Kowai Yume

Probudí mě velká rána a pak křik. Obléknu se a vyjdu na chodbu, abych zjistil co se tu děje. Kolem mě proběhne rozčílený Viny, kterého chytnutím za paži, zastavím.

„Co se tu děje?“ optám se mírně podrážděně.

„Chika zase utekl z pokoje a lítá po celém domě jako splašený,“ povzdechne si a promne si unavené oči.

„Co to do toho prcka vjelo? Poslední dobou je jako z divokých vajec,“ řeknu naštvaně a jdu ho s Vinym hledat.

„Takhle se chová od doby, co pan Chika odešel,“ řekne tiše, že ho sotva slyším. Na to mu nic neřeknu a pokračuju v hledání. Chiku najdeme v zahradě, jak vztekle vyhrabává záhony a trhá větve stromů. Kolem něj pobíhá asi tucet služebných a snaží se ho chytit. Jakmile mně Chika zpozoruje, rozběhne se zahradou směrem z hradu. Všichni se za ním okamžitě rozeběhnou, ale asi po půl hodině se vrátí s tím, že ho ztratili v hraběcím lese.

„Sakra kam mohl běžet?“ skřípu zuřivě zuby.

„Hrabě, musíme ho najít, co když se mu něco stane?“ vyhrkne Viny se slzami v očích.

„Neboj, najdeme ho,“ ujistím ho a ihned zalarmuju všechny vojáky a ti začnou pročesávat lesy. Vrátím se do hradu, kde se potkám s Yuukou. Tu profesionálně ignoruju a jdu do svého pokoje. Nemůžu jí zapomenout, že mi tajila, že Chika dříve Mara miloval a teď se mu mstí, ale proč mi o tom vztahu neřekl sám? Proč mi neřekl, že se přátelí s démony? Tyto otázky se mi honí hlavou a nemůžu je dostat z hlavy.

„Tak se ho na to zeptej a budeš mít klid,“ ozve se od okna.

„Ichiro, co ty tady?“ vyhrknu s pohledem na svého nejlepšího přítele. Naše přátelství je výjimečné v tom že už od pradávna se vlkodlaci a upíři nesnášeli a mi tu tradici porušujeme.

„Přišel jsem se podívat na svého přítele, který se konečně zamiloval,“ ušklíbne se.

„Zvláštní co? Nikdy jsem nikoho nemiloval a on mě dostal už v tu chvíli, kdy jsem ho našel v bezvědomí v lese. Když pak promluvil, odpovídal na mé nevyřčené otázky, poprvé na mě obrátil svůj pohled, poprvé mě políbil, ukázal mi své tělo a nechal se mnou pomilovat, zabodl se mi do srdce jako dýka, která mi zajišťovala život, dokud v něm bude zabodnuta. Tu dýku jsem povytáhl v ten okamžik, kdy jsem spatřil jeho druhou podobu a já v něm uviděl zrůdu, v tu chvíli jsem ho ztratil,“ vydechnu a svalím se na postel.

„Hm, zajímavé, tak co zeptáš se ho na to, co tě trápí?“ zopakuje svou otázku a lehce se usměje. Chvíli nad tím přemýšlím, ale pak zavrtím hlavou.

„Nebude mě poslouchat a určitě mě nechce ani vidět,“ řeknu ublíženě.

„Tak to řekni synovi, ať mu to vyřídí,“ řekne klidně.

„Jakému?“ zeptám se nechápavě.

„No přece po tvém, nebo ty to nevíš?“ zamrká překvapeně.

„Já mám syna? S kým? Jak?“ vychrlím na něj několik otázek najednou.

„Víš co? Pojď semnou a vše se dozvíš,“ usměje se a zvedne mě z postele. Ichiro se promění v netopýra a já ve vlka a vyrazíme k Tadaovu hradu pro odpovědi. Když dorazíme na místo, proměníme se zpátky a vejdeme do hradu.

„Už mi konečně něco vysvětlíš?“ zavrčím.

„Ok, zatím ti řeknu jen to, že se jmenuje Kiria a je mu deset let. Vzhledem k tomu že jsi o něm nevěděl tak on nebude znát tebe, takže když ho potkáme, chovej se k němu jako k cizímu,“podá mi instrukce a v tu chvíli vejde do haly malý klučina.

„A Kiria,“ křikne Ichiro a mě se zatají dech.

„Ichiro, co ty tady?“ vypískne radostí.

„Sháním Chiku, nevíš kde je?“ optá se s úsměvem na rtech.

„Táta? Počkej chvilku,“ řekne zaskočeně a já sebou škubnu. Chika je jeho táta? Co to má znamenat?

„Tadao nevíš, kde je táta?“ křikne na právě přicházejícího.

„Je v pokoji s Marem,“ řekne nezaujatě a zabraný do čtení si nás ani nevšimne.

„S Marem?“ vyhrknu zděšeně při představě, co tam spolu dělají.

„Klid. Kiria mohli bychom s ním mluvit?“ optá se Ichiro.

„Jasně dojdu pro něj,“ usměje se Kiria a odběhne. Tadao si nás přeměří pohledem a pak si povzdechne. Po chvíli se Kiria vrátí tahajíc Chiku za rukáv.

„Tati, Ichiro a tenhle muž s tebou chtějí mluvit,“ řekne Kiria a Chika se na nás podívá. V okamžiku kdy mě spatří, zbledne jako stěna a začne couvat. Tadao ho zezadu chytí a tím mu i znemožní útěk.

„Musíš mu to říct,“ zašeptá mu do ucha a Chika zbledne ještě víc.

„Nemusím, není to jeho věc,“ štěkne a začne sebou škubat.

„Je to i jeho syn,“ odporuje mu Tadao.

„No a co? 10 let neměl ani tušení, že nějakého syna má, takže na něj nemá nárok,“ zavrčí vztekle a vymrštěním křídel od sebe Tadaa odstrčí.

„Jdi pryč Kano a nikdy se už nevracej,“ křikne na mě se slzami v očích.

„Kano? Vy jste Kano, můj otec?“ optá se Kiria a vydá se ke mně. Než mu stačím odpovědět je Kiria omotán několika Chikovými ocasy a přitáhnut k němu.

„Nepřibližuj se k němu,“ zavrčí temně.

„Proč?“ optá se nechápavě Kiria.

„Prostě proto a teď jdi do mého pokoje za Marem,“ přikáže mu.

„Opravdu můžu?“ rozzáří se mu oči a já ztuhnu. Chika s lehkým úsměvem přikývne v souhlas. Když Kiria odejde, naznačí nám, aby jsme ho následovali. Hodím pohled na Tadaa, který sedí na zemi opřený o sloup a ten pokývne hlavou, aby jsme ho následovali a sám se zvedne a jde za Chikou. My uděláme totéž a dojdeme až do jídelny, kde se setkáme ještě se Senem a na pokyn se všichni posadíme ke stolu. Tohle je poprvé co vidím Sena bez masky a musím přiznat, že je opravdu pěkný a také hodně podobný Tadaovi.

„Co vás sem přivádí?“ optá se naštvaně Chika.

„Otázky na, které neznáme odpovědi, ale vy ano,“ ozve se od okna, na jehož parapetu sedí Nikko.

„Vítám tě Nikko, ale nemyslíš, že je slušnější hodit dveřmi?“ optá se, se širokým úsměvem Tadao.

„Ty děláš jako, by jsi to sám dělal,“ setře ho a usedne na volnou židli naproti Tadaovi.

„Jaké otázky,“ zeptá se ledově Chika a přitom mě propaluje pohledem.

„Tak třeba jak je možné, že je Kano otcem Kirii, když jste se poznali až teď a navíc Kiria v sobě nemá ani známku vlkodlaka?“ optá se Ichiro a všichni se otočí na Chiku a čekají na jeho odpověď.