Kowai Yume

Uložím Chiku do postele, sednu si k němu a začnu ho jemně hladit po srsti. S pohledem upřeným na něj si uvědomím, že jsem ho ještě neviděl v lidské podobě. Musí být krásný vzhledem k tomu, jak krásný vlk to je. Srst jemnou jako samet, zbarvenou do kaštanově hnědé barvy, ouška a tlapky mírně tmavší a naopak ocásek má o něco světlejší.

„Pro ten pohled, snad abych začal žárlit,“ ozve se Kano ode dveří. Lehce se usměju a natažením ruky ho vyzvu, aby šel ke mně.

„Na celém světě není nikdo, na koho bys mohl žárlit, protože patřím jen tobě a nikomu jinému,“ pronesu hřejivým tónem a pohladím ho po tváři. Při mém doteku přivře oči a slastně zavrní. Poté vezme mou dlaň do své a zasype ji motýlími polibky. Užívám si jeho péči do doby, než nás vyruší zaklepání na dveře. Kano pustí mou dlaň a jde otevřít.

„Promiňte, jestli ruším, ale je tu Yuuka s Chikovým otcem,“ oznámí nám Sen a potom nás vede do salonku, kde čeká naše návštěva. Po cestě se obdivně rozhlížím po nově dané vánoční výzdobě.

„No musel jsem to tu nějak vyzdobit, dnes je 1. adventní neděle,“ prohlásí Sen a já si to až teď uvědomím. Potom ho pochválím za krásnou výzdobu a vejdu do salonku.

„Viny rád tě vidím,“upřímně se usměju na služebného.

„Pane Chiko, též vás rád vidím i vás pane,“ odpoví nám a Kano kývne na pozdrav. Viny se mě hned začne vyptávat na Chiku, a kde jsme ho našli. Vše mu podrobně řeknu a v některých okamžicích mám pocit, že to s ním švihne. Nakonec mu řeknu, že právě usnul, takže bude muset počkat, než se vzbudí.

„Mockrát děkuju, že jste ho našli a postarali se o něj,“ vydechne úlevně a poděkuje nám.

„Nemáš zač děkovat, hlavní je že je živ a zdráv,“ řeknu a v tu chvíli zaslechnu vchodové dveře a Ichirův hlas.

„Ichiro se vrátil,“ pronesu jen tak a Kano kývne a odejde.

„Jak se daří, Yuuko?“ optám se.

„Dobře, děkuju, ale čekají nás nejspíš problémy,“ řekne sklesle, a když se na ní nechápavě podívám, podá mi obálku, kterou když otevřu, naskytne se mi pohled na pozvánku. Okamžitě ji začnu číst a s každým slovem se mi vytrácí barva z obličeje. Když to dočtu, rychle se zvednu a pokynu jim aby mě následovali.

„Máme problém,“ zavrčím, když vrazím do obývacího pokoje, kde se nyní nacházejí všichni důležití.

„Jaký?“ vyhrkne Kano, když spatří můj nabroušený výraz. Rozzuřeně natáhnu ruku s pozvánkou, aby ji všichni viděli.

„Ta svině Minoru nás všechny zve na ples, který zítra pořádá. A když říkám všechny tak myslím všechny včetně mě,“ vyštěknu.

„Ichiro, my to dostali také, nestihl jsem ti o tom říct,“ ozve se muž po Ichirově boku. Až teď si uvědomím, že ho neznám, a proto si ho začnu prohlížet. Stříbrné vlasy mu lemují jemný mužský obličej. Postavou je stejně vysoký jako Ichiro, na sobě má oblečení jaké nosí osobní strážci a na rukou černé rukavice. Zarazí mě páska přes oči, takže nemůžu identifikovat barvu jeho očí.

„Jmenuji se Jun a jsem Ichirův ochránce,“ ozve se mladík mým směrem.

„Těší mě, já jsem Chika,“ představím se a Jun se mi na pozdrav ukloní.

„Proč máš tu pásku přes oči? Smím-li se zeptat,“ vyřknu otázku, která mě pálila na jazyku.

„Protože nemá oči. Jun se narodil bez nich,“ osvětlí mi to Ichiro a já se na něj nechápavě podívám.

„Díky tomu mám zdvojnásobené ty ostatní smysly a díky nim mohu Ichira ochraňovat,“ řekne Jun a já kývnu v souhlas.

„Ichiro co jsi nám to chtěl předtím říct?“ ozve se Tadao. Ichiro se na chvíli zamyslí a pak spustí.

„Napadlo mě, že když je nás už tolik, tak bychom se měli všichni přestěhovat ke mně. Můj hrad je asi ze všech největší, takže se tam pohodlně všichni vejdeme a navíc se mu už po staletí přezdívá nedobytná pevnost, takže tak budeme v bezpečí?“ řekne a já se nad tím zamyslím.

„Myslím, že je to dobrý nápad,“ schválím to a ve chvíli to schválí i ostatní.

                                                            ************

„Zdá se mi to nebo čekáte, až se vyjádřím já a pak se podle toho rozhodnete vy?“ optá se nechápavě Chika. Tahle otázka mě zarazí, a když tak nad tím přemýšlím tak má asi pravdu.

„To protože se vždy rozhodneš správně a my ti věříme,“ odpoví pohotově Tadao. Chika se na něj nevěřícně podívá a pak pohledem přejede po všech přítomných a zastaví se na mě.

„Copak ty nám to snad nevěříš?“ řeknu jakoby uraženě a přejdu k němu. Chikovi se na tváři objeví mě neznámí obličej a když se ho zeptám, jestli mu nic není tak se rozbrečí. To pochopitelně všechny vyvede z míry, protože Chika zásadně nebrečí a někteří ho takhle vidí prvně. Rychle k němu všichni přiskočí a dožadují se nějakého slova.

„Ještě nikdy mi nikdo takhle otevřeně neřekl, že ve mě má důvěru,“ vysouká ze sebe ubrečeně a přitiskne se ke mně. Všichni si nahlas ulevíme, že se mu nic nestalo a věnujeme mu své úsměvy.

„Vždyť jsme přece přátelé a ti si v prvé řadě věří,“ pronese s nevídanou lehkostí Tadao.

„Přátelé?“ zopakuje to jediné slovo tiše.

„Ano, přátelé,“ řekne pevně Yuuka a přitáhne si ho k sobě do náruče.

„Co bys řekl tomu, kdybys večer zapálil první svíčku na věnci,“ ozve se Maro a všichni s tím souhlasíme. Chika se na nás podívá a s tím nejkrásnějším úsměvem kývne. Posadím si ho na klín na sedačku, a když se uklidní a setře si poslední zbloudilé slzy a již s vážnou tváří se na nás podívá.

„Tak co uděláme s tím plesem?“ vrátí se k předchozímu tématu.

„Coby, půjdeme tam,“ ozve se Tadao.

„Dobře ale já nemám partnerku,“ opáčí Chika. Pravda, na plesy musíme chodit v hetero párech, aby se dalo tančit. Pochopitelně není problém, aby spolu tančili dva muži, ale ty dívčí žaty po boku muže tomu tanci dodávají ten lesk a půvab.

„V tom nevidím problém, zde je spousta krásných žen a já vím o jedné, která ti moc ráda půjde po boku,“ usměje se Tadao když zachytí můj žárlivý pohled.

„Opravdu?“ vyhrkne Chika užasle.

„Ano, je to jedna z našich nejlepších démonek, co se týče boje ale i elegance,“ prohlásí hrdě a dá pro ni poslat, stejně tak i pro jeho a Senovu partnerku. Po chvíli do místnosti vstoupí tři nádherné dívky. Všechny s úsměvem pozdraví a tmavá brunetka při pohledu na Chiku jemně znachoví a všechny tři přistoupí k Tadaovi.

„Pánové, dámo chci vám představit svou plesovou partnerku Shiori,“ představí nám dívku s dlouhými, světle hnědými vlasy.

„Má partnerka Madoka,“ pronese Sen a nechá k sobě přistoupit krásnou rudovlásku.

„A tohle je Aoi, tvá partnerka Chika,“ řekne Tadao a Chika se mi vyvlíkne z náruče.

„Moc mě těší,“ vezme její ruku a jemně ji políbí.

„Potěšení je na mé straně,“ usměje se a poté i s Madokou a Shiori odejdou. Já si Chiku majetnicky přitáhnu zpět na klín a zahrnu ho polibky.

„Nežárli, ty sám budeš mít po svém boku nějakou krásku,“ šťouchne mě do žeber, ale polibky mi oplácí. Když se domluvíme na všech detailech, zpozorujeme, že už zapadlo slunce a to mrně Chika se probudil. Sen nám všem udělá jablečně-skořicový čaj a usadíme se na pohovky kolem stolku, který zdobí krásný fialově-stříbrný adventní věnec. Chika si od Tadaa převezme sirky a poté zapálí jednu ze čtyř fialových svíček. Když se svíčka rozhoří, do místnosti vstoupí Chikův otec. Ten mu ihned radostně skočí kolem krku a chvíli na to, ho s dalším šálkem čaje usazuje na volné místo vedle nás. Pak si sedne vedle mě a společně si užíváme večer provoněný jablkem, skořicí, přátelstvím a hlavně láskou.