Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zase ve hře

24. 5. 2012

 Strachy bez sebe pochoduji po místnosti a modlím se, aby Naramiena uzdravili. Nejhorší je, že mi před očima stále vyvstává Yami. Z jeho pohledu šel strach a jeho zjev hrůznost, kterou podle Hanako představuje, jen potvrzuje. Já si ale myslím, že není tak bezcitný, jak vypadá. Usuzuji tak z pohledu, který měl, když se díval na zmrzačeného Nariho v jeho náruči. Abych pravdu řekl, většinou když z někoho mám strach tak v jeho blízkosti cítím úzkost a je mi nevolno, ale u Yamiho je to jiné.  Žádná úzkost se nedostavila jen podivný pocit bezpečí. Zvláštní. Ostatní říkají, že jsou v jeho přítomnosti nesví. Mám teď ve všem bordel a myšlenka překrývá druhou a já nevím jak je od sebe oddělit. Možná je to negativní účinek Akumy značky, která podezřele zmizela. Nikdo s ním není v kontaktu, takže ho o vysvětlení požádat nemůžeme, ale bojím se, že to nebude jen tak.

„Moc se mi nezamlouvá, jak Yami rozkazuje. Shiroya mu dává až příliš volnosti,“ povzdechne si Hanako, která klidně sedí v křesle. No klidně, to je dost nadsazené. Je jí na očích vidět, jaký má o Nariho strach. Přeci jenom je to její syn. Její poznámku neokomentuji, protože vlastně ani nevím jak. Uběhne asi hodina a místnost znovu rozzáří pentagram, ze kterého tentokrát vyjde Nikolaj s Narim v náruči. Rychle k nim přiskočím a začnu se pídit po nějakých zraněních či známkách bolesti. Po zběžném ohledání zjistím, že všechna jeho zranění jsou vyléčena, ale nevykazuje žádné stopy vědomí a to mě znervózní.

„Vidím, že jsi konečně plně při smyslech. Jsem rád, že se vše dává do pohybu,“ pronese s úsměvem. Tu jeho druhou poznámku moc nepochopím, ale nechám to být, přeci jenom jsou tu důležitější věci na řešení.

„Ano Akumy značka prostě zmizela a Hanako mi osvětlila události posledních dní, abych se dokázal znovu zorientovat. Jak je na tom?“ optám se s pohledem na svém miláčkovi.

„Yami odvedl vynikající práci a vyléčil jim všechna zranění. Nari si asi dva dny pospí. Léčba všechny velmi vyčerpala, ale jsou v pořádku,“ odpoví a nechá se mnou dovést do našeho pokoje. Až tam mi dojdou jeho slova. Mluvil v množném čísle, to musí znamenat, že i Shiroya byl zraněn. Je snad možné, aby i jeho přepadli?

„Vzpomeň si jak Shiroya ventiloval své slzy přes Naramiena,“ pronese, když ho opatrně pokládá na postel. Překvapeně se na něj podívám, vždyť já se nezeptal nahlas. Je to na mě až tak moc vidět?

„Jsou propojeni. Takže všechna zranění, která utrpěl Nari, utrpěl i Shiroya,“ šeptnu zamyšleně a plně si vybavím to ráno, kdy mě vzbudil zvuk pláče. Tehdy mi Naramien řekl, že nepláče on ale Shiroya. Teď už chápu proč Yami říkal, že Shiroya ho nemůže jít zachránit. Trpěl stejně jako on a pak to pro ně bylo tak neúnosné, že to předali i Yamimu, který je také jejich součástí. Proto Yami bezdůvodně začal krvácet.

„Přesně tak. A teď už půjdu,“ pokývá hlavou a chystá se k odchodu. Dívám se, jak Nikolaj otevírá pentagram, a cítím, jak se mi svírají vnitřnosti, když pomyslím, že mě od Shiroyi dělí jen pár kroků a já ho tak moc chci vidět. Nakonec to nevydržím a než mi stihne zmizet, čapnu ho za ruku a prosím, aby mě vzal sebou.

„Nemůžu tě tam vzít. Temnota je uzavřena, Yami by ti musel dát povolení, ale to teď není možné, protože ho proces léčení vyčerpal a pár dní bude spát,“ protestuje okamžitě a na očích mu vidím lítost, se kterou mi to říká.

„Nikolaji prosím. Určitě je možné se tam dostat i bez povolení. Musím Shiroyu vidět aspoň na chvíli, jinak se zblázním,“ naléhám dál. Nikolaj se lehce ošije a to mi dá znamení, že váhá a je možné ho přemluvit a tak na něj zaútočím dalšími argumenty. Nakonec se mi ho podaří úsměšně přemluvit a Nikolaj s ublíženým výrazem souhlasí, abych šel s ním. Radostí se zatetelím, ale než opustíme tento svět, převléknu Nariho do čistého a hlavně neroztrhaného oblečení a pečlivě ho přikryju, aby nenastydl. Pak se obrátím k Nikolajovi, upozorním ho, že jsem připraven k odchodu a projdeme pentagramem. Přechod mě kvůli blokaci pentagramu dost vysílí, ale ne natolik abych nebyl schopen chůze. Zarazí mě, když se ocitneme v poušti a ne přímo v paláci. Nikolaj mě obeznámí s bariérou kolem paláce, která tento způsob cestování znemožňuje. Také mě rovnou upozorní, že to co uvidím, se mi nebude líbit. Kývnu na srozuměnou a v hlavě mi začnou kolovat všemožné scénáře toho, co bych mohl spatřit. Projít bariérou mi dá celkem zabrat, protože se jí má přítomnost nelíbí a proto vyvolá několik tlakových vln a navíc začne jiskřit. To mě ale neodradí a i přes bolest, kterou mi způsobuje, se přes ni protlačím. Pak už cesta probíhá v klidu a bez další ujmy na zdraví se dostanu do paláce.

„Sakra Nikolaji cos to dělal s bariérou? Barák se otřásal v základech, až jsem se nemohl udržet na nohách,“ rozlehne se chodbou Azraelův hlas a když k nám doběhne, nechápavě se podívá na mě a pak střelí pohledem po něm.

„Přemluvil mě, abych ho sem vzal. Nenechal si to rozmluvit,“ rozhodí bezradně rukama při své obhajobě.

„Yami bude zuřit až se vzbudí. Se divím, že tě bariéra vůbec nechala projít,“ zkonstatuje problém, který jsem vytvořil.

„To je teď jedno, chci vidět Shiroyu,“ ozvu se a připomenu, co tu vlastně chci.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“ optá se Nikolaje nejistě. Ten jen pokrčí rameny a zavede mě do sklepení. Už to místo mi nahání kusí kůži a když se zastaví před nejzadnějšími dveřmi, polije mě studený pot a vyschne mi v ústech. Azrael mi povzbudivě stiskne rameno a společně vejdeme do místnosti. Ve chvíli, kdy spatřím Shiroyu uvězněného v krystalu, mám pocit, jakoby mi někdo bodl nůž do zad. Ze šoku se vzpamatuju až po nějaké době a hned se dožaduji vysvětlení. Azrael mi to zběžně vysvětlí, ale do detailů nezajde. Tvrdí mi, že bych pak musel v temnotě zůstat a nemohl se vrátit stejně jako on. Proto detaily oželím, ale i tak toho prý vím až dost. Přeci jenom musím dávat pozor na Naramiena a to by mi odsud šlo asi dost těžko.

*******

V podobě tarantule si mapuju Shiroyův palác, když v tom kolem mě proběhne Azrael a pak zaslechnu hlas mnou nejvíce nenáviděného muže. Seriena. Zaslechnu jejich debatu a rozhodnu se je sledovat. Sledování mě zavede do sklepení a tam spatřím něco opravdu zajímavého. Dnes je můj šťastný den. Dovím se spoustu důležitých informací a já začnu spřádat plány. Když se ti tři odeberou podle jejich slov do obývacího pokoje, já zůstanu na místě a ve chvíli, kdy vím, že nebudu prozrazen, proměním se zpět do své původní podoby. Přistoupím ke krystalu a opatrně na něj položím dlaň. Nic mi to neudělá a to mě potěší. Je nyní tak bezbranný a přesto ho nemůžu kvůli jeho nesmrtelnosti zabít. Dlaní jemně přejíždím po hladkém povrchu krystalu a vybavím si jeho poslední slova. Byla tak sebejistá a přesto přátelsky varovná. Vlastně když tak nad tím přemýšlím, tak mě pokaždé varoval, abych je nechal na pokoji.

„Nesnažíš se mě snad zachránit, že ne? Pokud ano tak ti rovnou říkám, že je to marné,“ pronesu tiše a přitom se dívám Shiroye do uvolněné tváře. Po těchto slovech pocítím slabé zachvění krystalu a já si z toho vyvodím, že mě slyšel. Nevím proč, ale ten záchvěv mi naverboval pocit, že s mými slovy nesouhlasí a tím mi to dal najevo.

„Jsi zvláštní, víš to? Stejně jako Naramien a i ten Yami. Záleží vám i na těch, které nenávidíte. Nechápu, proč to děláte, ale nedokážete mi zabránit. Já už se rozhodl, kterou cestou půjdu,“ vedu dál svůj monolog a přitom se tisknu k chladnému krystalu. Náhle na své dlani ucítím teplo a já se nechápavě podívám do útrob krystalu. To teplo vydává Shiroyi dlaň přiložena k druhé straně krystalu v místech té mé. Shiroya úplně změnil polohu a navíc mám možnost pohlédnout do těch rubínových očí.

„Vždy můžeš svou osudovou cestu změnit. Je na ní mnoho rozcestí, stačí jen z této cesty sejít a pokračovat po jiné,“ rozezní se mi jeho tichá slova v hlavě. Jsou jako dotek motýlích křídel, které mě omamují ale i přesto můj názor nezmění. Nemohu se nyní zříct svého poslání.

„Nikdy nepochopím vaší loajalitu k druhým, možná proto si nejsme schopni porozumět,“ pronesu, odtáhnu se od něj a proměním se v tarantuly a nepozorovaně zmizím. Ale ještě před tím stihnu postřehnout, že se Shiroya vrátil zpět do své původní pozice. Jsi velmi zajímavá osobnost Shiroya a já si jsem jist, že se spolu ještě mockrát setkáme a změříme naše síly.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

Soubi,22. 8. 2012 15:43

Mám pravdu, že tou záhadnou tarantulí je Aoi? Jestli ne, tak mě nic jiného nenapadá :D Zmetek, ten je taky všude a u všeho... Ale radost mi dělá Serien, že se konečně dává dohromady :D Tak snad to takhle půjde dál a nestane se zase něco, co by jeho návrat do normálu zastavilo :D a snad se díky tomu Yamiho léčení ztratila ta Akumova značka z Naramiena... ale to bych toho asi už chtěla moc, že jo?

Mno

Mysticia-sama,27. 5. 2012 14:13

... Tak by mě zajímalo jak to teď bude dál... Těším se na pokráčko

Už aby to bylo...

Yui-chan,24. 5. 2012 22:22

...a všechno se konečně dostalo tam, kam si to přeji už několik desítek dílů. Doufám, že to nebudeš ještě víc komplikovat, než už to je teď a konečně to trochu začneš rozmotávat...pomaloučku, polehoučku....až k finálnímu dobrému závěru tohohle...ehm...jak to nazvat...nedorozumění? Jsme ráda, že Serien je konečně při smyslech, ale stále mě hlodá otázka proč ta značka zmizela? Co se děje s Akumou?
Pochopila jsem správně, že ta ošklivá tarantule na konci byl Aoi? Sedí to k němu...taratntule taky nemám ráda :D. Těším se na pokračování tak piš, piš, ať si nemusím nervozitou kousat svoje čupr nehty ;).