Kowai Yume

Nudím se, ale šíleně. Mojí hračku mi ta zrůda ukradla a Nikko je zase vtahu. Pořád se nevyrovnal s tou porážkou před třemi lety. Tehdy ho Tadao šíleně ponížil a Nikko se mu doufám chce stále pomstít. Musím říct, že se poslední dobou chová hodně divně, kdykoliv začnu o Tadaovi nebo té zrůdě mluvit, ztuhne a snaží se co nejrychleji změnit téma nebo jednoduše odejde. Dneska říkal, že si jde k němu pro nějakou odpověď nebo co. Sice to nechápu, ale mohla bych využít jejich pozornosti na Nikka k zabití starce, kterého zrůda považuje za svého otce. Tou ztrátou ho zlomím a odtáhnu k Minoru a spolu s mojí láskou časem ovládnu celý svět. Dokážu Nikkovi jak moc ho miluji tím, že mu dám celý svět na platinovém podnose. Převléknu se, upravím a vydám se na lov. Když dorazím k Tadaovu hradu, zastavím se a podle pachů z hradu se snažím zjistit kde kdo je. Zjistím, že je tam celá škála ras. Zajímalo by mě, co tu všichni dělají. V jednom pokoji cítím zrůdu, Kana, Sena, Tadaa, Mara a nějakého démonka. Podivné složení ale co. V dolní části hradu cítím svého miláčka a Ichira. Nakonec si najdu pokoj ve kterém je stařec a vydám se za ním. Podívám se na starce ležícího na posteli a usměju se. Vypadá to, že se ještě neprobral a teď už nebude mít ani možnost to udělat. Přivolám si jednu ze svých andělských dýk a chystám se jí zabodnout do srdce starce, když v tom se ve dveřích objeví Nikko.

„Noriko, jdi od něj,“ křikne na mě Nikko naštvaně a já ucítím, jak se přibližují ostatní.

„Vypadni, ty andělská kryso,“ štěkne nasupeně nějaký mladík. Bohužel ho nepoznám podle pachu, protože je jich tu moc a míchají se.

„Co ty jsi zač?“ zavrčím a udělám další krok blíž k posteli. Mladík temně zavrčí a promění se. Na chvíli ztuhnu, protože jsem nečekala, že někdo tak krásný může být ve skutečnosti taková zrůda, ale pak se vzpamatuju a s dýkou v ruce se napřáhnu směrem do starcova srdce.

„Noriko přestaň,“ křikne Nikko, ale já ho ignoruju. Nikko mi rychle skočí do cesty a tím pádem zasáhnu jeho. Zděšeně udělám dva kroky do zadu a vzápětí zmizím. Rychle se vrátím domů a rozkážu všem strážným, aby to tu všechno hlídali. Bojím se, aby se zrůda nerozhodla, že se mi sem přijde pomstít. Bože já jsem zabila svého muže, mou jedinou lásku a za to může zrůda. Jen kvůli němu jsem chtěla zabít toho starce a jen kvůli němu jsem zabila Nikka. Začnou mi téct slzy, a když si je chci setřít, zjistím, že mám na sobě Nikkovu krev a zvedne se mi žaludek. Rychle vběhnu do koupelny a na poslední chvíli se dostanu k záchodové míse, kam obrátím veškerý obsah svého žaludku. Když jsem hotová, pořádně si vypláchnu ústa ústní vodou a poté si napustím vanu, abych ze sebe smyla všechnu tu krev. Rychle ze sebe sundám všechno oblečení, zavolám si služku a nařídím jí, aby to okamžitě vyprala. Když se mně zděšeně zeptá čí je to krev, ztuhnu a řeknu jí, že do toho jí nic není a ať to neroztrubuje po domě jinak má jistej vyhazov. Naštěstí mě ihned poslechne a opustí můj pokoj. Stáhnu si vlasy do vysokého culíku a vlezu si do vany. Smyju ze sebe všechnu krev a pak relaxuju. Je to zvláštní, před chvílí jsem vlastníma rukama zabila svého milovaného manžela, ale já necítím nějak zvlášť smutek. Netruchlím, jak bych nejspíš měla. Je mi dobře, jako by ze mě něco těžkého odpadlo, je možné že jsem si i jeho smrt přála. Teď můžu všemu vládnout já, jen já. Už nebudu jen Nikkův stín, mě budou všichni poslouchat, za mnou půjdou až do horoucích pekel, tak jak jsem si kdysi vysnila. Když mám koupele dost, vylezu z vany a osuším se. Poté se obléknu do pohodlného oblečení a pošlu posla pro Minora.  Za necelou hodinu se u mě v pokoji obleví Minoru a s ním dva draci jako ochranka.

„Každým dnem krásnější,“ polichotí mi místo pozdravu.

„Nech toho nebo se ještě začnu červenat. Vidím, že jsi po Ryuuově smrti převzal jeho povinnosti,“ poukážu na draky po jeho boku.

„Ano, po jeho smrti za mnou přišli jeho nejlepší muži a řekli mi, že podle Ryuuova přání mám převzít vládu nad dračí zemí a draci s tím prý souhlasí. No a tak jsem splnil jeho přání a naše země spojil,“ vysvětlí s úsměvem.

„Kde je vůbec Nikko?“ optá se a ve mně na chvíli zatrne.

„Nikko už není,“ řeknu tiše.

„Jak není? To nechápu,“ nechápavě se na mě podívá.

„Je mrtví, zabila jsem ho,“ řeknu jako by se nic nestalo.

„Proč?“ vyhrkne zděšeně.

„Protože zradil,“ vyštěknu, když si vybavím skutečnost, kvůli které zemřel.

„Tomu nevěřím. Nikko by nikdy nezradil,“ vyštěkne nazpět.

„Zemřel, protože chránil otce toho netvora, kterého hledáš. Tomuhle já říkám zrada,“ zavrčím a Minoru na mě kouká, jako kdyby viděl ducha.

„Chika že má otce?“ řekne nechápavě.

„No on to není jeho pravej otec, prej ho jen vychoval,“ odfrknu si naštvaně.

„Sakra. Všechno se to hroutí. Víš něco o Marovi?“ optá se.

„Jo je taky s nimi. Nevypadal, že by nějak strádal,“ zavrčím chladně.

„Řekni mi, kdo všechno se už přidal na Chikovu stranu?“ zeptá se ve strachu z odpovědi.

„Doslechla jsem se že Tadao a Sen jsou jeho nejlepší přátelé. Kano a Yuuka ti ho nejdřív schovávali a myslím, že je do něj Kano zamilovaný. Ichiro a Jun jsou nejlepší přátelé Kana a Yuuky, takže ti proti nim nepůjdou. Nevím proč je s nimi i Maro, ale je,“ skončím a mám pocit, že Minoru za chvíli dostane infarkt.

„Bože, oni si snad vůbec neuvědomují, že ne nebezpečný vrah a že si s nimi jenom hraje. Snaží se jenom uniknout trestu smrti. Chika umí dobře manipulovat s tvory všeho druhu, a když už je nepotřebuje, zbaví se jich,“ povzdechne si zničeně. Když o něm Minoru mluví, vzpomenu si na jeho lidskou podobu. Je opravdu nádherný, kde kdo by mu mohl tu krásu závidět, ale ve skutečnosti je to slizký netvor, který dělá jenom potíže.