Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smrt je teprve začátek

28. 2. 2010

 (Naramien)

 

Musím se rychle dostat do svého těla, jinak zemřu a to nechci. Začnu odříkávat verše pozpátku a odpojovat se od Kirovy duše. Jenže se proces najednou zasekne. Kira se začne třást a jeho tělo mě nechce pustit ven.

„Kira, uklidni se, vím, že se bojíš, ale jestli se nepustíš ven, zemřu,“ snažím se ho uklidnit.

„Bojím se,“ vyhrkne Kira.

„Věř mi,“ řeknu tvrdě. To v něm vyvolá vlnu odvahy a uvolní se. Tělo povolí výstup z těla, rychle toho využiju a dostanu se z Kirova těla ven. Rozhlížím se po těle, ale mám mžitky před očima.

„Jdi za svým srdcem,“ zjeví se opět přede mnou matka.

„Co tím myslíš, nerozumím ti,“ panikařím.

„Tvé tělo je v objetí tvé lásky, a ta má tvé srdce, jdi za ním,“ usměje se na mě a zase zmizí.

„Děkuju,“ špitnu a začnu hledat Seriho. Najdu ho, jak objímá mé skoro mrtvé tělo a z očí mu tečou slzy. Vycítím zbytky energie v mém těle a rychle se s ním začnu spojovat. Tělo se začne bránit a cukat sebou. Serien ztuhne a pohledem mé tělo přímo hypnotizuje.

„Co se děje?“ štěkne Serien na bratra.

„Našel ho a teď se s ním snaží spojit, ale…“ nedopoví větu Azrael.

„Ale?“ zavrčí Seri.

„Tělo se brání,“ vydechne bratr a zteče mu první slza. Serien na to už nic neřekne, jen si mé tělo přitáhne víc k sobě a začne mu našeptávat, aby žil. Tělo na jeho prosby zareaguje, a sice nerado, ale pustí mě do sebe. Hned jak jsem uvnitř, začnu se s tělem synchronizovat. Tělo se opět začne bránit, ale s trochou námahy se mi podaří vzít nad tělem kontrolu. Tělo se pod mým velením uklidní a otevřu oči.

„Nari, jak ti je?“ optá se mě v slzách Serien.

„Jde to,“ řeknu namáhavě a chci se postavit.

„Dokázal jsi to, bráško,“ usměje se na mě Azrael s ubrečeným Kiriakim v náručí.

„Jen díky matce,“ vydechnu a už skoro stojím na nohou.

„Co? Nechápu tě,“ zarazí se Azrael.

„Zjevila se mi a řekla mi, že mi věří a pak mi pomohla najít cestu ke svému tělu,“ usměju se.

„Dokázal by, jsi to i beze mě,“ promluví náhle Kira.

„Kira o čem to mluvíš?“ nechápu, vyzařuje z něj nějaká divná síla.

„Nari, není zvláštní, že Kira ovládá aury, i když je démon a ti to nedokážou?“ optá se na sebe ve třetí osobě.

„Já nevím nad tím jsem nepřemýšlel, ale proč o sobě mluvíš ve třetí osobě?“ pořád nechápu.

„Já nejsem Kira, ale tvoje matka, Kira je spirituální dítě. Je schopen v sobě uchovávat duši zemřelého,“ vysvětlí mi.

„Tak proto ses mi zjevila,“ vydechnu.

„Ano,“ usměje se.

„Matko, ale proč si Kira vybral zrovna tebe?“ optá se nechápavě Azrael, který pořád nemůže uvěřit tomu, že mluví s matkou

„Nevybral, byli jsme si souzeni. Jde o to, že v momentě kdy já jsem naposledy vydechla, on se narodil,“ osvětlí matka.

„Proč ses za těch jedenáct let nějak neozvala?“ optá se Kiriaki.

„Nemohla jsem, musela jsem počkat, až se zde objeví Nari a ty se usmíříš s Azraelem,“ řekne matka.

„Jak jsi mohla vědět, že se tu Nari objeví a já se s Kiriakim usmířím?“ vyptává se Azrael.

„Vidím budoucnost, proto jsem to věděla a…“ zadrhne se.

„Děje se něco?“ optám se vyděšeně.

„P. Pomoc,“ vyhrkne a omdlí. Ve chvíli, kdy Kira ztratí vědomí, odporoučím se k zemi i já.

„Nari. Nari,“ uslyším křik, ale už nestihnu odpovědět.

 

***********

(Serien)

 

„Nari. Nari,“ křičím, ale on mi už neodpoví.

„Co je mu?“ vyhrkne Azrael, který kontroluje Kiru.

„Nedýchá,“ štěknu.

„Co? Kira taky ne, co budeme dělat?“ vrčí Azrael.

„U všech čertů, Kiriaki, doběhni pro Fóxu, snad jim bude moct pomoc,“ řeknu v slzách.

„Co je chci spát,“ zabručí Fóxa ale hned jak uvidí dvě nehybná těla, je kompletně probuzená a začne je oživovat. Oživuje je oba součastně, ale moc se jí to nedaří. Asi po třech hodinách se Kira konečně nadechne. Žije, ale je v bezvědomí, bohužel Nari se stále nenadechuje.

„Sakra, on se nechce nadechnout, jestli se do půl hodiny nenadechne, už ho nezachráním,“ řekne smutně Fóxa.

„To ne, on mi nesmí umřít,“ vyhrknu a spustí se mi další potoky slz.

„Seriene uklidni se, jediné co teď Nari nepotřebuje je to, že budeš bláznit, on to zvládne je to přece syn Michaelův,“ okřikne mě Azrael, ale jeho slova mě rozhodí.

„Co tím myslíš, Michaelův?“ optám se.

„Náš otec je archanděl Michael,“ osvětlí Azrael. Půl hodina už dávno uběhla, ale Nari stále nedýchá a Fóxa nepřestává s oživováním.

„Je konec, je už dávno za limitem, je mrtví,“ přestane ho Fóxa oživovat a rozbrečí se.

„Ne. To ne. NEEEEEEEEE!!!!!!“ začnu šíleně řvát a brečet úplnou bezmocí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hm??

Haku,2. 3. 2010 16:51

Zijes nebezpecne vies o tom?Dufam,ze to Naramien prezije...ak nie-zacnem Ta hladat...!

brečí

Yui-chan,2. 3. 2010 6:29

YUUKINO!!! JESTLI NECHÁŠ NARAMIENA UMŘÍT ROZCUPUJU TĚ NA MALINKATÝ KOUSÍČKY!!! Jinak docela zajímavá kapitolka.

:-)

Lachim,1. 3. 2010 10:03

Přemýšlím nad nehlučnou vraždou. Doufám, že ho nenecháš umřít. Rychle pokračuj.

Nech Nariho žít!

Soubi,1. 3. 2010 6:15

Moc pěkná kapča...ale už jsem se chtěla radovat, že to zvládli a teď tohle. Nech Nariho naživu!