Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hádka

25. 4. 2011

Už je to pět dní co proběhl pohřeb a Chika začíná zuřit, protože se nikdo nechystá na pomstu. Nejde o to, že bychom nechtěli, ale v současném stavu několika z nás to prozatím není uskutečnitelný. Maro je stále velmi slabý a tudíž není schopen boje a Tadao je na to psychicky velmi špatně. V noci vykřikuje ze spaní Senovo jméno a budí se v šoku a úplně zpocený. Občas se stane, že mi křečovitě chytne ruku, takže už mám několik modřin, za které se mi vždy dlouho omlouvá. Svěřil se mi, že se mu zdá stále ten samý sen dokola. Zdá se mu, jak mu přímo před jeho očima Sena brutálně vraždí a on s tím nemůže nic udělat.

„Co to s vámi všemi je? To vám na nich ani trochu nezáleželo, že je nechcete pomstít?“ vykřikne na celou místnost zlostně Chika a vzápětí mu přilítne facka. Zaraženě se chytí za tvář a nechápavě se dívá na Kana.

„Proč?“ vydechne a do očí se mu nahrnou slzy. Abych pravdu řekl, čekal jsem, kdo první mu jí vrazí, ale nečekal jsem, že to bude zrovna Kano.

„Proč? Ty se ještě ptáš? Uvědom si, co tu říkáš. Moc dobře víš, že jsme je měli rádi, ale v tuhle chvíli nejsme schopni boje tak se uklidni a tyhle keci si nech pro někoho jiného. Tady na ně není nikdo zvědavý,“ zpraží ho slovy i pohledem, který nezná odporu ani bratra. Chika se rozhlédne po nás ostatních, a když uvidí, že s Kanem všichni souhlasíme, jednoduše se vypaří. Kano si dlouze povzdechne a znovu se usadí do křesla, ve kterém seděl, než dal Chikovi facku.

„Tohle mi ještě scházelo,“ vydechne nešťastně Kano.

„Udělal jsi dobře, musí si uvědomit, že to neměl říkat,“ ozve se tiše Tadao a já na něj zaměřím svůj pohled. Tvář má úplně bledou a nepřítomný výraz. Po chvíli zaregistruje můj utrápený pohled a pokusí se lehce usmát. Usměv mu oplatím a pak se nabídnu Junovi, že mu pomůžu s večeří. Jun pomoc s radostí příjme, a když dorazíme do kuchyně, okamžitě mě zaúkoluje.

„Najemno nakrájej čínské zelí a nastrouhej balkánský sýr,“ poručí mi a sám se pustí do krájení rajčat a paprik. Poslední dobou si potrpíme na lehké večeře. Během deseti minut máme vše nakrájené a nastrouhané a tak už nám jen zbývá vše smíchat a posypat sýrem. Když máme hotovo, pustíme se do přípravy stolu. Ten máme během chvilky hotový a já jdu oznámit ostatním, že večeře je hotová.

******************

Nikko nám oznámí, že je hotová večeře a s Tadaem po boku se vydá do jídelny.

„Dojdu pro Chiku,“ oznámím a jdu rovnou do našeho pokoje. Nevím jak je to možné, ale poslední dobou dokážu odhadnout, kam se přemístí. Chytnu za kliku a hned se mi potvrdí, že se zamkl.

„Chika otevři, je večeře,“ řeknu zatím klidně.

„Vypadni, nemám hlad,“ zakřičí nazpět a v jeho hlase jasně slyším vztek a pláč. Povzdechnu si a promnu si kořen nosu.

„Chika říkám ti otevři, a říkám ti to po dobrým, nechtěj mě naštvat. Moc dobře víš, že sis to zasloužil, tak netrucuj a pojď,“ lehce zavrčím, protože už vůbec nejsem klidný. Bohužel stane se to, co jsem přesně čekal, Chika už mi neodpoví.

„Do pěti minut budeš v jídelně nebo si pro tebe přijdu a zmaluju tě tak, že si nejmíň týden nesedneš,“ vyštěknu a odkráčím značně naštvaný do jídelny. Všichni přítomní po mě hodí jen nechápavé pohledy, a když jim povím, co se stalo, přikývnou, že rozumí a čekáme na Chiku, jak se rozhodne. Jestli nepřijde tak ať si mě nepřeje. Zatím nezná mou stinnou stránku a nechci mu jí zrovna teď ukazovat. Uběhnou čtyři minuty a já začnu být velmi podrážděný, když se ve dveřích objeví Chika. Bez jediného pohledu i slova si sedne na své místo ale salátu se ani nedotkne.

„Jez,“ zavrčím jeho směrem a ostatní přestanou jíst a čekají, jak zareaguje.

„Nemám hlad,“ zakňučí a ve mně se začne vařit krev.

„Nelži. Za celý den jsi skoro nic nejedl, tak se nechovej jako malé děcko a jez,“ procedím skrz zuby a Akira s Yuukou ztuhnou. Moc dobře ví, že tohle znamená odkrývání mé stinné stránky.

„Už jsem ti řekl, že nemám hlad. Nemáš právo mi rozkazovat,“ zaječí na mě a dívá se mi pevně do očí. To už ale nevydržím, prudce vstanu a za ruku ho vytáhnu ze židle. Pod mým stiskem sykne bolestí a to už je několik dalších na nohou.

„Jak si myslíš, že semnou mluvíš? Laskavě si uvědom, s kým mluvíš, jinak přísahám, že ti ublížím. Nezapomínej, že jsi nás všechny svými slovy urazil, takže to my máme právo být naštvaní ne ty, tak se podle toho chovej. Teď si sedni, sněz ten salát a pak ať už tě nevidím,“ vyštěknu už nepříčetně a násilím ho vtlačím do židle. Pak si sednu na místo a v klidu dojím svou porci. Po zbytek večeře, místností panuje naprosté ticho, a když Chika dojí, opustí jídelnu.

„Bylo tohle nutné?“ zavrčí Yuuka.

„Nezačínej! Varoval jsem ho, že mě nemá dráždit,“ vyjedu na ní a pak se naštvaně vydám do pokoje. Vím, že tam není. Můj šestý smysl mi říká, že se zavřel v jednom pokoji pro hosty. Rovnou zamířím do koupelny, kde se naložím do vany.

******************

Vlétnu do pokoje pro hosty a okamžitě za sebou zamknu. Udýchaně se svezu po dveřích a začnu znovu brečet. Proč je na mě tak hnusný, vždyť jsem nic neudělal. Chová se ke mně jako k dítěti, které rozbilo vázu. Vím, že to co jsem před večeří řekl, nebylo správné, ale v tu chvíli jsem si to neuvědomil.

„Chika otevři, prosím,“ ozve se zaklepání a poté Akiřin hlas. Chvíli váhám, zda jí otevřít, ale nakonec vstanu a pustím jí dál. Sednu si na postel a čekám, zda mi přišla kázat.

„Nesmíš se na Kana zlobit, nechtěl být tak hrubý,“ začne a já se na ní podívám nečitelným pohledem.

„Akiro, on mě udeřil a pak v té jídelně na mě řval jako na malé děcko a já se nemám zlobit?“ vyštěknu nechápavě.

„Sakra Chika, uvědom si, že jsi se jako malé děcko choval. A tu facku by ti dal kdokoli jiný, kdyby to první neudělal Kano,“ Vrátí mi to a tím mě dokonale odzbrojí. Chvíli se na ni nepřítomně dívám a pak mi začnou po tvářích ztékat nové slzy. Akira ke mně přejde a obejme mě.

„Já jsem to říct nechtěl, ale prostě mi to ujelo,“ doluji ze sebe mezi vzlyky a co nejvíc se k ní tisknu.

„Pšt, už bude dobře. Vím, že jsi to nechtěl, vědí to i ostatní, ale musíš se jim omluvit,“ utěšuje mě.

„Hned?“ narážím na tu omluvu.

„Ne, stačí zítra, ale u Kana si to jen tak nevyžehlíš, už dlouho ho nikdo takhle nenaštval,“ odpoví a já se ještě víc rozbrečím. Tohle jsem nechtěl. Akira se semnou začne lehce pohupovat a dělá to do té doby, než mě to uspí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

A jejda!

Haku,27. 4. 2011 20:27

Tak to nebolo ani trochu od Chiki pekné...tresnúť takú blbosť,sa nečudujem,že mu Kano jednu vrazil...aj ked chápem čo ho k tomu viedlo,ale toto bolo fakt hnusné.

tak to jsem nečekala

Yui-chan,26. 4. 2011 19:05

To bylo opravdu šokující, ale upřímně, moc se Kanovi nedivím, protože Chika vyjel úplně bezdůvodně a navíc se choval jak fracek...vrazila bych mu jí úplně stejně. Tak jen doufám, že v tom dalším díle mě bude čekat nějaké sladké usmíření ;)

O_O

Soubi,26. 4. 2011 15:58

Teda to Chika vážně přehnal! Sice chápu, že to mají všichni těžký a on je ve stresu, ale měl by se trochu krotit. Kano to vzal do svých rukou a musím přiznat, že z něj šel docela strach. Nechtěla bych ho naštvat.....

:-)

Lachim,25. 4. 2011 18:35

Nádhera. Jen je škoda, že se blíží konec.

....

ElenEstel,25. 4. 2011 16:25

je to zajímavé