Kowai Yume

 Mezitím co Serien spí tak já přemýšlím. Stalo se mi totiž něco divného a nemůžu to vyhnat z hlavy. V době, kdy jsem byl ještě v hlubokém spánku, jsem se ocitl v temnotě a to přímo uprostřed boje. Zvláštní na tom všem bylo, že mě nikdo neviděl a to ani Yami, který se zásadně podílel na ukončení této bitvy. Ještě teď si vzpomínám na sílu, kterou jsem pocítil ve chvíli kdy se Yami postavil do středu bojiště a začal odříkávat verše velmi mocného kouzla. To pak rozprášilo nepřátele jako nic, ale málem to připravilo o život i Yamiho. Nevím proč, ale ve chvíli kdy ho síla naprosto opustila, jsem pocítil šílené nutkání se k němu rozeběhnout a prosit ho, aby neumíral. Nakonec jsem byl jen schopen na něj zděšeně zakřičet a ve stejnou chvíli jsem se probudil tady. Je to divné, jak jsem se mohl ocitnout v temnotě, když jsem byl v hlubokém spánku a navíc tady?

„Protože jste k sobě navzájem vázáni a to nedokážeš změnit ani city které k Yamimu chováš ani zásahem jiné osoby to citů, které chováš k tomu hlavnímu, Shiroye,“ rozezní se pokojem a pak se přede mnou objeví strážce.

„Dlouho jsme se neviděli. Jak se daří?“ optám se ženy přede mnou, s jejíž paní jsem před časem uzavřel jistou smlouvu.

„Nestěžuji si, už jsem měla tu čet poznat Azraela. Je celý po Hanako,“ usměje se a pak se zadívá na Seriena spícího v mé náruči.

„To máš pravdu, hlavně to jak do všeho strká nos, zdědil po matce. Té také nic neunikne,“ ušklíbnu se a pak si vzpomenu, že Azrael se té bitvy v temnotě účastnil také. Takže žádné povinnosti v pohraničí, on se zašívá v temnotě. Mohlo mě napadnout, že to dlouho nevydrží a začne se pídit po informacích.

„Když jsme spolu uzavírali smlouvu, zapomněli jsme na jednu důležitou věc,“ povzdechnu si a zadívám se do Serienovi uvolněné tváře.

„To ano. Vůbec jsme si neuvědomili, že to neublíží jen Shiroye ale také Serienovi, který je v tom nevinně. On vlastně ani neví, že si Shiroya sáhl na život. Bylo pošetilé myslet si, že ho uchráníme, když ho zmanipuluje Akuma,“ pronese smutně strážce. Ano už jsem si z jeho chování všimnul, že již není manipulován. Ale tak to je lepší a možná, kdybychom mu všechno nezatajovali tak by to bylo dopadlo úplně jinak.

„A jak si vede Shiroya? Doufám, že to nebude dlouho trvat a mé city budou opět navráceny do normálu. Trhá mi srdce, když nemůžu jinak než být k jeho osobě chladný a odtažitý. Mé podvědomí ho tolik chce a potřebuje mít u sebe, ale smlouva mi v tom zabraňuje,“ vydechnu a s nadějí v očích se podívám na strážce. Ano pro ty co to ještě plně nepochopili, to já navrhl smrti tento trest pro Shiroyu. Tolik mě naštval svým sobeckým činem, že nešlo jinak než ho takto potrestat. Jenže tím zároveň trestám i sebe zato, že jsem nebyl schopen jeho činu zabránit a to tím, že mé podvědomí uvažuje normálně. Kdykoliv jsem chtěl Shiroye říci něco milého, z úst mi vyšly vždy jen nadávky a slova pohrdání.

„Myslím, že již brzy se dočkáš osvobození,“ řekne jen a pak se rozloučí a stejně jako se objevila, také zmizí. Chvíli potom co strážce zmizí, se ozve zaklepání a pak do pokoje vejde Xari s obědem pro Seriena.

„Je ahoj, ty už jsi vzhůru?“ rozlije se mu na tváři upřímný radostný úsměv a pak mu pohled spočine na Serienovi.

„Hádám dobře, když řeknu, že celou dobu co jsem spal tak on oka nezamhouřil?“ optám se a lehce se zamračím na spícího.

„Ano. Je už prostě takový. Obávám se, že on asi jíst nebude tak co kdyby sis to dal ty? Posilnit potřebuješ stejně jako on,“ podívá se na talíř a pak na mě. S radostí si to od něj převezmu a opatrně začnu jíst. Vím, že kdybych to do sebe nacpal tak mi bude akorát tak špatně. Pod dozorem Xariho do sebe dostanu něco málo přes půlku a pak se omluvím, že víc toho nezvládnu.

„V pořádku. Je mi jasné, že musíš mít stažený žaludek, když jsi tak dlouho nic nejedl,“ pronese a pak nás nechá o samotě. Opatrně položím Seriena vedle sebe a sám se vydám do koupelny, kde si napustím vanu. Stáhnu ze sebe věci, ve kterých jsem spal a pak se ponořím do horké vody. Ta mi krásně uvolní ztuhlé svaly, takže mě přestanou bolet. Užívám si koupel, když si znovu vzpomenu na Yamiho. Vůbec nechápu Shiroyu proč mu dal takovou svobodu. Copak on si už nevzpomíná co mi Yami udělal? Ale na druhou stranu to byl právě Yami kdo mě zachránil a navíc i když mě otituloval pablbem, něco v jeho hlase mi říkalo, že má o mě strach. Nebo se mi to také mohlo jen zdát, protože jsem v tu chvíli byl při vědomí jen zázrakem. Je možné, aby nebyl tak krutý jak ho znám? To by vysvětlovalo i to jak ochraňoval temnotu. I za cenu svého života se rozhodl bránit obyvatele temnoty. No nic jistě se mi ještě naskytne možnost ho poznat lépe, i když to ze začátku bude těžké, protože při každé zmínce o něm si vybavím bolest, kterou mi způsobil. Nechám toho nesmyslného uvažování a raději se pořádně umyji. Nezapomenu ani na vlasy, kterým dopřeju šampon a poté i kondicionér abych je neměl jako slámu. Když jsem hotov neochotně opustím vanu a pořádně se osuším. Vlasy si vysuším jen natolik, aby mi z nich nekapala voda, a pak se vrátím do pokoje, kde mi stále sladce spí Serien. Pohledem na hodiny zjistím, že jsem v té vaně byl asi hodinu a půl a podivím se, kolik času zabere pouhé přemýšlení. Ze skříně vytáhnu nějaké oblečení, které na sebe v rychlosti natáhnu a pak se rozhodnu Seriena nerušit. Vydám se proto do obýváku, kde si myslím, že najdu zbytek rodiny.

„Zdravím,“ pronesu na pozdrav a všem se na rtech objeví úlevný úsměv.

„No ahoj, už jsme si mysleli, že jsi šípková Růženka a usnul navěky,“ ujme se slova mamka, která mě vzápětí pevně obejme. Trochu mě zaráží, že se jim Xari nezmínil, ale asi nechtěl, aby se mi všichni nahrnuli do pokoje.

„Kde si nechal Seriena?“ optá se Lay, který vypadá, že toho také moc nenaspal. No já se mu ani moc nedivím, teď když je z něj nastávající otec a Mira mu to patřičně omlacuje o hlavu. Ani se s tou novinou nemuseli svěřovat, protože to na Miře každý pozná a Laye tiše litují.

„Ten usnul hned potom, co já se vzbudil,“ osvětlím jeho nepřítomnost a pak usednu na volné místo vedle Clarisy.

„No hlavní je, že už konečně spí a ty jsi v pořádku. Yami odvedl opravdu dobrou práci,“ pronese Nikolaj. Počkat Nikolaj, kde ten se tu bere? Všichni na něj nechápavě civíme a já si až teď všimnu pentagramu, který se tyčí přímo za ním.

„Omlouvám se za vyrušení. Bylo ode mě neslušné vás takhle zaskočit,“ omluví se.

„To je v pořádku, jen jsme tě tu nečekali,“ ujme se slova Gabriel, který sedí nebezpečně blízko mamky. Ta ho okázale ignoruje a občas propálí vražedným pohledem.

„Když už jsi zmínil Yamiho, jak mu je?“ optám se s kapkou zájmu v hlase, kterou nedokážu skrýt.

„Nečekané, slyšet něco takového od tebe, ale nevím, co tím myslíš?“ pronese zaskočeně, ale v jeho pohledu zahlédnu zděšení. Lehce se zamračím a pak Nikolaji naznačím, aby mě následoval. Beze slova se přesuneme do knihovny, sousedící s obývákem.

„Víš moc dobře co tím myslím. Když jsem ještě spal, z nějakého důvodu jsem se podvědomě přesunul do temnoty a shlédl celý boj mezi temnotou a světlem. Ve chvíli, kdy boj Yami ukončil a padl k zemi tak jsem se probudil ve své posteli, tak se tě ptám jak mu je,“ obeznámím ho se svým výletem a čekám, až mi konečně odpoví na mou otázku.

„Kouzlo z něj vysálo všechnu energii a vyřadilo nervový systém. Jediné co zvládne je otáčet hlavou a v jednom kuse nadávat. Naštěstí teď spí a vypadá to, že se probudí až zítra,“ povzdechne si a promne si kořen nosu a pak se na mě zkoumavě podívá.

„Co?“ nevydržím tlak jeho pohledu a přiměju ho položit mi otázku, která ho nejspíš dost žere.

„Uzavřel si smlouvu se smrtí. Ta kletba je tvá práce, že?“ zeptá se a tvrdě se mi podívá do očí. Trochu se při tom pohledu přikrčím a přikývnu. Nikolaj si už podruhé povzdechne a pak přejde k oknu.

„Nesmí se to dozvědět. Yami, Serien a už vůbec ne Shiroya,“ pronese s pohledem do dáli.

„To jsem ani v plánu neměl. Vše by se dostalo zpět na začátek a to není mým úmyslem,“ uklidním ho a tím i donutím, aby se na mě opět podíval.

„To je dobře. Serien je nyní srozuměn se situací, proto předpokládám, že se před tebou nebude o Shiroye zmiňovat. Jen tě musím upozornit, že když už není pod vládou manipulace, nebude možné ho přimět k intimnostem, tak na to mysli až tě přepadnou choutky,“ řekne a v jeho hlase se objeví zlost, ale nevím z jakého důvodu.

„Zapomínáš, že je hlavně v mém zájmu, abychom se dali všichni dohromady. Nevidím proto jediný důvod proč bych to měl sabotovat,“ zavrčím nazpět a pak se jakoby se nic nedělo, vrátíme do obýváku.

„No já už se vrátím zpět do temnoty, chtěl jsem jen vědět, jak na tom jsou Naramien se Serienem. Rád jsem vás zase viděl a brzy nashledanou,“ prohlásí a pak se s omluvou ztratí v pentagramu. Nevím, jestli se mi to jen nezdálo, ale obávám se, že mě Nikolaj začíná nesnášet.

„Co jste řešili?“ optá se se zájmem Clarisa, když si k ní opět sednu.

„Nic důležitého,“ věnuji jí úsměv a přitom zaregistruju matčin zkoumavý pohled. Sakra jen doufám, že se nedozví pravdu, jinak je se mnou amen.

„Naramiene, řekni co je ten Aoi zač? Rád bych věděl, proti komu stojíme,“ optá se mě najednou Kay a tím mě dost překvapí.

„No začnu asi takhle. V nebi existuje tajná bojová jednotka, která spadá přímo pod Kamiho. V jednotce nezáleží na věku bojovníků ale na schopnostech. Do té jednotky pochopitelně patří všichni archandělé a většinově jejich potomci. To znamená, že já, Azrael a Aoi taky. Aoi je synem archanděla Rafaela. Ano všichni tři jsme syny takzvané „silné čtyřky“ jakožto čtyř nejsilnějších božích bojovníků. Naštěstí pro nás z nich zbyl už jen jeden,“ začnu s vypravováním a přitom se významně podívám na Gabriela.

„Jen jeden?“ položí další otázku Kay.

„Ano. Gabriel byl první, kdo tuto čtyřku opustil a pak se postavil na druhou stranu. Chvíli na to ho následoval Uriel, který nesouhlasil s názory dalších dvou členů a rozhodl se pro plné věnování se lidí na Zemi. A nakonec Michael, který čtyřku opustil nedobrovolně a díky mě se už nikdy nevrátí. Takže sečteno podtrženo ze slavné čtyřky zbyl už jen Rafael. Ten je plně oddán Kamimu a za svůj lid klidně položí život. K nepřátelům je nemilosrdný a proto podporuje Aoie a hustí do něj samé kraviny. Rafael je totiž přesvědčený, že andělé jsou nadřazení ostatním rasám a toto přesvědčení vtlouká svému synovi do hlavy nejvíc. A teď přímo k Aoiovi. Ten sice zdědil velmi dobré geny po otci a jeho matka taky oplývá velkou mocí, ale díky jeho roztržitosti a cholerické povaze není schopen svou sílu řádně využít a to z něj činí slabého. Navíc není schopen používat sílu temnoty, která z něj dělá démona světla. Takže Aoi sám o sobě není silný nepřítel, ale bohužel vím o některých jeho přátelích, kteří už silnými nepřáteli jsou. A ještě jedna věc. Aoi je zákeřná bestie, které není nic cizí. Rozhodně to není ten typ, co bojuje čestně a bude se vás snažit všemožně srazit na kolena,“ ukončím svou přednášku a na všech jasně vidím znepokojení.

„Snad tím přítelem nemyslíš jeho?“ vyhrkne po chvilce Gabriel a mě jako jedinému je jasné o kom mluví.

„Přesně jeho myslím,“ povzdechnu si.

„Můžete mluvit trochu jasněji? O kom mluvíte?“ zavrčí tentokrát Kiriaki a těká pohledem ze mě na Gabriela.

„Jde o Aoiova nejlepšího přítele. Je to démon s neznámým původem ale přesto stojící vysoko v pekelné hierarchii. Mamon dokáže zanalyzovat jakékoliv kouzlo a najít jeho slabinu. Díky této schopnosti se ještě nikomu nepovedlo ho vážně zranit,“ obeznámím je s jistou hrozbou a mnohé to velice znepokojí.

„Tak to se jistě ještě nestřetl se Shiroyou nebo Yamim,“ odfrkne si Kira.

„Omyl. Mamon žil už před tím než Shiroya přišel o tělo a často se potkávali. Ti dva měli takový neutrální vztah a občas spolu nezávazně bojovali a jedno je jisté. Úroveň jejich bojových schopností je vyrovnaná a proto vím, že Mamon dokáže prohlédnout i Shiroyi kouzlo,“ zapojí se i mamka, která má historii pod palcem a tím Kiru dost vykolejí. A upřímně nejen jeho. Tušil jsem, že Mamon je velmi silný, ale nenapadlo mě, že by se mohl měřit se Shiroyou. Po tomto prohlášení se raději zaměříme na příjemnější téma, a když se blíží čas večeře, rozhodnu se, že zbudím Seriena.

„Seriene, vzbuď se. Jdeme na večeři,“ budím ho a naštěstí nejsem nucen použít násilí, protože po chvilce otevře oči.

„Co se děje?“ optá se a protře si oči.

„Večeře. Pojď se najíst,“ usměju se a tahám ho z postele. Serien si rychle skočí do koupelny, aby si opláchl obličej, a pak vyrazíme do jídelny.

„Teď se všichni pořádně podívejte na Seriena, na kterém je jasně vidět, že spánek dělá zázraky. Takže koho nachytám, že ponocuje, ať si mě nepřeje,“ zavelí mamka a já se upřímně rozesměju. Sice vím, že má naprostou pravdu, ale v takovém podání se nejde nesmát. Pochopitelně to nerozesměje jen mě, ale doslova všechny a to včetně Seriena, který se stal terčem. Večeři strávíme velmi příjemně naladěni a já se pobavím jako už dlouho ne. Po většinu času visím očima na Serienovi a hltám každý jeho úsměv. Po večeři se omluvíme a zavřeme se v pokoji. Tam mu řeknu vše, o čem jsme se dnes bavili, ale o rozhovoru s Nikolajem mlčím. Přeci jenom má právo vědět přesně tolik co ostatní. Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že utajením potřebných informací ho ochráním. Teď už vím, že právě ta nevědomost ho nejvíce ohrožovala.

„Říkáš, že Mamon je Aoiovým nejlepším přítelem,“ vyhrkne, když zmíním jeho jméno.

„Ano, vím to jistě. Aoi byl i můj přítel a s Mamonem jsme byli už od začátku na nože. Nesnášel jsem ho od první chvíle. Ale proč tě to tak děsí? Ty se s ním znáš?“ optám se trochu nechápavě. Serien jen zakroutí hlavou a pak si povzdechne. Jasně na něm vidím, že mi něco zatajil, ale podle jeho pohledu mi je jasné, že mi to neřekne. Rozhodně ne teď.

„Pojďme si lehnout. Jsi unavený a já popravdě taky. Můžu zůstat nebo se mám přesunout do pokoje pro hosty?“ optám se a upřímně doufám, že mě nevyhodí.

„Ne zůstaň. Budu klidnější,“ věnuje mi úsměv a pak obsadí koupelnu. Já si mezitím vezmu ze skříně čisté věci a pak se s ním vyměním. Společně si vlezeme do postele a Serien si mě lehce přitáhne do náruče. Spokojeně se uvelebím a s úsměvem na rtech se ponořím do říše snů.