Jdi na obsah Jdi na menu
 


Plán

19. 5. 2011

 Druhý den se probudím plný síly a jen zkusmo pohnu jedním pramenem vlasů. Perfektní, teď už boji nic nebrání. Podívám se na spícího Kana, který mě drží kolem pasu tak silně, že se mu nevykroutím, ale já strašně potřebuju na záchod. Všemožně se kroutím, ale tím jen zapříčiním ještě silnější objetí a tak využiju onoho pramene a začnu ho šimrat na nose. Vím, že je na něm nehorázně lechtivý a do minuty se začne po prameni ohánět a nakonec ho probudím.

„Nech toho, to šimrá,“ zakňučí.

„Tak mě pusť. Strašně potřebuju na záchod,“ opáčím a naštěstí mě poslechne a já okamžitě vystřelím na záchod. Když vykonám svou potřebu, úlevně vydechnu a začnu s ranní hygienou.

„Uvědomuješ si kolik je hodin, ty blázne?“ optá se nevrle Kano, když vstoupí do koupelny ještě v polospánku.

„Jo 4 ráno,“ odpovím mu klidně a začnu si česat vlasy. Kano nad mou čilostí zakroutí hlavou a vleze si do sprchy, kde na sebe pustí vlažnou vodu, aby se probudil. Dlaněmi se opírá o dlaždičky a nechává vodu ztékat po zádech a přitom má zavřené oči. Je na něj nádherný pohled. Asi po dvaceti minutách vypne vodu a osuší se.

„Ještě jednou mě vzbuď tak brzo a odstěhuješ se do jiného pokoje,“ upozorní mě naštvaně. Jen se usměju a vášnivě ho políbím. Kano mi polibky oplácí a já cítím, jak se mu zlepšuje nálada.

„Neboj a už nebruč, nesluší ti to,“ lípnu ho ještě na tvář a vrátím se do pokoje, kde se převlíknu.

„Jo abych nezapomněl. Po snídani bude porada o dalším boji. Domluvili jsme to včera na večeři,“ oznámí mi a mě trochu klesne nálada, protože si vybavím další ztracené životy, se kterými budeme muset počítat. Žádný boj se neobejde bez obětí. Když je čas přesuneme se do jídelny, kde se v klidu najíme, a nikdo o boji nic neřekne. Po jídle pomůžu Junovi opláchnout nádobí a společně se přesuneme do společenské místnosti. Je to zvláštní. Nikdy nic neřešíme v jídelně, ale vše zde. Kdykoliv se tu sejdeme, probíráme vážné věci. Než se dostaneme k plánování, do místnosti vstoupí Hiroki. Aby taky ne, pozval jsem ho.

„Můžu se přidat?“ optá se přátelsky, ale Kano se naježí. Popravdě se ani nedivím, ví, že on je tím pravým vrahem. Vycítím, jak na něj chce zaútočit, ale já ho zastavím tím, že se přemístím před Hirokiho.

„Opovaž se mu ublížit,“ řeknu temným hlasem.

„Jak ho můžeš bránit? Vždyť kvůli němu to všechno vzniklo,“ vyštěkne nechápavě.

„Právě proto. To já jsem ho sem pozval, je to můj přítel,“ vrátím mu to.

„Ale vždyť je s Minorem, je to náš nepřítel,“ nedá se a já cítím jak se Hiroki za mnou krčí strachy.

„Je na naší straně, on je stejný jako já,“ vykřiknu už naštvaně, sakra proč mi nevěří?

„Jak to myslíš?“ vloží se do toho Tadao.

„Jsem také umělá forma života stejně jako Chika, jen jsem byl stvořen jako člověk. Byl jsem stvořen proto, abych dělal Minorovi společnost,“ odpoví Hiroki a Kano se konečně uvolní. Chvíli je jen ticho, než se slova ujme otec.

„Co ty skvrny? Objevily se nějaké?“ optá se a všichni zpozorní. Teď už několik z nich ví, co jsou zač. Hiroki přikývne a svleče si tričko, načež se dostaví několika násobné zalapání po dechu. Na jeho hrudníku se vyjímají tři velké skvrny a jedna na břiše. Naštvaně si skousnu ret a přemýšlím, jak je možné, že má krev pomáhá jen na chvíli. Otec k němu přistoupí a skvrny si prohlédne z blízka. Pak rychle zaběhne do svého pokoje pro misku a nějaké ingredience a před námi začne vytvářet lék. Když ho tak pozoruju, zjistím, že dává o něco větší dávky než minule.

„Krev,“ řekne směrem ke mně a Kano znovu vylítne, přesně jsem to čekal.

„Zbláznil ses?“ vyjede na něj, ale já ho zklidním pohledem. Naštvaně poodstoupí a sleduje každý můj pohyb. Vytasím jeden ze svých drápů a přeříznu si tepnu na ruce. Pomocí magie donutím krev jen ztékat do misky, a když mě otec zastaví, vyléčím si to. Otec vše smíchá dohromady a tím vytvoří lék a donutí Hirokiho ho vypít. Ten se k tomu zprvu moc nemá, ale nakonec to do sebe nalije a skvrny okamžitě zmizí. Ostatní přítomní jen tupě zírají na Hirokiho již zdravé tělo a je na nich vidět, že vůbec nechápou, co se tu zrovna stalo.

„Můžeme se konečně vrátit k tématu boj?“ optám se trochu nevrle a Hirokimu přikážu si sednout vedle mě.

„Co když to pak poví Minorovi?“ optá se nedůvěřivě Nikko s pohledem zabodnutým do Hirokiho.

„Už jsem vám řekl, že je na naší straně, copak vy mi nevěříte?“ optám se ledově a tím všem vezmu výmluvy z úst.

„Jak je to teď u vás?“ položím otázku Hirokimu s úsměvem. Změny nálady mi jdou opravdu dobře.

„Minoru je nervózní jako lev v kleci a také tak pochoduje po pracovně. Nechal ztrojnásobit hlídky a každým dnem očekává váš příchod. Nyní má velmi slabé vojsko a myslím, že si je vědom jisté porážky, ale nechce se vzdát bez boje. Radši prolije další krev vojáků, než aby pošpinil svou hrdost,“ odpoví a ke konci se jen stěží drží, aby se nerozbrečel. Vím, jak se cítí, jde proti tomu, koho miluje, ale jen protože ví, že to co dělá je špatné.

„Uvidíš, že to nakonec všechno dobře dopadne,“ usměju se na něj.

„Má jeho hrad slabiny?“ optá se ho Tadao.

„Ano, hrad nemá silnou hradbu a navíc je dost poškozený. Myslím, že západní strana hradu je nejzranitelnější, navíc na té straně hlídají lidé, takže by neměl být problém se přes ně dostat dovnitř,“ přemýšlí nahlas a přitom zjistíme, že dostat se do hradu bude hračka.

„No myslím, že je to jasné. Napadneme hrad na západní straně, a co nejdřív zajmeme Minora. Jen vás chci o něco požádat. Snažte se, aby mrtvých bylo co nejméně a to myslím na obou stranách. Minora přenechejte mě,“ prohlásím velmi jednoduchý plán a ostatní s ním souhlasí. Pak se rozpustíme s tím, že zítra to spustíme a já s Hirokim se jdeme projít do zahrady.

„Ty ho zabiješ, viď?“ šeptne náhle. Trochu sebou trhnu, protože jsem tuhle otázku nečekal, ale pak se usměju a obejmu ho.

„Vážně si myslíš, že bych ti byl schopen takhle ublížit? Minora nezabiju, tedy pokud ti tvou zradu nebude vyčítat. Plánuju si ho chytit a my tři si společně popovídáme a vše si vysvětlíme, pak se rozhodnu co s ním,“ pošeptám mu do ucha a Hiroki se radostí i smutkem rozpláče. Posadím se s ním na jednu z laviček a začnu ho utěšovat. Po chvíli zjistím, že nás Kano sleduje a moc nadšeně se netváří. V jeho myšlenkách zjistím, že nás předtím poslouchal a to zase naštve mě.

„Respektuj mé rozhodnutí, i když toho udělal hodně, zaslouží si žít a ty to víš,“ promluvím na něj klidně, i když klidný rozhodně nejsem, ale nechci se s ním už hádat. Hiroki se trochu napne, protože má z Kana stále strach a víc se přitiskne ke mně.

„A co s ním uděláš, když ho nezabiješ? Budeš ho věznit?“ optá se nechápavě.

„Ne, myslel jsem, že by dál byl vládcem lidí. Jen s tím rozdílem, že by byl podroben jinému vládci a musel by nám zaručit, že tohle se už nikdy nebude opakovat,“ předložím mu svůj návrh a Kano začne přemýšlet. Nechci se mu hrabat v hlavě, a proto si počkám, až mi to řekne.

„No víš, když jste odešli, trochu jsme o tom uvažovali a taky jsme na něco přišli,“ začne pomalu a tím si u mě vydobude zvědavost.

„Na co?“ popoháním ho.

„Zůstal by ve svém původním postavení, jak jsi navrhoval, ale s tím rozdílem, že ty bys byl něco jako vrchní vládce. Vzhledem k tomu, že máš v sobě všechny rasy, napadlo nás, že by ses stal vládcem vládců. Všechna rozhodnutí, co bychom chtěli ve svých zemích provést, bys nejdřív musel schvátit ty. Co na to říkáš?“ vysloví jejich návrh a já ztratím řeč.

„Jinými slovy chcete, aby vám Chika vládl,“ shrne to Hiroki a Kano přikývne.

„Asi si to nechám projít hlavou. Hiroki ty se už vrať k Minorovi aby tě nezačal podezřívat,“ řeknu nakonec a Hiroki se s námi rozloučí. Já se zvednu, roztáhnu křídla a prudce vzlétnu. Kano mě nechá, protože ví, že si to musím pořádně rozmyslet a vrátí se do domu. Já začnu kroužit nad Ichirovou zemí a snažím se urovnat si myšlenky. Vládnout jim. Co když mi to nepůjde? Co když je zklamu?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hm?

Haku,5. 6. 2011 17:35

Minoru....nemám,vážne ho nemám rada,ale možno si zaslúži šancu...no nechám sa prekvapiť.

= ^.^ =

Soubi,20. 5. 2011 17:39

Nádherný díl...jsem moc ráda, že mají v plánu co nejvíce mrtvých (doufám, že jim to umožníš). Jsem ráda, že Hiroki se taky uzdravil a jenom doufám, že to Minoru hned neprokoukne, aby jejich plán vyšel. A navíc, jak se Chika postaví k návrhu, aby byl vládcem vládců? To je dobrý nápad :). Tak nás moc nenapínej, těším se na pokráčko.

nádhera

Yui-chan,19. 5. 2011 21:34

moc děkuji, taková krásný díl a ještě věnovaný mě...jsem více než dojatá a nevím, jestli si to vůbec zasloužím. Jinak k dílu. Jsem velmi ráda, ž se to vyvíjí tímto směrem, protože to vypadá nejmíň násilně, opravdu nechci tenhle cyklus vidět se špatným koncem. A usmiř konečně ty dva, poslední dobou se pořád hádají a vládne mezi nimi takové napětí (myslím Chiku a Kana). Už se moc tším na pokračování, tak doufám, že se brzy dočkám.

...

ElenEstel,19. 5. 2011 18:12

jééé to je prostě nádherné (myslím tu kapitolu) jsem ráda že se to vyvíjí takhle doufám že nebudou mít moc komplikací

:-)

Lachim,19. 5. 2011 14:42

Nádhera.