Kowai Yume

(Fóxa)

V rychlosti si sbalím věci a můžeme vyrazit do Sironu. Od samého začátku naší cesty se ze mě sestra snaží vypáčit víc informací o těch mincích, a co dalšího schovávám v truhle. Nemám v úmyslu se jí v tomhle nějak zvlášť svěřovat, takže jí řeknu, že se jedná o věci spojené s mou lékařskou praxí, a tudíž to podléhá lékařskému tajemství. Tenhle argument vysloveně nesnáší, protože proti němu nemá žádnou páku. Naštěstí znám do Sironu zkratku a tak nemusím sestřiným útokům čelit dlouho. Jakmile vejdeme do cukrárny, tak se její pozornost obrátí na úkol, který si zadala. Z toho množství zákusků a chlebíčků až zrak přechází a málem mi tečou sliny. Přemýšlím, že si sem po obědě zajdu a jednu z těch laskomin si koupím. Asi po hodině nekonečného vybírání a krátké hádce ohledně hlavního dortu, máme poskládanou celou objednávku. Světlovlasý mladík, který je dnes za kasou, zavolá majitelku a zároveň hlavní cukrářku, aby ji o naší obrovské objednávce informoval. Z cukrářské dílny za obchodem se vynoří štíhlá žena, které z pod čepce vykukují neposlušné tmavé kudrnaté vlasy a dlouhými prsty převezme od mladíka naší objednávku.

„Takže to potřebujete doručit v neděli dopoledne? Nevidím v tom žádný problém. Bude mi ctí dělat pohoštění na oslavu narozenin pana Kiriakiho. Tady mi prosím podepište, že souhlasíte s objednávkou, a hlavně s cenou,“ souhlasí s termínem a jakmile propočítá náklady, požádá nás o stvrzení podpisem. Pro všechny případy se podepíšeme obě, a ještě se zeptáme, zda chce platbu předem nebo se vyrovnáme pak. Sdělí nám, že v běžných případech požaduje zálohu, ale vzhledem k tomu, že několik členů naší rodiny jsou jejími stálými zákazníky, dovolí si udělat výjimku a nic dopředu nechce. Její důvěra mě potěší a ubezpečím ji, že určitě nezklameme. Ještě domluvíme detaily doručení a pak se rozloučíme. Když už jsme v tom zařizování, skočíme do vedlejší vinárny a tam pro změnu uděláme obří objednávku alkoholu. Myslím, že z té oslavy se budeme léčit ještě několik dní. Tuhle objednávku musí sestra vzít jen na své jméno, protože mě bude osmnáct až za pár měsíců. Stejně jsou u nás některá pravidla postavená na hlavu. Alkohol pít můžeme už od patnácti, ale prodají nám ho až o tři roky později. Řekla bych, že to postrádá logiku. S nedělním dodáním nemá vinárna problém a stejně jako v cukrárně se domluvíme na platbě při převzetí.

„Zajdu pozdravit Daisukeho, když už jsem tady a pak se vrátím domů. Budu tě očekávat u večeře,“ svěří se mi se svými plány a vydá se směrem ke kostelu, kde Daisuke běžně přebývá. Já jdu opačným směrem rovnou do knihovny. Ke knihám, které už na stole mám, přihodím ještě další. Musím najít každičkou zmínku o prokletí, která v těch knihách může být. Není možné, abych v nich nenašla odpověď. Jako proklínač už mám hodně zkušeností, ale pořád je co se učit. Ležím v knihám už přes čtyři hodiny a pořád nemám nic. Z neustálého soustředění mě bolí hlava a pálí oči. Unaveně si promnu spánky, když mi na stole přistane hrnek s černou kávou a sladká tyčinka. Nechápavě na to zírám a pak pohled zvednu k dárci. K mému překvapení je to Daisuke.

„Clarisa říkala, že tu zase budeš, tak jsem přinesl něco na povzbuzení. Sice se tu nic konzumovat nesmí, ale vyprosil jsem ti výjimku,“ vysvětlí mi svou přítomnost a taky jak je možné, že sem propašoval kávu a jídlo. S díky se napiji a ihned pocítím opojné účinky kofeinu. Ano, přesně tohle jsem potřebovala.

„Přinesl jsi to v pravou chvíli, už mi začínala padat hlava únavou, ale proč mám pocit, že tě za mnou poslala na výzvědy?“ ocením jeho smysl pro načasování a pak na něj udeřím se svým podezřením. Velmi ho tím pobavím a naplno se rozesměje. Natolik, že ho recepční zpraží přísným pohledem, aby se uklidnil. Je zvláštní pozorovat, jak se k němu obyvatelé Sironu chovají naprosto normálně a to i přes skutečnost, že je zde správcem. Ale já mám tak co říkat.

„Znáš svou sestru dobře. Pěkně dlouho si mi ztěžovala, že před ní něco velkého tajíš. Pak jí napadlo ze mě udělat špiona. Víš, že jí nedokážu nic upřít a tak jsem souhlasil, i když mi bylo jasné, že to okamžitě prohlédneš,“ vysvětlí mi, jak k tomu došlo a já si povzdechnu. Je vážně neúnavná.

„Potřebuje zabavit a to neprodleně. Pozvi jí na rande. Zaručeně se pak o mě přestane zajímat,“ navrhnu mu schůzku se sestrou a ani se nesnažím zakrýt své sobecké důvody. Tak přímým návrhem ho vykolejím a on jako na povel zrudne. Jeho reakce mě nepřekvapuje. Už jsem ho párkrát viděla se červenat, když jsme nebezpečně zabrousili na tohle téma. Jen u toho nikdy nebyla sestra, aby to viděla.

„Zbláznila ses? Co když jsem pro ni jen kamarád a odmítne mě? Nechci o ní a její přátelství přijít kvůli svým citům,“ brání se té představě. Zvláštní, že se oba ohání stejnými důvody. I Clarisa si myslí, že jí vidí jen jako kamarádku a nechce to zničit svým vyznáním.

„Jak jsi sám řekl, znám svou sestru dobře, tak mi věř a zkus to,“ nenechám se odradit. A teď to není jen proto, aby mi dala pokoj. Krouží kolem sebe už roky a mě nebaví se na to jen nečinně dívat a myslím, že Daisukeho bude snazší přimět k činu. Moje slova ho pochopitelně zaujmou a vážně se nad tím zamyslí. Jasně, nemůžu mu narovinu říct, že ho Clarisa celým srdcem miluje, ale pošťouchnout ho můžu.

„Dobře, nechám si to ještě projít hlavou. Už půjdu, čeká mě spousta práce a nechci tě zdržovat od té tvé,“ zůstane mé nabídce otevřený a má se k odchodu.

„Určitě nebudeš litovat. Jo Daisuke, nevíš o nějakém hodně dobrém proklínači v okolí? Šikla by se mi konzultace,“ zeptám se, ještě než mi pláchne. Nad mou otázkou se zarazí, ale začne pátrat v paměti.

„O jednom vím. Je to velmi zdatný proklínač a jsem si jistý, že ti bude ochotný pomoct. Jeho pravé jméno neznám, ale nechává si říkat Čaroděj. Je to takový podivín a dle mého názoru si opravdu myslí, že je čaroděj, i když je démon skrz na skrz. Žije v nedalekém Deinu. Místní tě jistě nasměrují k jeho domu,“ poradí mi a pak odejde. Zase Dein. Poslední dobou se všechno točí kolem toho malého městečka. Takže Čaroděj. Mám pocit, že jsem to jméno už někdy slyšela. Podívám se na hodiny a zjistím, že mám ještě dost času se tam vydat. Sbalím si věci a rozloučím se s recepční. V půli cesty si uvědomím, že nikdo neví, kam mám namířeno a kdyby se mi něco stalo, tak neví kde mě hledat. Trochu znejistím, ale touha po vědomostech ve mně zvítězí a já dál pokračuji ke svému cíli. Tady se mi přeci nemůže nic stát.

(Serien)

Po tom incidentu s Gabrielovým prokletím se mi do hlavního města nechce už vůbec, ale nemám na vybranou. Fóxa si celou záležitost vzala na starost a já jen žasnu nad jejími schopnostmi. Jak pohotově zareagovala a zbavila ho toho, mi dokázalo, že ani ona už není malé dítě. Je to schopná mladá žena, která ví co dělat a co od života chce. Vlastně jí už letos bude osmnáct. Když vidím, jak mé děti rostou, připadám si strašně starý.

„Můžeme vyrazit?“ vytrhne mě Shiroya z přemýšlení a já si všimnu, že už sedí na koni a čeká.

„Ano můžeme. Zamyslel jsem se nad tím, jak rychle stárnu,“ svěřím se mu a taky se vyšvihnu do sedla. Mé přiznání ho pobaví a rýpne si do mě, že mi ve skutečnosti je teprve dvacet. To je sice pravda, ale víc se cítím na svůj alternativní věk, i když i ten je oproti jeho velmi mladý. Nasadíme klidné tempo a po cestě si povídáme. Času máme dost a upřímně já se tam nijak zvlášť nehrnu. První zasedání máme plánované na jednu hodinu, takže se stihneme ještě někde najíst. Přes noc budeme v radní vile, což mi není dvakrát po chuti, ale se společností jsem původně nepočítal a nechtěl jsem to na poslední chvíli měnit. Jen jsem si narychlo opatřil povolení pro ubytování doprovodu.

„Myslíš, že se bude opakovat ten incident ze slavností?“ napadne mě, když si vzpomenu, jak ten démon kvůli jeho přítomnosti vyváděl.

„Možné to je, na Ardenu nejsem zrovna populární. Zatím to vždy byly jen slovní potyčky, takže dokud nepřejdou na fyzické násilí, nechává mě to chladným. Víc mě znervózňuje, že pouštím z dohledu Naramiena. Teď když jsme oba z domu, mám strach, aby se o něco nepokusil,“ odpoví a svěří se mi s jeho pravými obavami. Naramien. Od toho rozhovoru s Azraelem u bazénu mu přestal věřit. Bohužel ho ani nemůže konfrontovat, aniž by sám na sebe neprozradil, že na všechny členy rodiny použil sílu manipulace. Ani já jsem z toho nebyl bůhví jak nadšený, když se mi se svým prohřeškem svěřil. Ano chápu, proč k tomu přistoupil, ale i tak z toho nemám dobrý pocit. Budí to dojem, že jim nevěří, když mu dávají své slovo mlčení. Důležitější otázkou však zůstává, od koho má ty informace, když nikdo z rodiny to být nemohl.

„Ještě je tam Yami. Myslím, že před ním si nic nezkusí,“ snažím se ho uklidnit a zároveň i sebe. Přeci jen mu Yami v minulosti párkrát ublížil, tak to snad má nadále v paměti a nebude pokoušet osud.

„Jen doufám, že nebude příliš zaneprázdněný ukájením svých sexuálních potřeb s Aoiem a dohlídne na něj,“ řekne a když zmíní Aoie v tomto kontextu, oklepe se odporem. Namísto toho já na něj vykulím oči.

„Cože? Odkdy se ti dva tak sblížili? Vždyť Aoi je nepřítel!“ vyhrknu jedním dechem a cítím, jak se ve mně vaří krev. To se Yami dočista pomátnul?

„Uklidni se. V žádném případě nejde o sbližování. Právě naopak, je to jeho velmi oblíbený způsob mučení. Jistě si vzpomínáš, jak snědl jeho oko. Mluvil pravdu, když tvrdil, že z toho bude profitovat. Jakožto černá moc má úžasné schopnosti manipulace a díky pozření části těla nepřítele ho může velmi snadno ovládat. Speciálně se vyžívá v nočních můrách, kde ho mučí a uspokojuje na něm své potřeby. Hlavní ale je fakt, že vše co mu v tom snu provede, může promítnout i do reality. Přes tohle spojení ho může i kontrolovat, ale jen ve chvíli, kdy se na to plně soustředí,“ vysvětlí rychle, o co ve skutečnosti jde a mě spadne kámen ze srdce. Už jsem se bál, že Yami zešílel. Teď si vybavuji, jak mi s dost krutým úsměvem říkal, že na své potřeby má chyceného ptáčka. Takže myslel Aoie. Vysvětluje to, i jak zjistil, co všechno mu byla Leiko schopná vyléčit.

„To se mi ulevilo. Stačí, že blbne Naramien a kdyby Yamiho pobláznil Aoi, tak už mě asi klepne,“ vydechnu. To už by vážně byl vrchol.

„Naštěstí Yamimu do hlavy vidím, takže pokud začne dělat v tomhle smyslu potíže, zarazím ho. Teď trochu odbočím, ale už nějakou dobu mi to vrtá hlavou. Proč tě vlastně měl Naramien odvést do očistce?“ zavede řeč jinam a jeho otázka mě překvapí.

„Víš, že nemám páru? Co vím, tak je to trest za zločiny proti andělům, ale já si nejsem takového prohřešku vědom. Hlavně musí jít o anděla žijícího v nebi, jinak je soud prováděn dle Ardenských zákonů. Jenže já se nikdy nedopustil násilí na žádném andělovi a Naramiena jsem se nikdy nezeptal,“ odpovím a pátrám v paměti, jestli jsem vážně někdy něco takového neudělal. Mé ruce samozřejmě čisté nejsou, ale nikdy nešlo o anděla z nebe.

„Je to divné. Až se příště uvidím s Kamim, zeptám se ho. Příkaz k odvedení do očistce musí schválit, takže bude znát důvod. Už vidím bránu hlavního města,“ ukončí tuhle debatu a upozorní mě, že se blížíme k cíli. Tak brzy? Doufal jsem, že nám cesta zabere víc času. Už u brány náš příjezd vzbudí rozruch a k mému překvapení se stráže Shiroye ukloní. Ten jim odpoví lehkým pokývnutím. Musím říct, že jsem čekal úplně jiný průběh. Až k vile se cesta městem nese v podobném duchu. Jenže jakmile se ve vstupní hale střetneme s dalšími členy rady, kteří tu taky přespí, situace se změní.

„Pane Kuromi, to nemůžete myslet vážně? Vila slouží výhradně pro potřeby členů rady, nemůžete si sem brát doprovod!“ obuje se do mě starý podsaditý démon, který mě nemůže vystát. Nutno podotknout, že je to vzájemné. Jednou mě svými kecy přivede do blázince anebo do hrobu. Cítím jak se Shiroya vedle mě napne a proto mu nenápadně položím ruku na záda, abych ho upozornil, že se nic neděje. Mé gesto naštěstí pomůže a trochu se uvolní.

„Pane Móri i já vás moc rád zase vidím a laskavě se uklidněte. Můj partner má zde v hlavním městě své zařizování a mám svolení vrchního rady, že může se mnou využít služeb radní vily,“ odpovím mu naprosto klidným hlasem a ještě ho provokuji. Samozřejmě své tvrzení hned doložím dopisem se souhlasem vrchního rady. Jsem moc rád, že jsem si ho zařídil a můžu mu ho tak omlátit o hlavu.

„To se mi snad zdá. Vrchní rada musel přijít o rozum, když rozdává souhlasy na potkání,“ mele dál pantem, ale to už se zapojí i Shiroya. Ani v nejmenším mu nehodlám bránit.

„Původně jsem se nechtěl do téhle věci zapojovat, ale Váš tón a povýšenost se mi vůbec nelíbí. Vyvádíte tu jako starý blázen, jen kvůli jedné noci. Jestli proti nám dvěma máte nějaký konkrétní problém tak sem s ním. Velmi rádi si ho poslechneme. Pokud ne, tak zmlkněte a hleďte si svého,“ promluví a jeho oči jsou jako propasti do hlubin temnoty. Také nechává prosakovat svou moc, která všechny přítomné donutí zpozornět a zapnout obranné schopnosti. Jen já vím, že jim dává pocítit jen zanedbatelné množství své moci. Móri v ten okamžik zbledne jako papír a se skoro neslyšnou omluvou se vypaří. S ním se odporoučí i ostatní přítomní, ale dva tu zůstanou.

„To je snad poprvé, co toho dědka někdo takhle usadil. Máte můj upřímný obdiv Shiroya-sama,“ promluví vysoký anděl s kůží v barvě karamelu kontrastující se sněhobílými vlasy. Druhý muž s naopak bledou tváří a havraními vlasy nemůže přes smích ani mluvit a jen nám tu předvádí jeho dlouhé tesáky. Abych byl konkrétnější, jedná se o upíra. Je v radě jako zástupce jeho rasy, která je na Ardenu menšinou. Všeobecně tu převládají démoni a andělé, ale i jiné rasy tu mají své zastoupení. Běžně se upíři na denním světle nevyskytují, protože pro ně bývá smrtelné, ale existují mezi nimi výjimky. Konkrétně velmi starým a silným jedincům denní světlo neublíží, jen je jim nepříjemné.

„Vy dva taky nesmíte nikde chybět. Shiroya tohle je jeden ze zástupců andělů Dean a ten co se ještě nepřestal řehtat je zástupce upírů Ralf. Pánové s potěšením vám představuji svého partnera Shiroyu,“ představím je navzájem a pak se s těma dvěma přátelsky pozdravím. Jsou jediní z rady, se kterými vycházím opravdu dobře. S většinou ostatních jsem na neutrální úrovni a pak je tu hrstka, se kterou jsem vysloveně na nože.

„Právě se chystáme na oběd, abychom načerpali energii před zasedáním. Přidáte se nebo už jste jedli po cestě?“ srozumí nás Ralf s jejich plánem a navrhne společný oběd. Osobně nejsem proti a tak nechám rozhodnutí na Shiroye, zda využijeme jejich nabídku nebo zvolíme soukromí.

„Rádi se přidáme, ale musím vás upozornit, že možná narazíme na další konflikt. Nejsem dvakrát populární,“ souhlasí a hned je upozorní na možné potíže. Strašně mě štve, jak se k němu chovají. Už je to x let co nechtěně Arden srovnal se zemí a navíc to byla chyba Shinigami a přesto mu to pořád nezapomněli. Bohužel Akuma se ještě do nedávna činil, aby v nich ta nenávist žila dál. A aféra s ledovou zemí tomu taky nepřidala.

„Tak to jsme dva. Zdejší obyvatelé vlídností moc neoplývají, a jakmile jste odlišný, tak vám to dají hlasitě najevo,“ mávne nad tím rukou Ralf a ještě se svěří, že on zažil podobné útoky. K tomu už není co dodat a tak si v rychlosti dáme věci do pokoje a vyrazíme. K mé neskutečné úlevě se žádný střet nekoná, ale i tak se neubráníme pozornosti. Nejvíc ji samozřejmě přitahuje Shiroya. Ten nasadí nekompromisní výraz a svým postojem budí respekt, aby tak všechny odradil od nesmyslných gest. V tuhle chvíli o jeho síle nemůže nikdo pochybovat. Je hrdým vládcem temnoty a neváhá to dát najevo. V restauraci se pro změnu setkáme s milým přivítáním a možná jsem jen paranoidní, ale myslím, že ta servírka se Shiroyou flirtuje.

„Jestli chceš, řeknu ti, co se jí honí hlavou,“ nakloní se ke mně a na tváři mu hraje uličnický úsměv.

„Ne díky, tvůj úsměv mluví za vše. Stačí, že jsem nedávno žárlil na své přátelé, tak nechtěj, abych od tebe musel odhánět i kdejakou servírku,“ povzdechnu si ztrápeně. Svým přiznáním ho pobavím, ale vzápětí se mi omluví za to škádlení a přede všemi si mě přitáhne pro polibek. Nejdřív mě tím zaskočí, ale hned se vzpamatuji a oplatím mu ho. K tomuhle gestu se nikdo z přítomných nevyjádří, jen zachytím zklamaný výraz servírky a my se vrátíme k předešlé konverzaci. Kolem půl jedné zaplatíme a vrátíme se do vily. Tam si v rychlosti sbalím potřebné věci a společně s ostatními vyrazím k honosné radnici dominující hlavnímu náměstí. Shiroya zůstal ve vile s tím, že taky brzy půjde za svými záležitostmi. Vlastně jsem se ho ani nezeptal, o co jde. V šatně si nasadím hábit a přes něj černý šál, který znázorňuje zastoupení démonů. Dean má bílý a Ralf červený. Postupně se všichni dostavíme do konferenční místnosti a posadíme se na svá místa. Celkem nás je pětadvacet a jako poslední dorazí vrchní rada, jehož šál má neutrální béžovou barvu. Posadí se do křesla v čele stolu a nalije si kávu z konvice, kterou má u sebe v rámci pohoštění. Máme tu připravené vše potřebné. Kávu, čaj, vodu a drobné pohoštění k utišení hladu.

„Dámy a pánové vítám vás na dnešním zasedání rady. Doufám, že jste plní energie, protože toho máme požehnaně,“ zahájí zasedání a hned na to si usrkne kávu. Ano v radě máme i ženy, i když ne v tak velkém zastoupení jak by si samy přály. Vlastně jsou jen při. Jedna zastupuje démony, druhá anděly a třetí je zástupcem víl. Trix je stejně jako Ralf jediným zástupcem své menšiny a navíc je žena, takže to má těžké. Ovšem je to velmi ambiciózní a inteligentní žena, která si nenechá nic jen tak líbit a její návrhy jsou vždy užitečné. Proto nikdy neváhám a podporuji jí. I to je jeden z důvodů, proč mě někteří členové nesnáší. Nejsem proti jiným rasám zaujatý, a když sám usoudím, že návrh je dobrý, nezáleží, z čích úst vyšel.

„Takže co první máme na programu?“ zeptá se vrchní rada a na to se hned chytí Móri.

„Ještě než začneme s programem, chci vysvětlení, proč jste povolil vládci temnoty pobývat tady s panem Kuromi v radní vile. Ta vila je určena výhradně pro členy rady,“ obuje se do něj a přitom ukáže svým vrásčitým prstem na mě. Tak on si nedá pokoj. Přitom před Shiroyou stáhl ocas a utekl.

„Pan Kuromi mě o to dopisem požádal. Jistě jste všichni s jejich vztahem srozuměni, a když oba mají zde v hlavním městě svá zařizování, požádal mě o společné ubytování ve vile. Vládce nijak nezasahuje do chodu Ardenu, proto nebyl důvod jim nevyhovět,“ odpoví mu klidně a já si všimnu, že se musí snažit, aby udržel přátelský úsměv, který nasadil.

„Zatím nezasahuje, ale co když začne? Nedá se mu věřit!“ nenechá se odbít.

„Proč jste mu neřekl, co vám vadí, když se ptal? Teď tu vedete silácké řeči, ale v přímé konfrontaci jste před ním utekl,“ ohradím se a přitom ho upozorním, že svou šanci vyjádřit se už měl a nevyužil ji.

„Zastrašoval mě! Dobře si vzpomínám, co udělal naposledy, když se mu obyvatelé Ardenu postavili. Nechtěl jsem riskovat, že tuhle zemi opět uvrhne do ledu,“ schová svou zbabělost za starost o ostatní a hned vytáhne tuhle špínu. Rychlým pohledem zjistím, že s ním souhlasí tak třetina přítomných. Už mi to jejich obviňování leze krkem. To ho prostě nemůžou nechat být? Vždyť je evidentní, že se o tenhle svět nezajímá.

„Oni se mu nepostavili, sprostě po něm chtěli, aby si znovu nechal vzít svou moc. Uvědomte si, že musí řídit temnotu. Jak by to asi dělal bez své moci? Sami byste si jí vzít nenechali a jeho do toho nutíte. Myslím, že ten trest byl zasloužený,“ vloží se do toho Trix. Její zapojení mě překvapí. Běžně se do těchto osobních rozepří nemíchá, ale za její slova jsem nesmírně vděčný.

„Na váš názor se nikdo neptal. Co vy víly o tom můžete vědět?“ vyštěkne na ní s opovržením, což nenechá vrchního radu chladného. Upřímně i já už se nadechoval k dost peprným slovům.

„To už přeháníte! Několikrát jsem vás důrazně upozornil, že diskriminaci a urážky zástupců menšin tolerovat nebudu. Za neustálé napadání vám dnes uděluji první kárné upozornění. Při druhém vás vyloučím z rady. Co se vládce temnoty týče, zaznělo tu, že jste měl možnost vyříkat si s ním své stížnosti přímo. To jste neudělal, a proto nepovažuji za relevantní to probírat zde za jeho zády. Takže můj souhlas s ubytováním platí beze změny a dál se o tom nehodlám bavit. Máme důležitější věci na práci,“ usadí ho a svůj hněv se už nesnaží skrývat. Móri při pomyšlení na vyhazov z rady rychle zařadí zpátečku a mě i Trix se omluví. Sice oba víme, že to není upřímné, ale i tak je to pokrok. Pak už konečně přejdeme k programu. Začneme těmi jednoduššími věcmi, jako jsou různé žádosti a povolení. Nejčastěji jde o stavební povolení anebo žádosti o rozvod. U těch se dost často chytneme, protože pár přítomných rozvod za žádnou cenu neschvalují. Já sám jsem měl velký problém se s Mirou rozvést. Asi po hodině dohadů to máme hotové a můžeme přejít k dalším bodům. Vše ostatní nám už jde celkem od ruky a já si v programu všimnu, že ten útok na mou rodinu se bude probírat až zítra. No jestli čekají, že budu nějak výřečný, tak se spletli. Dnešní zasedání skončí až chvíli před sedmou večerní a já se už nemůžu dočkat, až si cestou do vily protáhnu tělo. Zpátky jdu společně s Deanem a Ralfem a dokonce se k nám přidá Trix, které poděkuji za obranu Shiroyi. Ta nad tím jen mávne rukou s tím, že já zase často stojím na její straně za což mi je vděčná. Také mě ujistí, že v otázce Shiroyi je plně na naší straně.

„Dal bych si panáka. Nezajdeme do baru?“ ozve se Dean a ukáže na bar po naší pravici.

„Ten mi po dnešku bodne,“ přidá se Trix a tak vyrazíme. Ještě není tak pozdě, aby se po mě Shiroya sháněl a neplánuji se zdržet dlouho. Uvnitř nás zahalí vůně lihovin a kožených sedaček, které nechal majitel nedávno nově potáhnout. Zarazí nás podivná nálada, která tu panuje, a já se rozhlédnu lokálem. Štamgasti jsou z něčeho nesví a skoro všichni jen mlčky zírají do svých sklenic. Konverzace tu není prakticky žádná. Netrvá dlouho a pohled mi padne na závoj rudých vlasů mého partnera sedícího u barového pultu. Nesedí tam ovšem sám. Společnost mu dělá nádherná, velmi spoře oděná žena, jejíž sezření je celé modré. Málem zapomenu dýchat, když si uvědomím, že je to bohyně vody Mizu. Tsuchi uvnitř mě si jí pochopitelně taky všimne, ale rázně jí zakážu se ukázat. Nechci, aby někdo z přítomných věděl, že mám smlouvu s bohyní země. Tak proto tu panuje nálada jako na hřbitově. Vládce temnoty a bohyně vody pohromadě dokáže napnout atmosféru. Stačila by malá roztržka mezi nimi aby to všichni odskákali. Trvá jen pár vteřin, než oba zaregistrují mou přítomnost a až teď si všimnu, že spolu popíjí. Myslím, že jsem ho nikdy neviděl pít alkohol.

„Zdá se, že má přítomnost již není žádaná, takže půjdu. Ráda jsem tě viděla a brzy se zase ozvi,“ rozloučí se a ještě ho políbí na tvář. Pak se vydá k nám a já z ní nespouštím ostražitý pohled.

„Buďte oba zdrávi,“ šeptne v mé těsné blízkosti a svůj pozdrav míří i na svou sestru. Nervózně se ošiju, protože mi vždy nahání husí kůži a vydám se k Shiroye. Ten se s námi se všemi pozdraví a pozve nás na skleničku. Než barman připraví pití, představím mu Trix a všichni se přemístíme k volnému stolu. V tolika lidech není sezení u pultu praktické. Strávíme tu asi dvě hodiny, kdy se příjemně bavíme a pak usoudíme, že je čas jít. Nejen, že zítra brzy vstáváme na pokračování rady, ale taky máme všichni hlad. Shiroya po krátké rozepři s Deanem zaplatí celou útratu a po cestě do vily nám ještě v bistru koupí sendviče. Ty do sebe nacpeme jako hladoví psi a pochvalujeme si jejich výtečnou chuť. Troufám si říct, že tohle bistro je má široko daleko nejlepší. Hlavně vám udělají čerstvé sendviče v jakoukoli dobu. Ve vstupní hale opět narazíme na Móriho, který naší skupinku sjede opovržlivým pohledem a pak se s nějakými nadávkami ztratí. Opravdu netuším, o co mu jde.

„Děkuji za příjemný večer, doufám, že brzy bude příležitost si to zopakovat. Dobrou noc a uvidíme se ráno,“ poděkuje jim a společně se vydáme do pokoje. Jakmile za sebou zavřeme dveře, z kytky u okna vyleze naštvaná Tsuchi. Věděl jsem, že na sebe nenechá dlouho čekat.

„Proč jsi mi sakra nedovolil vylézt? Chtěla jsem se pozdravit se sestrou,“ vyjede na mě.

„Protože nechci, aby všichni věděli, že spolu máme smlouvu. Mě spíš zajímá, co dělala tady ve městě,“ odseknu jí a pak se s otázkou otočím na Shiroyu. Tsuchi mé odůvodnění urazí a naštvaně sebou plácne do křesla. Nechápu, proč se uráží. Není to přeci tak, že se za ní stydím. Jen na sebe nechci zbytečně upozorňovat.

„Ona byla to mé zařizování. Chtěl jsem zjistit, na čí straně stojí nebo jestli je stále neutrální, ale odmítla přijít k nám. Nechtěl jsem se s ní dohadovat a tak přistoupil na její nabídku, sejít se zde. Když mi pak Seiji řekl, že Kaze je jeho jediná slabina, měl jsem o důvod víc se s ní sejít za jejích podmínek. Dokáže být dost nepříjemná, když není po jejím,“ vysvětlí nám, proč s ní byl. Mě ani nenapadlo s ní jako s nepřítelem počítat, ale chápu, že si to chtěl ověřit přímo u ní. O jejích rozmarech mi nemusí nic vyprávět. Kdysi jsem jich zakusil celkem dost. Zpočátku nemohla vystát fakt, že se Tsuchi se mnou rozhodla spojit a v jednom kuse mi dělala naschvály.

„Co ti řekla?“ zeptám se a upřímně doufám, že mu přinejmenším potvrdila svou neutralitu. I když nikdy nedokážu její reakci odhadnout. Jako voda je dost proměnlivá.

„Dokud to prý bude možné, zůstane nestranná. Když jsem jí řekl o Kaze, tak prohlásila, že pokud jí Leiko zkřiví jediný vlas, bez váhání jí zabije. Tím mi nepřímo přislíbila pomoc. Bohužel ani ona neví, kde by její sestra mohla být a taky s ní ztratila kontakt před jedenácti lety. Tehdy se muselo něco stát, když se takhle vypařila,“ odpoví mi. Její postoj k situaci je docela dobrá zpráva, ale pořád to neřeší fakt, že absolutně netušíme kde Kaze hledat. Víme jen jedno. Není mrtvá. Za prvé to není tak jednoduché a za druhé ostatní bohyně by to okamžitě věděly. Spíš to napovídá uvěznění. Ale kdo by jí to udělal?

„Zkusím něco zjistit z Ardenské flóry. Zítra se ti ozvu,“ promluví Tsuchi a jakmile přikývnu, zmizí. Uvidíme, jestli se jí podaří něco vypátrat. My se vystřídáme v koupelně a společně zalehneme do postele. Chvíli jen tak ležíme, ale pak se mi Shiroya začne v náruči vrtět. Zprvu nechápu, co se děje, ale pak se o mě otře rozkrokem a jsem doma.

„Shiroya?“ zašeptám a upozorním ho tím, že ještě nespím.

„Prosím nevšímej si toho. Asi na mě působí ten alkohol,“ zavrní nazpět a je poznat, že se to snaží zklidnit. Ovšem já jsem jiného názoru, převalím si ho pod sebe a ukořistím jeho rty. Ani v nejmenším se mi nebrání a tak pokračuji. Netrvá dlouho a jsme oba nazí a připravuji si ho. Mezitím co na mě špulí zadeček, abych k němu měl co nejlepší přístup, má hlavu zabořenou do polštáře. Mám jeho hlasitý projev rád, ale vzhledem k tomu, kde se nacházíme, se chci vyhnout trapnému rannímu setkání s ostatními obyvateli vily. Nemusí všichni vědět, že jsme si v noci užívali.

„To stačí! Už to nevydržím,“ šeptne a hlavu natočí tak aby na mě viděl. Jeho pohled je plný slasti a touhy po uspokojení. To mě okamžitě přinutí k činu a bez váhání do něj vniknu. Takhle rychle to nečeká a nestihne hlavu zabořit do polštáře a tak mu unikne dost hlasitý výkřik. V tuhle chvíli mi to už je celkem jedno a začnu přirážet. Dost máme až po druhém kole, kdy se pomilujeme ve sprše. Původní plán byla obyčejná sprcha, ale nějak se nám to zvrtlo. Po cestě do postele zavadím o hodiny a zhrozím se. Půl druhé ráno. No to budu na zasedání vypadat. Usnu jen co se hlavou dotknu polštáře a už teď vím, že se ráno budu proklínat, až mi v šest zazvoní budík.