Kowai Yume

Už je to týden co mi Yuuka předala svou moc a předevčírem se Tadao s Nikkem konečně dali dohromady. Jsou si souzeni, jinak by jim nevzrostla úroveň moci. Jsem za to rád, protože Tadao je zase plný života, i když má na srdci velkou skvrnu v podobě ztráty Sena, ale můžu říct, že je opět šťastný. Dnes znovu trénuju ovládání nové moci a celkem se mi to daří. Ale zatím nedokážu ovládnout její zbraň. Tou byli její vlasy. Pomocí moci dokázala ovládnout své vlasy a formovat je do tvarů různých zbraní a zabíjet.

„Musíš se plně soustředit na to, co chceš. Mysli na to jak je ovládáš a uvidíš, že to půjde samo,“ radí mi Yuuka která mě pozoruje. Přikývnu a řídím se její radou. Asi po hodině naprostého soustředění se jeden z pramenů mých vlasů pohne a následně úplně oživne.

„Výborně, teď skus ovládnout všechny,“ nabádá mě a já se novu začnu soustředit a nakonec se mi to podaří. Pak se je snažím všemožně formovat, a když postřehnu Juna s Marem jít kolem, poprosím je o asistenci. S radostí mou nabídku přijmou, a já jim vysvětlím, co po nich chci.

„Budu na vás útočit a vy mi útoky budete odrážet, platí?“ obeznámím je s plánem.

„Dobře aspoň si taky trochu zatrénuju. Od posledně jsem netrénoval“ přikývne a upraví si své zbraně v dlaních. Začnu na ně pomalu útočit a postupně přidávám na intenzitě a síle útoků. Po několika hodinách útočení jsem celkem zadýchaný a ani oni na tom nejsou nejlíp.

„Tebe bych za nepřítele nechtěl,“ ozve se za mnou, a když se otočím, spatřím Ichira s Kanem.

„Jste tu dlouho?“ optám se.

„Asi hodinu a něco,“ odpoví Kano a podá mi sklenici vody. S díky jí příjmu a posadím se na zem. Malými doušky vypiju celou sklenici a postupně se vydýchávám. Je mi docela horko a tak si sundám tričko a zaslechnu, jak Kano i ostatní zalapají po dechu.

„Děje se něco?“ optám se nechápavě, když zjistím, že mě všichni rentgenují pohledem.

„Máš na boku nějakou skvrnu,“ vydechne Ichiro a já se hned začnu prohlížet a pak na ní narazím. Úplně zblednu, protože ta skvrna je opravdu velká.

„Zatraceně,“ vyskočím na nohy, vběhnu do hradu a začnu hledat otce. Když ho konečně najdu je zrovna s Kiriou. Jakmile otec uvidí skvrnu, zvedne se a odtáhne mě k němu do pokoje.

„Sakra Chika, říkal jsem ti, aby ses tolik nevyčerpával. Nyní disponuješ obrovskou mocí a ta tě mnohem víc vyčerpává. Ta skvrna to dokazuje,“ vrčí na mě vztekle. Pokorně sklopím pohled a nechám ho mě kárat. Znám rizika, která mi teď hrozí, ale chci tu sílu ovládnout co nejdřív, abychom se konečně mohli pomstít. Otec otevře prosklenou vitrínu, chvíli zkoumá všemožné lahvičky a nakonec mi jednu z nich podá. Tekutina v ní má tmavě modrou barvu a nijak vábně nevoní. Když zachytí můj znechucený pohled vrhnutý na lahvičku, naštvaně mi přikáže, abych to okamžitě vypil, a já ho raději poslechnu. Jakmile do sebe dostanu celý obsah, skvrna postupně zmizí a já otci poděkuju.

„Dnes už nic nedělej a zítra tě nechci vidět trénovat, ta skvrna by se mohla vrátit,“ poručí mi a propustí mě. Hned jak vyjdu z pokoje, vrazím do naštvaného Kana. To snad ne?

„Co to bylo za skvrnu?“ optá se mě přísně, ale hlas zatím nezvýší.

„Nic co by tě mělo trápit, už zmizela,“ snažím se ho uklidnit s úsměvem.

„Nelži, okamžitě mi řekni, co to bylo, nebo se naštvu a moc dobře víš, že to pro tebe nebude dobré,“ zavrčí už zvýšeným hlasem. Okamžitě si vybavím posledních 20 hodin mučení sexem hned potom, co jsem ho naštval a jsem rozhodnut mu říct pravdu, i když ta ho taky nejspíš moc nepotěší.

„Ta skvrna se mi udělala, protože jsem při tréninku vyčerpal svou energii pod její limit. Když se tak stane, začne se mé tělo rozkládat. Ta skvrna byla kus mého již rozloženého těla,“ odpovím mu potichu a já na něm jasně vidím, že by mě teď nejraději zabil.

„Jsi schopen vnímat hladinu své energie?“ položí mi další otázku už značně naštvaně.

„Ano,“ odpovím ještě tišeji a sklopím hlavu. Zpozoruju, jak se mu napnou všechny svaly v těle a jen stěží se drží, aby mi jednu nevrazil.

„Pak mi tedy vysvětli, jak je možný, že jsi svůj limit překročil?“ vykřikne už vztekle, ale žádnou mi nevrazí.

„Protože jsem chtěl co nejdřív ovládnout novou moc, trénoval jsem tak moc, že jsem si ani neuvědomil, že se zabíjím. Prosím odpusť mi to, už se to nestane,“ odpovím bezmocně a snažím se ovládnout slzy, které se tlačí na povrch. Kano si mě chvíli měří pohledem a nakonec si povzdechne a obejme mě.

„Udělej to ještě jednou a už ti neodpustím. Teď půjdeme do pokoje, vykoupeš se a půjdeš spát. Zítra tě nechci vidět trénovat, jinak tě roztrhnu jak hada,“ jemně mi zavrčí do ucha a já se lehce pousměju. To samé mi řekl i otec. S díky mu věnuju polibek a pak se nechám odvést do pokoje, kde se vykoupu a pod Kanovým přísným dohledem si zalezu do postele a během pěti minut usnu.

**********

Sleduju Chikovu uvolněnou tvář s ustaraným pohledem a rozhodnu se ho více hlídat. Nechci, aby se něco podobného opakovalo. Ta skvrna na jeho boku mě dost vyděsila. Ale popravdě jsem něco podobného čekal, přeci jenom je stvořený uměle, nikdy neměl rodiče. Já osobně bych se s tím nevyrovnal. Na druhou stranu, bere Leriana jako svého otce, takže se s tím vyrovnal. Navíc si vytvořil vlastní rodinu. Má mě, Kiriu a přátele a myslím, že to mu ke štěstí stačí. Tedy doufám. Ještě chvíli ho pozoruju a nakonec se převléknu do plavek, vezmu si ručník a vydám se do nejvyššího patra k bazénu, do kterého hned skočím. Dám si sám se sebou závody a snažím se plavat co nejrychleji. Po chvíli zapomenu na všechny problémy a plně se ztotožním s vodou kolem mě. Nevnímám nic kolem sebe a proto si ani nevšimnu, že mě pozoruje Ichiro.

„Tímhle tempem za chvíli dostaneš křeč,“ upozorní mě s úsměvem a já ho až teď zaregistruju.

„Už končím, musel jsem si pročistit hlavu,“ odpovím a následně vylezu z vody. Ichiro si mě zkoumavě prohlíží a já tuším, že se mě chce zeptat na Chiku.

„Ta skvrna, co byla zač?“ položí mi otázku, na kterou jsem čekal. Řeknu mu to, co jsem dostal z Chiky a Ichiro se lehce zamračí.

„Měl bys na něj dát pozor,“ řekne nakonec a podá mi ručník, abych se mohl osušit.

„Jo taky jsem si říkal. Je velmi nerozvážný, byl by schopen se i zabít a to nedopustím,“ pronesu a sednu si na jedno z lehátek. Po chvíli ticha mi oznámí, abych se šel převléknout, protože za deset minut bude večeře, tak abych nepřišel pozdě. Přikývnu a společně opustíme bazén a já potichu zapluju do pokoje. Chika stále tvrdě spí, a proto se v rychlosti převléknu a znovu zmizím. Pak mu jídlo přinesu, nechci ho teď budit. U večeře ho omluvím a poprosím Juna, aby mi jeho porci přichystal na tác, abych mu to pak mohl odnést. S ostatními se domluvím, že se zítra po snídani sejdeme a probereme blížící se boj. Všichni plně souhlasí, a když dojím, čapnu tác s Chikovou porcí a vrátím se do pokoje. Tác položím na noční stolek a začnu Chiku opatrně budit. Ten za chvíli zamžourá očima a dlouze si zívne.

„Vstávej, máš tu večeři,“ usměju se, když vidím jeho rozespalý obličej. Lehce přikývne a promne si oči. Pak se posadí a já mu na klín dám tác s jídlem. S díky se do toho pustí a ani nestihnu mrknout a má vše v sobě. Spokojeně mu lípnu pusu a tryskem odnesu tác do kuchyně. Když se vrátím, Chika už zase leží a usíná. V rychlosti zapadnu do sprchy a pak si spokojeně vlezu k němu pod peřinu a společně usneme.