Kowai Yume

(Shiroya)

Sleduju jak se Serien s Mamonem těžce zvedají ze země a mě samotnému je na zvracení. Kdyby nebylo Mamonovi skvělé reakce, mohl být Serien mrtvý. Vůbec jsem nedokázal zareagovat, celé tělo mi ztuhlo a jen se na to dokázal dívat. Jak se to mohlo stát? Vždyť jsem si přísahal, že ho ochráním a teď mi ho Lamia málem zabila před očima. Selhal jsem na plné čáře a to je chci chránit před Leiko.

„Jsi v pohodě? Máš úplně bledou tvář,“ promluví na mě Serien, když spatří můj nepřítomný výraz.

„Nic mi není. Spíš se starej jestli je dobře tobě,“ odpovím mu. Jsem k smíchu. Málem tu přišel o život a místo toho aby se strachoval o sebe, dělám mu starosti já.

„No takhle jsem si to předání nepředstavoval. Když už o tom mluvím, nějak jim to trvá. Z jejich pokojů to sem není nijak daleko,“ promluví Mamon, který se očividně ze zranění nějakým způsobem oklepal. Už mu skoro nic není, jen prokletí se nám vytavuje v celé své kráse. Teď když nad tím přemýšlím, cítím z něj Lamii moc. Je dost možné, že se z toho tak rychle oklepal díky prokletí, které se evidentně tou mocí nasytilo. Hrozná zbraň to prokletí a já osobně ho nerad používám. Jenže tenkrát mi to bylo ukradené a myslím, že on sám je toho názoru, že si ho zasloužil. Další věc, kterou jsem provedl v nepříčetnosti.

„Už tu jsme dobrou půl hodinu, tak kde jsou?“ reaguje na jeho slova Serien a v hlase mu zní obavy.

„To by mě taky zajímalo. Z pokojů to je sem maximálně pět minut,“ zachmuří se a chce zmizet v jedné z chodeb vedoucích hlouběji do domu, když se z oné chodby vynoří jeden z jeho mužů, který pravděpodobně byl pro holky poslán. Jenže k nám spěchá sám a s hrůzou v obličeji.

„Můj pane, dívky nejsou ve svých pokojích. Snažil jsem se je najít, jenže marně. Jedna ze služebných mi tvrdila, že je viděla s Lucasem, ale to přeci není možný!“ sype ze sebe a onu hrůzu vlije i do našich tváří.

„Jak není možný? Co se tu děje?“ vyštěkne rozzuřeně Serien a musím ho zachytit, aby po tom démonovi neskočil. Cítím, jak mu nervy pracují na maximální otáčky, a mám strach, že mu co chvíli povolí a vybouchne.

„Lucas tu už od včerejšího večera není,“ polkne na sucho Mamon a podívá se na mě. Tím jediným němým gestem mi všechno dojde. A nejsem sám.

„Leiko,“ přisadím si a v ten moment se domem rozlehne ohlušující rána. Ani vteřinu neváháme a s Mamonem v čele se ženeme do míst, odkud rána vyšla. Proběhneme celý dům, než se dostaneme k onomu místu a to co spatříme, nám všem vyrazí dech.

(Clarisa)

Podle Mamonových pokynů čekáme v pokojích, než si pro nás někdo přijde a odvede nás k místu předání. Nervózně přešlapuji z jednoho konce pokoje k druhému a v duchu se modlím, aby se nic nepokazilo. Domov už máme na dosah ruky a já si to nemíním nechat proklouznout mezi prsty. Fóxa sedí na posteli a něco si píše do sešitu. Vypadá tak klidně až mě to udivuje. Možná i trochu děsí.

„Co si to píšeš?“ zeptám se, abych prolomila panující ticho.

„Závěrečnou zprávu o Lamiině stavu. Jednu už jsem psala pro Mamona, kdyby to náhodou někdy potřeboval pro jiné lékaře. Teď si píšu tu pro sebe, kam si chci poznamenat ještě nějaké drobnosti. Jde spíš o postřehy, které mi můžou v budoucnu pomoc,“ vysvětlí mi a dál se soustředí na psaní. Jen kývnu na srozuměnou a nechám jí být. Vím, že na tohle potřebuje klid. Trvá ještě dobrou půl hodinku, než je s prací hotová a téměř ve stejnou chvíli se ozve klepání na dveře. Nelením a běžím otevřít. Za nimi se setkám s Lucasem a já už vím, že nadešel čas jít konečně domů.

„Připraveny? Už na vás čekají,“ promluví trochu stroze. To mě zarazí, protože jindy má jemný úsměv na rtech, který se promítá do tónu hlasu.

„Dávno,“ odpovím mu jen a jeho neobvyklé vystupování nekomentuju. Nejspíš má jen špatnou náladu a nemusím mu jí ještě víc kazit vyzvídáním.

„Těšíte se co?“ zeptá se nás po cestě, ale okem se na nás nepodívá. Přijde to jen mě nebo se chová divně? Hodím okem po Fóxe a její nechápavý pohled mi potvrdí, že to není jen má představivost.

„Ano, těšíme. S rodinou jsme se neviděly už několik měsíců a naší novou sestřičku jsme ještě neviděly vůbec. Jsi v pořádku Lucasi? Chováš se jako psí čumák,“ nevydržím to a zeptám se. Fakt mi přijde, že je před námi úplně jiný člověk.

„Jen nemám dvakrát dobrou náladu. Nic co by vás mělo zajímat,“ ozve se ostře a to už mé smysly začnou pracovat na všechny otáčky. Rozhodně tu něco silně nehraje. Lucas se k nám takhle nikdy nechoval. Je vždy milý, pozorný a obětavý, jenže teď se na nás ani nepodívá.

„Jsem od přírody zvědavá, to víš. Teď mě tak napadá, neměl jsi dneska mít nějakou práci mimo peklo?“ dojde mi další nesrovnalost. Vzpomínám si, že se nám o tom zmiňoval a ještě byl skleslý z toho, že se s námi nebude moct rozloučit.

„Nechtělo se mi, tak jsem si to vyměnil s jiným démonem. Nejde o nic moc důležitého, takže to zvládne kdejaký podřadný démon,“ protáhne otráveně a to nám před očima ukáže stopku. Obě se naráz zastavíme a já už přemýšlím jak z toho ven. Navíc si až teď uvědomím, kde to jsme. Úplně na opačném konci domu než je Mamon s naší rodinou.

„Co je? Pohněte, nebudou na vás čekat věčně!“ vyštěkne, když zjistí, že stojíme.

„A kdo to na nás vlastně čeká? Mělo mi to dojít už ve chvíli, kdy jsem Vás spatřila ve dveřích. Vaše schopnost je téměř dokonalá, jen to chování Vám moc nejde. Spíš vůbec. Lucas s námi nikdy nejednal tak jako Vy a hlavně by se nikdy nevymluvil z práce, kterou mu Mamon uložil,“ zavrčím a Fóxu upozorním, aby se připravila na nejhorší. Boj. Bohužel si nejsem jistá, zda to zvládneme. Jsem sice dost schopná a sestra na tom myslím není o moc hůř, ale nevím co čekat od našeho nepřítele. Hlavně to jestli je jen jeden o čemž začínám pochybovat.

„Zdá se, že jsme vás podcenila. Měla jsem si vybrat někoho, koho tolik neznáte, ale to je stejně jedno. Mám vás dost daleko od vaší rodiny, takže si s vámi stačíme pohrát, než si vůbec uvědomí, že nedorazíte,“ pronese s nebezpečným šklebem ve tváři a z chodby za ní se vynoří Aoi s Kasai. Tohle jsem přesně tušila. Aoi je tedy v příšerném stavu až se divím, o co se tu snaží, ale i tak může být nebezpečný. Kasai jsem posledně dost popíchla, takže po mě půjde jako slepice po flusu. A Leiko? Od té netuším co čekat a to mě děsí ze všeho nejvíc.

„Tohle není zrovna férové. Tři na dvě,“ prskne Fóxa a já si všimnu, že si tužkou, kterou má s sebou něco kreslí na zápěstí. Jsou to nějaké znaky, ale nejsou mi nijak povědomé.

„A kdo říkal, že je život férový? To mi jednou řekl tvůj fotr,“ vysměje se nám Aoi a hned na to na mě zaútočí Kasai. Ani jsem nepostřehla, kdy si dali znamení, ale to mi nezabrání vyhnout se jejímu prvnímu útoku. Tím se oddělím od sestry, na kterou zaútočí Leiko. Sestra naštěstí nezahálí a její meč zastaví tím svým. Jsem vážně ráda, že nás od malička vedli k umění se zbraněmi a hlavně, že si je můžeme přivolávat. Nevím, jak bych s tím mečem u pasu chodila a navíc se nám takhle nestane, že ho někde necháme. Nemůžu se na jejich souboj moc soustředit, protože se na mě valí hromady nepříčetných plamenů. Je neodbytná a její plameny si tak trochu dělají, co chtějí.

„Na to, že jsi bohyně ohně, nemáš své plameny dvakrát pod kontrolou,“ rýpnu si, když několik útoků proměním ve své a pošlu je zpátky na ní. Na to reaguje pouhým vrčením a začne se pokoušet o různé triky, kterými mě asi chce ohromit. Zdařile všechny její pokusy odrážím a v nestřeženém okamžiku se mi podaří jí svázat šlahouny, které jsem nechala vyrůst u jejích nohou. K mému nemilému překvapení se celá rudě rozzáří a pod žárem jejího těla se rostliny usmaží na prach.

„Vážně sis myslela, že mě tímhle dostaneš? Jsi tak naivní. Ukážu ti, že není radno si se mnou zahrávat,“ promluví ke mně klidně. Až moc klidně, řekla bych. Vteřinu na to se kolem mě utvoří sloup karmínově rudých plamenů, které na mě začnou dorážet a zvyšovat teplotu na nesnesitelný žár. Všemožně se z toho snažím dostat, ale mé plameny ani rostliny proti tomu nic nezmůžou. Jediné co se mi daří je se bránit velkým újmám na zdraví, ale i tak už mám několik popálenin. K tomu si všimnu, že i Leiko začala útočit magií a začnu mít o sestru opravdu strach. Nevím na kolik je zdatná v obranných nebo útočných kouzlech. Sice se dokáže sama uzdravovat, ale je všeobecně známo, že lékařští démoni v bojích moc nevynikají. Už začínám propadat panice, když se stane něco pro mě nepochopitelného. Vidím, jak se na ní řítí velmi nebezpečné kouzlo, ale Fóxa se ani nepokusí uhnout a nechá se zasáhnout.

„Ne! To ne!“ vykřiknu a se slzami co se mi při pohledu na bezvládně padající tělo hrnou do očí, se začnu rvát se svým vězením.

„Jejda, to jsem sice nechtěla, ale aspoň máme o jednu míň,“ začne se smát a ti dva se k ní sborově přidají.

„Ty jedna hnusná, stará, zapšklá mrcho! Tohle ti neprojde!“ zakřičím na ní a pološílená ze ztráty sestry se přes plameny hrnu bez jakékoliv ochrany. To mi samozřejmě způsobuje hnusná a velmi bolestivá popálení, ale to mi je v tuhle chvíli jedno. Musím se z toho hned dostat a pomstít jí.

„Hodně nelichotivá slova volíš na někoho, kdo téhle chudince za chvilinku půjde naproti,“ zavrčí popuzeně a aby mě ještě víc vydráždila, do bezvládné Fóxy kopne.

„Tak dělej, zabij mě! Připrav se ale, že tě můj otec se Shiroyou vykuchají jako prase,“ vrátím jí to a ve stejný okamžik utržím velkou popáleninu na obličeji. Hrozně to bolí a věřím, že normálně bych už asi ležela v bezvědomí, ale teď mě žene zloba a nenávist.

„Vážně? Na to se těším. Velmi ráda změřím s tvým otcem síly a vychutnám si jeho porážku. A Shiroya? Ten nemá sílu se mi doopravdy postavit. Jsem jeho věčnou láskou a noční můrou zároveň,“ vysmívá se mi, ale i tak zachytím záchvěv nejistoty, když mluví o Shiroye. Jenom blafuje. Ona je pouze jeho noční můrou a té se chce za každou cenu zbavit. Snažím se přijít na způsob jak se z toho dostat, když se domem ozve rána. Hned mi je jasné odkud to jde. Přijímací hala. Co se tam sakra děje? Snad ne? Snad se Mamon nakonec nerozhodl je napadnout?

„Zdá se, že se Lamia činí. To byl dobrý nápad jí tam poslat, i když moc nechápu, proč na ně útočí,“ osvětlí mi situaci v hale Aoi a já nestačím valit oči. Takže útočí Lamia? Proč?

„Je vyšinutá a je dost možné, že se dozvěděla něco, co jí vyprovokovalo,“ přidá se Leiko a ve tváři má vševědoucí výraz. Evidentně toho ví víc než Aoi s Kasai, ale nevypadá to, že by se chtěla podělit. Celý čas strávený tady jsem se věnovala shromažďování informací a Mamon byl nečekaně sdílný. Aoi sice ví, že Akuma je jeho otec, ale už neví o příbuzenském vztahu s mým otcem. Kasai ta je mimo úplně. A Leiko je tak trochu záhada i pro Mamona. Tuší, že ona má o něm dost informací, ale neví nic přesného. Když budu soudit, ví toho sakra hodně, možná i všechno.

„Třeba se jí zadaří a někoho zabije. Jen ať mi nešahá na Seriena, toho chci zabít sám. Když už jsem u toho zabíjení, je ta holka opravdu mrtvá? Možná by neuškodilo jí ještě pro jistotu propíchnout,“ pokračuje Aoi a stoupne si nad sestru.

„Opovaž se na ní sáhnout, ty špinavá kryso!“ vyštěknu, ale je mi to houby platné.

„Ty se starej o sebe. Už to mám. Vypíchnu jí oči. Moc dobře si vzpomínám, jak se jimi na mě ta slepice dívala,“ ušklíbne se a připraví si dýku. Mně se v tu chvíli z obličeje znovu vytratí veškerá barva, ale zabránit tomu nemůžu. Nemůžu se z plamenů dostat a cítím na sobě, jak mi rychle ubývají síly. Už je jen pár milimetrů nad levým okem, když se zastaví.

„Co je? Rozmyslel sis to?“ nechápe jeho počínání Kasai.

„Nejde to. Nemůžu se k ní dál přiblížit,“ dostane ze sebe nechápavě a pokusí se napřáhnout, aby jí dýku do oka vrazil, ale opět se kousek od ní zastaví.

„To přeci není možné!“ prskne Leiko a svou dýkou to zkusí u druhého oka. Zase se střet nekoná. Všichni jsme z toho v šoku, i když pro mě je to úleva. Najednou mi ale projede tělem husí kůže a podle všeho nejsem sama.

„Co se tu sakra děje?“ zavrčí Kasai, když v tom se Fóxiny oči rozevřou dokořán a tělo ze sebe vyšle tlakovou vlnu, která oba odhodí na konec místnosti. Rychle se škrábou na nohy, i když Aoi s tím má značné potíže. Fóxa v tu dobu už je taky na nohou, ale něco je špatně. Je nahrbená, paže volně podél těla a vytřeštěné oči jsou zalité černí. Navíc se jí od znaků na zápěstí rozlézají černé čáry kopírující její žíly.

„Vždyť má být mrtvá!“ opře se Aoi do Leiko, která sestru sleduje s nelibým pohledem. Nic mu neodpoví a místo toho se pokusí znovu zaútočit. Na to se Fóxa napřímí, rozevře pusu dokořán a začne vší silou řvát. Jenže nejde o normální řev. Je to na úplně jiné frekvenci a evidentně to má spojitost s těmi znaky. Řev nám úplně trhá uši a já si všimnu, že Kasaino vezení ztrácí na síle. Ve finále Fóxa změní frekvenci a tím zapříčiní výbuch. Všechny tři to vymrští do dálky, jen já se ocitnu po sestřině boku. Místnost, která je nyní o dost větší protože výbuch zbořil všechny zdi, je plná kouře a já tak nejsem schopná Fóxu pořádně vidět. O našich nepřátelích ani nemluvím, ty vůbec nejsem schopná lokalizovat.

(Serien)

Stojíme v místě výbuchu jako přimražení a naše oči se upínají k jediné osobě. Mé dceři Fóxe, která si tedy rozhodně není podobná. Černé vytřeštěné oči se upírají do upadajícího oblaku kouře kus od nás a celé tělo má pokryté černými čarami. Jsem z toho pohledu úplně v šoku, že ani nevím, jestli zvládám dýchat.

„Prokletí? Vždyť ho měla už dávno očistit!“ vyhrkne zděšeně Mamon a já se na něj otočím s hrůzou v očích.

„Cože? Jak se dostala k prokletí proboha?“ nechápu a dožaduju se vysvětlení.

„Očistila, ale nakreslila si nějaké znaky na ruku a pak se nechala zasáhnout smrtícím kouzlem. Nemohla jsem jí v tom zabránit a pak se proměnila v tohle,“ vysvětluje slabě Clarisa u jejích nohou. Je hodně zraněná a sotva se drží při vědomí. Chci se k nim vydat, abych zjistil, jak na tom jsou, ale Shiroya mi v tom zabrání.

„Teď se k nim nepřibližuj. Nevíme jak moc je Fóxa při smyslech. Použila na sebe hodně nebezpečnou a riskantní magii. Nedokážu říct, zda by se ti taky nepokusila ublížit,“ vysvětlí mi své jednání, ale to mi na klidu rozhodně nepřidá.

„Ty malá couro! Tohle jsi přehnala,“ ozve se z míst kam Fóxa upírá svůj zrak a já poprvé spatřím Shiroyi manželku Leiko. Má teď několik šrámů a je celá od suti, ale i tak vidím jak moc krásná je. Modré vlnité vlasy jí lemují dokonalý obličej, který ale kazí rozzuřené stříbřité oči. Není divu, že ho kdysi uchvátila. Nestihnu nad tím moc uvažovat, protože se dá do dalšího útoku a na mé dcery se rázem řítí celý arzenál kouzel. Shiroya se tomu pokusí zabránit bariérou, ale hned mu dojde, že je to zbytečné. O obranu se totiž postará Fóxa, když před sebe nastaví rozevřenou dlaň a všechna kouzla uvězní v černé kouřem obalené kouli.

„Nenechám tě zničit mou rodinu,“ dostane ze sebe trhaně a tu kouli po Leiko hodí. Ta se jí s obtížemi zbaví, ale mám takový pocit, že se i tak zranění nevyhnula.

„Okamžitě s touhle šaškárnou přestaňte! Vzpíráte se mým rozkazům a děláte si tu, co chcete!“ zahřmí znenadání vedle mě Mamon a musím říct, že není divu, kolik má poddaných. Čiší z něj přirozená autorita a i na Leiko je znát, že kousíček strachu někde hluboko zakořeněný v sobě má.

„Vzpíráme, protože nejsou podle našich představ. Řekni mi, proč jsi ty holky zajal, když ses z nich ani jednou nepokusil nic dostat? Jen jsi je tu hýčkal jako drahé poklady. Nemůžeš se nám divit, že jednáme na vlastní pěst. Pro nás jsou to nepřátelé, které je nutné odstranit,“ vzdoruje mu Aoi a já se na Mamona překvapeně podívám. Hýčkal je? Žádné mučení? Tak to nakonec byla fakt pravda. Nikdy se jim nepokusil ublížit a ještě se o ně staral. Ale pak je na místě Aoiova otázka, proč je tedy unášel.

„Tobě se zpovídat nemusím a dobře víš o slibu, který jsem dal Shiroye a který vy právě porušujete,“ odpoví a tak se zase nic konkrétního nedozvím.

„Slib. Proboha kde si viděl, aby se dávali nepřátelům sliby? Myslím, že je na čase, abych se téhle války chopila pevnou rukou,“ vyjekne Leiko s trochu nepříčetným pohledem a pak čapne Aoie s Kasai a jsou pryč.

(Mamon)

Tupě zírám na místo, kde ještě před chvílí stála Leiko a její slova mi v hlavě krouží jako nebezpečná šelma. Chopila války? Chce snad nad mými stoupenci převzít moc a všechny zničit? Od ní se to dá čekat, ale netušil jsem, že se proti mně takhle otočí.

„Určitě už to má dobře promyšlené. Ten pohled jsem párkrát viděl a nevěstí nic dobrého. Připrav se, že na tebe něco vytáhne,“ promluví ke mně Shiroya, který pro změnu upírá zrak na Fóxu. Sakra. Tohle jsem vůbec neměl dopustit. Clarisa je v hrozném stavu a u Fóxy si netroufám hádat. Podle všeho na sebe použila nějakou nebezpečnou kletbu.

„Clariso, Fóxo jste v pořádku?“ zaslechnu Serienův hlas plný obav a než se naděju, stojí k holkám až nebezpečně blízko. Fóxa okamžitě reaguje, aby je zachránila, a pokusí se na svého otce zaútočit.

„To ti nedovolím,“ řekne rozhodně Shiroya a uvězní ji v kleci. Tu klec už jsem jednou viděl a už vím, že díky ní dokáže ovládat moc v ní uvězněnou. Tím před třemi měsíci zachránil Serienovu bývalou manželku. Ten je teď úplně v šoku z jednání jeho dcery. Fóxe se klec a její moc nelíbí a začne na ní dorážet. Má neskutečnou sílu a s klecí slušně lomcuje. Jak jí to jen mohlo napadnout? Použít na sebe prokletí? Ale moment, něco mi o tom už říkala. Sakra co to bylo? Už vím. Říkala, že ho snáší bez obtíží a může je předávat jiným ve zmutovaných formách.

„Proklínač,“ povzdechnu si. Tím na sebe strhnu veškerou pozornost a já si až díky tomu uvědomím, že jsme to řekl nahlas. Dokonce na mě reaguje i Fóxa, která na mě teď upírá svůj zrak.

„Cože? O čem to mluvíš?“ nechápe Akuma, který je ke mně aktuálně nejblíž.

„Fóxa je proklínač. Už jednou se mi to nejspíš snažila naznačit, ale došlo mi to až teď. Tohle prokletí použila, protože si byla jistá jeho účinky. Vlastně tak uzdravila i matku,“ vysvětlím to.

„To dává smysl. Jenže jak jí teď dostat zpátky ke smyslům?“ potvrdí mou teorii Shiroya, ale i on je v tuhle chvíli bezradný. Podle jejich reakcí soudím, že o téhle její schopnosti neměli nejmenší tušení. To však nic nemění na tom, že tahle rodina je čím dál tím víc nebezpečná. Leiko dneska sice neukázala prakticky nic ze své moci, ale i tak bude mít s touhle rodinou potíže.

„Vím o tom jen okrajově. Myslím, že při ztrátě smyslů musí dostat nějaký impuls, který jí vrátí zpátky. Zkuste na ní mluvit, hlavně ty Seriene. Jsi jí citově nejblíž, to by mohlo pomoct,“ snažím se to nějak vyřešit. Serien neváhá ani vteřinu a začne na ní mluvit. Nejlepší volbou by byla asi Clarisa, ale ta je taky uvězněná v kleci a navíc před okamžikem omdlela. Musí být hodně vyčerpaná. Fóxa na jeho slova hned reaguje, ale nevypadá to, že by se kýžený účinek chtěl dostavit.

„Krucinál Fóxo, tak se trochu snaž! Vím, že to dokážeš! V žilách ti proudí krev Kuromi, sama jsi mi to omlátila o hlavu!“ vypěním, i když moc nechápu proč a přitom se mi silně ozve mé vlastní prokletí. Už poněkolikáté na sebe strhnu veškerou pozornost. Navíc Shiroya si mě prohlíží s neskrývaným překvapením.

„Ma, mo, ne,“ ozve se slabě a trhaně z klece a na mě jdou málem mdloby. Fóxa na mě překvapeně zírá a přitom jí z těla ustupuje prokletí. Všichni skáčou pohledy ze mě na ní a nemůžou tomu uvěřit. Nakonec jsem jí z toho dostal já.