Kowai Yume

Na to nám může Kano odpovědět sám,“ řeknu nezaujatě, jakoby se nic nedělo. Kano se na mě zděšeně podívá a já ihned pochopím, že ví, co mám na mysli.

„Jak to víš?“ optá se mě nechápavě s hrůzou v očích. Tadao mu bohužel moc nepomůže, protože se mu nepodaří potlačit smích nad jeho výrazem a rozesměje se nahlas.

 „Tadao nesměj se mu, sám si čuměl jako sůva s nudlí, když ses to dozvěděl,“ okřiknu ho s kamennou tváří. Tadao se nechápavě podívá na Sena, který mu pohledem naznačí, že mě nemá moc dráždit.

„Tak abych se vrátil k věci. Vím to díky mým schopnostem, vycítím jakoukoli auru v okolí 1 kilometru a to i ty aury, které jsou zamaskovány jakýmkoli kouzlem. Dost mě překvapilo, že takovou auru jsem pocítil i u tebe,“ řeknu pravdu a Kano s každým slovem bledl. Chtěl znát pravdu, tak ji znát bude.

„Počkat teď jsem úplně mimo, chci to trochu vysvětlit,“ vyštěkne Ichiro a naprosto nechápavým pohledem přeskakuje ze mě na Kana.

„Je to prosté, Kano má v sobě část démoní DNA,“ řekne klidně Nikko a tím nás všechny včetně mě vykolejí, ale svou kamennou tvář si naštěstí zachovám.

„Co? Ty to víš taky? Jak?“ vyjekne Kano s hrůzou, že se mu rozpadá život a hlavně kolik toho o něm víme.

„No víš, občas jsi měl démoní nálady. S démony jsem nějakou chvíli válčil, tak vím, jaké mají občas nálady. Když jsem je pak viděl u tebe, došlo mi, že nejspíš nejsi čistokrevný,“ vysvětlí s klidnou tváří a Kano si schová obličej do dlaní a dlouze si povzdechne. Stihl jsem si všimnout, jak se Nikko podíval na Tadaa, když mluvil o té válce. Musím říct, že jsem od té války očekával všechno, ale ne to, že se Tadaovi začne v hlavě tvořit plán jak dostat Nikka do postele a užít si s ním. Anděl a démon, vražedná kombinace. Nikko je opravdu krásný, to ano, ale co na to asi řekne Sen? Ten Tadaa miluje celým svým srdcem a moc se mi nechce věřit, že by nad tím jen tak mávl rukou. Ale Tadao zase říkal, že je to jen chtíč co ho k Nikkovi láká a chtíči se dá odolat. Opravdu nevím, co si o tom mám myslet.

„Takže jestli to chápu správně, tak jsi z části démon. Jak to? Vždyť tvoji rodiče byli čistokrevní,“ optá se Ichiro, Kana, který si pořád schovává obličej v dlaních.

„Ano, byli čistokrevní, ale několik našich předků nebylo. Dříve byli křížení s démony, ale pak se to správným párováním srovnalo, ale ta DNA v nich stále dřímala a bohužel pro mě se u mě projevila,“ vysvětlí Kano a jeho pohled pomalu začíná ztrácet jas. Podívám se na Ichira a jsem rád, když mu v očích uvidím pochopení a ne opovržení. Je na první pohled vidět, že je to opravdový přítel, i když je to upír. Další zvláštnost.

„Tati proč vlastně už nejste spolu?“ přeruší nastalé ticho Kiria a já ztuhnu. Podívám se po všech přítomných a spatřím samé vyčkávavé pohledy, které mě dusí. Co mu mám na to říct?

„Myslí si, že jsem zrůda a o takového partnera opravdu nestojím,“ štěknu naštvaně a zvednu se od stolu rozhodnut tuhle nesmyslnou debatu ukončit. Když jdu kolem stolu, zachytím ještě Kanův smutný pohled. Má ještě stejný názor? Myslí si to o ně ještě? Tyto dvě otázky mi vrtají hlavou, ale pak na ně úplně zapomenu, protože spatřím Kiriu jak si v dlani vytvoří smrtící kouli pomocí černé magie a vrhne ji na Kana. Já sice černou magii také ovládám, ale nedokážu ji zastavit, když je vytvořena někým jiným. Nechci, aby Kano zemřel, ne rukou vlastního syna a tak neváhám a skočím před Kana a koule narazí do mého ramene. No paráda je to žíravina, zjistím hned, jak se mi rameno začne rozpouštět a po chvíli mi upadne celá ruka. Mám štěstí, že na bolest nereaguju jako ostatní, ani mě to moc nebolí spíš je mi to nepříjemný, ale bolet to bude, až začne dorůstat.

„Chika, jsi v pořádku?“ položí mi hodně blbou otázku Tadao.

„Až na to, že nemám ruku, jsem naprosto v pohodě,“ prohodím ironicky a ohlédnu se za Kanem, abych se ujistil, že je v pořádku aspoň on. Hned jak ho spatřím až na ten vyděšenej výraz v pořádku, šíleně se mi uleví.

„Tati, promiň, já nechtěl,“ začne se mi Kiria omlouvat a přitom brečet. Přitáhnu si ho k sobě a konejšivě ho začnu hladit po vlasech.

„To je v pořádku, za chvíli mi zase doroste, ale ty se už nikdy nepokoušej zabít osobu, kterou miluju, i kdyby mě chtěla zabít,“ řeknu a až pak si uvědomím, že jsem to řekl moc nahlas, takže to slyšeli i ostatní a tím pádem i Kano. Chvíli nevím, co dělat, ale pak se toho ujme bolest ve zbytku ramene, protože se rozjede proces dorůstání. Klesnu na kolena, protože bolestí nemůžu stát a začnu ječet. Ihned ke mně přiběhne Tadao a zezadu mě obejme. Začne mě hladit po hrudníku a jemně mi pročesávat vlasy, moc dobře ví, že mě to odreaguje a já nebudu tu bolest tolik prožívat. Cítím na sobě Kanův zaražený pohled, ale to mi je v tuhle chvíli úplně jedno. Asi po pěti minutách utrpení je konec a já mám zase celou ruku. Kano pochopitelně neví jak je to možné, ale neptá se a jsem za to rád.

„V pohodě?“ optá se jemně Tadao.

„Jo v pohodě,“ řeknu vyčerpaně, ale v zápětí omdlím na velkou ztrátu energie.

************

„To vidím,“ povzdechne si Tadao a chystá se vzít Chiku do náruče a odnést do pokoje.

„Můžu?“ optám se v naději, že mi povolí ho vzít do náruče a mít ho tak na blízku. Tadao se na mě zkoumavě podívá, ale pak kývne v souhlas a usměje se mému štěstím zaplněnému výrazu. Opatrně Chiku zvednu ze země a následuju Tadaa do Chikova pokoje. Tam nás Tadao nechá o samotě a já Chiku položím do peřin. Dívám se do jeho klidné tváře a vrátí se mi vzpomínky na naše krásné chvíle. Byl jsem zděšen, když jsem viděl jeho druhou podobu, to uznávám, ale v téhle chvíli už na něj nevzhlížím jako na zrůdu jak on si stále myslí. Pořád ho beznadějně miluju a to se nikdy nezmění.

„Pořád tě miluje, na to nezapomínej,“ ozve se za mnou a já leknutím nadskočím. Otočím se a zjistím, že je to Sen.

„Nezapomenu,“ řeknu pevně a Sen se v souhlas usměje. Přejde blíž k posteli a pohladí Chiku po tváři.

„Sene, můžu se tě na něco zeptat?“ řeknu tiše s otazníky v očích a s nervama na dranc. Sen se na mě vyčkávavě podívá a tím mi dá pokyn k pokračování.

„Co Tadao cítí k Chikovi?“ optám se směřujíc na scénu, která se udála asi před čtvrt hodinou.