechápat co se kolem děje. Lay na mě pozná, že se mě to dotklo.

„Promiň, měl jsem vědět, že ty to poznáš. A v tom utrpení máš pravdu. Vždy, když jde zvracet tak mi přitom nadává do všeho možného i nemožného. Dokolečka mi opakuje, že jen kvůli mně jí je takhle a že na ní už nikdy nesáhnu. Dokonce spím v pokoji pro hosty. Ještě štěstí, že nám tu nějaký zbyl, jinak bych asi spal na gauči v obýváku,“ povzdechne si a vylíčí mi přesně to samé, co jsem zažíval já.

„To bude dobrý, já to zažil šestkrát a pokaždé se to kolem pátého měsíce spravilo a mohl jsem se vrátit zpět do našeho pokoje,“ chlácholím ho. Lay se děkovně usměje a pak se s povzdechem vrátí k Miře. Já svůj pohled zaměřím zpět k posteli a dál bedlivě pozoruji Nariho v jeho klidném spánku.

*******

„To se mi snad jenom zdá! Tak já mu vstup do temnoty zakážu a ty ho vzápětí pustíš? Jsi normální?“ vyštěkne rozzuřeně Yami jen chvíli potom co se probere z dvoudenního spánku. Tak jsem přeci jen měl pravdu. Nevím, ale mám dobrou schopnost v odhadování reakcí druhých. U Yamiho mi to moc nešlo, ale v tomhle jsem se trefil.

„A co jsem asi měl dělat? Donutil mě. Na tebe si to netroufne, ale mě zná a tak ví, že být neústupný nevydržím dlouho a taky toho patřičně využil,“ vrátí mu to Nikolaj stejným tónem. V tomto musím s Nikolajem souhlasit. Jeho vážně není těžké přemluvit. Stačí na něj chvíli tlačit a pak ti splní vše, na co si vzpomeneš.

„Nehádejte se! Prosím,“ vykřikne Arami, která tu scénu sleduje. Sakra úplně jsem na ni zapomněl. Yami si její přítomnosti všimne až teď, protože sem vlítnul jako tornádo a jeho výraz se okamžitě změní.

„Promiň zlatíčko, nechtěl jsem tě děsit,“ omluví se Yami jemně, dřepne si a nastaví ruce tak, že jí nabízí objetí. Arami si ho chvíli uslzeně prohlíží a nakonec mu vběhne do náruče. Nechápavě se na scénu před sebou dívám a nemůžu uvěřit, jak silné pouto si ti dva mezi sebou vybudovali za tak krátkou dobu.

„Slib mi, že už přede mnou nebudeš nikdy křičet. Děsíš mě tím,“ špitne, když se mu uvelebí na ruce.

„Slibuju,“ pronese Yami s lehkostí a upřímností.

„Omlouvám se. Neměl jsem se jím nechat přemluvit,“ řekne najednou Nikolaj.

„Mě ani tak nevadí to, že ses nechal Serienem přemluvit, ale jde o to, že jste způsobili něco horšího,“ vydechne Yami a vyčerpaně si prohrábne vlasy. Stále není úplně v pořádku, říkal jsem mu, aby ještě ležel, ale copak on si dá říct? V tomhle jsou všichni tři stejní. I Arami si ho zkoumavě prohlíží a její mračení se mě jen utvrzuje v tom, že se jí to taky nelíbí.

„Co horšího?“ optám se, když mi jeho slova dojdou.

„Ve chvíli kdy se bariéra snažila Seriena zastavit, vynaložila na to tolik síly, že nedokázala zastavit dalšího neoprávněného příchozího. Ten se tak bez potíží dostal do paláce, který celý prošmejdil a dostal se až k Shiroye,“ odpoví a ve mně zatrne.

„Kdo?“ položím jednoduchou otázku.

„Aoi,“ pronese a já zblednu jako papír. To snad ne. Ten si ale umí vybrat dobu kdy se pokoušet o proniknutí do temnoty. V první chvíli mě napadne, jestli je Shiroya v pořádku, ale pak si vzpomenu, že je nesmrtelný a oddychnu si.

„Nic tu naštěstí neudělal, ale nechápu, proč si prohlížel dům. K ničemu mu to není,“ řekne Yami zamyšleně. Já si ho ještě jednou prohlédnu a spatřím další znaky toho, že není v pořádku. Arami drží jen na jedné ruce, tudíž má druhou volně podél těla a já jasně vidím, jak se mu ruka třese. Je to poprvé co u něj tento jev vidím, proto mě dost zneklidňuje. Yami si mého pohledu všimne a ruku radši zaměstná podepřením Arami, aby tak zakryl třes. Nekomentuji to, je mi jasné že by to skončilo další hádkou.

„Půjdu připravit oběd, až budu mít hotovo, dám vědět,“ informuje nás Nikolaj a odebere se do kuchyně.

„Yami měl bys ještě odpočívat. Nevypadáš dobře,“ zaútočí na něj Arami. Čekal jsem to, proto jsem se do toho nepustil já. Na Arami si nedovolí zvýšit hlas nebo být protivný.

„Neboj žabičko, jsem v pořádku. Navíc musím něco zařídit, tak se po obědě vzdálím,“ pronese a políbí ji na tvář.

„Nějaké problémy?“ optám se, protože jeho slova mě zaujala.

„Nic vážného jen chci zjistit co je s Akumou. Muselo se něco stát jinak by Serienova značka nezmizela,“ odpoví.

„Otec už je v pořádku?“ optá se nadšeně Arami. Až teď mi dojde, že jsme jí to vlastně neřekli.

„Ano, už je to zase ten táta, kterého znáš,“ věnuje jí Yami úsměv, který je u něj vzácností. Jsem nesmírně rád, že Yami má i svou dobrou stránku. Je vidět, že má Arami moc rád a stará se o její pohodlí a bezpečí. Nikolaj nás po slabé půl hodince zavolá k obědu. Ten proběhne za příjemné konverzace, a jakmile Yami dojí, vydá se do pekla, kde se zdrží něco málo před dvě hodiny a pak se dosti vyčerpaně vrátí. Arami ho okamžitě dotáhne do jeho pokoje a donutí ho, aby si lehnul. Yami ani neprotestuje, ale po chvíli ležení se prudce posadí a začne kašlat. To by nebylo nic moc zvláštního ale to, že vykašlává jeho černě zbarvenou krev už zvláštní je. Rychle skočím pro ručník, aby se mohl utřít, a pak se dožaduji vysvětlení.

„Akumu zajal jeden z démonů a zapečetil mu moc, proto už nemohl dál Seriena ovládat. Musel jsem použít magii na odstranění pečetě, ale kvůli tomu nedávnému zákroku toho bylo na mě moc. Není to nic vážného, jen si trochu odpočinu a budu v pohodě,“ vydechne a pak si unaveně lehne. Arami se rozhodne na něj dohlédnout a tak jí ho svěřím do péče a já si zalezu do svého pokoje. Moc jsem se v noci nevyspal a tak se natáhnu a během chvilky usnu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

= ^.^ =

Soubi,22. 8. 2012 16:51

Jůůů....to bych opravdu nečekala, že se v této povídce dočkám zrození dítěte od normálních rodičů a ne od hermafrodita :D Už se na toho prcka moc těším a upřímně přeju Layovi pevné nervy, aby to vydržel :D Na druhou stranu se mi vůbec nelíbí, že jsem s tím vetřelcem měla pravdu - Aoi. To nevěstí nic dobrého... A co ta mizející značka na Naramienovi? Doufám, že to zase nebude nějaká další nepříjemnost...

^-^

Yui-chan,11. 6. 2012 22:01

To se nám to tam pěkně rozrůstá :D těším se na nový malý přírůstek do té malinkaté rodinky :D. Vážně to tam nemají komplikované. A Mira to dává Layovi pěkně sežrat, i když na druhou stranu ho lituju. A lituju taky chudáka Seriena, že jsem ho podezřívala z těžkého stupně kterénismu a nechápavosti...přitom on za to nemůže, jen je neinformovaný ;). i když, není náhodou dost starý na to, aby si všechno potřebné zjistil? A udělej už něco s tím Shiroyou, kdo má pořád čekat až se uráčí vzbudit. A Yamimu dej taky na chvíli pokoj, ne že by mi teda přirostl tak moc k srdci, ale Arami by si nezasloužila, kdyby moc trpěl. Těším se na pokračování, které snad přinese trochu světlejší novinky ;)

...

kana,11. 6. 2012 19:35

chudáček Yami, je mi ho líto, že tak trpí. Snad bude v pořádku. A ostatní taky :-)