Kowai Yume

„Co tím máš na mysli?“ optám se zvědavě, protože mě tato otázka velmi zaujala. Občas se na to také sám sebe ptám.

„No to jak ho objímal dole v jídelně a utěšoval ho. Nezdálo se mi to jenom přátelské,“ vysvětlí a podívá se na spícího Chiku.

„Miluje ho, ale jako svého přítele. Víš s Chikou se známe už dlouho a Tadao ho vždy ochraňoval i když to nebylo třeba. Oni dva jsou jako bratři. Mě jako bratra ztratil tím, že se milujeme a tak to místo zastoupil Chika a já jsem za to nesmírně rád,“ zasním se.

„Snad nežárlíš?“ optá se tiše Chika a Kano leknutím nadskočí. Opatrně se posadí a usměje se na nás.

„Jak ti je?“ začne se starat Kano, až se musím smát.

„V pohodě jen mě to vyčerpalo,“ uklidní ho. Ozve se zaklepání a na výzvu do pokoje vejde Kiria a v závěsu Maro. Kano po Marovi hodí vražedný pohled, ale dál si ho nevšímá.

„Slyšel jsem, že tě Kiria zranil, jak ti je?“ usměju se nad jeho starostí a pomalu vybuchnu smíchy, když vidím, jak ho Kano nevraživě sleduje. Chika se tomu také pochechtává a chytnutím Kana za ruku mu naznačí, že je to v pořádku.

„Už je mi dobře. Díky za starost. Kiria pojď ke mně,“ usměje se a natáhne k němu ruku. Kiria se nejistě přemístí k Chikovi a ten si ho vyhodí na klín.

„No podívej se na sebe, jsi celý ubrečený,“ jemně ho s úsměvem pokárá a Kiria se chtě-nechtě znovu rozbrečí.

„Já jsem tě nechtěl zranit, vůbec nevím, jak mě to mohlo napadnout, prosím odpusť mi to,“ přitiskne se k Chikovi a snaží se potlačit slzy.

„Už jsem ti to dávno odpustil, ale ty odpusť Kanovi, stejně jako já. Nemůžu ho za to nenávidět, to bych musel nenávidět i Tadaa se Senem. I ti se mě lekli, když mě spatřili,“ prohlásím s omluvným výrazem a setře Kiriovi slzy z tváří.

„Opravdu?“ podívá se Kiria na mě a já jen pokývám hlavou v souhlas. Kiria se otočí ke Kanovi a opatrně se mu omluví. Kano omluvu s úsměvem příjme a zároveň se omluví Chikovi za to jak se choval. Kiria se odlepí od Chiki a natáhne ruce ke Kanovi ve znamení objetí. Kano si ho vezme do náruče a začne ho lechtat. Kiria se mu začne svíjet v náručí a chechtat se jako praštěnej. Nakonec ho Kano propustí a Kiria odběhne k Marovi.

„Sakra tady je to jako na rodinném shromáždění,“ uchechtne se mezi dveřmi Tadao.

„Jen ty nám tu scházíš,“ ušklíbne se Chika a všichni se začnou smát. Tadao na nás chvíli nechápavě kouká a pak mu to dojde a začne se smát taky. Najednou se Chika přestane smát a zbledne. Ve stejnou chvíli se začne namáhavě hrabat z postele.

„Děje se něco?“ optá se nechápavě Kano. Chika mu neodpoví a rozeběhne se do pokoje, kde leží jeho otec.

„Noriko, jdi od něj,“ uslyšíme z pokoje Nikkův hlas a všichni se tam rozeběhneme.

„Vypadni, ty andělská kryso,“ štěkne nasupeně Chiko.

„Co ty jsi zač?“ zavrčí Noriko a udělá další krok blíž k posteli. Chika temně zavrčí a promění se. Noriko na chvíli ztuhne, ale pak se vzpamatuje a vytáhne jednu dýku a namíří jí na Chikova otce.

„Noriko přestaň,“ křikne Nikko, ale ona ho ignoruje a napřáhne se. Nikko jí rychle skočí do cesty a tím je zasažen on. Noriko rychle zděšeně zmizí a nechá Nikka klesnout k zemi. Tadao ho rychle zachytne a já ho okamžitě začnu léčit.

„Chika vyndej mu tu dýku,“ přikážu mu a on mě okamžitě poslechne. Opatrně mu zaryje drápy do rány, a když zachytí špičku dýky, pomalu jí začne vytahovat. Když je dýka venku, zmizí a já začnu znovu léčit ránu.

„Sakra na tohle nestačím. Potřebuju léčebnou moc Yuuky,“ obrátím se na Kana, který se promění ve vlka a rozeběhne se na svůj hrad. Po necelé půl hodině, když jen tak, tak držíme Nikka naživu, se vrátí spolu s Yuukou, která se ihned zapojí do léčení.

„Bože co se tu stalo? vyzvídá Yuuka.

„Noriko napadla Chikova otce a Nikko ho zachránil a takhle to dopadlo,“ odpoví jí Kano.

„Já tu krysu rozsápu na kusy,“ štěkne Chika a chystá se zmizet. Kano ho rychle chytne za paži a začne mu domlouvat.

„Nech to být. Až se Nikko uzdraví, vyřídí si to s ní sám,“ hučí do něj a očividně to zabírá, protože se Chika začne zajímat o Nikkův stav a ještě kontroluje otce.

„Yuuko jak je na tom?“ optá se vyděšeně Tadao což mu není podobné. Yuuka se na něj podívá a pak ho uklidní faktem, že se rána zacelila, takže by měl být v pořádku. Tadao si oddychne a odnese ho do volného pokoje, kde ho uloží do pokoje.

„Miluješ ho?“ optám se tvrdě. Tadao se na mě ztuhle podívá, ale pak se usměje.

„Možná,“ odpoví a já mám pocit, že se mi rozpadl život.

„Dobře beru na vědomí,“ řeknu chladně a se slzami v očích se chystám opustit pokoj.

„Ale ne víc než tebe,“ prohlásí klidně a ani se nehne. Zastavím se těsně u dveří a otočím se k němu čelem. Když spatří slzy koulející se mi po tvářích, přejde ke mně a obejme mě.

„Proč mi to děláš? Vždyť víš, že bych bez tebe zemřel,“ začnu mu bušit do hrudi a bulet jako želva.

„To já přece taky. Vážně sis myslel, že bych tě mohl někdy přestat milovat?“ optá se a přitáhne si můj obličej ke svému a jemně mě políbí. Okamžitě mu omotám ruce kolem krku a polibek mu oplatím. Poté si mě vezme do náruče a odnese do našeho pokoje, kde se náruživě pomilujeme.

                                                                        *******************

Mám šílenou chuť jít a Noriko roztrhat na kusy ale Kano říká, že si to s ní Nikko vyřídí sám tak nikam nejdu. Občas se zajdu podívat na Nikka, jestli se už nevzbudil, abych mu poděkoval za to, že mi zachránil otce, ale bohužel stále spí. Chtěl jsem si také promluvit s Yuukou, ale ta se ihned vrátila na hrad s omluvou, že má moc práce. Procházím hradem a sem tam někoho potkám, a když zajdu do temnější chodbičky, která má i mimochodem východ z hradu narazím tam na Mara, jak si u otevřených dveří potahuje z cigarety.

„Kdysi jsi mi slíbil, že přestaneš,“ řeknu rázně, až se mě lekne.

„Před pěti lety. To jsem ti nasliboval mnoho a ještě víc nesplnil, jako to že tě nikdy neopustím,“ posmutní a potáhne si z již skoro vykouřené cigarety.

„Neslibuj to co je nesplnitelné. To si pamatuj,“ řeknu s nádechem zlosti, kterou Maro příjme.

„Vždy jsi to byl ty, kdo měl pravdu a vidím, že i dnes. Občas si říkám, jaké by to ani bylo, kdybych tě tenkrát nezradil,“ zamyslí se a zahodí dokouřenou cigaretu.

„Minulost nech minulostí a žij přítomností a těš se na budoucnost. Chceš, aby tvou budoucností byl Kiria?“ optám se přímo.

„Když jsem ho u sebe věznil, strašně mě štval, i když nic nedělal, pak když jsem ho uviděl v té lidské podobě, to první co jsem si v duchu řekl, nebylo „Chika“ ale „Bože ten je nádhernej“. Až pak mi došlo, že ti je strašně podobnej a nemohl jsem tomu uvěřit,“ povzdechne si.

„Je to až neuvěřitelné jak mi je podobný. Nejenom vzhledem ale i chováním a pocity. Už to že jeho první láskou jsi ty, stejně jako u mě, jen doufám, že on s tebou bude mít více štěstí než já,“ věnuju mu jedinečný úsměv a chystám se k odchodu.

„Věřím v osud. Myslel jsem si, že můj osud jsi ty, ale zmýlil jsem se, je to Kiria, cítím to. A tvůj osud je zase Kano, přeci jenom máte spolu syna. Dvakrát stejnou chybu udělat nehodlám,“ oplatí mi úsměv.

„Jestli to opravdu tak cítíš, jsem jenom rád, za oba. Budete li oba šťastní, dočkáš se dne, kdy ode mě uslyšíš „Odpouštím ti.“ ale jestli mu zlomíš srdce stejně jako mě, přísahám ti, že tě pomalu a bolestivě zabiju, to si pamatuj,“ poslední slova vyřknu tak temně až se toho sám zděsím ale účinek to má a Maro se mi na srozuměnou lehce pokloní. Vrátím se do ložnicové části hradu a zajdu se znovu podívat na Nikka, jak je na tom. Když vejdu do pokoje, spatřím Kana s Ichirem jak Nikkovi pomáhají si sednout. Jsem rád, že je vzhůru to vypovídá o tom, že bude v pořádku.

„Chika, prosím promiň mi to,“ ozve se slabě Nikko a já se na něj nechápavě podívám.

„Ty se nemáš za co omlouvat,“ usměju se a přistoupím k nim blíž.

„Ale mám, za Noriko,“ sklopí zrak.

„Na ní taky jednou dojde a nikdo mi v tom nezabrání,“ řeknu tvrdě a setkám se s Nikkovým vyděšeným, ale chápavým pohledem.