Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trest a ples

8. 8. 2012

Za tu dobu co jsem zpět v pekle, se má milovaná země změnila k nepoznání ode dne, kdy jsem se vrátil. Ze začátku to šlo ztuha, už jen všechny donutit, aby vydali všechen alkohol, co mají, byl nadlidský úkol. To se naštěstí během tří dnů podařilo a díky mé přítomnosti v pekle mám stoprocentní jistotu, že se zde už žádný alkohol neobjeví. Jde o to, že kdyby někdo chtěl otevřít bránu do země lidí, musel by ode mě nejdřív dostat povolení. Jakmile byl problém s alkoholem vyřešen, začalo se s opravami zničené části vesnice. Šlo to plynule ale pomalu, protože nikdo nemá takovou moc, aby během noci vystavěl několik domů. To umí jen Clarisa, ale ta tu není. Je tu sice pár démonů, kteří mají stavitelské schopnosti, ale umí stavět jen po malých částech a navíc rychle ztrácí energii. Tímto tempem byla stavba hotova až za šest dní a jejich původní obyvatelé se mohli znovu nastěhovat. Pochopitelně jsem ty, co se na stavbě podíleli, odměnil celkem tučnými částkami. Navíc mezi nimi byli i obyvatelé zničených domů a mě je jasné, že jsou za ty peníze rádi, protože si tak mohou pořídit nové vybavení. Buer je od mého napadení uvězněn ve vězení s nejvyšší ostrahou a se zákazem návštěv. Jeho příbuzní v pekle nežijí, ale v blízké době je zde očekávám. Hned jak se doví, co se stalo, budou tu jako na koni.

„Akuma, dorazila Buerova rodina. Čekají v hlavním sále a chtějí s tebou neprodleně mluvit,“ přijde za mnou Ronove a sdělí mi nemilou zprávu. To zas bude keců. Neochotně se vydám na místo určení a už teď mám po náladě. Hned jak vejdu do sálu, padnou na mě jejich naštvané pohledy, ale naštěstí mě nechají si sednout a začít debatu.

„Bylo mi řečeno, že se mnou chcete mluvit. Tak spusťte,“ začnu a dám jim povolení mluvit.

„Jde o Buera. Požadujeme okamžité propuštění,“ ujme se slova Samael, Buerův otec. Je to muž vysokého postavení v hierarchii a tak se nebojí říci své požadavky přímo. Bohužel pro něj je tento požadavek nesmyslný.

„Zamítá se,“ pronesu jednoduše a tím vyvolám vlnu vzteku.

„To snad ne? Vždyť nic neudělal,“ rozohní se Samael a snaží se svého syna obhájit.

„Že nic neudělal? Buer se na mé osobě dopustil násilí a to je ten největší zločin, který mohl spáchat,“ obeznámím je s jeho zločinem a i já už zvýším hlas.

„Nemožné. Tohle by můj syn nikdy neudělal. Jak by taky mohl? Sám dobře víš, že tě nade vše miluje,“ rozkřikne se tentokrát Lilith, Buerova matka. To jsem si mohl myslet. Bude mi tu hrát na city, ale to na mě neplatí.

„Jo miluje mě tak až by mě nejradši zabil,“ řeknu a má trpělivost začíná docházet.

„Ty se mu divíš? Víš ty vůbec, jak ho ranilo, když sis za svého partnera nevybral jeho ale Gabriela? Buer měl vše co si požadoval. Byl ti dokonalým partnerem, ale ty si dal přednost andělovi,“ mele si svou dál. Ta ženská je neuvěřitelná. Kdybyste jen mohli vidět její výraz, když mi to tu líčí. Takový snad neměl ani pověstný Ježíš, když ho křižovali.

„Gabriela jsem si vybral, protože zde nebyl nikdo, kdo by splňoval všechny mé požadavky. Kdyby Buer vše splňoval, jak ty říkáš, byl bych si vybral jeho, ale bohužel on takový není. Ani já si dříve nedokázal představit, že svou lásku najdu v řadách andělů,“ ujistím ji o jejím omylu.

„Máš nějaký důkaz nebo svědka, který by jeho zločin dokazoval?“ skočí do toho Samael a Lilith pohledem naznačí, aby už přestala. Je očividné, že v této rodině má vůdčí postavení Samael a Lilith se ho neodvažuje neuposlechnout.

„Mám svědky,“ nenechám se odradit od svého rozhodnutí.

„Koho?“ optá se nejistě Samael. Jsem si jist, že doufal v nulovou prokazatelnost.

„Například tady Ronove. Je očitým svědkem,“ nabídnu jim jednoho ze svědků a čekám, až jeho svědectví napadnou za nestrannost.

„To jsem si myslel. Je jasné, že Ronove bude proti mému synovi. Všem je známo, že se ti dna nesnáší a nikdy nepůjde proti tobě,“ udělá přesně, co jsem čekal a já se neubráním širokému úsměvu.

„Věděl jsem, že toto svědectví napadneš a proto jsem rád, že je zde ještě jeden. Je také očitým svědkem a je jím Yami,“ vytasím se s touto informací. Vzhledem k tomu, že žijí na Ardenu (konečně jsem vymyslela jméno pro ledový svět), tak jsou obeznámeni s jeho existencí a tudíž i vztahem mezi mnou a Yamim. Upřímně teď na mě zírají jako bych spadl z višně. No jo s tímhle nepočítali a neví jak proti tomu argumentovat.

„Dobře, věřím ti. Vím, že bys jeho svědectví nepoužil, kdyby nebylo pravdivé. Přeci jenom by Yami z toho nebyl nadšený. Jaký mu byl udělen trest?“ přestane se dohadovat o jeho vině a zajímá se o výši trestu.

„Zvážil jsem několik věcí, které mu původní trest zmírnili. Není mi známo, že by se někdy v minulosti nedopustil podobného zločinu. Také jsem přihlédl k vynikající pověsti celé vaší rodiny, která se zasloužila o rozkvět pekla. Nakonec mu bylo uděleno 10 let vězení s nejvyšší ostrahou a zákazem návštěv a poté 100 let podmínka. Pokud se během podmínky dopustí sebemenšího zločinu, bude opět vsazen do vězení a to na mnohem delší dobu,“ obeznámím je s rozsudkem.

„Děkuji ti za tvou shovívavost a slibuji, že osobně dohlédnu na to, aby podmínku neporušil. Jaký byl původní trest, smím-li se zeptat?“ s díky se mi lehce ukloní a pak položí další otázku.

„100 vězení a 1000 podmínka,“ odpovím jednoduše a Samaelovi se znatelně uleví. Ani se mu nedivím. Má Buera moc rád a nevím, co by dělal, kdyby ho 100 let neviděl. Nakonec mi znovu poděkuje a i se svou rodinou odejde. Vydechnu úlevou a jsem rád, že tohle mám za sebou.

„Bylo celkem riskantní použít Yamiho jako svědka. Co bys dělal, kdyby se s ním chtěli setkat a Yami by to schválně popřel?“ optá se mě Ronove po chvilce ticha.

„To upřímně nevím, ale naštěstí se nic takového nestalo. Není třeba řešit, co by kdyby, teď mě už jen děsí ten zatracený ples,“ povzdechnu si.

„Nechápu proč? Pořádá se na oslavu tvého návratu a také jako omluva za nedávný stav pekla. Nic co by tě muselo trápit,“ nadzvedne obočí v nechápavém gestu.

„Ples jako takový mě netrápí, ale jedna osoba, která si to jistě nenechá ujít jen proto, aby mi zkazila náladu,“ osvětlím své trápení a rozhodnu se zajít si k blízkému jezeru. Nabídnu Ronove, aby šel se mnou a ten to s radostí příjme. Zajdeme si do svých pokojů pro plavky a další potřebné věci, a když jsme připraveni, namíříme si to rovnou k jezeru. Na místě zjistím, že stejný nápad mělo několik dalších, ale naštěstí je tu stále dostatek místa. Tady mám vždy jistotu, že nebude narváno a proto sem rád chodím. Všichni kdo si mě již všimli, se mi s pozdravem ukloní a dál si užívají sluníčka. Deku si dáme blízko k vodě, stáhnu ze sebe oblečení, pod kterým mám plavky a už si to mířím do vody. Ronove mi je v patách a pak si společně pořádně zaplaveme. Přitom krásně zapomenu na ples, který se koná pozítří a na další věci. U vody strávíme celý den a až když přijde večerní chladnější vítr, se sbalíme a vrátíme se na zámek. Další den využiju pro vyřizování žádostí ze strany obyvatel a navštívím zdejší nemocnici. Zde je možné najít mnoho přístrojů pocházejících ze Země, které ale práci spíše jen usnadňují, než vykonávají. U ředitele si vyžádám seznam hospitalizovaným pacientů a nestačím žasnout nad tím vysokým číslem.

„Jak je možné, že je jich tu tolik?“ podivím se a čekám, až mi to ředitel vysvětlí. Nejdřív se mu do toho moc nechce, ale pak nemá na vybranou.

„Během vaší nepřítomnosti to vypadá, že na Zemi nebyli jen pro alkohol, ale také si tam šli užít a několik z nich se nakazilo kapavkou a než si to stihli uvědomit, nakazili své partnery, takže tu máme hotové pozdvižení,“ vyklopí to a o mě se pokouší infarkt. Tak teď už chápu pravý význam toho plesu. Ředitel mě pak pořádá o povolení pro vstup na Zem, aby se zásobili antibiotiky, potřebnými pro léčbu. Povolení mu dám ale pod podmínkou, že si přijdu zkontrolovat, jestli přinesl opravdu jen ta antibiotika. To mi ředitel odsouhlasí a já pak zajdu zkontrolovat vzhled nemocnice a práci personálu. Když shledám vše v pořádku, vrátím se na zámek a vrhnu se na dokumenty o správě země, které se mi tu za ty roky nahromadili. Než se tím vším prokoušu je noc a já utahaný k smrti. Dám si rychlou sprchu a pak zalezu do postele. Ještě než usnu, si vzpomenu, že už zítra se koná ples a já se špatným pocitem usnu. Vzbudím se až kolem poledne a hned mám zkaženou náladu. To zas bude den. Když projdu zámkem, ze všech stran na mě dýchá slavnostní atmosféra a má nálada tím klesá čím dál víc. Čas plyne neskutečně rychle a pak mi Ronove řekne, že mám v pokoji nachystané oblečení. Když hodiny odbijí osmou hodinu tak se přesunu do hlavního sálu, kde už je zábava v plném proudu. Usednu na svůj trůn a přinutím se k lehkému úsměvu. Ronove se postaví po mém pravém boku a někteří démoni vysokého postavení v hierarchii mě přijdou pozdravit.

„Zdravím tě Akuma. Musím říci, že je to velmi povedený ples,“ ozve se hlas mého úhlavního nepřítele pekla.

„Co tu chceš Mamone?“ vyštěknu a neudržím svůj falešný úsměv. Já věděl, že přijde, aby mě rozdráždil.

„Ale no tak, nebuď na mě takový. Přeci si nemůžu nechat ujít takovou slávu na tvou počest, otče,“ pronese a to oslovení řekne tak abych ho slyšel jen já a Ronove, který o tomto pokrevním vztahu ví. Mě okamžitě naběhne vzteky žíla a mám co dělat abych po něm hned neskočil a nezabil ho, tak jak jsem měl udělat už dávno. Chci mu na to říct něco, co by si zaručeně za rámeček nedal ale v tom mi zabrání Samael s Lilith, kteří právě dorazili. Mamon se mezitím ztratí v davu a pro ronove si přijde jeho přítelkyně, se kterou je už tolik let, že jsou nepřímo považováni za manžele. I já se po chvíli vmísím do davu a zapředu několik rozhovorů s démony vysokého postavení. Většinou mě chválí za dokonalé zvládnutí situace, která zde dříve panovala, a velmi mě obdivují za získání si respektu u většiny obyvatel. Občas padne řeč i na Mamona a já se dozvím, že se od doby, co jsem se vrátil, v pekle moc nezdržuje. Navíc je často viděn s Aoiem a vztah jim přijde dosti přátelský. Tato skutečnost se mi moc nezamlouvá a cítím v tom silnou hrozbu. Nakonec se celkem začnu bavit a pozdě k ránu se omluvím, že jsem unavený a vypařím se do svého pokoje, kde sebou seknu na postel a hned na to usnu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pohoda

Soubi,25. 8. 2012 15:57

Jak to, že v tomhle díle nebyla žádná zásadní katastrofa? Takhle pohodový díl jsem po té tvé sérii katastrof potřebovala :) Snad si Akuma užil plavání s Ronove :D A návštěva jeho... syna O.O Docela srandička XD... asi jako to s tou kapavkou... obyvatelé pekla se evidentně v nepřítomnosti Akumy činili po všech stránkách :D Tak jsem zvědavá, co s tím dál provedeš ;)

,,,

kana,8. 8. 2012 22:36

pěkné, snad bude brzo další díl :-)

pohodička...

Yui-chan,8. 8. 2012 21:28

...klídeček a lehárko, takový oddechový dílek tu dlouho nebyl a musím uznat, že to byla příjemná změna. Konečně ses taky trochu dostala k Akumě, ale samozřejmě jsi nic nevyřešila a spíš to tam tím Mamonem bláznivým trochu zamotala. Ale to bys nebyla ty, aby se tam neobjevila nějaká komplikace, že? Doufám, že nebude dělat moc problémy a zase se vrátí k Aoiovi, aby mu mohl useknout tu ruku, co mu doufám upadne :P. Chci Akumu s Gabrielem zpátky! Takže musíš probudit Shiroyu, aby se to mohlo uskutečnit. Jinak gratuluji k názvu tvého světa, máš víc štěstí než já, protože já stále tápu :D. Třeba tě něco napadne i pro mě ;). Moc se těším na další díl, který si snad i na soustředění přečtu a doufám, že se trochu hneme z místa k lepšímu světlu. A jestli opravdu uděláš to, co jsi mi řekla, tak s tebou nebudu mluvit! Nesmíš to udělat, nebo alespoň ne tak krutě...