Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už žádné boje! Vše lze vyřešit po dobrém...

25. 6. 2011

 

„To proroctví znám velmi dobře. Tedy spíš ho znám jako kletbu snesenou na můj rod,“ ušklíbnu se nenávistně.

„O čem to mluvíš?“ optá se nechápavě Hiroki.

„Můj rod žil už za Mystikova života. Jeden můj předek s ním, ale nebyl dvakrát zadobře a snažil se ho zabít. Dodnes nikdo neví, proč ho tolik nenáviděl. Když se mu to ale nedařilo, zvolil jinou cestu jak srazit Mystika na kolena a to tak, že mu zabil milovanou manželku i obě děti. To Mystika nesmírně rozohnilo a seslal na jeho rod kletbu v podobě proroctví. Žádný člen tohoto rodu nezemře přirozenou smrtí a jednoho dne jeden této krve stvoří bytost s mocí všech ras a několik let nato nastane válka. Onen tvor pak nakonec rozhodne, zda lidského vládne a svého stvořitele ponechá naživu a tím svolí, aby všichni zemřelí z rodu mohli do nebe a nebo ho zabije a celý náš rod skončí v pekle. Tato část proroctví byla před světem ukryta a nebyla vepsána do žádných listin,“ dovyprávím hrůzný příběh svého rodu a povzdechnu si.

„Ty jsi o tom všem věděl, a přesto jsi Chiku a pak mě stvořil?“ vydechne užasle Hiroki.

„Já nikdy kletbám nevěřil a navíc vidina toho, že stvořím nejsilnější bytost na světě a pak onomu světu budu vládnout, mi zatemnila mozek a nedbal na prosby lidí, kteří o kletbě věděli,“ odpovím zničeně a v mých slovech krutá nenávist v sama sebe.

„Sobeckost a chtíč. Kruté vlastnosti lidí,“ pronese Chika smutně. My lidé máme ze všech ras nejmocnější srdce, a jelikož nemáme žádnou moc, podléháme chtíči a sobeckosti mnohem snadněji než ostatní.

„Ano. Chtěl jsem světu vládnout tak moc, že jsem si neuvědomil, že tím ženu svou rasu do záhuby. Myslím, že by bylo nejlepší, abys mě zabil. Náš rod si nezaslouží nebesa, ale horoucí peklo,“ postavím se před Chiku v obětní pozici a zpříma se mu dívám do očí.

„Ne, prosím,“ vydechne zděšeně Hiroki a po tvářích mu začnou ztékat další slzy. Mučí mě, když ho vidím plakat a to, i když mě zradil.

„Před chvílí jsem ti řekl, že už nechci další mrtvé a ty mi teď řekneš, abych tě zabil? Ty to nemáš v hlavě v pořádku,“ zakroutí s povzdechem hlavou. V tom do místnosti vejdou tři draci, kteří s sebou vedou Yuuku, Leriana a Chikova syna. Dívám se na ně jako na zjevení a absolutně nechápu, co to má znamenat.

„Pane, zjistili jsme, že tito se boje nezúčastní a tak jsme se vypravili do pevnosti a přivedli je jako zajatce,“ pronese a po Chikovi hodí škodolibí úšklebek.

„Tati, Yuuce je zle,“ vyhrkne kluk vyděšeně dřív, než mu jeden z draků zacpe pusu.

„Ať je pustí!“ zavrčí na mě Chika temně. Jakmile se vzpamatuju, přikážu jim okamžité propuštění. Draci sice odporují, ale nakonec je pustí a odejdou. Chika rychle přejde k Yuuce, která se kácí k zemi a vezme jí do náruče.

„Jak ti je?“ optá se, když se Yuuka trochu vzpamatuje.

„Jen se mi zamotala hlava, nic to není,“ odpoví a slabě se usměje.

„Nic to není? Moc dobře víš, že vlkodlaci trpí na riziková těhotenství, takže to něco je,“ vyštěkne Kano a já zalapám po dechu.

„Yuuka je těhotná?“ optám se vyjukaně. Vlkodlaci mají velké potíže se dostat do jiného stavu a navíc jsem neměl ani potuchy, že má nějakou dlouhodobější známost. Chika přikývne a položí jí na pohovku, u které stojí Kano.

„Moc se omlouvám za své vojáky, nechápu, jak je to vůbec napadlo,“ omluvím se za toto nedorozumění.

„To je dobré,“ pronese tiše Yuuka.

„Vraťme se teď k válce. Navrhuji dohodu,“ řekne Chika a pevně se mi podívá do očí.

„Jakou dohodu?“ optám se.

„Na tuhle válku zapomeneme a budeme žít jako předtím,“ ozve se ode dveří Tadao. Otočím se tím směrem a zjistím, že jsou tu všichni. Jakmile si vlkodlak, který dělal Yuuce na plese společnost myslím, že se jmenuje Hiroshi všimne Yuuky, rychle k ní přejde a vyptává se, co se stalo. Yuuka ho začne uklidňovat a nakonec se jí to i podaří. Z toho jejich rozhovoru vydedukuji, že to on je jejím partnerem a nastávajícím otcem.

„Jak konkrétně ty chceš na to zapomenout?“ optám se Tadaa nedůvěřivě.

„Na Sena a další oběti pochopitelně nezapomeneme, ale proč dále v tom vraždění pokračovat?“ odpoví pevně.

„Takže jak si to představujete?“ požaduji podrobnější vysvětlení. V tom zaregistruju vedle Chiky pohyb, a když pohlédnu na Hirokiho, zjistím, že se v bezvědomí kácí k zemi. Chika ho okamžitě zachytne a opatrně položí na zem.

„Co mu je?“ vyhrknu zděšeně.

„Nevím,“ zakroutí hlavou a nechá Leriana, aby se na něj podíval. Musím přiznat, že jsem teď drakům docela vděčný, že je unesli. Lerian mu sundá tričko a já se zděsím.

„Co, co to je?“ vydechnu, zbledne a tupě hledím na tělo pod námi, které je zcela pokryté skvrnami. Chika se tázavě podívá na Leriana a pak si všimne řezných ranek na ruce.

„To si udělal včera, ale nechtěl mi říct proč,“ odpovím mu na nevyřčenou otázku. Lerian mu nařídí zkusit léčebnou schopnost, kterou jak se dozvím mu Yuuka propůjčila, než jí díky těhotenství ztratí a on ho hned poslechne. Zprvu se skvrny začnou zmenšovat, ale pak se proces zastaví a skvrny se už ani nehnou.

„Kruci,“ zakleje a snaží se vydat ze sebe více léčebné síly. Bohužel se mu při tomto kroku začnou ty samé skvrny objevovat na rukou.

„Chika přestaň,“ vykřikne Kano a chytí ho za ruce, na kterých už má tři skvrny.

„Pusť mě. Musím ho vyléčit,“ zavrčí a snaží se mu vykroutit. To se mu ale nedaří, protože ho drží moc pevně. Mezitím co se pere s Kanem, se mě Lerian optá, kde máme léky, které byli nutné při jejich sestrojení. Okamžitě ho zavedu do místnosti skrývající se za knihovnou a za chvíli se vrátíme s potřebnými bylinami a dalšími pomůckami. Lerian vytvoří nějakou směs, do které poté Chika přidá svou krev, pak směs nasaje do injekce a vpíchne ji Hirokimu do žíly. Při čekání na jeho reakci, vytvoří směs pro Chiku a on jí neochotně vypije. Skvrny se mu okamžitě ztratí a i Hirokimu pomalu, ale jistě ustupují. Asi po deseti minutách začne nabývat vědomí, a jakmile je plně při smyslech jednu mu Chika vlepí.

„Za co?“ vydechne nechápavě.

„Za co? Ty se ještě ptáš?“ zaječí a chytne ho za ruku, na které má jizvy.

„Můžeš mi vysvětlit, na co jsi myslel, když jsi to dělal?“ odsekává slovo za slovem.

„Myslel jsem, že když se zabiju, ušetřím se pohledu na Minorovu tvář plnou zášti a nenávisti,“ odpoví a teď bych mu tu facku nejraději vrazil sám.

„Uvědomuješ si, jak bys mi ublížil, kdyby ses zabil? Vždyť ty jsi pro mě všechno, včera jsem ti to přeci řekl, copak si na to nevzpomínáš? I když jsi mě zradil, nemám ti to za zlé, spíš bych ti měl poděkovat. Miluju tě, Hiroki,“ pronesu tiše a v očích mě pálí slzy. Při mých posledních slovech sebou Hiroki trhne a upřeně se mi podívá do očí a vypadá to, že v nich hledá náznaky lži, ale ty tam nenajde. Usměju se na něj a natáhnu k němu ruku. Hiroki mě chvíli rentgenuje pohledem a pak se trochu vystrašeně podívá na Chiku a pohledem se ho dožaduje rozhodnutí, zda mi věřit.

„Věř mu, má čisté úmysly,“ pronese s úsměvem, pohledem mě varuje, abych mu ani nezkoušel ublížit a přitom mi naznačí, že mi vidí až do duše. Z toho pochopím, že čte myšlenky. Taky mě to mohlo napadnout dřív, když jsem zjistil, že má Yuučinu moc. Hiroki ještě zaváhá, ale nakonec vloží svou ruku do mé a nechá se mnou přitáhnout do náruče.

„Nikdy mě nesmíš opustit. Miluju tě k zbláznění, Hiroki. Bez tebe bych zemřel,“ šeptám mu do ucha a přitom ho k sobě tisknu, co nejvíc to jde.

„Taky tě miluju,“ hlesne Hiroki a já se mu samým štěstím přisaju na rty a Hiroki mi polibky začne oplácet.

„Hele nechci rušit, ale musíme dořešit tu válku, na usmiřování budete mít dost času potom,“ odkašle si Chika a my se od sebe odtrhneme.

„Tak povídejte,“ naznačím jim, že je nyní plně vnímám. Tadao mi podrobně vysvětlí jejich plán a musím uznat, že je vážně promyšlený a prakticky dokonalý.

„Tak co Minoru, dokážeš se snížit k tomu, že ti budu vládnout zrovna já?“ rýpne si Chika a já mám sto chutí mu něco odseknout, ale nakonec to zavrhnu, protože má pravdu.

„Myslím, že v tomto případě udělám výjimku a podrobím se, přeci jenom ty máš v hrsti osud celého mého rodu,“ prohlásím a na stvrzení příměří si s Chikou podáme ruce.

*******************

„Měli bychom to oznámit vojákům venku. Ale obávám se, že to nepřijmou v klidu,“ navrhne Chika s obavami ve tváři.

Pravda, tak jdeme, ať to máme za sebou,“ vydechne Minoru a s Hirokim po boku se vydají ven. Následujeme jejich příkladu, a jakmile vyjdeme společně z hradu, nastane ticho a vojáci nás propalují nechápavými a zmatenými pohledy.

„Dámy a pánové tato válka přinesla mnoho obětí a zničeného území. Mnozí z vás přišli o své příbuzné, přátele a milované. Ale proč vlastně tato válka začala? Začala, protože jsem byl příliš sobecký a moci chtivý než abych si uvědomil, čeho se dopouštím. Teď už to vím. Je sice příliš pozdě, ale přeci. Všichni ti, co nyní stojí po mém boku, mi společnými silami otevřeli oči, a proto chci teď a tady tuto nesmyslnou válku jednou pro vždy ukončit a nastolit mír mezi rasami. Už nechceme žádné mrtvé, bolest, strach ani nenávist,“ vyřkne davu své dost náročné rozhodnutí a pevně se na své stoupence podívá.

„To snad nemyslíte vážně? Vy se teď chcete vzdát? A co ty řeči o ovládnutí světa a zničení té obludy, kterými jste nás krmil?“ rozbouří se vojáci patřící pod Minora, to naši vojáci si úlevně vydechnou.

„Ta obluda, jak vy říkáte, se jmenuje Chika a to já ho stvořil, proto jsem o něm věděl tolik zásadních věcí,“ odpoví pevně a zároveň se přizná k tomuto činu. Tato jeho odpověď zapříčiní opětovné, ale tentokrát velmi tíživé ticho.

„A jak si to teď představujete? Nemůžeme se vrátit zpět do svých zemí, kvůli vám jsme zradili své vládce,“ vykřikne démon stojící nejblíže.

„Pokud zmlknete a vyslechnete si nás, dovíte se, jak to bude dál,“ prohlásí Chika, čímž vyvolá vlnu vzteku u některých vojáků.

„Ty nám nemáš co rozkazovat zrůdo, nejsi nic než odpad,“ ozve se znovu nenávistivě onen démon. V obavách pohlédnu na Chiku a zjistím, že mé obavy měly důvod. Démon ho totiž velmi urazil, obzvlášť na slova zrůda a odpad, je dost háklivý takže jsou teď jeho oči temné a chladné, což nesvědčí nic dobrého. Chika se pomalým, ale jistým krokem rozejde k démonovi a několik schodů nad ním se zastaví.

„Víš ty vůbec, co já jsem?“ optá se ho chladně, až nám všem naskočí husí kůže.

„Nejsi nic, proto nemáš právo žít!“ vykřikne a pohrdavě se mu podívá do tváře.

„Špatně. Já jsem vše, co na tomto světě existuje a já jsem ten, kdo rozhodne, jak tato válka skončí. Pokud tak moc chceš zemřít, jen řekni a já tě bez mrknutí oka zabiju a věř, že tě nechám velmi rád trpět,“ řekne naprosto klidným a chladným hlasem. Démon se nyní beze slov dívá do jeho temných očí, ve kterých teď jistě vidí samotné peklo a po chvíli se mu se strachem v očích ukloní ve znamení omluvy za jeho drzost a nevychovanost. Úlevně si naráz oddychneme a jsme rádi, že ho dál nedráždil.

„Dobře, jsem rád, že jsi pochopil,“ pronese a vrátí se k nám.

*******************

„V pohodě?“ optá se mě Kano.

„Jo, jen nesnáším vzpurné povahy, to pak musím ukazovat svou zlou stránku,“ odpovím a dál sleduji dav před námi.

„Tak když se tento incident vyřešil, přistoupíme k vysvětlování. Nyní budu mluvit za všechny vládce, takže se to týká vás všech. Celý ten problém se zradou je zapomenut, ale budeme chtít něco na oplátku a to že se napraví všechny vztahy mezi vámi. Vzhledem k tomu, že vládci jsou odedneška přáteli, nebudou se objevovat žádné záměrně vyvolané spory mezi rasami. Pokud někdo bude záměrně narušovat nově nastolený mír, bude řádně potrestán,“ začne vysvětlovat nejmocnější z vládců Ichiro. Když ho tak sleduji ani se nedivím proč on je tím nejmocnějším. Stačí jeden pohled, jedno slovo a všichni z něj mají rázem neuvěřitelný respekt. I já ho respektuji, i když na mě jeho taktiky neplatí a v souboji bych ho zabil do pěti minut, ale je to můj přítel a vím, že se o svou zemi řádně stará.

„A kdo bude rozhodovat o trestu? Jak to teď vlastně bude s vládou?“ optá se nějaký člověk. Je nanejvýš jasné, že oni teď plují na tenkém ledě a neví, jaká bude jejich budoucnost.

„Vládci zůstanou stejní jako doteď ale provedou se drobné změny,“ vstoupí do toho Maro.

„Ale my už vládce nemáme, zabili jste ho,“ ohradí se jeden z draků. Pravda, Ryuu jsem zabil, tudíž není dračí vládce. Všichni vládci se hned otočí na mě a já mám chuť je zabít.

„Na to zapomeňte, stačí, že jsem kývl na tamto. Drakům vládnout nemohu už jen, protože to já Ryuu zabil,“ zamítnu jejich nápad ještě dřív, než ho stačí vyslovit.

„A koho tedy navrhuješ?“ optá se Jun.

„Přemýšlejte, je tu přece někdo komu to místo právem patří,“ odpovím jim v hádance a pochopitelně to první dojde právě Akiře, právoplatné následnici.

„Chika to snad nemyslíš vážně? Už jsi zapomněl, že Ryuu nikdy nepřijal fakt, že místo syna má dceru? Jak bych jim tedy mohla vládnout, když o mé existenci coby Ryuuovi dcery nemají ani potuchy?“ vyhrkne zaskočeně Akira a to přitáhne pozornost všech přítomných draků.

„Cože? Já myslel, že ji Ryuu zabil?“ ozve se drak, který je podle uniformy co má na sobě, velící důstojník dračí nejsilnější jednotky. Dost nás překvapí, zjištění že většina z nich o Ryuuovi dceři ví.

„Ne, nezabil jí. Nechal ji odnést do lesů, aby tam zemřela, ale naštěstí jsem jí našel já a zachránil jí,“ ozve se Kano.

„Jste ochotni přijmout Akiru za svou vládkyni?“ optám se. Draci se na sebe podívají a pak všichni naráz pokleknou a tím dají najevo svůj souhlas.

„Jsem vám velice vděčná a slibuji, že budu dobrým vládcem,“ pronese Akira, draci s úsměvem přikývnou a vstanou. Tak to bychom měli teď to horší.

„Dobře tak tohle jsme vyřešili, ale je tu ještě jedna změna. Aby se zabránilo dalším válkám a nevraživosti mezi vládci, bude ještě jeden vládce. Mohli bychom ho nazvat vládcem vládců. Ten bude schvalovat nebo zamítat rozhodnutí vládců jednotlivých zemí. Tímto vládcem bude Chika a to protože jsou jeho rozhodnutí moudrá a navíc je nejsilnějším tvorem na světě. Má někdo námitky?“ vysloví Ichiro tu nejdůležitější změnu a nastane opět ticho. Po několika minutách hrobového ticha všichni přítomní pokleknou a jednohlasně pronesou přísahu věrnosti. Tato reakce mě velmi zaskočí, ale rychle se vzpamatuji.

„Nyní nechť válka definitivně skončí a začneme žít nový, lepší a hlavně mírumilovný život,“ prohlásím hlasem pravého vládce a okolím se rozlehne souhlasné burácení. Konečně je vše jak má být. Usměju se a v tu chvíli mě obejmou Kanovi silné paže.

„Doufám, že u tebe budu mít protekci, když mě miluješ,“ zavrní mi do ucha.

„No to čekej. Naopak tebe budu tyranizovat,“ zazdím ho a ostatní se rozesmějí.

„Jsi zlý,“ zakňučí a kousne mě do krku. Loktem ho šťouchnu do boku a to ho ode mě odežene, nechci, aby mě tu okusoval přede všemi.

„Jo málem jsem zapomněl. Všichni vládci budou odedneška žít v pevnosti, jakožto největším sídlem. Už nebudou země rozděleny, bude to jedno velké společné území,“ vzpomenu si ještě na pár detailů. Vojáci souhlasí, zaručí se za to, že se o tom dozvědí všichni civilisté a poté je propustíme s tím, aby si odpočinuli. My sami se pak vrátíme do hradu a pomůžeme Minorovi a Hirokimu zabalit. Když máme hotovo, všechny nás přemístím do pevnosti a nasměruju ty dva do jejich nového pokoje.

„Myslím, že vás k jídlu volat nebudu. Až budete mít hlad, stačí zajít do kuchyně,“ pronesu s úsměvem narážejíc na to, že teď jistě bude usmiřovačka a nechám je o samotě.

*******************

O 9 měsíců později…

„Bože já chci spát!“ vykřikne ztrhaně Yuuka po týdnu probděných nocí u našeho nového přírůstku. Pravdou je, že není jediná, kdo se už dlouho pořádně nevyspal.

„Chikine můžeš zůstat chvíli na jednom místě?“ zavrčí Maro a pohledem propaluje vlče, které lítá po místnosti jako splašené. Vzhledem k tomu, že máme stejné jméno, začali jsme mu říkat Chikin. Ten to přijal s nadšením a tak se to vžilo.

„Nechci stát na místě jako solnej sloup, já se na rozdíl od vás vyspal tak se musím vybít,“ vrátí mu to. No jo, čím větší tím drzejší.

„Hele nedovoluj si na starší,“ rozcuchá mu vlasy Hiroki, u kterého se zastavil. Chikin na něj jen vyplázne jazyk a vypaří se z pokoje.

„Kdo si chce pochovat našeho prcka?“ ozve se ode dveří Hiroshi, který má v náručí Aiko.

„Já,“ přihlásím se a přejdu k němu. Opatrně si malou převezmu a sednu si s ní do křesla. Vedle mě se objeví Kiria a fascinovaně si jí prohlíží.

„Taky jsem byl tak malý?“ optá se.

„Jistě že. Ale ty jsi na rozdíl od Aiko byl tiché dítě. Skoro pořád jsi spal,“ odpoví Aoi, která Kiriu vychovala. Kiria jen přikývne a dál sleduje každý její pohyb.

„Chika mám protest!“ vlítne do místnosti s křikem Naomi. Všichni se na ní nechápavě podíváme a já si všimnu Akiry, která stojí za ní.

„O co jde?“ optám se udiveně.

„Je mi jedno jak to uděláš, ale Akira už nebude vládce, prostě to zakazuju,“ vrčí rozzuřeně a Akira si povzdechne.

„Proč? Akira je dobrý vládce nemám důvod jí odvolat,“ pronesu.

„No a to je ten problém. Draci furt po ní něco chtějí a na mě nemá vůbec čas,“ vyhrkne zoufale a mě konečně dojde pravý důvod.

„Naomi tohle je jen dočasné. Musím vyřešit několik formalit, aby mohli draci dál žít v klidu. Za chvíli se to zlepší,“ utěšuje jí Akira a po mě hází prosebné pohledy.

„Akira má pravdu, měj trpělivost,“ ujistím jí, že jí Akira jen nechlácholí a Naomi nakonec změkne a slíbí, že to ještě chvíli vydrží.

„Už je dost pozdě, uložím jí,“ pronesu a chystám se k odchodu.

„Půjdu s tebou, pro dnes to zabalím,“ ozve se Kano a doběhne mě. Rozloučíme se s ostatními, a jakmile Aiko uložíme, zapadneme do našeho pokoje. Zapluju do koupelny, kde začnu napouštět vanu, a když dorazí i Kano, vrhnu se na něj a servu z něj veškeré oblečení. To samé udělá on mě a pak se společně naložíme do vody. Jakmile se Kano uvelebí, otočím se k němu čelem a přisaju se mu na rty. Kano mi polibky s radostí oplácí a přitom dlaněmi bloudí po mém těle. Když zavadí o můj penis, slastně mu zavzdychám do úst a víc se k němu přimáčknu. Mezitím co se vzájemně ožužláváme, tak mě opatrně připravuje, a když jsem dostatečně roztažený, nasednu na něj a téměř okamžitě se začnu pohybovat. Postupně přidáváme na tempu, až se nám začne vylévat voda z vany a po několika minutách slasti vyvrcholíme. Pak se navzájem umyjeme, a aniž bychom se osušili, vlezeme si nazí do postele a ve vzájemném objetí usneme.

 

Konec... XD

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda

Karin,12. 2. 2019 13:54

Jsem moc rada že to skončilo dobře.

Dokonalé...

Hatachi,17. 8. 2015 21:23

Tahle povídka je naprosto dokonalá. Ale nepřečetla jsem jí jedním dechem, protože se to nedalo. Kvůli Senově smrti a jeho následném pohřu, což jsem obojí rozdýchávala dlouho, jsem si na den dala volno.
Takže zítra se zase vrhnu na další tvoje povídky...

I love You

Nana-chan,24. 3. 2012 21:46

nejlepší povídka zatim moc mocinky krásný

*-*

Ritsu,5. 12. 2011 20:00

Tak najprv začnem čo sa mi na tvojej poviedke páčilo : 1. veľmi ma potešilo že si do poviedky dala
obrázky postáv a plesových šiat... u veľkej časti poviedok ich nedávajú, takto keď si predstavujem ako prebieha napr. boj je to omnoho jednoduchšie.... 2. Dej 3. Začiatok bol podľa mňa výborne rozpísaní takže veľké vďaka.
Teraz prejdem k tej časti ktorá nieje práve lichotivá (neber si to zle ale je to môj názor ).
1. Ku koncu sa dej skoro stále točil okolo Chika a Kanaho,
2. Okrem vety "som jeho ochránce "tam skoro vôbec nie je popísaný vzťah medzi Ihirou a Jumom.
Keď si tam u postáv napísala : "ochránce a milenec" tak som si myslela že ich vzťah bude aspoň trocha
rozpísaný...
Celkovo sa mi ale poviedka páčila nebyť niektorých nedokonalostí tak je veľmi dobrá * I *.

= ^.^ =

Soubi,28. 6. 2011 16:10

Teda Kuroki, ten konec se ti opravdu povedl....pořád jsi mě strašila, jaká bude na konci katastrofa, ale tenhle happyend mě opravdu zahřál u srdce. Jsem moc ráda, že Minoru a Hiroki jsou spolu, ale tentokrát už bez tajností...to mě opravdu dojalo. A vládce vládců s Kanem jsou opravdu dokonalý pár, naprosto se k sobě hodí a věřím, že jim to vydrží napořád.....Chjo, jsem z konce tohohle cyklu nějak naměkko....Samozřejmě mám radost, že Yuuka má nakonec holčičku....já to říkala XD. A jméno jsi jí vybrala opravdu překrásný....kam ty na ta jména pořád chodíš?
Vím, že to byl konec, ale stejně to napíšu....těším se na pokráčko XD. Doufám, že mé přání vyslyšíš a jednou vydáš aspoň jednorázovku o tom, jak se jim daří nebo ještě líp, jak se daří konkrétně Nikkovi a Tadaovi :)

Dakujem.

Haku,27. 6. 2011 19:45

Za túto skvelú poviedku ktorú som mala možnosť čítať.Je skvelá a velmo sa mi páči.

Krása

Rhea,26. 6. 2011 23:20

Čekala jsem, až tenhle cyklus dokončíš, abych si ho mohla přečíst celej najednou. Strašně se mi to líbilo. Nadchlo mě, že jsi sem dala obrázky s popisem osob, neměla jsem v tom pak hokej. Jen mi tam chyběly popisky, kdo je zrovna aktuální osoba, z jejíhož pohledu je to braný. Trochu jsem se v tom motala. :-) Moc se ti ta povídka povedla, konec úžasnej a styl psaní taky. Teď budu čekat na další povídku, kterou dokončíš. :-) Děkuju.

překrásné

Yui-chan,26. 6. 2011 12:00

Já smekám, takhle krásně to ukončit, prostě dokonalé. A nejvíc mě dojala ta scéna s Hirokim a Minoru, když si navzájem vyznali lásku, to bylo tak skvělé, romantické, prostě....nemám slov, abych to dostatečně popsala. Kano s Chikou jsou opravdu skvělý pár, moc jim to spolu sluší a přeji jim to. A to jsi udělala schválně, že? Že Yuuka a Hiroshi mají holčičku (mimochodem Aiko j krásné jméno)...víš jak si teď Soubi-chan bude vyskakovat, že to věděla? Budu muset poslouchat jak skvělé měla vidění...to bude kruté ;). Je opravdu škoda, že už to končí, přirostli mi k srdci...viděla bych ještě nějaké pokračování Tadao x Nikko, ale nechám to samozřejmě na tobě :D

......................................

Kana,25. 6. 2011 22:26

naprosto fantastický. sem ráda, že to dopadlo relativně dobře =)

:-)

Lachim,25. 6. 2011 13:41

Nádherný konec.

Buuu

Mysticia-sama,25. 6. 2011 13:14

To je tak škoda, že už je konec. Je to nádherná povídka a jsem hrozně ráda, že to dopadlo dobře... Chika a Kano jsou prostě úžasní a ostatní vládci jak by smet ^^ Smekám před tebou, úžasné ^^